Ničivá vlna
Arkadij Strugackij , Boris Strugackij
Planeta Duha byla využita jako megalaboratoř pro fyzikální pokusy. Vědci si však ukousli větší sousto, než bylo únosné, a časoprostor planety Duha se zhroutil. Od obou pólů se směrem k rovníku blíží dvě Vlny a za sebou zanechávají jen trosky a poušť. Vlna je nezrušitelná, nezničitelná, nezastavitelná. Podél rovníku zůstává jen úzký pruh, kde se shromáždili zbylí obyvatelé planety. Zachránit se však může jen hrstka…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2003 , TritonOriginální název:
Dalekaja raduga , 1963
více info...
Přidat komentář
No, začátek byl sice podivný, ale jak stránky plynuly, tak jsem se víc a víc začítal. Jistě, kniha byla napsána na počátku šedesátých let, takže je plná alegorií na tehdejší dobu. Ta hlavní - konec světa, i když na planetě Duha vzniklý omylem, zapříčiněný člověkem. I šedesát let po vzniku dílo zaujme.
Tak pokračuju s mojí malou nostalgickou výpravou do hlubin sovětské sci-fi a jako další na řadě je Ničivá vlna od bratrů Strugackých. Tentokrát se dostaneme na planetu Duhu, kde vědci experimentují s teleportací a svojí ignorací spustí konec světa.
Je to jedno z jejich rannějších děl a je to výrazně slabší než třeba Piknik u cesty. Taky verze co se mi dostala do ruky je hodně slabě přeložená (Vydání z roku 1965). Tak nějak vím co se tam děje, ale jsou tam pasáže, kde jde vidět že překladatel ztratil nit a tak trochu žvatlá. Taky první polovina je docela slabá, vědci se tam podivně špičkují jako malé děti a celá planeta Duha je v takovém chaosu, že vůbec nechápu jak tam vůbec něco může fungovat.
Zato druhá půlka je pecka. Docela mrazí z představy neodvratného konce jak bychom se asi tak zachovali my? Neumím si moc představit že by apokalypsa probíhala tak klidně, ale má to určitou vnitřní logiku a řád a docela mě to oslovilo. Další velké plus je absence propagandy (alespoň ne dostatečně výrazné). Takže za mě docela solidní tři hvězdy jenom ten překlad je fakt bolestivý.
(SPOILER) Superspoiler!!! V příběhu Vlny tiší vítr se objevuje stopadeátiletý Leonid Gorbovskij. Proto věřím, že konec dopadl jinak, než je očívidné.
Nejvíce temná a pesimistická kniha ze světa XXII.století bratrů Strugackých.Je to taková zvláštní odbočka v celé sérii,nenajdeme zde žádné z oblíbených témat předchozích i následujících knih.Začátek je ještě povědomý,výzkum a osidlování cizí planety,využívané k experimentům .A najednou zde máme bezvýchodnou situaci,bez řešení a bez naděje.Bezohledné vědecké pokusy se vymknou z kontroly a lidé jsou postaveni před síly které nejsou s to zvládnout.Děj se sice odehrává na planetě Duha,ale je jasné kam autoři míří.Strachy a nebezpečí tehdejší doby- atomová válka,bezohledné drancování zdrojů,experimenty probíhají bez ohledů na důsledky ,chaos ve všem,od zásobování až po vedení,navzájem soupeřící frakce vědců.
Ve finále uniknou jen děti,možná že to měla být symbolika nového začátku,jak pro lidstvo,tak pro autory,jejichž tvorba se postupně přesouvala někam jinam.
Jedna z těch méně podařených od ABS. První půlka zmatená, odnikud nikam se nerozvíjející, druhá lepší, akční. Morální dilema lidí v kritické situaci je hodně zjednodušené a kolektivistická záchrana dětí je prodchnutá naivním komunismem. Vše je líčeno příliš hrdinsky a idealizovaně. Škoda.
Jaké poselství nám zanechali bří. Strugačtí, ač pravděpodobně nechtíc?
Čtěte a zamyslete se:
- V celém románu se mihnul jeden černoch a dvě nebo tři jména neznějící rusky; patrně přeživší prověření občané pozemských kolonií vzatí na milost. Z říší zla, tedy z oblasti vlivu USA, Číny, Japonska, atd. nikdo. Možná už byly vymazány z mapy Země.
- Chaos, nekompetentní řízení a rozhodování, nedostatek všeho, ale všichni jsou soudruzi. Ač není nikde zmíněna vedoucí úloha rodné strany, co jiného lze vyvodit?
- Naprosté potlačení funkce rodiny a rodičovské lásky, tj. kolektivizace dětí, vis popisy a odkazy na internáty a školky.
- Zcela bezohledné drancování zdrojů a zacházení s přírodou, lidmi, životem, o čemž vlastně celá kniha je. Srovnej Zvláštní zpráva č. 4 od Hanzelky a Zikmunda.
Ano, taková je mentalita našeho velkého bratra z východu. A nic na tom nemnění několik slušných, odvážných jedinců.
Jen čtěte a zamyslete se. A nedejte dopustit.
Byl jsem trochu zklamaný, čekal jsem od sci-fi něco jiného. Ale byl jsem teprve páťák, takže bych raději četl Karla Maye, kdyby byl k sehnání. Nicméně jsem si ke knize vytvořil vztah, který jsem se pokusil "upgradovat" nedávno, tedy po půl století, a musím říci, že musím dát minimálně čtyři hvězdičky. Je to sci-fi spíš o vypjaté životní situaci v předvečer zkázy, kdy vlastně není tak důležité, zda se odehrává na Zemi nebo jinde, zda je to teď nebo v daleké budoucnosti...
Útlá knížečka (v edici Saturn za 4 Kčs) popisující krizovou situaci na planetě Duha. Přestože se jedná o více než 50 let staré dílo, nezdají se technologické popisy nějak zastaralé a překonané, což ukazuje na mistrovství autorů. Nejdůležitější ale z celého příběhu je chování lidí za stavu, kdy jde o život a zachránit se nemohou všichni. Je otázka, zda by se lidé chovali právě tak, jak je v příběhu popisováno - občas jsem měl vážné pochybnosti. Chvílemi jsem se ztrácel v záplavě jmen, některé dialogy mi připadaly také zbytečné. Celkově se mi kniha ale líbila, i když jsem už četl od autorů lepší. 70 %
Pro mne jedno z vrcholných děl bratří Strugackých, tentokrát nejde tolik o střet s neznámem (i na ten dojde, ale není středobodem příběhu) nebo o satiru poměrů v Rusku jako v pozdějších dílech (která jsou přiznávám pro mne obtížně stravitelná), ale především velmi lidský pohled na lidi v mezní situaci s několika mimořádně silnými chvílemi ("Tak běž a vyber dvě děti").
Kniha se mi nelibila, zrejme opravdu plati to, co o svych knihach rekli autori, totiz, ze psali socialni romany ve sci-fi kulisach... I tak na me kniha pusobila. Bratri Strugacti zrejme nebudou patrit mezi me oblibene autory. Nicmene jinym se samozrejme zamlouvat mohou.
Přestože jsou Strugačtí moji oblíbení autoři, tuhle knihu jsem nedočetl, ničil mě zvláštní fatalismus lidí čekajících na smrtící katastrofu. Ale u S. se většinou chytám až někde v druhé polovině knih, třeba dám knize druhou šanci...
Knihu jsem četl v dětství a vzpomínám si jen, že se mě docela líbila, pokud ji někde vyhrabu, rozhodně si ji přečtu znovu.
Tato kniha se mi moc líbila