Nebuď p*ča aneb jak (ne)pracovat s dětmi
Tomáš Morávek
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509864/bmid_nebud-p-ca-aneb-jak-ne-pracovat-s-d-5b1-509864.png
4
217
60
Toto je kniha o dětech žijících v ústavní péči – o dobré práci s nimi i o špatné práci s nimi, o jejich příbězích, o rozhodnutích dospělých i o možných lepších volbách. Čtenář zde nalezne anonymizované, ale reálné příběhy dětí, základní teoretické (odborné) minimum i přímé citace samotných dětských hrdinů. Takové, které mohou inspirovat, anebo třeba někomu pomohou otevřít oči a uvědomit si, že i ten „zlý rozmazlený spratek“ má pro své špatné chování důvody. Že to může být výkřik nesouhlasu, odporu a zhnusení některými lidmi, s nimiž se dítě setkalo. Stejně tak kniha vyjadřuje hluboký obdiv a poděkování některým lidem, kteří v této sféře pracují. Kniha je upřímná a surová – pojmenovává věci a situace reálnými slovy s reálnými pocity, nehledá ani líbivé fráze, ani korektně přijatelné opisy. A přestože je název knihy vulgární (a čtenář po přečtení několika stránek brzy pochopí proč), není kniha nijak podbízivě senzační, ale naopak pevně zakotvená v terénní praxi i odborném psychologickém, psychoterapeutickém a pedagogickém zázemí.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Kniha určena především vychovatelům v dětských domovech, výchovných ústavech a dalších zařízeních určených pro výchovu dětí bez rodičů. Zde v příbězích dětí je poukazováno na šokující chování personálu k dětem, jehož cilem už dávno přestalo být děti milovat, misto toho mají potřebu je ovládat Žádný zájem o jejich zkušenosti, přání a představy. Chování některého personálu prostě zamrzlo v 80tých letech. Sláva autorovi, že v roli vychovatele příklady takoveho chovani tak pěkně popsal.
Příběhy dětí z dětský domovů jsou smutné. Téměř vždy. V této knize ale hrají děti až druhé housle. Hlavní roli má autor, který vždycky ví, jak zasáhnout, co říct a udělat. Nesympatický a vlastně neschopný komparz tvoří ostatní pracovníci a zejména pracovnice v dětských zařízeních.
Škoda.
Nemám iluze o systému a autor může být opravdu skvělým vychovatelem, ale knižnímu podání použité rozložení sil nesvědčí.
Noooo.... Měl by si to asi přečíst, každý kdo pracuje s dětmi nebo má děti ... Možná se budeme divit kolikrát už sem i my bylyi p*ča.
“Nenaučíme dítě chovat se lépe tím, že ho donutím cítit se hůř .
“Každé dítě chce, potřebuje a žádá si cítit lásku.
“Děti se nerodí zlé, ale mohou být zle a špatně vychované - a v tom nezáleží na barvě pleti.
Autor nás seznamuje s tím, jak funguje ústavní péče pro děti, jaká je skutečnost, ale také s teoretickými znalostmi a zákony, které se touto záležitostí zabývají. Přečteme si spoustu skutečných příběhů, které jsou plné zloby, zlosti, mnohdy agresivity a slz.
Klobouk dolů, jak autor s dětmi “pracuje, jak se o ně stará a jakou má s nimi trpělivost. Můj obdiv patří autorovi taky za to, že dokáže služebně starší kolegyni upozornit na některé situace, které mohou dětem naopak ublížit - ale proč by se namáhala, když to je v její neprospěch? Bylo dost hrozné číst, že některé tety zakazují dětem chodit v noci má záchod, protože by je to budilo - jako fakt se tohle pořád děje?
Není to knížka pro každého, ale já jsem ráda, že se ke mě dostala. Takových by mělo být napsáno víc, abychom seznámili s realitou. Věřím, že je víc takových lidí jako je Tomáš, kterým záleží víc na dětech než na svém pohodlí.
Tohle se mi opravdu libilo, cetlo se moc dobre, takze za vecer precteno. Dekuji za takovyto pohled na ustavni peci, protoze spousta z nas nema vubec povedomi, co se tam muze odehravat. Vyvolavalo to ve me hrozne pocity.
Musela jsem si ty příběhy dávkovat, protože každý z příběhů se mě hluboce dotkl. Pracuji s dětmi, které to nemají jednoduché a za každým tím ,,zlobivým" dítětem je příběh, který všechno vysvětluje. Všechny děti potřebují lásku, ale myslím, že pokud překonáte s některými dětmi to nepříjemné, tak až se to zlomí, pokud se tomu tak stane, přijde hluboké pouto, které si ani neumíte na začátku představit.
Skvělá kniha.
O systému, který se snaží seč může. O lidech, kteří se snaží seč můžou. A o tom, jak strašně snadné je v nejtěžší práci na světě se chovat jako p*ča.
Knihu smlsnete klidně za 1 den. Ano, je to napsané bez příkras a bez cenzury, ale ... Já nevím, zkazil mi to autor, který se v knize prezentoval jako bezchybný zachránce... A po jeho přístupu se z dětí, které ho mlátily, kopaly a sprostě mu nadávaly, najednou spolupracující milé děti... Nevím proč, ale já mu to nevěřím.
"Nenaučíme dítě chovat se lépe tím, že ho donutíme cítit se hůře."
Jistě zajímavá sonda do oblasti, o které se moc nemluví. Osudy dětí jsou znepokojivé a až z nich mrazí.
Bohužel jsem se však nemohla ubránit pocitům, že autor vše dělá a umí nejlépe a ve svém okolí má jen samé vyhořelé p*če, kterým musí dát co proto.. To mi zážitek z knihy zkazilo, škoda.
Silne, nalehave, surove. Je videt, ze kniha je napsana v nastvanosti na system. Je tam obrovsky potencial tu knihu posunout dal, ale zaroven ta surovost a nalehavost tomu dava ten spravny duraz. Vim, kdo knihu pise a proto chapu, proc je napsana, takovym zpusobem. Opravdu klobouk dolu. A ke sprostemu nazvu. Nekdy opravdu je nutne, nazyvat veci jejich pravymi jmeny.
Kniha je poměrně útlá, takže příběhů je tam málo. Věřím, že všechny uvedené se staly. Na straně druhé to nyní vypadá, že jen takto vypadá ústavní péče. Také bych v úvodu čekal, že autor napíše, proč prošel v tak krátké době tolik různých organizací.
Za mně to je zajímavě rozpracovaný nedokončený námět. Bylo by třeba víc příběhů, víc situací a také, jak to řeší lidé, kteří na jednom místě vydrží několik let, ne několik měsíců.
Nebýt vulgárního názvu, její čtenost by se snížila o 80%.
Každopádně panu Morávkovi přeji, aby se mu v jeho organizaci dařilo, protože věřím, že to téma v něm silně rezonuje a má rozhodně společnosti co nabídnout.
Veliké a ještě větší díky za tuto knihu! Při jejím čtení jsem si nejednou poplakala a přitom zároveň děkovala za to, že i tuto velmi náročnou práci po všech stránkách (časově, emočně apod.) vykonávají i takoví lidé jako jen pan Morávek. Možná je autor občas vulgární, ale mně to rušivé nepřipadalo, naopak mi přišlo, že vulgarita nebyla nadužívána zbytečně, naopak, vždy vše přesně vystihla. Líbila se mi autenticita autora, která z této knihy čiší, pan Morávek si na nic nehraje, nepotřebuje se vykreslovat rádoby v dobrým světle, vše pojmenovává bez příkras, otevřeně a upřímně (což se dnes jen tak nevidí a za to klobouk dolů). Kéž by bylo víc takových strejdů a tet (kéž by takto náročné pracovní pozice byly mnohem lépe, adekvátně ohodnoceny), protože jak sám autor píše, děti jsou naše budoucnost - všechny děti, bez rozdílu!
Skutečné příběhy dětí v ústavní péči. Upřímné, surové. Kéž by takové knihy, které popisují důvody umístění nikdy nemusely vycházet.
Kniha je skvělým propojením teorie s praxí. Poutavé příběhy, poukazující na zranitelnost "slabších", které využívají mnohdy právě ti od kterých se očekává pomoc, jsou doplněny o teoretické základy daného tématu. Knihu bych doporučila, každému kdo pracuje s dětmi.
Kniha se mi líbila. V pracovním prostředí se pohybuji. Sama pracuji jako vychovatelka. A bohužel v mnohém kniha nelže. Nejvíc mě baví komentáře zde, kdy bych to nezvala, potrefená husa nejvíc kejhá. Doufám, že všechny ty "tety" naši práci už dělat nikdy nebudou. Panu Morávkovi fandím.
Protože jsem v dětském domově a kojeneckém ústavu kdysi dobrovolničila, nekonalo se žádné překvapení, bohužel. Jsem ráda, že autor přiblížil dobrou praxi a poukázal na tu nedobrou. Všechna čest těm, kdo traumatizovaným dětem ukáží bezpodmínečnou lásku.
Můj osobní dojem po zavření této knihy je, že se jedná o selfpromo autora. Nad příběhy dětí jsem měla slzy v očích, ale měla jsem pocit, že slouží jen jako kulisa pro to, abychom pochopili, jaký je autor frajer. Škoda. Mohla to být skvělá kniha.
Na knize vás jako první zaujme název který je velice poutavý. Já si knihu spíš přečetla Díky doporučení a rozhodně nelituji. Člověk si přečte spoustu odborných knih a možná i vidí nějaký ten film který se týká dětí z domova Ale nikdy nic Vám nedá víc než skutečná praxe. Autor k tomuto povolání zřejmě přišel jako slepý k houslím ale Možná právě díky tomu zjistil jaké jeho životní poslání. Na knize která je plná praxe sociálního pracovníka je skvělé že je vlastně pro všechny a to především pro rodiče. Líbí se mi autorův pohled na Ústavní výchovu v České republice ale také na způsob jakým s dětmi jedna. Myslím že tento přístup mnohokrát nemají ani učitelé nebo rodiče a mnoho pracovníků pomáhajících profesích je vyhořelých ale zde je důležité odkaz toho že ačkoliv Ne každý příběh klienta končí dobře je důležité udělat alespoň to co je v silách a třeba to pomůže a něco změní. Kniha která pohlíží do tohoto světa z praxe je nemalým přínosem jak pro obor tak pro skutečné nahlédnutí pod pokličku. Velmi povedená kniha Doporučuji
Útlá knížka se spoustou praxe v oblasti vychovatelství dětí a odborným podkladem, bez povídání okolo a bez příkras. Navíc šíří hrozně důležitou a vlastně úplně jednoduchou informaci - že žádné dítě se nerodí zlé, každé jeho "špatné" chování má logický důvod a jediné, co se po nás dospělých chce, je ten důvod pochopit, pomoct mu chování nahradit "dobrým" a mít dítě prostě rád za každou cenu. Jo, a nebýt p*ča.
Nebuď p*ča aneb jak (ne)pracovat s dětmi
Jak už bylo napsáno níže - kniha je skvělá, autor se jeví ještě lepší, což je jedna z věcí, která mi na knize vadila. Sic o sobě psal, že je nepříjemný, ale bezchybný. Fakt žádné chyby? Přesto je skvělé, že se o tématu píše a jsou lidé, které tu práci berou vážně.