Normální lidi
Sally Rooney
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/441472/bmid_normalni-lidi-rxI-441472.jpg
4
842
158
Hlavní hrdinové románu Marianne a Connell vyrůstají na malém městě, ale tím jejich podobnost končí: na střední škole patří Connell ke hvězdám a Marianne je outsider. Když se spolu jednou dají do řeči, změní to jejich život. O rok později už oba studují na vysoké škole v Dublinu. Z Marianny se mezitím stala královna večírků, zatímco nejistý Connell jen velmi těžko nachází své místo ve společnosti. Ačkoliv se oba pohybují v rozdílných kruzích, přitahují se k sobě jako dva magnety. Marianne čím dál víc propadá sebedestrukci a Connell hledá svůj smysl života jinde, oba jsou však konfrontování tím, jak daleko dokáží zajít, aby druhého zachránili.... celý text
Přidat komentář
Zvláštní kniha o vztahu dvou zvláštních lidí, kteří spolu neumí komunikovat. Čekala jsem něco docela jiného. Bohužel jsem se nedokázala napojit na problémy ústřední dvojice, a to byl asi ten hlavní problém, že mi postavy nebyly sympatické a nevzbuzovaly ve mně žádné pocity.
Klišé oblíbenýho kluka a holky outsidera mne fakt nebavilo, ani když se to na vejšce obrátilo. Podobný klišoidní kontrast je vykreslován i v bohatství jejich rodin. Jak Romeo a Julie, akorát v podání moderních společenských tříd a středoškoláckých rolí jak z High school musical. Z pohledu vykreslování postav mne zaujal jen bratr Marianne.
Je komunikace mezi lidmi tak trýznivě neúplná, protože to odmala vidí ve všech filmech a čtou v knížkách, nebo beletrie jen zobrazuje současný neutěšený stav? Tahle kniha mne k této úvaze vrátila a dostala jsem chuť psát o otevřených a upřímných rozhovorech.
Naprostý zmar a deprese.
Ale na druhou stranu zajímavé, stále přetrvávájící rozdíly v chování okolí podle příslušnosti k té "správné" sociální vrstvě, proměna oblíbenosti Marianne a Conolla při přechodu na VŠ, jejich vztah-nevztah, který je podle mě nyní stále častější, řešení-neřešení toho, co si myslí okolí, psychické potíže.
Posloucháno jako audiokniha ve výborné interpretaci Terezy Dočkalové, klasickou knihu bych asi nebyla schopna přečíst, ten pocit tíhy a beznaděje, který čišel z každé kapitoly ...
Knihu zařazuji do čtenářské výzvy a velmi mě láká další z výzev: Jane Austenová, jejíž knihy jsou vlastně také o vztazích a s společenských vrstvách, jen v jiné době, bude zajímavé obě knihy porovnat.
Plitkost pro mě ilustruje třeba nadužívání příslovců, postavy jsou vykreslené jak karikatury, literárně je to za mě hodně špatné a pokud je tohle kniha, která má být příznačná pro mileniály, je mi z toho obsahem i formou smutno. Dočetla jsem jen proto, že tu někdo psal, že druhá půlka je lepší.
Ach jo, to byla tak zbytečná knížka. Já chápu, že to mělo vypovídat o mladé generaci, do které mimochodem taky patřím a bordel v hlavě mám taky, přesto mě vůbec nezaujala. Nebylo to o ničem a postavy mě všechny do jedné iritovaly. (Chybějící uvozovky mi taky docela vadily, ale kdyby knížka za něco stála, dokázala bych je odpustit.)
Fantastická kniha, fantastický seriál. Bohužel takto to v dnešních vztazích často chodí. Kdyby si zvládli říct, co chtěj a na co myslí, a ne jen naznačovali.......kde mohli být?
Kniha se mi docela líbila, ale právě jenom docela... Příběh zajímavý, ale forma mi moc nesedla. Není přímá řeč, hodně se děj vrací do nedaleké minulosti, občas to působí zmateně. A ano, také jsem již jiná generace. Zkusím dát přečíst dceři a zeptám se jí na názor...
Irská spisovatelka Sally Rooneyová (*1991) se díky dvěma svým úspěšným románům Rozhovory s přáteli (2017, č. Argo, 2019) a Normální lidi (2018, č. Argo, 2020) stala oslavovanou celebritou; druhého románu se prodalo přes milion výtisků, byl nominován na Booker Prize a oceněn Costa Novel Award a Irish Book Award a už letos byl podle něj natočen údajně povedený televizní seriál (a chystá se i seriál podle románu prvního). První román jsem nečetl, ale druhý mě zlákal, i když k podobným bestsellerům a fenoménům bývám ostražitý. Ale zvědavost byla silnější...
Jsem z knihy trochu na rozpacích, což může zčásti souviset s tím, že si nejsem jistý, jestli jsem ta správná cílová skupina. Autorka je o 18 let mladší než já a postavám je kolem 20 a příběh se odehrává v letech 2011–2015, čili úplně jiná generace a jiná doba, než ve které jsem dospíval a své první lásky prožíval já. Také autorčin styl je na mne příliš jednoduchý a strohý a místy až příliš banální. Nicméně jsem knihu přečetl s chutí a rychle, čte se dobře, taky není tlustá (224 stran), a byl jsem pořád docela zvědavý, jak se vztah Connella a Marianne vyvine – ty skoky v čase mi vyhovovaly. Postavy mě trochu rozčilovaly, což mám ale rád.
Nejsem tedy z knihy nijak u vytržení, ale nelituji, že jsem ji přečetl a asi i dokážu pochopit, proč se těší takové popularitě, zřejmě i kvůli tomu stylu, který může vyhovovat části mladé "facebookové" generace (a to nemyslím nijak pejorativně, prostě s facebookem a dalšími sociálními sítěmi vyrůstají). Stejně tak ale rozumím, proč ji spousta lidí nesnáší. Pro mě to nakonec byla docela příjemná oddechovka; i na seriál se rád podívám. Teď ale zase něco hlubšího a s více vrstvami...
Připomenu ještě, že příběh sleduje čtyři roky ze života dvou studentů, kteří se do sebe zamilují už na konci střední školy a pak jejich vztah komplikovaně pokračuje i na univerzitě. Connell je synem matky samoživitelky, zatímco Marianne je z bohaté rodiny, v níž Connellova matka pracuje jako hospodyně. Na střední v malém irském městě je oblíbený Connell za hvězdu, kdežto "divná" Marianne outsiderkou. Na univerzitě v Dublinu se jejich role obrátí. Oba svůj vztah dlouho skrývají, Marianne má navíc sklony k submisivitě, rozcházejí se a zase se dávají dohromady. Jejich přitažlivost je velmi silná, stejně jako touha nejen po lásce a sexu, ale i po přátelství a porozumění se spřízněnou duší.
Tak tohle je opravdu zvláštní pocit po dočtení knihy. Často jsem ji viděla na seznamu nejsmutnějších knih a teda nevím, proč... Ale asi mě to mělo napadnout. Normální lidi je o normálních lidech. Nic tragického, převratného v tom nevidím. Seriál je velmi vysoce hodnocen, tak moc nevím, co tam akcentovali, že to je takový hit. Za mě slabší průměr.
Normální lidi byla pro mě hodně zvláštní kniha, taková spíše pocitová, než že by se v ní hodně dělo. Četla se dobře, líbila se mi, zanechávala ve mě takové zvláštní rozpoložení. Byla velmi osobní.
Začiatok bol na mňa príliš young adult, ale časom som tomu prepadla a hodnotím omnoho lepšie ako Rozhovory s priateľmi.
Autorkin vecný štýl bez priamej reči vyznieva odosobnene, akoby len sucho komentovala okolie. Chvíľami mi to pripomínalo scenár, ktorý detailne opíše prostredie aj konanie postáv, akurát sa vyhne ich vnútornému svetu. A práve vďaka tomu som mala priestor zamyslieť sa nad ním ja sama.
Příběh mi byl blízký už jen proto, že jsem ve věku hlavních postav, chápu prostředí, v kterém se děj odehrává a problémy s tím spjaté (vysoká škola, strach o zaplacení koleje, strach jestli jsem si dobře vybrala svůj obor a zdali mě v budoucnu uživí, nebo vnímání sociálních vrstev ve vztahu k vysoké škole). Přijde mi to tedy aktuální téma. I z pohledu vztahovosti. Prostě si myslím, že si tím prochází spousta mladých lidí. Dala bych knize míň hvězd, ale dost mi pomohl v tomhle seriál, který velmi věrně kopíruje knihu. Vizuálně tedy dopomáhá vyplnit nějaká prázdná místa knihy.
Příšerná kniha. O ničem, rozvleklá, nudná. Postavy jsou nesympatické a jednají nelogicky. Dočetla jsem jen kvůli své zásadě knihy dokončovat, ale bylo to PŘÍŠERNÉ. Hype kolem absolutně nechápu.
Mimo reálny život málo využívané charaktery, to je fajn.
Ako čitateľovi mi pila krv Helena, lebo žiarlila na Connella, a Connell, lebo nechcel byť s Marianne. A jej som strašne fandil, asi pre nejaký vrodený ochranársky zmysel vo mne. V skutočnosti ale oni boli tí normal people a Helena ubližovala okoliu, ani o tom nevedela. V živote som poznal dve ženy ako bola ona, mimochodom obe sa fyzicky ponášali na Daisy Edgar-Jones, ktorá hrá Marianne v tv seriáli. V popise tej modelovej osobnosti bola Sally Rooney vlastne docela dosť presná (až na ten masochismus, ten Marianne už posúval niekam na prah duševnej choroby). A Connellov charakter mi prvých asi sto strán prišiel málo uveriteľný, asi že takého človeka nepoznám. Ale ľudia sú rôzni, vlastne boli normal obaja.
Najradšej z knihy som mal určite Connellovu matku Lorraine a tiež bola pekne normal. Najviac sa mi páčila scéna, keď Connell nepozval Marianne na ples a Lorraine sa za to naňho urazila. A potom moment, keď sa Marianne pozastavovala
nad tým, ako mohlo jej frajera vzrušovať to, čo od neho vlastne sama chcela.
Naopak nepáčilo sa mi hromadenie autorských otázok v závere. A to zhrnutie na poslednej strane, to by sme predsa pochopili, aj keby bola posledná veta dialóg. Ale zas sa aspoň autorka vyhla tragickému koncu, to by bolo neuveriteľne lacné. A vyhla sa happy endu, v ktorý som dúfal. Miesto toho skončili horko normal. 75%
„Druhý den ráno jí na chodbě dal pusu na rozloučenou, chutnala zásaditě, jako pasta.“
(Normální lidi, Rooneyová, Sally)
Takhle - 1. polovina knihy se nesla v duchu citované pasáže výše. Prostě špatné.
Druhá polovina byla již o poznání lepší, šlo se více do hloubky, kniha tematizovala více problematik. Přesto se však nemohu zbavit pocitu, že tato kniha je těžký průměr, který je z nějakého /pro mě skrytého/ důvodu přehnaně nadhodnocován.
V polovině jsem knihu odložila, nedočteno. Nechala jsem se zlákat, na knihu jsem slyšela spoustu chvály, nejen u nás, ale také v zahraničí. Za mě bohužel jedna velká nuda. Postavy jsou mi nesympatické, nevyspělé, chovají se pro mě naprosto nepochopitelně. Když byl děj ještě na střední škole, tak jsem si říkala, že ok, možná trochu dospějí později. Bohužel se tak nestalo, za mě ,,normální lidi'' komunikují, obzvláště ve vztahu, ať už jakémkoliv; tady si všichni akorát něco domýšleli, pak zjistili, že to je jinak a namísto toho, aby se teda poučili, zase si začali domýšlet a tak to bylo neustále dokolečka. Postavy se nechali vláčet okolnostmi namísto aby se nějak aktivně podílely na svém životě a pak byly nešťastné, že výsledek není podle jejich gusta. Zvláštní forma textu by mi tolik nevadila, na to bych si zvykla, ale obsah mě bohužel vůbec nezaujal, takže jsem se už rozhodla dále netrápit a knihu odložit.
Očekávání jsem měl velká: a byla masivně předčena. Dlouho už jsem si tak moc upřímně neužíval čtení, jako když jsem hltal „Normální lidi”. Mnoho lidí v komentářích vyjádřilo mé pocity už dokonale, takže jenom krátce dodám; tato kniha opravdu žije svým vlastním životem. A ano, třeba nemá ten nejsilnější příběh, ten nejsilnější konec; ale podobá se jedné z mých oblíbených knih, Kunderovy „Nesmrtelnosti”, v tom, že dokazuje, že nepotřebujete nutně nejsilnější příběh pro skvělou, čtivou knihu, když jste úžasný spisovatel. A Rooney úžasná spisovatelka opravdu je.
(čteno v angličtině)
Já upřímně nevím moc co napsat. V podstatě žádnou extra zápletku zde nehledejte, tady jde spíš o ten styl psaní a o pocity postav. Už dlouho se mi nestalo, že bych se takhle viděla a sžila se s nějakou postavou. Absolutně nechápu jak autorka mohla tohle všechno dostat na papír, a ještě to popsat tak přesně, správnými slovy. Celkově ten styl mi vyhovoval, uvozovky u přímě řeči mi nechyběly, dalo se na to lehce zvyknout. Nevím co dál napsat, budu nad knihou ještě dlouho přemýšlet.
Řadím se mezi příznivce této knihy. Je psána jednoduchým stylem, děj rychle plyne, text neobsahuje rozvláčné popisy, jen sem tam je uveden trefně zvolený detail dokreslující danou scénu. Příběh je vlastně o spíše nenormálních lidech a jejich nenormálním vztahu (těžce se jim vztah definuje, schází se i s jinými lidmi, odcizují se, pak zase setkávají), ale jejich pouto lze nakonec označit za jedinečné. Právě vykreslení spletitosti jejich vztahu se všemi prožitky i problémy tvoří “gró” knížky a dělá ji originálem.
Štítky knihy
přátelství láska irská literatura Dublin střední škola mladí lidé vysoká škola zfilmováno – TV seriál
Normální lidiKniha Normální lidi je v
| Právě čtených | 19x |
| Přečtených | 1 130x |
| Čtenářské výzvě | 136x |
| Doporučených | 65x |
| Knihotéce | 275x |
| Chystám se číst | 452x |
| Chci si koupit | 100x |
| dalších seznamech | 7x |
Bylo to zvláštní a celkem tíživé čtení, s hodně stísněnou atmosférou, po celou dobu čtení si člověk neoddychne - ale vlastně musím říct, že se mi to nakonec hodně líbilo.
Bylo to hodně "lidské" a myslím si, že to celkem věrně vykreslovalo realitu některých dnešních vztahů - to, jak mohou být komplikované, když spolu lidé neumí komunikovat a mají problém upřímně projevovat svoje city. Autorka v příběhu podle mě dobře pracovala i s tím, jak se na mladých lidech projevuje společenský tlak (zejména skupiny vrstevníků, kteří určují, co je cool a co ne, kdo je "správný" a kdo "špatný"), což pak ústí v to, že se chovají třeba úplně v rozporu sami se sebou.
Styl psaní mi sedl, byl svižný, hutný, ne příliš popisný - spousta věcí byla tak nějak vetkána mezi řádky. Zpočátku jsem dost bojovala s absencí uvozovek u přímé řeči, ale nakonec jsem si na to zvykla a bez problému s tím dokázala pracovat. :)
Kniha asi nebude pro každého, ale pro mě to rozhodně byl zajímavý zážitek.