Neopouštěj mě
Kazuo Ishiguro
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7879/bmid_neopoustej-me-23v-7879.jpg
4
900
171
Autor i u nás známých románů Soumrak dne, Malíř pomíjejícího světa a Když jsme byli sirotci přichází s další zajímavou knihou s prvky science-fiction. Zdánlivě jednoduchý příběh Neopouštěj mě, vyprávěný ústy dnes třicetileté bývalé studentky internátní školy na malebném anglickém venkově, zpočátku působí jako vzpomínky na téměř idylické dětství a dospívání, nebýt drobných narážek a nejasností, které krůček po krůčku směřují k šokujícímu odhalení. Románem se jako červená nit táhne otázka, co to znamená být člověkem, a nutí čtenáře k zamyšlení nad věcmi, které jsme zvyklí brát jako samozřejmost: kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme? Kniha Never Let Me Go získala Premio de Novela Europea (Cenu za evropský román) Casino de Santiago 2006. Dále byla zařazena do užší nominace na ceny Booker Prize, Arthur C. Clarke Award a James Tait Black Memorial Prize.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2007 , BB artOriginální název:
Never Let Me Go , 2005
více info...
Přidat komentář
Rafinovaně a pečlivě vystavěný příběh v temné alternativní realitě, v kůži jehož hrdinů by nikdo nechtěl být. Od samého začátku sice díky řetězci náznaků a vodítek tušíme, že něco není v pořádku, ale hrozivá skutečnost se v plné syrovosti ukáže až na konci. Osudově smutný román o světě, v němž není žádných druhých šancí... (10/10)
Po dočtení některých knih si řeknu: krásné a dále se nimy nezabývám. Tady tato mne nutí hloubat a probírat to ze všech možných úhlů, jako bych něco takového měla sama prožít. Celkem tomu napomohlo, že až po přečtení více než 200 stran, bylo teprve přesně řečeno, že se jedná "jen" o dárcovství orgánů. Předtím mne to nutilo myslet si mnohem víc hororově. Mělo to za následek, jak si Tommy ještě v Hailshamu poranil loket, a ostatní děti se mu smály. Jak chtěl po Kathy aby mu ruku dala do dlahy pomocí pravítka. Jak z toho byl celý špatný. Jako kdyby už věděl, co se s jeho tělem bude dít. Moje představy byly opravdu děsivé, jak děti vykládaly a znázorňovaly, že si ruku či jinou část prostě odepnou, tak jako se na mikině odepíná zip.
Na jednu stranu jsem zvědavá, ale asi jsem i ráda, že nebylo více popisováno, jakým způsobem dárci dokonali a co jim bylo odebráno.
Celou knihou mne provázely původní otázky z přebalu - kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme?
Viděla jsem film, který mě úplně dostal. Byl tak smutný, děsivý a dojemný.
Myslím, že mi stačil film. Knížku jsem nedokázala přečíst, byla pro mě až moc děsivá.
Zvláštní, ale výborná kniha. Dopředu jsem si o ní nic nezjistil, takže mě docela překvapilo, že se v podstatě jedná o scifi. Přesto bezpochyby osloví i čtenáře, kteří tomuto žánru neholdují, protože je to velmi netypická scifi. Pro mne spočívá síla knihy i v tom, jak závažnost a tragika tématu a příběhu kontrastuje se střízlivým, nevzrušeným, jakoby se vším smířeným způsobem vyprávění.
Neopouštěj mě – poprvé jsem se o tomhle počinu dozvěděla skrze film a až po třech letech jsem objevila knihu. Abych pravdu řekla, film mě moc neoslnil, nějak jsem se s tím vším, co se tam dělo nemohla ztotožnit. Ale kniha, to je něco jiného. Od první chvíle, co ke mně Kathy H. promluvila, si mě získala. Zamilovala jsem se do hlavních postav. Ačkoliv je pravda, že Ruth dokázala být někdy skutečně otravná. Ale to všechno utvářelo příběh. Příběh, který rozhodně nebyl ničím laciný. A celé mi to přišlo tak trochu tajuplné.
Alternativní historie bez (až na jednu výjimku) sebemenšího popisu vizáže lidí. Smutný, pomalu se odkrývající osud hlavních postav. Velmi podrobné náhledy do myšlení hlavní ženské postavy, o to podivuhodnější, že autorem je muž a k tomu ještě v Anglii od malička žijící Japonec. V nenápadné SF zabalená melancholie a nostalgie o tom, že všichni jsme vlastně kdysi v mládí něco důležitého propásli, to vše zdůrazněno ponurou atmosférou díky převážně zimním vzpomínkám, neustávajícímu větru a skoro hmatatelné britské vlhkosti.
85 % (zatím 139 hodnotících, 82 %).
Štítek japonská literatura podle mě naopak sedí. A to taky vysvětluje tu údajnou "rozvleklost". Má to jednoduše jiné tempo. Taky podrobné ohlížení se do minulosti má jasný smysl vzhledem k otázkám, které pak autor nastolí v závěru.
Mě se to jaksi téměř nedotklo. Zajímalo mě to a je to bezesporu výborně napsané, ale vnitřně mě to nechalo úplně chladnou.
Pozoruhodná mi přijde absence popisů vzhledu postav, nebo tedy dárců (vychovatelé naproti tomu popsáni zběžně jsou), a taky jejich v podstatě omezené emoce (každý je nějaký, má své vlastnosti a řekněme jednu převládající, nějak se projevují, ale krom Tommyho vzteku mi chvílemi přišlo, jako by neměli zas tak hluboký citový život).
To samozřejmě není chyba autora, naopak, je to skvělé vzhledem k těm úvahám v závěru. Nabízí to ještě další podněty k zamyšlení a taky možnost trochu jiné interpretace tohoto Ishigurova románu.
Po zhlédnutí filmu ve mně zůstalo mnoho otázek, na které jsem chtěla znát odpovědi. Sáhla jsem tedy i po knize. Ač jsem děj znala již z filmu, přesto ve mně kniha dokázala vyvolat ono zvláštní napětí, neblahé tušení. Některé otázky byly zodpovězeny, jiné naopak prohloubeny. Nejsem si zcela jistá, jestli je otázka líbí / nelíbí na místě. Příběh je to děsivý, přesto je něčím zvláštním přitažlivý, poutavý a zanechá ve vás tu neodbytnou otázku: Byli byste schopni vy sami na tato pravidla přistoupit?
Příběh se rozjel skvěle, bylo tam to tajemství, něco v nepořádku, taková mlha. Nějakých prvních 60 stran jsem zhltla, ale pak se příběh začal hrozně táhnout - šlo o sled vzpomínek, které v závěru ani zas tolik neznamenaly. Závěr byl hodně uspokojivý. Jednak jsem byla spokojená, že jsem se konečně dostala na konec, jednak rozuzlil všechny ty záhady a vysvětlil existenci dárců.
Ale jinak to byla docela nuda. V tomto případě mě filmové zpracování bavilo mnohem více (i když to je trochu díky dvěma oblíbeným hercům).¨
Štítek "japonská literatura" se podle mě ke knize nevztahuje. Ishiguro je britský autor a i přes názor některých kritiků se v tomto románu jeho japonské kořeny a japonský způsob uvažování opravdu neprojevují.
Hodně jsem přemýšlela, jestli se mi kniha líbila nebo ne. Usoudila jsem, že ne....teda ne dokonale NE, ale ani dokonale ANO, chápete? A protože toho NE bylo víc, konečný rozsudek je: NE.
Kladem je rozhodně zajímavá myšlenka. Vlastně dost děsivá myšlenka, když vezmeme v potaz, že by to ani nemusela být takový sci-fi myšlenka.
Mírný napnelismus, co že se to tam děje? Co je to za divný internát? Kde jsou rodiče?
Tyto otázky jsou, na můj vkus, dost brzy zodpovězeny. Respektive na to čtenář sám přijde.
A pak ta děsivá věc, která je součástí všech hrdinů, jaksi zdomácní a já, čtenář, na ni přestanu myslet jako na něco hrozivého....
Divné, že? Přitom je to opravdu děsivé pomyšlení, že by to tak snad i někdy mohlo být.
Je to prostě tím, že ti, jenž se to týká, to berou tak moc jako samozřejmost, že to stejně vnímá i čtenář. Takže to začne brát jako normu, respektive na to přestane myslet.
A v tom kniha začne být o ničem.....pár dětí, teenagerů bydlí kdesi na samotě u lesa :-), učí se, malují, výletují, zamilovávají se, stěhují se, snaží se zjistit proč se dělo to co se dělo.....:-) A nakonec se to stane. Hotovo.
Více na www.siraelxy.blogspot.cz
Podle mě byl příběh rozvleklý, nudný a o ničem. Prostě se mi to nelíbilo. Další kniha, u níž asi nikdy nepochopím důvod její obliby a chválu na ni pěnou. Někdo v komentáři níže tvrdil, že i bez chybějícího popisu postav si postavy dokázal jasně představit - já teda ne a celou dobu mi to vadilo.
Víceméně tu bylo vše už řečené. Já sáhla po knize, protože jsem doma nic neměla. Stejně jako ostatní jsem ze začátku byla napjatá, co se vlastně stane, o co tu jde. Potom mě ani téma knihy nepřekvapilo, ne, že bych si to přála, ale věřím, že je to jen otázka času, kdy se to bude opravdu dít. Toto téma se objevuje často, např. film Ostrov. Stejně jako lidé odsouvají farmy kožešinových farem či velkochovů, starobinců či blázinců do končin, aby neviděli utrpení, tak věřím, že i s "náhradami" to bude stejně. Jen díky komentům tady jsem si uvědomila, že v knize nebyly obšírnější popisy prostředí a postav. Co jsem tu ale v komentářích nenašla a zděsilo mě to více než myšlenka, že nás něco takového čeká je to, že jsem se nedokázala smířit s tím, jak ty "děti" byly smířené se svým osudem. Ani nebojovaly, nesnažily se utéct, max. poprosily naivně o odklad. To je z celého příběhu pro mě nejděsivější, stejně jako rozhovor mezi dětmi a jejich vychovatelkami, když se jich ptaly, proč musely malovat nebo vyrábět různé věci...:"Chtěly jsme dokázat, že máte duši"....brrrr! I film je povedený a stojí za to.
Popis dětských her, líčení cestičky k rybníčku, klidné odpoledne na anglickém venkově, ze všeho čiší tajemství a nedá čtenáři spát!
Atmosférou, podáním a námětem mi velmi připomíná seriál Shin sekai yori - pokud jsou mezi čtenáři příznivci anime, tak doporučuji (také od autorů z Japonska, také tajemné a žánrově těžko zařaditelné a také nazvané podle hudební skladby, tam šlo o Dvořákovu Novosvětskou symfonii).
Jen mě mrzí, že na to, jak extremisticky podaná byla pointa knihy, jí autor nevěnoval zdaleka tolik pozornosti, kolik by zasloužila. Pravdou je, že opak by mohl zkazit atmosféru, proto za ustřižený konec neodebírám hvězdičku :)
Jinak se mi knížka moc líbila. Kromě Ruth. Kdo s ní má vydržet :)
Docela zajímavý příběh tří žánrů - láska, horor, sci-fi. Ale celkově jsem trochu zklamaný. Ještě se musím vyjádřit k hlavní myšlence: je to přitažené za vlasy, měl jsem pocit, že by to v takové společnosti prostě neprošlo. Leda tak za hlubokého fašismu.
Musím se přiznat, že jsem dříve zhlédla film, který mě dostal a zařadil se tak do mých oblíbených. Knížka poté byla povinnost. A nelituji! Film se drží všech klíčových bodů, ale byl mnohem více romantický než kniha. Ale zato kniha je obohacena o mnoho důležitých a zajímavých scének. Konec mě dostal tak jako u filmu. Výborné scifi, více reálnější než jiné knihy z tohoto žánru, což je rozhodně velký plus. Knihu rozhodně doporučuju, života si je nutné cenit, někteří lidé nemají bohužel tolik času, kolik by chtěli.
Něco je ve vzduchu, ale co vlastně, toť otázka. Proč jsou děti na internátní škole Hailsham izolovány od ostatního světa? Co mají znamenat všechny ty řeči o opatrovnících, dárcích a neplodnosti? Kdo vlastně tyhle děti jsou? Trvá dlouho, než čtenář spolu s postavami pochopí celou pravdu.
Na tuto knihu jsem se velmi těšila, protože mi ji mnoho známých doporučila a já vlastně ani nevěděla, co od ní čekat, krom tedy "sofistikovaného sci-fi". Navíc to bylo mé poprvé s panem Ishigurem. Začátek byl velmi zvláštní. Vypadalo to na pěkné vzpomínání na dětství mladé dívky. A postupně se začaly do toho vkrádat otázky: Co je to za děti? Kde jsou jejich rodiče, o nichž se tady nikdy nemluví? Co je to za školu? Jaké je to jejich zvláštní poslání? Odpovědi na tyto otázky jsou děsivé. Zjišťujeme, že se vůbec nenacházíme v naší realitě, ale v jakési alternativní realitě, kde se zneužívá vědy a humanismus se překrucuje do takových rozměrů, že je z toho jednomu špatně. Nejhorší na tom je, že "normálním" lidem tohoto vesmíru to přijde normální! To je hrůzostrašné. Tady nás Ishiguro jemně a s ironií přistěhovalce, a tedy člověka s nadhledem nad ostrovními konvencemi, upozorňuje jaká naše společnost vlastně je - krutá, chladná, bezcitná. Ochotná obětovat vlastní vypěstované beránky v osobní prospěch. Proč ne. Oni nejsou lidi. Nebo se tím alespoň uklidňují. Ale sami dobře ví, že to tak není. Lidi jsme všichni. Bez ohledu na původ. A nemusí to být nutně původ umělý...
Jak se pozná, že je knížka dobrá? Nemám tušení. Ale z téhle mrazí. Ve spojení s pocitem, že je dobrá, je na dobré cestě k titulu DOBRÁ KNÍŽKA. Květnatý styl bývá na škodu, navíc by sa ani k příběhu nehodil. Tajemství potřebuje minimalismus, takže díkybohu za něj. A díkybohu za Tommyho, toho sympaťáka s fotbalovým nadáním, a za Kathy H., tu hlavní hrdinku, která celý život žila ve stínu Ruth. Možná že to vysvětlování od slečny Emily na konci a odhalení všech těch tajemství bylo trošku... a ubralo to malinko na celkovém kouzlu, ale je to taková maličkost, že kdybych měla pocit, že je tento komentář dostatečně dlouhý, ani bych to nezmiňovala.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie láska zfilmováno anglická literatura vzpomínky dospívání škola internát pátrání v minulosti
Autorovy další knížky
| 2017 |  Pohřbený obr |
| 2018 | Neopouštěj mě |
| 2010 | Soumrak dne |
| 2022 | Klára a Slunce |
| 2019 | Vybledlá krajina s kopci |
Bavilo mě, jak v první půlce knihy má člověk stále pocit, že je něco špatně. A pak když zjistí co, tak je i tak napjatý jak to vlastně dopadne. Zvláštní příběh a skvěle napsáno.