Noc
Elie Wiesel
Noc Elie Wiesela je první knihou románové trilogie Noc, Úsvit a Den. Vedle děl Primo Leviho a Deníku Anny Frankové je kniha považována za jeden z pilířů literatury o holocaustu. Na rozdíl od Úsvitu a Dne, jež jsou literární fikcí, popisuje román Noc vlastní zážitky autora – mladého ortodoxního Žida, pocházejícího z rumunského města Sighetu Marmației v Transylvánii. V roce 1944 byl s rodinou deportován do nacistických vyhlazovacích táborů Osvětim a Buchenwald. Jeho víra v Boha a důvěra v lidskost byla otřesena. Své hrůzné zážitky se odhodlal vylíčit teprve až letech 1954 – 1955 v rozsáhlém rukopisu psaném v jidiš. Jeho podstatně zkrácená verze byla roku 1956 vydána v Argentině pod názvem Un di velt hot geshvign (A svět mlčel). V roce 1958 vyšla ve francouzštině pod novým názvem La Nuit v pařížském vydavatelství Les Éditions de Minuit a v roce 1960 v angličtině jako Night, zásluhou newyorského vydavatelství Hill & Wang.. Kniha byla postupně přeložena i do dalších jazyků. Český překlad z původního francouzského originálu byl vydán bez předmluvy v letech 1999 a 2007 v pražském nakladatelství Sefer. Nyní v Kartuziánské nakladatelství vychází doplněné 3. české vydání s aktualizovanou předmluvou autora.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2014 , Kartuziánské nakladatelstvíOriginální název:
La Nuit , 1958
více info...
Přidat komentář
Knížka čtená téměř na jeden zátah a stále se sevřeným hrdlem. O slzách nemluvě. Po dočtení přišla má "deprese z blahobytu". Kdo četl, ví, o čem mluvím...
Osobní příběh Elieho Wiesela. Možná by se dalo říci, že i zpověď. Kým se člověk může stát pod tíhou bolesti? V zajetí každodenního strachu. O svůj život...o životy těch, které milujeme. Silný, odporný a bolavý příběh. Komu by se u něj nechtělo plakat? Aspoň jednou.
------------------------------------
"Proč pláčeš, když se modlíš," zeptal se, jako by mne znal odedávna.
"Nevím," odpověděl jsem a cítil se zmaten. Taková otázka mne nikdy nenapadla. Plakal jsem, protože... protože cosi ve mně cítilo potřebu plakat. Nic jiného mne nenapadlo.
Tři dny po osvobození Buchenwaldu jsem těžce onemocněl: otrava potravinami. Odvezli mne do nemocnice, kde jsem strávil dva týdny mezi životem a smrtí.
Jednoho dne jsem sebral síly a vstal. Chtěl jsem se na sebe podívat do zrcadla, jež viselo na protější zdi. Od odchodu z ghetta jsem se neviděl.
Ze zrcadla na mne hleděla tvář mrtvoly.
Jejího pohledu ve svých očích jsem se nezbavil dodnes.
Kampak člověk musel zajít aby přežil? Musel zajít za hranice vlastního já. Jak čas ubíhal, své já musel zabíjet. Hlavně to lidské,to dobré.
Přečetla jsem ji před rokem. Tenounká knížka, kterou jsem zhltla najednou - nedalo se totiž od ní odtrhnout. Vzpomněla jsem při ní na Lustigovu knihu Zloděj kufrů, která mě taky hodně brala. Ale Noc měla pro mne větší sílu, protože je to popis vlastních zážitků. Nemyslím, že bych mohla číst někdy něco ještě výmluvnějšího.
Knihu Noc jsem přečetla během dvou nocí jen proto, že jsem se přesvědčila, že je rozumné jít spát. Nedá se od ní odtrhnout, je napsaná neuvěřitelně poutavě. Mimo jiné jsem si už přála, mít tu "hrůzu" za sebou a přežít společně s hlavním hrdinou. Kniha má asi pouze 100 stran, ale máte pocit, jako byste přečetli obrovský román. Text je zhuštěný, bez opovídávaček, každou větou vám zasadí novou ránu a sotva vás nechá nadechnout. Četla jsem už několik knih s touto tématikou, ale tahle je jedinečná. Máte pocit, že jste tam, že se díváte jeho očima a cítíte jeho pocity. Autor se nebojí otevřeně přiznávat své vnitřní boje a myšlenky, za které se sám před sebou styděl, realitu podává bez příkras. V úvodu vysvětluje, jak těžko se mu hledala slova, aby obsahovala a zprostředkovala to, co zažil. Myslím, že je našel.
syrový, depresivní a mimořádně silný příběh. Snad svět na oběti holocaustu nikdy nezapomene. Elie Wiesel o tom napsal jen: "Zapomenout na ně znamená nechat je znovu zemřít." 5/5
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) vzpomínky holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2014 |  Noc |
| 2002 | Pátý syn |
| 2001 |  Soudci |
| 2007 | Šílená touha tančit |
| 1994 | Návrat do Sighetu |
Nevím, zda je vůbec možné něco říct. Vybavila jsem si těch několik hodin, které jsem kdysi strávila v Yad Vashem. To se vzpírá slovům. Co mohu? Neodvrátit pohled. Uznat utrpení. Obejmout bolest. Plakat.