Nebuď p*ča aneb jak (ne)pracovat s dětmi
Tomáš Morávek
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509864/bmid_nebud-p-ca-aneb-jak-ne-pracovat-s-d-5b1-509864.png
4
233
233
Toto je kniha o dětech žijících v ústavní péči – o dobré práci s nimi i o špatné práci s nimi, o jejich příbězích, o rozhodnutích dospělých i o možných lepších volbách. Čtenář zde nalezne anonymizované, ale reálné příběhy dětí, základní teoretické (odborné) minimum i přímé citace samotných dětských hrdinů. Takové, které mohou inspirovat, anebo třeba někomu pomohou otevřít oči a uvědomit si, že i ten „zlý rozmazlený spratek“ má pro své špatné chování důvody. Že to může být výkřik nesouhlasu, odporu a zhnusení některými lidmi, s nimiž se dítě setkalo. Stejně tak kniha vyjadřuje hluboký obdiv a poděkování některým lidem, kteří v této sféře pracují. Kniha je upřímná a surová – pojmenovává věci a situace reálnými slovy s reálnými pocity, nehledá ani líbivé fráze, ani korektně přijatelné opisy. A přestože je název knihy vulgární (a čtenář po přečtení několika stránek brzy pochopí proč), není kniha nijak podbízivě senzační, ale naopak pevně zakotvená v terénní praxi i odborném psychologickém, psychoterapeutickém a pedagogickém zázemí.... celý text
Přidat komentář
Autor je vychovatel s devítiletou praxí. Upřímně a živě vypráví o případech dětí, s kterými se setkal v práci, a ukazuje na chyby, které jim pobyt v ústavní péči ztížily a znepříjemnili. Díky těmto příběhům si lidé mohou uvědomit, jak moc jednoduše se dá ovlivnit chování dítěte jednou větou.
Je kritický, ale umí také pochválit. Jeho nadhled a zvládnutí situace jsem místy obdivovala. Bylo to pro mě poučné z hlediska psychologického, tak praktického. Nevím, jak bych pomohla desetiletému chlapci, který vlivem autonehody přišel o své rodiče, nesnáší se, protože on jediný přežil.
Zajímavé a občas až srdceryvné poznatky vychovatele - strejdy - v zařízeních, která pomáhají problematickým dětem, možná je na místě použít spíše formulaci dětem s problematickými rodiči. Autor upozorňuje i na možné lidské selhání některých vychovatelů; jako všude, i tady platí, že vždy záleží na konkrétním člověku a na jeho přístupu.
Cením si absence happyendů, realita je totiž neúprosná a růžové brýle jaksi nejsou na skladě. A děkuju za velmi trefný povzdech stran mzdového ohodnocení těch, kteří pracují v sociálních službách - právě jim (ale určitě nejen jim) musí údaj o stále rostoucím průměrném výdělku občana v ČR připadat jako čirá utopie . . .
"Miluji tě miláčku
jako rajskou omáčku.
Až ji jednou sežeru,
na tebe se vyseru . . . to mi vždycky říkala maminka."
(SPOILER)
Navzdory názvu knížky jde o velmi pěkně napsaný soupis několika zážitků autora nejen s dětmi, ale i se zaměstnanci - kteří se, bohužel, několikrát projevili jako typičtí vyhořelí lidé, co by vůbec s dětmi neměli dělat.
Velmi se mi líbí styl, jakým autor píše. Ačkoliv se nejedná o nějaký vytříbený, oku lahodící styl, tak autor dokáže čtenáře přesto zaujmout. Několikrát se v jednotlivých příbězích setkáme se slovem "p*ča", ale nejde o nějakou pravidelnou věc, se kterou byste se v knížce setkávali na každém rohu - to rozhodně ne.
Takže sečteno podtrženo:
- silné příběhy o dětech, ke kterým se osud nezachoval příliš přívětivě
- dozvíte se, proč zlobivé nebo jinak nezvladatelné dítě jen dělá to nejlepší, aby vlastně přežilo
- dozvíte se, jak rozhodně nepracovat s dětmi + to, že k dětem NENÍ dobré přistupovat stylem "já všechno vím a znám a ty jsi něco méně"
- některé faktické informace o tom, k čemu jsou třeba Klokánky a jiná zařízení, jak dlouho tam může dítě být, nebo kdo rozhoduje o umístění dítěte do takového zařízení
Autor je rozhodně člověk se srdcem na pravém místě (byť svým vzhledem může budit dojem přesného opaku) a prototyp člověka, který by rozhodně MĚL pracovat s dětmi. Jenom bych vytkla to, že knihu jsem přečetla asi za 2 hodiny. Chtělo by to více stránek, nebo přinejmenším pokračování...
Toto je silná knížka, která mě zanechává naštvanou a vytočenou. Někteří lidé by neměli mít děti a neměli by s nimi pracovat. Člověk by nejradši hned chtěl pomoct všem Jediné, co je mi líto, je to, že kniha není delší.
Hodně emotivní knížka. Název plně vyjadřuje pocity autora, který má můj velký respekt a obdiv.
Nebuď p*ča aneb jak (ne)pracovat s dětmi
Zajímavá kniha, reálná, trochu drsná a zároveň inspirující. Pracuji s dětmi a takového kolegu, jako je autor, bych brala hned :-)