Nenasytná
Meg Cabot
https://www.databazeknih.cz/img/books/73_/73620/bmid_nenasytna-5fk-73620.jpg
3
345
58
Nikdy neříkejte nikdy, a o upírech to platí dvojnásob... Mína Harperová, samostatná, talentovaná, ale zároveň i smutná a díky svému prazvláštnímu daru okamžitě odhalit, jakým způsobem a kdy člověk, který před ní stojí, zemře, dost osamělá, se podílí na vytváření scénáře pro nesmírně úspěšný seriál Nenasytná u jedné newyorské televizní stanice. Jednoho dne jí její neschopná, avšak velmi průbojná a bezohledná kolegyně sdělí, že vedení se rozhodlo seriál obohatit postavou upíra, podobně jako u konkurence. Mína je zděšena, protože její vztah k upírům je mírně řečeno odtažitý. Zanedlouho se však na večírku setkává s naprosto neodolatelným profesorem literatury Lucienem Antonescuem, vysokým, tajuplným brunetem, a od tohoto okamžiku si na nedostatek inspirace, co se upírů týče, rozhodně stěžovat nemůže! Úspěšná americká spisovatelka Meg Cabotová se v této knize svým nenapodobitelně originálním způsobem vyrovnává se záplavou upírských ság na dnešním knižním trhu.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2011 , Knižní klubOriginální název:
Insatiable , 2010
více info...
Přidat komentář
kniha je zdlouhavá a chvílemi jsem se ztrácela v ději.Ale byli tam pěkné momentky s nádechem humoru a to já mohu.Mína mi byla moc sympatická a Lucien byl taky bezva. Zmínit se musím i o Alaricovi ten mě teda taky pěkně sedl, na konci jsem si myslela že to dá dohromady s Mínou. Škoda že je otevřený konec......
Četla jsem už asi dvě knihy od této spisovatelky a toto mě velmi zklamalo. Čekala jsem další úžasnou knihu, ale místo toho jsem se trochu musela nutit, abych to vůbec dočetla.
Kniha mě začala bavit až přibližně v půlce, což při počtu stran přes 500, není moc povzbuzující informace. Mína je sympatická postava se zvláštní schopností vidět smrt lidí okolo sebe. Její postavu jsem si oblíbila, pokud zrovna neřešila nudný seriál, na kterém se podílela. Upír Lucien už byl o něco méně sympatický. Nějak jsem si na něj nemohla zvyknout a poté co se zamiloval, mi přišel poněkud mimo. Prostě mi to nepřišlo moc realistické chování. Pořádně se děj rozjel, až když se konečně něco začalo dít a postavy konečně pohly zadkem. :) Konečný souboj jsem si pak vychutnávala. Pokud by zvládla autorka udržel pozornost čtenáře zajímavějšími pasážemi, dala bych o jednu hvězdu víc, takhle ale jen 3 (možná kdyby vypustila ty nudné pasáže, které jsem v zájmu nezahození knihy přeskakovala). Jestli si přečtu druhý díl ještě nevím, ale nejspíš jen díky tomu, že závěr nechala otevřený a já jsem zvědavá, co se s Lucienem a hlavně Mínou stane.
Knihy od Meg Cabot mám ráda, protože se dobře čtou, jsou vtipné a většinou i zápletka je zajímavá.Musím ale říct, že první díl této nové série mě moc nezaujal.Jsou zde zdlouhavé a nudné pasáže ( hlavně když hlavní postava Mína uvažuje atd. ) takže občas to člověka skoro vybízí k přeskočení odstavce.Každopádně mám zakoupený i druhý díl tak snad to už bude lepší :-).
Nepatřím mezi fanoušky knih o upírech a podobné havěti a byla to moje první kniha od Meg Cabot. Šlo spíš o náhodný výběr knihy v knihovně, když mě zaujal krásný obal:D A musím přiznat, že kniha se mi opravdu líbila, i když byla tedy dost depresivní a musím souhlasit s uživatelkou trynitrix, že Alarika jsem si opravdu neoblíbila. Doufám, že až se dočkám pokračování, tak nebudu zklamaná
přečteno - patří ke knihám, kterou jsem přečetla ale rozhodně po ní už nesáhnu. Nijak mě to nenadchlo. Asi nesáhnu ani po dalším díle
Já si nemůžu pomoct, mě se to líbilo, jako že hodně. Sice to byla blbost, ale občas se stane (a mě se to stává pravidelně, nejsem zrovna velkej myslitel), že blbost prostě pobaví. A o to tady šlo. O žádný velký umění, ale o pobavení a nadsázku... A Alaric je prostě sympaťák, o tom žádná...
Seňor špičatý? To jako vážně? :D Přišlo mi to občas spíše jako nějaká parodie. :D No, Mediátorovi už se nic nevyrovná. :)
Kniha o upírech, dnešním velmi častým námětem knih. Pustila se do něj i Meg, moje velmi oblíbená spisovatelka. A mě se líbila. Byla v něm vášeň, láska a nebezpečí. Rozhodně to bylo jiné než Stmívání a Upíří deníky apod. Hlavně některá pojmenování byla velice zábavná např. Seňor špičatý. Vtipná, vášnivá a naprosto úžasná kniha o upírech od Cabot. Co víc si přát.
Čekala jsem,že nám tu upírskou mánii Meg Cabot ochutí trochou hořkosti a nadsázky a bohužel z toho vyšla stejně strašná slátanina, jako je třeba Stmívání (no dobře,tak hrozné to asi není).Vůbec mě to nebavilo,pořád jsem přeskakovala odstavce až jsem se na to musela vykašlat.Poslední dobou pochybuju,že Meg umí psát..kam se poděly časy Mediátora?
Kniha se mi líbila moc lehce naspaná příběh tak do 3/4 šel měla jsem to přečtené za 3dny.Teda až na některé postavy hlavní hrdinka a Lucien byli ok ale její bratr Jon? jemu bylo kolem 30? mno nevím přišlo mi že se chová jak puberták :-D a Alarick to byl psychouš :-D ten tam snad ani nemusel být i když má hlavní slovo pak na závěr.Jo a ještě k tomu závěru ještě bych pochopila upír- netopýr ale drak to trošku spisovatelka přepískla mno jinak příběh mi nějak nevadil bylo to pěkné čtivé a jsem zvědavá na další díl.
Větší slátaninu jsem už dlouho nečetla. Kníže temnot? Seňor špičatý? WTF? :D
Celé to na mě působí, jako by autorka usnula při čtení Stmívání a ráno z toho vzešlo tohle.
Souhlasím s komentářem Honey0105. Kniha byla z mého pohledu docela průměrná. Ani nenadchla, ani neurazila. Meg mám taky moc ráda, ale pokud kniha o upírech tak bych spíše doporušila Vampírskou akademii, Akademii Evernight nebo Twillight.
Tak konečně dočteno. Dala jsem si trochu čtecí pauzu a tuhle knížku jsem si vychutnávala skoro dva týdny. Ale bylo příjemné to číst po kouscích.
Meg Cabot mám velice ráda. Preferuji hlavně knihy pro dospělé. Tahle vypadal opravdu dobře, ale upřímně řečeno... Vůbec jsem netušila o čem to bude.. A.. Byla jsem trochu zklamaná.. Přeci jen mám už všech těch upírů plný zuby. Na druhou stranu.. Bylo zajímavé kouknout se na to z pohledu Meg.. Byla to asi nejzajímavější kniha o upírech, co jsem četla (z těch novodobých teenagerských blbostí, které poměrně se zálibou čtu). Ale.. Bylo tam také dost přehnaných scén (Třeba ta v kostele.. To bylo i na mě trochu moc!).. A zezačátku jsem si musela dost zvykat i na styl psaní. Nevím, jestli to je tím, že jsem od autorky už dlouho nic nečetla a nebo tím, že byla forma trochu jiná, než u ostatních knih Meg. Možné je obojí.
Je pro mě poměrně těžké hodnotit. Nejsem ani nadšená, ani zklamaná. Musela jsem to přečíst, protože to psala má oblíbená autorka, ale taky si říkám, že to z velké části byla pořádná blbost. Moje sympatie si určitě ale získal Alaric. Díky němu se těším i docela na pokračování. To než ale u nás v Čechách vyjde, tak si stejně nebudu na žádného Wulfa pamatovat.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2004 |  Krajina plná stínů |
| 2012 |  Mezi láskou a smrtí |
| 2001 | Princezniny deníky |
| 2004 | Andělé smrti |
| 2011 | Nenasytná |
Fajn kniha. Místy zachází až do absurdit, ale Meg to umí podat tak, jako by to byla ta nepřirozenější věc na světě (viz.zmiňovaná scéna s drakem). Vždy se tady ale nabízí srovnání s Mediátorem, a na toho Nenasytná zdaleka nemá.