Nenásilná komunikace

Kniha mne velice překvapila. Spolkl jsem ji za víkend, a to nejsem kdejaký čtenář, nicméně už teď vím, že se k ní budu rád vracet. Vyniká především tím, že si člověk uvědomí jak komunikuje i mimo jiné sám se sebou, což mělo minimálně u mne za následek přehodnocení toho, jak nahlížím skoro vlastně na všechno okolo. A že to opravdu jde i pozitivněji.

Ke knize mě přivedl Nenásilný podcast, který je pro mě skvělým průvodcem tímto tématem (doporučuji!). Z hlediska teoretických podkladů se tedy nepovažuji za úplného nováčka, praxe je však něco úplně jiného. Kniha mi jednoznačně přispěla k sumarizaci této tematiky, utřídění si širšího obrazu; mám jasněji v tom, kde všude mám ještě mezery či přímo propasti.
Jedno čtení člověka rozhodně nespasí, chce to číst opakovaně a hlavně si to vše zkoušet. Nicméně publikaci považuju za opravdu zdařilou co se týče systematičnosti, jednoduchého podání s příklady a zároveň přiměřenosti v tom smyslu, že to čtenáře nezahltí.

A něco z vlastní praxe, aspoň k jednomu specifickému tématu. Troufám si říct, že můj slovník ohledně pocitů je poměrně rozsáhlý, ale stejně pro mě bývá často náročné používat tato slova v praxi, v mluveném jazyce. Ten pocit zranitelnosti, o kterém je v knize řeč a který stojí u základů toho se druhé straně otevřít, aby mohla proběhnout plnohodnotná a cílená konverzace, nebývá zrovna jednoduché ustát. Zvláště v případech, kdy to druhá strana vezme jako příležitost k útoku. Snažím se to však čím dál více brát v tom smyslu, že jsem nabídla, co jsem mohla, a pokud řešení v rámci nenásilné komunikace druhá strana není otevřena, ocením se za svou zranitelnost, ale dále se tím již nebičuji. K tomu mi hodně pomohl už podcast, ale s touto knihou se to mohlo ještě rozvinout.

Knihu je potřeba číst s otevřeným srdcem a také v laskavosti k sobě samému. Nelze od sebe očekávat, že bude vše hned. Já jsem v mnoha aspektech nenásilné komunikace v té první fázi (kterou považuji za nejtěžší): všímám si (jistě ne vždy, ale často), co všechno dělá "násilně" mé okolí i co všechno dělám "násilně" já sama. Takže je čas se vědomě orientovat hlavně na sebe a začít s tím něco dělat :-). Jako klíčový aspekt nenásilné komunikace, který kniha výborně předala, vidím všechno to, co se děje v zákulisí, než vůbec otevřeme pusu. Tedy porozumění sobě samému a také vytváření prostoru pro spojení s ostatními lidmi.

Co mi v tématu (potažmo v knize) možná trochu chybí, to jsou nestandardní situace. Jestli to chápu správně, nenásilná komunikace předpokládá, že druhá strana funguje na klasických principech lidství, "normálnosti", dobré vůle (toto nevím úplně jak popsat, aby to neznělo nadřazeně). Ale co případy, kdy jednáme s chorobným manipulátorem, sociopatem/psychopatem apod.? Funguje to taky? Chce to nějaké speciální postupy (jaké)?

Nejvíce oči otevírající pro mě byla však závěrečná kapitola o oceňování. Vyvolala ve mně velmi intenzivní pocity ohledně toho, že svět je vlastně zcela v pořádku. A zároveň touhu vyjádřit hluboký vděk všem lidem, kteří se svou osobností, svými činy nebo slovy nějak dotkli mého nitra, kteří mě obohatili svou existencí. Jsem si jistá, že si teď těchto pocitů budu uvnitř sebe více všímat a formulovat je do slov - alespoň pro sebe. A když budu mít odvahu, tak také nahlas.

Až na drobnější výhrady, které už tu někdo rozepsal, tuto knihu hodnotím velice kladně.

Lidé doporučují různé seberozvojové knihy a tahle je podle mě základ, protože bez správné komunikace se člověk nikam dál nedostane. Ať už se jedná o vztahy nebo kariéru.
Knihu jsem četla už jednou v rámci studia pedagogiky (ano, opravdu je důležitá i pro pedagogy), ale nějak jsem zase vše přestala používat, protože na principy v knize si člověk musí zvyknout a aktivně je používat. Zvlášť když většina lidí kolem vás jedná tak, jak jedná a “vtahuje vás do podobného chování, tak je mnohdy těžké udržet své emoce a “jet podle návodu v knize.
Doporučuji všem přečíst, používat a budete se mít líp ;-).

Díky nakladatelství Portál jsem měla možnost si přečíst velmi laskavou knihu Nenásilná komunikace: Řeč života od Marshalla B. Rosenberga. Tento americký klinický psycholog vytvořil koncept tzv. nenásilné komunikace, který mohou ocenit opravdu všichni – zejména však lidé v pomáhajících profesích. Marshall B. Rosenberg studoval pod jedním z nejznámějších psychologů vůbec – samotným Carlem R. Rogersem. V dětství se autor setkával s ne příliš příjemnou komunikací a násilím a celý svůj profesní život tedy zasvětil tomuto konceptu nenásilné komunikace s cílem poskytnout ho jako alternativu k násilí. Marshall B. Rosenberg pracoval nejen jako klinický psycholog, ale současně také jako mediátor po celém světě. Jeho zkušenosti jsou nesmírně rozsáhlé a vážené po celém světě, proto je mi ctí, že jsem si mohla jeho knihu přečíst, i když musím napsat, že to bylo čtení, nad kterým člověk musel přemýšlet a zamýšlet se nad sebou samým a nad vlastním komunikačním stylem.

Kniha je určena opravdu všem a věřte mi, že se díky ní něco přiučíte. I když je pravdou, že přečtení knihy samo o sobě nestačí – důležitá je praxe v komunikaci a rozhodnete-li se, že svou komunikaci pozvednete na vyšší úroveň, je vhodné se ke knize opakovaně vracet a díky tomu si tak uvědomíte své komunikační chyby.

Knížka je to poměrně útlá. Má pouhých 240 stran, ale přesto je nabitá tolika informacemi, že vás to možná až překvapí. Ve 14 kapitolách se dozvíte nejen to, jak přesně můžeme chápat nenásilnou komunikaci, ale jak například moralizování či srovnávání dokáže nenásilnou komunikaci „potopit“. V knize si pak můžete své schopnosti vyzkoušet díky cvičením, které si pro nás autor připravil. Jsou to cvičení, která, když pochopíte danou kapitolu správně, jsou poměrně snadná, přesto vás však nutí se zamyslet. Nejde o to si cvičení jen udělat, ale přemýšlet nad ním i z pohledu sebe sama, což nám dává geniální příležitost si uvědomit, jak komunikujeme my.

Autor také upozorňuje na to, jak moc je důležité vyjadřovat pocity v komunikaci a aby toho nebylo málo, umožňuje nám rozšířit si krásně slovní zásobu, která nám bude při komunikaci nápomocná. Empatie má taky v komunikaci své místo a díky této knize se dozvíte, jak s ní pracovat.

Kniha si mne také získala i přepisem rozhovorů, ve kterých autor jasně ukazuje principy konceptu nenásilné komunikace. Tyto příklady byly stejně poučné jako samotné cvičení či tabulky s výčtem slov, pro efektivní rozšíření slovní zásoby.

Za sebe musím napsat, že se ke knize budu určitě vracet i do budoucna, protože ať už nakonec budu vykonávat psychologickou praxi či nikoliv, tento koncept komunikace se mi zamlouvá, i když naučit se mu vyžaduje minimálně zpočátku vědomou práci na sobě samotné. Pokud to však ale pomůže při jakékoliv komunikaci s kýmkoliv, pak se ta práce vždy vyplatí.

Knihu mohu jednoznačně doporučit.

Kniha je určena opravdu všem a věřte mi, že se díky ní něco přiučíte. I když je pravdou, že přečtení knihy samo o sobě nestačí – důležitá je praxe v komunikaci a rozhodnete-li se, že svou komunikaci pozvednete na vyšší úroveň, je vhodné se ke knize opakovaně vracet a díky tomu si tak uvědomíte své komunikační chyby.

Knížka je to poměrně útlá. Má pouhých 240 stran, ale přesto je nabitá tolika informacemi, že vás to možná až překvapí. Ve 14 kapitolách se dozvíte nejen to, jak přesně můžeme chápat nenásilnou komunikaci, ale jak například moralizování či srovnávání dokáže nenásilnou komunikaci „potopit“. V knize si pak můžete své schopnosti vyzkoušet díky cvičením, které si pro nás autor připravil. Jsou to cvičení, která, když pochopíte danou kapitolu správně, jsou poměrně snadná, přesto vás však nutí se zamyslet. Nejde o to si cvičení jen udělat, ale přemýšlet nad ním i z pohledu sebe sama, což nám dává geniální příležitost si uvědomit, jak komunikujeme my.

Autor také upozorňuje na to, jak moc je důležité vyjadřovat pocity v komunikaci a aby toho nebylo málo, umožňuje nám rozšířit si krásně slovní zásobu, která nám bude při komunikaci nápomocná. Empatie má taky v komunikaci své místo a díky této knize se dozvíte, jak s ní pracovat.

Kniha si mne také získala i přepisem rozhovorů, ve kterých autor jasně ukazuje principy konceptu nenásilné komunikace. Tyto příklady byly stejně poučné jako samotné cvičení či tabulky s výčtem slov, pro efektivní rozšíření slovní zásoby.

Za sebe musím napsat, že se ke knize budu určitě vracet i do budoucna, protože ať už nakonec budu vykonávat psychologickou praxi či nikoliv, tento koncept komunikace se mi zamlouvá, i když naučit se mu vyžaduje minimálně zpočátku vědomou práci na sobě samotné. Pokud to však ale pomůže při jakékoliv komunikaci s kýmkoliv, pak se ta práce vždy vyplatí.

Knihu mohu jednoznačně doporučit.

Toto je mimořádná kniha, alespoň pro mě. Už když jsem přečetl první stránky, tak jsem cítil, jaká je to síla, kterou držím v ruce. Nepamatuji si, že by se mi to stalo s jinou knihou. Není to jen metoda, je to úplně nový směr, jak se proměnit, a proměnit své vztahy.
Někdo zmiňuje náročnost týkající se rozpoznávání pocitů. Mě osobně zasáhlo, kolik času a pozornosti potřebuji věnovat tomu, abych přišel na to, na jakých potřebách je naše společná komunikace s konkrétní osobou založena, a která z potřeb je ta hlavní. A k tomu skoro nutně potřebuji seznam těchto základních potřeb, abych si je přečetl, a v sobě ujasnil, jaká ta potřeba byla pro danou osobu důležitá, jaká potřeba se v tom dialogu (někdy nádherně) zobrazuje. Po několika týdnech uplatňování těchto několika metod, vidím jaké stereotypy ve vztazích neustále dokola vytvářím, a není to radostný pohled, ale snad pohled životaschopný.
Celý proces je o nastavení se jakému si údivu, bezprostřední otevřenosti, soucitu k sobě a druhým, ideálně bez jakéhokoliv očekávání. A cesta k něžnosti a k podpoře sebe, protože vnímat své potřeby a potřeby druhých, znamená vnímat i to nepříjemné a pořádně bolavé. A k tomu, abych to ustál, potřebuji dát sobě péči, ať už ve formě porce času, prostoru, a výživy všeho možného. Ale pak se dějí věci...

Kdybych byl pro povinnou četbu, tahle kniha by na seznamu povinné četby byla. Princip nenásilné komunikace znám léta, praktikuji podobnou dobu, nicméně stále je co zlepšovat a stále bude. Nenásilná komunikace je potřeba pro komunikaci s cizími lidmi, se svými blízkými i pro komunikaci sám se sebou. V zásadě lze zjednodušeně říct, že se skládá ze čtyř kroků: Pozorování, Pocity, Potřeby, Prosba. Každý krok má svůj důvod a svá pravidla. A o tom jak v praxi ji používat je celá kniha, na praktických příkladech, ze života.
1. Pozorování je popis situace bez hodnocení, která přispívá k tvé pohodě nebo naopak nepohodě.
2. Pocity je čistě popis emocí nebo tělsné pocity, které spouští pozorování (nicméně vyvarovat se náznaku příčiny).
3. Potřeby je popis potřeb nebo na čem ti záleží (spíše než tvoje preference nebo konkrétní čin). "Empaticky přijímám to, co by ti obohatilo život, aniž v tom slyším nátlak."
4. Konkrétní činy, které si přeješ tady a teď.
Princip jednoduchý, v praxi účinný, prospěšný, nicméně stále je co vylepšovat, např. v jak moc emočně vypjatých situací je jich člověk schopen použít.
Doporučuji.

Perfektní kniha. Velmi užitečná.

Myslím že kniha může v mnohém ulehčit komunikaci a také zlepšit efektivitu i postoj k problematickému rozhovoru. Nicméně v praxi si nejsem jistá jejího uplatnění.

Kdyby si tuhle knížku přečetli všichni, tak by byl svět lepším místem.

Samotné přečtení vám samozřejmě život nezmění, ale pootevře vám dveře do světa lepší komunikace. Přetavení znalosti v dovednost je pak další samostatná cesta.

Kniha mi otevrela “oci”, tedy spise zlepsila vyjadrovani usty.
Clovek by neveril, cim vsim muzeme i nevedomky ublizovat (sobe i ostatnim).
Dulezite je spravnym zpusobem vyjadrovat sve pocity a empaticky komunikovat s okolim.

Opravdu přínosná kniha, spousta aha momentů... S manželem jsem o ni hodně mluvila a přišli jsme v naší komunikaci na spoustu zajímavých věcí, které můžeme změnit. Prozatím si moc nedovedu představit uplatňovat nenásilnou komunikaci s malými dětmi, v tomto ohledu mám ještě velké rezervy. Těším se na další knihu Nenásilná komunikace v praxi, kde bude ještě více příkladů, které se mi líbí a pomáhají mi pochopit celkový koncept.

Nové vydání z roku 2022 je skvělé. Opraveny chyby v překladu, doplněna nová kapitola o mediaci. Součástí knihy jsou cvičení a klíč ke správným odpovědím charakterizuje knihu: Autor totiž postupuje velmi nenásilně, neautoritativně, dává spíše svůj názor a je na každém, zda souhlasí. Metoda sama se mi moc líbí, protože odkazuje na pocity a potřeby každého z nás.

Tohle ve mně naprosto zarezonovalo. Klíč k tomu, jak řešit spory ne prostřednictvím síly, ale prostřednictvím porozumění. Pomáhá zaměřit se na potřeby druhého, ale také vlastní. Uvědomění potřeb je základem všeho a tahle kniha mi k němu hodně pomohla. Vztahy totiž jsou založené na naplňování potřeb. A kolem vztahů se točí vše v životě. Proto tuhle knihu považuji za základ do života.

Ještě bych vyzdvihl shrnutí toho nejdůležitějšího na konci každé kapitoly. Člověk se k tomu kdykoli může snadno vrátit a nemusí pročítat celou knihu znovu.

Ano, ano a znovu ano. Znalost nenásilné komunikace je v dnešní době must-have. Kniha seznamuje s principy nenásilné komunikace a uvádí reálné příklady z praxe, takže je vše snadno představitelné.

Osobně jsem z knihy příliš uchvácený nebyl. Velmi špatně se mi četla a má více motivační charakter, než že se z ní naučíte něco kloudného. Podobně jsem to měl u spousty knih Roberta Kiyosakiho.

Kniha se mi místy zdála zdlouhavá, metoda nenásilné komunikace mi připomíná motivační rozhovory.

Místy může čtení v této knize vypadat jako poněkud náročnější nebo náročnější na soustředění. Užitečných rad a myšlenek zde najdete ale dost. Poznatky, které využijete i v praktickém životě, se hodí vždy.
Lidská komunikace sem tam splňuje kritéria pro opravdu zajímavé a napínavé okamžiky. Veškeré knihy, které se jí věnují, proto velmi oceňuji.