Na světě žijeme každý jinak

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

S vypravěčem Paulem a jeho blízkými nahlédneme do odlišných prostředí a míst světa. Francie, Dánsko, Kanada, kostel, rezidenční komplex, hráčské doupě nebo vězení – všude rezonuje kvas doby, zasahující do osudů každého z nich. Paulův otec – dánský pastor, matka – podnikavá krasavice, napůl Indiánka a pilotka, spoluvězeň Patrik – rabiátský Hells Angel… Takové nevšední postavy tvoří důvěrný svět hrdiny, který s nimi zažije okamžiky štěstí i pády, dramata i bezpráví, aniž ho přitom opustí jemný ironický humor. Strhující, dějově i emotivně bohatý a inteligentní román ukazuje svět a lidi, jací jsou: nikdo a nic není jen černé nebo bílé. A právě tahle rozmanitost je tím, co poutá člověka k životu a čtenáře k této knize. Za román Na světě žijeme každý jinak autor roku 2019 získal Goncourtovu cenu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/438430/big_na-svete-zijeme-kazdy-jinak-utI-438430.jpg 3.830
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Tous les hommes n'habitent pas le monde de la même façon, 2019


více info...
Nahrávám...

Komentáře (6)

Kniha Na světě žijeme každý jinak

poulet
31. srpna

Dechberoucí příběh to není, ale napsaný je to pěkně, bavilo mě to.

puml
02. června

Nedočteno proto nehodnotím. Jen krátce: nalákán Goncourtovou cenou, s vědomím, že nemám čekat žádnej zázrak, ta cena rozhodně už dávno není měřítkem kvality, ale najdou se výjimky, jako třeba Mapa a území od Háčka. Ale zpět k samotnému románu: není to rozhodně zle napsaný, naopak, má to v něčem takovej nádech Háčka a Déčka (Duteurtre), což jsou moji oblíbení autoři, ironie a sarkasmus tomu nechybí, ale je to takový mdlý a nemohl jsem si pomoct, ten styl a celkově příběh mě prostě už od začátku nudil, proto jsem ani nedočetl. Možná se ke knize ještě vrátím, ale zatím tedy nechávám bez hodnocení.


petrarka72
28. dubna

Dramatická všednodennost, zručné dávkování napětí a hlavně u Duboise věc nevídaná - humor. Oproti Životu po francouzsku výborné.

Ozzy86
26. ledna

Stejně jako v Životě po francouzsku je vypravěčem stárnoucí muž, který popisuje svůj dosavadní život. Kouzlo autora tkví v tom, že dokáže zdánlivě banální a obyčejné věci podat podmanivým, lehce melancholickým způsobem. Všude je přítomno hledání krásy a nostalgie po lidském, přehledném, mizejícím světě, který nahrazuje matematická, technokratická neosobnost.

davidk7
25. ledna

Krátký současný francouzský román oceněný Prix Goncourt, který není špatně napsaný. Scény z vězení mi přišly mnohem zajímavější než flashbacky do běžného, předchozího života hlavního hrdiny. Zvláště spoluvězeň zamilovaný do své motorky značky Harley-Davidson a téměř neschopný absolvovat tak banální věc jako je stříhání vlasů byl příjemným ozvláštněním. Při čtení jsem však měl problém se ztotožnit s hlavním hrdinou a ke konci jsem již jen čekal na to, až se dozvím, co ho přivedlo do vězení. Závěr byl poněkud předvídatelný.

Jorgito
24. ledna

Opět mistrovsky napsaný krátký román z francouzského pera, tentokráte alokován do kanadského Montrealu, je to zachycení osudu člověka, kterému ve výsledku nezůstane nic, ani ten čokl, melancholie na druhou...svižné, možná lehce předvídatelné