Na kole přes Afriku
Tadeáš Šíma
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/438371/bmid_na-kole-pres-afriku-aCk-438371.jpg
5
130
74
Jet do Afriky a poznat tamní přírodu, to je sen kdejakého kluka. Ne každý ale v sobě později najde sílu na to, aby takový dětský sen skutečně prožil. Tohle je příběh snu, který se opravdu stal. Začíná pod horou Libín a v sedle kola. Čím vším se jeho hlavní hrdina na své cestě stal? Jaké lidi potkal? Co zažil v písku a větru uprostřed saharských dun? Proč s sebou vezl násadu od krumpáče? Potkal v pralese vysněného slona? A co zjistil o tmě, které se odjakživa bál? Vydejte se s ním na cestu přes hory, pouště, savany i tropické lesy. Jmenuji se Tadeáš Šíma, je mi 27 let a pocházím z jihočeských Prachatic. V roce 2016 jsem vyrazil poprvé do Afriky na kole. Z rodného města jsem došlapal až do marockého Rabatu, kde mě přepadla skupina mladých banditů, kteří mě připravili o kolo i elán pokračovat cestě. Má paličatost však zvítězila a já se o rok později na cestu vydal znovu. Z marockého přístavního města Tanger jsem podél západního pobřeží došlapal až do Kapského Města. Celá cesta trvala 7 měsíců a byla dlouhá 13 000 kilometrů. Což je asi 650 Třešňáků. 1 Třešňák = 20 km (pozn. autora)... celý text
Přidat komentář
Respekt, obdivuji, klobouk dolů. Do Afriky, na takovou cestu, bych nikdy nejela, i kdybych na to fyzicky měla. Těch nebezpečí je tam až až a Tadeáš může být rád, že vyvázl se zdravou kůží. Takže děkuji za přiblížení pro mě cestovatelsky neprobádaných zemí.
Příjemné plynulé čtení o dlouhatánské vysněné cyklo-cestě přes celý africký kontinent - z Maroka, přes Západní Saharu, Mauretánii, Senegal, Gambii, Mali, Burkinu Faso, Ghanu, Togo --- Gabon, Kongo 1 a 2, Angolu, Namibii do JAR. Soupisku projetých zemí nikde v anotaci nenajdete...
15 zemí, 209 dní, 37 defektů.
O pamětihodnostech a turistických lákadlech to není, spíš o praxi každodenního přesunu o desítky/stovky kilometrů, doslova cestou necestou, o jídle, spaní a zejména komunikaci s místními (muži, ženami, dětmi i zvířenou).
Velmi tomu ale chybí mapa a fotečky (o kterých navíc hojně hovoří), ty dětské autorovy ilustrace jsou naproti tomu zbytečné. I tak 90%.
Baví mě sledovat "šílence", kteří dělají něco ne úplně obvyklého. Také mě vždy hodně lákalo něco podobného zkusit, ale nikdy jsem na to neměla koule, a teď už na to nemám ani věk. :) U nás na Lipně žije klučina, který jel podél hranice ČR na longboardu, loni jel na dovolenou do Chorvatska na kole. Můj tatínek prošel hranice republiky pěšky, tehdy ještě se Slovenskem.
Vyprávění Tadeáše bylo zábavné, občas jsem se chechtala nahlas a pri čtení nočního zážitku v lese jsem měla husí kůži snad všude. Pěkné čtení.
Kniha se dobře poslouchala, určitě na tom má zásluhu i pan Ruml, který knihu načetl. Povídání o Africe, jejich krásách i záludnostech bylo příjemné, klobouk dolů před autorem, že se k takovému putování odhodlal. Vzhledem k délce trasy chápu, že nezabředával do podrobností a proto se možná jeví kniha jako málo rozpracovaná, já bych však kladně hodnotila záměr autora nastínit dojmy a pocity z tohoto putování, fakta můžeme najít přece jinde.
Velmi čtivé a vtipné vyprávění mladého cestovatele z jeho dobrodružného putování po Africe mě pobavilo a často i poučilo. Autor si jistě zaslouží obdiv za svůj sportovní výkon, ale hlavně za zdatnost fyzickou i psychickou, s jakou překonával obtížné situace. Trnula jsem, aby to všechno přežil bez zdravotních následků.
Vzhledem k tolika pozitivním recenzím jsem si už myslela, že Rendl bude mít konkurenta. Ovšem Zibura ani Šíma na něho nemají. Ale tím Tádovi nijak nechci křivdit. Jenom ten jeho cestopis podle mého pořádně neobsahoval to, co by měl. Jednu věc bych však na jeho knize chtěla vyzdvihnout a to, že své putování nádherně převyprávěl. Podle toto, jak se autor během svého dobrodružství postupně vybarvoval, se ukázalo, že je to férový a cílevědomí muž s dobrým srdcem a pevnými nervy (které jsem mu občas záviděla). S kolem po Africe bych se tedy nevydala, ale do jiné země v budoucnu možná ano, takže by se dalo konstatovat, že mi tzv. nasadil brouka do hlavy.
Mimořádně skvěle sepsaná kniha, s přesahem cestopisného vyprávění, která se četla úplně sama. Navíc mi byl autor velmi blízký svým nastavením a pohledem na život. Fandím mu a rád si přečtu jeho případná další díla.
Současné cestopisy nečtu. Baví mě víc cestovat než o tom číst. Tuto knihu jsem poslouchala v audioverzi a pustila jsem se do ní jen proto, že ji čte M. Ruml. A tradičně výborně. Takže jsem si putování kolmo Afrikou opravdu užila a připadala jsem si jako na cestovatelské přednášce. Jediné, co audioknize chybělo proti té přednášce, jsou fotky. Jak jsem ale pochopila, ty nejsou ani v papírové knize. Takže za to se cítím oprávněna strhnout hvězdu tak jak tak.
Ladislav Zibura pro mě vždy byl král cestopisných knih, ale teď má velkého konkurenta - Tadeáše Šímu! Opravdu moc hezky napsané vyprávění o velkém dobrodružství, které mě bavilo od první až do poslední věty. Musela jsem si knihu šetřit, abych ji nepřečetla hned. Za mě jeden z nejlepších cestopisů. :-)
Doporučuji, perfektni cestopis, svižný, zábavný, příjemné vyjadřování, rozhodně pro mě jeden z nejlepších
Mám chuť na všechno to exotické ovoce a zeleninu. Ananas, avokádo, kokos. Mňam. Fandila jsem, když si musel znovu projít setkání se "zlem" a překonat ho. No a pro nás obyčejné smrtelníky - zas a znovu, další cestopis, který nad míru dokázal, (ať už vyrážíte na cesty autem nebo letadlem, stopem nebo pěšky - jo nebo na kole ... ) že takové cestování samo o sobě je pro člověka vždy přínosem.
Nejsem sportovec, ani aktivní, ani pasivní a místo běhu volím chůzi. Jízdu na kole mám sice rád, ale pouze šnečím, vyhlídkovým tempem. Vyjet si na kole do Afriky, či do Rakouských Alp, jako jeden můj známý, je pro mě nepředstavitelná výzva, které ale beztak nemám potřebu nijak čelit.
Tato kniha mě zlákala tím, že autor je rodák ze stejného města a že jsem léta pracoval s jeho dědou, který mi o dobrodružném vnukovi několikrát vyprávěl.
Hned po prvních stránkách jsem byl mile překvapen. Zaujala mě autorova odhodlanost, otevřenost, odvaha a poutavý styl psaní okořeněný příjemným humorem. Opravdu hezky se to četlo!
90%
Silný příběh. Vzhledem k tomu, že jsem tělem a duší cestovatelem, obdivuji podobné cesty, kde člověk každým kilometrem balancuje nad propastí. Vyprávění z pera Tadeáše Šímy mi dost připomnělo Tomíka a jeho putování tuktukem z Bangkoku do Hranic na Moravě.
Tadeáš je však trochu odlišný. Má jiný styl humoru, který mě osobně sedí. Je také vytrvalý a trpělivý. Silný. Ujet na kole tolik třešňáků by na Saharské poušti dokázal pouze šílenec. Jsem rád, že jsem jej skrz tuto knihu poznal.
Co se týče krizových situací, které Táda v Maroku nebo Namibii musel řešit, smekám klobouk. Při čtení těchto momentů jsem měl husí kůži a každou částečkou svého těla jsem se za cestovatele z Prachatic modlil i přesto, že nejsem věřící. Je neskutečné, že to ani tak Tadeáš nevzdal a ve své cestě pokračoval stůj co stůj. Máte můj respekt, pane Šímo! ;)
Musel to být neskutečná cesta a předpokládám, že těch zážitků bylo víc, než se vešlo do této poměrně krátké knížky. Oproti jiným cestopisům je Táda trochu víc filozofický, takže ne každému to asi musí sednout.
Není to jen o tom, že někam jede na kole, ale že někam jede do svého nitra. A tím nemyslím ty maníky z Maroka při první nedokončené výpravě.
Knihu jsem přečetl jedním dechem během jednoho dne. Autorský je skvělá, bez kudrlinek, nabubřelostí, nebo úmorných technokratických informací. Je plná života, s jeho extrémy, výkyvy, štěstím.
Neumím si představit, jak Tadeáš prosadil psaní o chození na záchod. To musel být boj, ale je to tam! Pro někoho banalita, pro jiného otřesnost, pro některé budoucí cestovatele třeba konečně informace, že se to nějak dá. Toaleta není samozřejmost ani zbytečnost.
Voda - ta hraje možná tretiplánovou, ale klíčovou roli. Ani ta na pití, ani ta na umývání prostě nejí samozřejmostí, za kterou jí považujeme.
Násada od krompáče? Geniální!
Strach ze tmy? Klobouk dolů před tím, co se mu dá navzdory podniknout.
Kniha je úžasná, každá stránka a každý odstavec jsou příběhy a knihy samy o sobě, pokud je člověk schopen je rozpoznat.
Za mne se jedná o úžasné dobrodružství a literární počin, který mne pobavil, nabil, a ještě dlouho mi bude zdrojem k přemýšlení.
Nejlepší je, že jsem si u Tadeáše nic netuše jen tak koupil kolo. A taky knížku. A teď se už těším na další! Tadeáši, už ji dopiš!
Díky za těch 300 stran a náhled klíčovou dírkou do Tvého zážitku.
Všechna čest za tuhle cestu. Obdivuju, že se do ní autor vrhl s předchozí velmi nehezkou zkušeností (sám ji v knize později vysvětlí) a se všemi jeho menšími i většími strachy. A těm, které se po cestě projevovaly, čelil svým humorem, cestovatelskou naivností (velmi potřebné "dvoukvítkovství" ve styku s úředním šimlem nebo při předcházení konfliktů) či vždy připravenou násadou od krumpáče.
Po celé čtení mě bavily uvolněné momenty (vzhledem k místní stravě někdy doslova :), jako byl lov krokodýla s pomocí slepice či running joke s měnícími se povoláními. A je vždy paráda číst o neobjevených místech a různorodých setkáních s místními, které každý cestopis řádně okoření. Na druhou stranu mě jako čtenáři připadaly poněkud přebývající do takto naladěné knihy některé delší až existenciální zamyšlení a až příliš se opakující myšlenky puberťácké (ale jasně, několik měsíců samoty na kole určitě udělá své :).
Knihu sice nehodnotím výrazně vysoko, ale dočetl jsem ji s radostí. Dokonce bych vyhrocené momenty Namibie označil za jeden z vrcholů knihy – už jen tím, jak jsou popsané. Spousta předchozích stránek ale prostě jen ubíhá a zážitky se střídají bez potřebného rozvedení a naopak mě některé výše zmíněné momenty od samotného cestování i přicházejících zážitků odpoutávaly.
Pokud jde o knihu samotnou, líbí se mi její jednoduché zpracování doprovázené střelenými ilustracemi, které dost dobře odpovídají stylu napsání. To má ale na druhou stranu jednu nevýhodu – v knize není jediná fotografie. Což je na cestopis škoda a minimálně u těch nevygooglitelných míst bych za ně byl rád. Resp. pokud je cestopis spíše o cestě samotné, zažitích a lidech, nějaké atmosférické momenty nikdy neškodí.
Tuhle knihu jsem si pořizovala hned z několika důvodů.
Mám ráda ️ cestopisy a všechny lidi, kteří se nebojí si plnit své sny a za další, jsem člověk, který vyrostl v kopích, což úplně nenahrávalo tomu, že budu milovník cyklistiky...? Protože jak sám Tadeáš píše, pokud se chcete z Prachatic někam dostat, musíte si prostě ten kopec vyšlápnout. Takže jsem tomu kolu chtěla dát taky šanci. ️
Tadeáš je vypravěč, který sní, prožívá, filozofuje o životě a vtáhne vás na cestu Afrikou. V těžkých chvílích se nevzdává a svým příběhem motivuje všechny čtenáře se taky zvednout ze židle a prostě si za svým snem jít. Ať je to cokoliv. ... No do háje, vždyť oni ho, ještě než vůbec, začal okradli o kolo a ještě ho parta mladíků málem připravila o mnohem víc! A taky to nevzdal!
citace / komentář
V hlavě se mi honí myšlenky. Já to vážně udělal! A udělal jsem správně? Nechal jsem všechno za sebou. Dobrou práci, nejlepší přátele, rodinu. ... Jestli jsem udělal dobře? To se přece nikdy nedozvím, dokud to nezkusím a nedojdu na konec! Konec. Jenže kde mám ten konec hledat?"
️/ V dnešní době je strašně náročné vystoupit ze své komfortní zóny. Něco málo jsme si budovali, dosáhli toho, ale pak se toho všeho dobrovolně vzdejme, abychom ze začátku padli na dno a neměli se kam vrátit?! Chce to odvahu, risk, spontánnost a asi heslo jako #kdyjindykdyžneteď
str. 203
Po předchozích nově nabytých zkušenostech bych si dovolil poupravit citát neznámého autora z "Je důležité se z toho neposrat" na "Klidně se z toho posrat můžeš, důležité ale je, umět si vždycky utřít prdel".
️/ Padáme a vstáváme silnější. Moudřejší o zkušenost. Možná to tak má být.
str. 311
Každý člověk to v životě nejspíš zná. Jedná se o nepravidelné střídání pocitu štěstí a neštěstí. Stává se, že když jsme hodně šťastní a vypadá to, že nám svět leží u nohou, přijde tvrdý pád na zem. Na druhou stranu, když se nedaří a člověk se převaluje v hromadě hoven, následuje nová, zákonitě dobrá zpráva či událost, která chod věcí a skutků jakoby lusknutím prstu vyrovná. Na své cestě si tenhle fakt uvědomuji intenzivněji než při menších výkyvech v šedých dnech při hodně za hmotnými statky. Člověk však nikdy nezná přesné načasování obrátky, což je na celé věci vlastně to hezké.
️/ Člověk je častokrát tak vysoko a tak silný v kramflecích, že si ani nepřipouští, že by se mohlo něco podělat. Žijete okamžikem a najednou přijde tak tvrdý pád, že si říkáte, že tak hluboko jste přece padnout nemohli. Všechno bylo tak dokonalé až to vlastně asi nemohla být pravda. Ve světě ať chceme nebo ne prostě v jistých chvílích funguje jakási vyrovnanost, ... přímá úměra, že aby mohlo být ještě líp, musí se padnout hodně dolů. Je důležité zachovat si sám sebe a mít ten svůj štít, který jsme si budovali.
Štítky knihy
Afrika humor cyklistika cestopisy cyklotoulky, cykloturistika české cestopisy Prachatice
Na kole přes Afriku
Vzhledem k tomu, že jsem byl na Tádových přednáškách, tak jsem přesně věděl, co a jak se v té knize bude psát. Ale stejně mě bavilo ji číst. I když jsem některé historky přesně znal. Bylo to prostě napsané zábavně, a já mám rád, když má někdo smysl pro humor a umí si udělat legraci hlavně sám ze sebe. To není tak obvyklé.
A jak už mnozí zmiňovali, ty obrázky jsou perfektní a hezky ilustrují některé zážitky.