Normálni ľudia
Sally Rooney
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432418/bmid_normalni-ludia-rtL-432418.jpg
4
857
857
Jeden z najoceňovanejších románov súčasnosti. Víťaz Costa Novel Award za najlepší román roka 2018, nominácia na Man Bookerovu cenu za rok 2018 a množstvo ďalších cien. Connell a Marianne pochádzajú z jedného malého mestečka na západe Írska, no zdá sa, že tam sa podobnosť medzi nimi končí. Connell je v škole obľúbený, zatiaľ čo Marianne je samotárka. Marianne je z bohatej rodiny, Connel vyrastal bez otca a jeho matka je upratovačka. Keď však jedného dňa nadviažu rozhovor – síce trápny, no strhujúci – spustia lavínu, ktorá navždy zmení ich životy. Normálni ľudia sú príbehom o neprekonateľnej fascinácii, priateľstve a láske. O ľuďoch, ktorých vzájomná príťažlivosť a zároveň neznesiteľná vzdialenosť dovádzajú k poznaniu, že nemôžu byť spolu ani jeden bez druhého. Podáva svedectvo o tom, aké ťažké je zmeniť sa, stať sa tým, čo považujeme za „normálne“. A s dojímavou nehou odkrýva, ako nás život učí manévrovať v priestore medzi sexom a mocou, tendenciou zraňovať a byť zraňovaný, túžbou milovať a byť milovaný.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , LindeniOriginální název:
Normal People , 2018
více info...
Přidat komentář
Stejně jako bylo těžké číst knihu Normální lidi, tak je těžké na ni sepsat i názor, což už se mi dlouho nestalo.
Netuším, čím přesně to je, ale asi smíšenými pocity, které jsem měl již ze začátku čtení, a dokonce i na konci.
Na to, že se v knize neobjevuje přímá řeč, jsem si docela rychle zvykl, ale už ne na jednotvárný a nezajímavý příběh hlavních hrdinů.
Jsem ale rád, že se našla i nějaká pozitiva, jako např. několik pozoruhodných myšlenek, které autorka do knihy zakomponovala.
V několika dalších recenzích jsem četl, že se v ní čtenáři našli. A to je asi můj největší problém s tímto titulem, nic mi neříkal. Jedno vím ale jistě, měl bych se k němu za pár let vrátit nebo zkusit seriál. A kdo ví, třeba mi poté řekne o mnoho víc.
Teď ale patřím do skupiny těch čtenářů, kterým prostě tolik nesedla a neoslovila je. Pokud byste si Normální lidi chtěli přečíst, doporučuji si internetu najít ukázku, díky které snad zjistíte, jestli to bude čtení pro vás či nikoli.
Další knize Sally Rooney zkusím dát šanci, její novinka vychází v zahraničí tento rok v září.
Oproti Rozhovorům s přáteli se to nečetlo tak snadno. Příběh mi přišel poněkud fádní a časové skoky, po kterých pak v kapitolách následovaly zase flashbacky, mi přišly občas obtížné. Autorčin styl je zvláštní a neokoukaný a někdy mi přišlo zábavné jak je schopná přejít od měkoučké veky k potřebě spát. Prostě bam, tady to máš:))))
Spousty démonů, ale když máte spřízněnou duši, nakonec je přijmete. Učebnicový příklad, jak moc je v mezilidských vztazích důležitá komunikace.
Sally Rooney jsem si začátkem minulého roku zamilovala díky Rozhovorům s přáteli. Ta kniha adresovala přesně ta témata, která pro mě byla v danou dobu aktuální. Normální lidi nejsou stylisticky určeny mladšímu publiku, tematicky ale ano, proto věřím, že co já našla v Rozhovorech s přáteli (partnerské, milenecké otázky), najdou mladší právě v této novince. Postavení jedince mezi vrstevníky, první láska, sex, uvědomění si vlastních pocitů, myšlenek, tužeb, řešení komplikovaného vztahu, kdy neumíte být s nikým jiným, ale zároveň být s daným člověkem je tak zatraceně těžké… Podobně jako v předchozí knize Rooney adresuje témata zejména skrze dialogy hrdinů, častokrát se člověk při čtení přistihne, že uvažuje nad něčím, co ještě před chvíli neměl vůbec v hlavě. Příběh samotný je pozvolný, opravdu jde spíše o vztahovost, o dynamiku přátelství a lásky dvou lidí. Jste-li čtenáři akčního rázu, v tomto směru asi narazíte. Přestože se mi Normální lidi líbily o poznání méně než Rozhovory s přáteli, přičítám to spíše době, kdy ke mně ty dané knihy přišly, být mi 18, věřím, že bych měla hodnocení přesně obrácené. Rooney se rozhodně řadí mezi autory, které budu mít nadále v hledáčku, umí vystihnout problematiku tužeb dané generace a právem je považována za hlas „mileniálské generace“. Normální lidi jsem poslouchala v audio provedení namluveném Terezou Dočkalovou. Tu jsem nedávno vychvalovala až do nebes pro její interpretaci Prasklin Kláry Vlasákové a musím říct, že i podruhé mi sedla. Díky jejímu „odosobněnému“ hlasu vynikají jednotlivé dialogy a nemáte potřebu se stavět na ničí stranu, prostě přijmete perspektivu, kterou daný protagonista nahlíží na svět a chvíli se nad ní zamyslíte.
Pro me to byl pribeh plny nepochopenych citu, nenaplnenych nadeji dvou lidi, kteri spolu chteji byt, ale nevi, jak na to.
Muze to byt jednoduche, ale z ruznych duvodu neni.
Kniha je ozaj tak skvela, ako ju vsetci popisuju. Vidime situaciu z oboch stran, ako ovlada nas zivot ze si myslime co si ten druhy mysli. A pritom to tak nie je. Robime to vsetci mladi aj stari, a prinasa to mnozstvo nedorozumeni, prikladame dolezitost veciam ktore vobec nie su dôležité, teda myslíme si že sú, v danej chvíli sa nám to tak zdá. Ešte že oni dvaja majú príležitosť vrátiť sa vo vzťahu, napredovať spolu a pritom každý aj sam za seba. Krasne popísané vzťahy dvoch ľudí. Ozaj skvelá kniha. Určite doporučujem.
Asi pro jinou věkovou skupinu. Občasné tápání a nejistota jsou v určitém věku běžné, ale destruktivní vztahy a neustálá deprese mě naštěstí minuly. Autorka se možná vypsala ze svých pocitů, jen doufám, že to není obraz nastupující generace.
Na to ako knihu, keď vyšla každý ospevoval a hovoril aké to je dobré, sa mi moc nepáči. Ako nápad to bol dobrý ale vôbec nie dobre spracovaný alebo napísaný. K dočítaniu som sa musela nútiť aby som to mala konečne za sebou.
Vážně rozpaky - a je jasné, že je tady další "generační" kniha. Já jsem už ta generace, co má tohle tápání za sebou a tudíž mě kniha přijde nesmírně plytká. Upřímně, takhle nějak vpodstatě vypadá můj deníček z té doby, nevidím v tom žádné spisovatelské umění, prostě jen zaznamenání plytkosti života, jak nám obvykle teče mezi prsty. A přestože plytké maximálně, i tak mi někdy dělalo divný problém se zorientovat, o co vlastně jde, kdo je ta či ona postava. Pro mě nezajímavá kniha, která mi nemá co říct.
No nevím, rozhodně bych neřekla, že se jedná o young adult. Tento žánr jsem četla tak naposledy v patnácti, ale kdybych si tuto knížku přečetla v tomto věku, zřejmě bych se vyděsila nad představou "skvělé" budoucnosti plné toxických vztahů. A to nejen těch romantických, ale i mezi přáteli. Je to zvláštní, neboť na seriál jsem četla nadšené kritiky a ohlasy, chválící si přirozenost příběhu. V knížce mě to tolik nepřišlo. Též mi vadila nedotaženost při vykreslování charakteristik postav a občasné prokládání příliš popisnými místy většinově rychlý spád děje, který je posouván zejména dialogy postav. Občas mi některé slovní obraty přišly dost nepatřičné, ale na tomto má zřejmě vinu překlad než-li autorka.
Hlavní sdělení knihy pro mě je, že je nenormální být normální. Opět jsem si uvědomila, jak jsem ráda za své přátele a lidi, co kolem sebe mám, resp., jak tu již bylo napsáno v komentářích, za svoji "sociální bublinu". I to je pozitivum knížky.
Zdánlivě banální příběh dvou irských studentů, ze kterého čiší, že jeho autorka ještě nemá příliš mnoho zkušeností a občas to vážně není dobé psaní. Všechno ale nahrazuje síla tématu a brilantní zachycení situací a pocitů jedné generace, díky němuž máte doopravdy pocit, že procházíte životem s reálnými normálními lidmi.
Příběh o Marianne a Connellovi a jejich vztahu, který je tak bolavý, až mi z něj bylo dost úzko. Nic víc o čem ta kniha je, se asi ani nedá konkrétně říct. Je to kniha o vztahu, ale je hodně myšlenková, pocitová a konverzační, takže je vlastně o spoustě dalších věcí, které se ale schovávají pod povrchem a mezi řádky.Tohle není kniha, která bude sedět všem, popravdě, já jsem se ještě stále nerozhodla, jestli mi seděla nebo ne...
Jestli se ale něco popřít nedá, tak je to to, že autorka píše naprosto famózně...
To prostě, to se nedá popsat žádnýma kecama jako opravdovost, čtivost, lehkost, i když všechny vlastně sedí, tak nejsou dostatečný.
Autorka reflektuje spoustu vážných témat, jako domácí násilí, duševní zdraví, šikanu a další. Celou knihou se nese několik zajímavých myšlenek. Mě zaujaly zejména tyto dvě: první, že každý v sobě máme zakódováno něco, co lidi v našem okolí nutí na nás reagovat určitým způsobem, a druhá, že se všichni neustále chtějí líbit těm “normálním lidem” a zapadnout mezi ně, ať už si to připouští nebo ne.
Popravdě mě oba hlavní protagonisti strašně rozčilovali, Connell asi ještě o něco víc než Marianne, ale to je jedno. Jejich vztah byl místy hezkej, ale po většinu času spíš odporně toxickej a bylo mi z něj spíš zle. I když jsou to vlastně lidi mojí generace, přišli mi jak z jinýho světa. Takže nevím, jestli je to mojí sociální bublinou, ale jestli je to opravdu normální, že se lidi k sobě takhle chovaj, tak jsem za tu svoji bublinu fakt ráda.
Takže sečteno podtrženo, ta kniha mě strašně štvala, ale nutila mě přemýšlet, a to by knihy podle mě dělat měly. Doporučit jako top knihu ji nemůžu, ale za povšimnutí určitě stojí.
PS: Tereza Dočkalová v audioverzi opět nazklamala, bylo to skvělý. Jen mi v tomto případě chyběla možnost do knihy psát, asi bych si pár myšlenek podtrhla nebo aspoň přečetla dvakrát za sebou.
Líbí se mi, jak S. Rooney píše a jsem moc ráda, že jsem si přečetla knížku dřív, než se někdy podívám na seriál (jestli vůbec). Psychologický román o mladých lidech, kteří mají svoje problémy, jsou nejistí a citliví a dělají chyby jako všichni "normální lidi", proto bych knihu doporučila mladým i starším, je o čem číst.
Málokdy si vypisuji nebo zakládám při čtení pěkná místa a myšlenky (a pak toho lituji), tentokrát jsem to aspoň jednou udělala:
"I tak si Connell, poté, co v noci dorazil domů, znovu přečetl poznámky k nové povídce, a uvnitř ho zalila vlna radosti - jako by se díval na skvělý gól, jako šustivý pohyb světla listím, úryvek hudby z okénka projíždějícího auta. Tyhle okamžiky štěstí život nabízí všemu navzdory."
(P.S. seriál je také zajímavý, zase jinak - květen 2022)
O této knize není moc co povídat.
Zkrátka: do dospělé literatury se propašovala young adultovka.
Hlavním problémem příběhu je to, že Marianne nechodí k psychologovi a všeobecně se tam všechny postavy chovají dost náhodně. Často i vypadají náhodně. Marianne je ošklivka, pak je najednou kjut (Funguje zde přímá úměra: Čím je hubenější, tím více po ní touží pan Odpadek - čtěte Connell).
Kdyby se to místo normální lidé jmenovalo dementní lidé, tak tomu dám hvězdičky 3 (možná).
Mým nepopulárním názorem je, že to dospěláci milují jen proto, že mají projednou možnost si přečíst něco odpočinkového, i když se to ofiko tváří jako literatura mimo brakovou kategorii.
Moje první zkušenost s autorkou. Na začátku jsem si musela hodně zvykat na styl vyprávění - věcné popisy, nepřikrášlená realita, bez přímé řeči. Když jsem se ale začetla, knihu jsem neodložila. Syrové vyprávění o lásce, přátelství, zradě, zklamání, míjení se, lži, studiu... Zkrátka autorka nám vykresluje čtyřletý úsek životní cesty dvou normálních mladých lidí.
Tady jsem nejdřív sáhla po knize, a pak se teprve přesunula k seriálu - většinou to mám totiž právě naopak.
Co všechno člověk musí obětovat, a jak se chovat, žít či přizpůsobit, aby byl v dnešním světě pokládán za normální bytost. To je otázka, která nás provází touto útlou knihou, ve které i přesto ale nalezneme velké množství emocí. Některým čtenářům se může zdát, že je děj z převážné části o nerozhodnosti a hlouposti mládí, ale je potřeba se podívat i na to, co všechno stojí za rozhodováním ústřední dvojice knihy a pak teprve soudit. Rodina, přátelé, sociální rozdíly a jiné politické smýšlení ... co všechno nás rozděluje a naopak třeba spojuje?!!!!!!!!!! Přes velké rozdíly jsou hlavní postavy knihy spřízněné duše (no strings attached tady dostává úplně jiný rozměr).
Co musím vypíchnout je to, jak je styl psaní autorky osvěžující - kolem ničeho nekrouží hodiny, ale naopak popíše všechno tak, jak to je, a je jedno, jestli se zrovna bavíme o vybalováni nákupu nebo třeba o nějaké peprnější scéně. Jedná se o velmi intimní zpověď dvou mladých lidí v dnešním světě. Podle Guardianu můžeme hovořit o budoucí klasice a já přesto, že si tohle dílko neumím úplně představit vedle třeba takové Austenové chápu, že měnící svět nezastavíš a asi je to tak v pořádku, i když .... “Život je to, co s sebou taháte uvnitř svý hlavy.” “Udělali pro sebe spoustu dobrého, je to fakt, pomyslí si. Lidé se fakt můžou navzájem změnit.”❤️❤️ Ke knize se určitě v budoucnu vrátím !!
Podobný námět můžeme spatřovat u filmu a knihy Jeden den.
Wow. Tohle si dejte, knížku, která takhle dobře rozumí vztahům mezi mladými lidmi, mojí generací, jsem ještě nečetla.
Přes počáteční pocit, že se to čte sice hezky, ale je to taková normálka, jsem se na konci dostala k tomu, že jsem od toho nemohla oči odtrhnout.
Štítky knihy
přátelství láska irská literatura Dublin střední škola mladí lidé vysoká škola zfilmováno – TV seriál
Naprosto skvělý nekonvenční příběh života dvou dospívajících lidí. Žádná červená knihovna, žádné zbytečné vzdychání a žádné zbytečné pitvání se v pocitech. Tohle je prostě realita, kterou dle mého názoru autorka naprosto skvěle vystihla a v některých pasážích hnala trochu až moc do extrému.
V této knize je vidět, jak důležitá je v dnešním životě správná komunikace, kterou dnešní mladí lidé postrádají (i kvůli sociálním sítím). Tak frustrující příběh jsem ještě nečetla (a neviděla - seriál). Vše nemusí končit happy endem, stejně tak jako mnoho lidských příběhů prostě happy endem nekončí.
Je pravda, že absence přímé řeči mi dost vadila, ale o to pozorněji se na čtení musíte soustředit, a tím víc ten příběh vstřebáváte.
Knížka asi nebude vhodná pro ty, kteří hledají nějakou "oddechovku". Určitě doporučuji zkouknout i seriál, který je stejně tak povedený jako knížka.