Náš Coney Island
Billy O’Callaghan
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/485349/bmid_nas-coney-island-vzD-485349.jpg
4
99
32
Už dvacet pět let se každý měsíc setkávají na brooklynském Coney Islandu, kde spolu stráví den. Michael a Caitlin znají navzájem každou svou vrásku, vědí, co znamená to které drobné gesto, přesto je mezi nimi mnoho nevyřčeného. Kdysi na sebe narazili v jednom baru a od té doby věděli, že k sobě svým způsobem patří. Jenže doma na ně čekali jiní partneři, které nešlo opustit. Poslední setkání v omšelém hotelu přináší otázku, zda to tak musí zůstat napořád. O’Callaghanovi se neokázalým stylem podařilo zachytit příběh hluboké lásky, jako by věděl, že všechny velké příběhy vypadají na první pohled nenápadně. Velké kouzlo románu tkví také v jazyku a struktuře, zde O’Callaghan mistrovsky zúročil své povídkářské zkušenosti. Román mu přinesl úspěch u kritiky i čtenářů a pověst nového irského literárního objevu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2020
,
Paseka
Originální název:
My Coney Island Baby , 2019
více info...
Přidat komentář
Velmi niterný, intimní a citlivě napsaný příběh. Dva lidé, co se milují láskou tak hlubokou, že jim za to stojí žít 20 let svůj tajný vztah-nevztah bez ohledu na závazky, které ve svém životě mají. Rozhodně zajímavý námět, který naštěstí není lacině ani kýčovitě podaný, za což určitě autorovi patří plusové body. Autor krásně pracuje s jazykem, píše emotivně a s citem, ale přitom nehraje záměrně na čtenářovy city, aby je za každou cenu ždímal. Není to dějová kniha - spíše se jedná o ten typ příběhu, který je o atmosféře, emocích, prožívání. Kniha je melancholická, lyrická, plná poeticky laděných pasáží.
Důvodem, proč dávám jen tři hvězdy, je to, že jsem se neuměla úplně napojit na hlavní hrdiny a na to, co prožívají. Přece jen se jedná o hrdiny, co jsou o nějakých 20 let starší než já a mají tak říkajíc v životě víc "odžito" - asi mi chybí některé životní zkušenosti, které by mi umožnily knihu více prožívat a více se s postavami ztotožnit. Chyba tak není v té v knize, ale spíše ve mně.
Nicméně knihu bych ráda ještě někdy četla znova, až budu o nějaký ten pátek trochu starší - snad to budu umět ocenit lépe.
Musím říct, že O’Callaghan mě okouzlil svým tokem slov, a překvapil svým vnímáním vztahů, lásky, pohodlnosti a celkově života. Kniha nemá žádný zběsilý děj, ale donutí vás hodně přemýšlet. Čte se pomaleji, ale kdo má rád košatý jazyk, bude se v těch větách rochnit blahem :)
Zvláštny príbeh mileneckej lásky, ktorý je v knihe zachytený počas jedného dňa stráveného v lacnej izbe hodinového hotela na Coney Islande.
Len jeden deň ale vlastne sa dozviete celý život postáv, ktorý tomuto dňu predchádzal, čo sa už ale nedozviete je to, ako ich život po tomto dni pokračoval. Mínus u mňa za zvláštne posteľové scény, kedy pre mňa čítanie o milovaní dvoch postáv vlastne vôbec nebolo vzrušujúce.
Anotace budí dojem banálního romantického příběhu. Možná proto, že mi není dvacet, jsem v příběhu Michaela a Caitlin viděla trochu víc. Oba žijí v poklidném, stabilním, ne úplně šťastném manželství, a když objeví svou náklonnost, nechtějí na fungujícím a zaběhlém stereotypu nic měnit. Každý rok, dlouhých dvacet let, si pro sebe vyhradí pár chvil, kdy se navzájem cítí být milováni, chápáni, přijímáni bez výhrad a pěstují si pocit, že obětovali své štěstí a lásku, protože jsou zodpovědní. Kdyby ale nebyli, vydržel by ten krásný pocit souznění tolik let?
Náš Coney Island je příběh o lásce dvou lidí, dvou ztracených lidí, kteří poznají svou osudovou lásku až poté, co už jsou jejich životy svázány jinde. Michael a Caitlin nedokáží opustit své polovičky, ale zároveň nejsou schopni opustit sebe. Celých dvacet let žijí ve lži. Jejich životy určitým způsobem plují dál. Jsou stále ve svých manželstvích a přesto mají závazek sami k sobě. Ačkoliv děj v příběhu plyne, obsahově je to spíše o jejich životních ranách než o tom, co se jim v jeden či druhý den děje. Příběh rozprostřený na lehkých dvou set stranách není napsaných zcela jednoduše. Kniha má celkem osm dlouhých kapitol, kdy s hrdiny prožíváme přítomnost ale také minulost. Právě neorganizované skákání v ději může být pro někoho náročné. V jednu chvíli jsme s hrdiny na jejich úterním setkání a ve druhý okamžik jsme u nich doma a poznáváme jejich partnery.
Musím říct, že mě kniha bavila a cítila jsem z ní lásku i trápení. Autor napsal velmi citlivý a melancholický příběh. Ale na druhou stranu musím přiznat, že se vůbec nedokážu ztotožnit s Caitlin. Naopak Michael mi přišel neuvěřitelně zajímavý.
Krásný příběh o dvou lidech! Po dočtení knihy jsem dokázala říct jen. Au
Kniha není tak ani o těch scházejících se na Coney Islandu, je o všech těch ranách, které si sebou nesou z minulosti, a které se nikdy nezahojily. Melancholicky vyprávěný příběh o té pravé lásce, která je zde tak intimní, až jsem měla pocit, že bych ji vůbec hodnotit neměla. Jako bych po celou knihu poslouchala tajně za dveřmi.. tak opravdové mi to přišlo.
Jako na té horské coneyislandské dráze Cyclone..jednou jsi dole, jednou nahoře.
K dobrému románu potřebuji nosný příběh a vycizelovaný text. Ideálně propojení obého. Někdy je námět nosný, ale literární zdatnost autora kvalitu knížky snižuje. Hezké je, že něco podobného jsem psala u svého předchozího hodnocení. Náš Coney Island je skoro pravý opak, příběh je v podstatě jednoduchý, pro mnohé nemá takovou sílu, ale naopak je jazykově přímo vysochaný a kochat se pečlivě vystavěnými větami autorovými mě nesmírně těšilo. Četla jsem ho vlastně enormně pomalu, probírala jsem se větami pečlivě a dlouho asi podobně, jako je dlouho a přepečlivě autor sám psal. A vlastně mě to bavilo. I když je příběh Michaela a Caitlin tak obyčejný a tak podobný tisícům jiných. Byla to jedna z těch knih, které se mi chtělo číst nahlas, aby vyzněla melodičnost a jiskřivost jazyka. Příště trošku přitlačit na obsah a bude to třeba za plný počet. 70 %
Tohle za mě ne-e. Příběh se mě vůbec nedotkl. Bylo to jako když vám sousedka začne vyprávět její recept na guláš a vy jste vegan. Poslechnete si to, ale nedá vám to vůbec nic. Dávám jednu hvězdu za obálku, kterou jsem se nechala zlákat. Nesuď knihu podle obalu, že?
Nějak jsem to nedala a musela jsem skončit v půlce. Připadalo mi, že autor zhustil až moc informací do jedné knížečky. Vůbec mě nebavilo sáhodlouhé vyprávění o důležitosti hodinek (furt jsem u toho musela myslet na Pulp fiction...), jejich láska bez událostí s velkým U na mě nepůsobila vůbec přesvědčivě. Čekala jsem, že si přečtu, jak vypadá láska dvou lidí ve středním věku, ale místo toho jsem četla, jak se holčina, bezdůvodně vdaná už ve 22 letech, seznámí s někým, kdo je lepší než její manžel. Celé to podle mě nebylo dost nosné a osudy lidí, kteří pro příběh nemají vůbec žádný význam, mě nechaly totálně chladnou.
Co rozhodně na knize zaujme je, jakým jazykem je napsaná. Je plná silných lidských pocitů, vztahů, popisných pasáží, ale bohužel co se příběhu týče, tak mě nezaujala. Možná za pár let, až se přiblížím střednímu věku, bych ji chápala jinak a ohodnotila taky jinak. Momentálně je to ale takhle.
Úžasná hra se slovy a popisem. Pomalu plynoucí sonda do života dvou lidí, kteří žijí pro krátké společné chvíle během svých dlouhých nudných běžných dní.