Najdu odvahu: 770 km po trase hrdinů SNP

01.11.2020

Lenku s nadšením sleduji již několik let na jejím IG profilu. Její kniha byla pro mě jasnou volbou. Čte se snadno, rychle, s lehkostí. Oceňuji, že do knihy zařadila i negativa, která nejen k běhu patří (únavu, vyčerpání, špatnou náladu, bolest, myšlenky, že něco nezvládne, že už nemůže apod.). Díky tomu mi přijde její profil reálnější (bližší/osobnější), než jen pohled jak vše dokonale zvládá.

29.10.2020

Sedím a vstřebávám jako houba všechno, co jsem právě přečetla. Některé pasáže a věty mě tak zasáhly, že beru zvýrazňovač a prostě zabarvím danou čast textu. Ale Lucie! Do knížek se přece nepíše, nekreslí a ani nic jiného! Já vím, jenže tohle není obyčejná kniha. To je "Cesta do hlubin běžecké duše".

Víte kdy jsem se zamilovala do běhu? Když jsem opustila svojí komfortní zónu a našla odvahu chtít víc...Víc km, víc kopců, víc lesa, víc pocitů. Když jsem si sáhla na dno a našla tam samu sebe takovou, jaká skutečně jsem. Běh je moje terapie. Nacházím v tom určité osvobození a stále chci víc. A mam v hlavě tolik otázek, tolik pochybností a tolik strachů...a tahle kniha mi dává naději. Naději v to, že i Lenka je jen člověk a i když běhá ultra a neskutečné vzdálenosti, má stejné pochybnosti, stejné otázky a stejné strachy, jako my všichni. Je žena, je křehká a přitom tak silná a vytrvalá a i ona občas na dně.

Tahle kniha je plná důvodů proč prostě vstát, nazout boty a vydat se za tím pomyslným snem, i když máte pochybnosti, i když to v půlce chcete vzdát a jít domů. Cesta je cíl. Je to uplná knihovna emocí, kterou postupně celou prolistujeme a zůstane v nás určité poznání a posun. Vždycky když mi bude nejhůř, budu potřebovat nějakou berličku na 30km a budu v lese, sama, zmoklá, na dně...vzpomenu si na tvá slova Leni. Vzpomenu si na to, že nemam přestat mít tu odvahu, protože jen v běhu jsem to skutečně já a je to v hlavě.
Knížce dávám 10/10 a zaslouží si mnohem víc. Je plná krásných fotek @janpolacekcom a je v ní kus srdce @lenkavacval

24.10.2020

Nejsem z těch, kteří by autorku knihy nějak znali. Kniha se mi líbila podle popisku a tak jsem se rozhodla si ji zakoupit. A dobře jsem udělala! Jedním slovem bych knihu popsala jako "opravdová". Autorka se nesnaží ze sebe dělat lepšího člověka a mnohdy s totální otevřeností sděluje své silné, slabé stránky a to, co udělala špatně nebo dobře. Úplně a surově. To se mi na knize velmi líbí. 2x se mi stalo, že jsem měla i slzy v očích. Je to jedna z těch knih, které jsem se snažila číst pomaleji, abych si ji totálně užila. I když jsem ji mohla přečíst za jeden večer, tak jsem se ji snažila dávkovat. Myslím, že je to zatím ta nej kniha za rok 2020. Hned mám chuť někam vyrazit. Do hor samozřejmě!