Na ceste

Obsah knihy: Na ceste Osamelý pútnik Duluozova márnivosť BOL SOM TU alebo AKO NEUMRIEŤ (Juraj Kiška) Život a tvorba J. Kerouaca (Juraj Kiška) Na ceste Kultový román a základný literárny odkaz beatnického hnutia, generačná výpoveď príslušníka skupiny mládeže, ktorá reagovala po svojom na situáciu koncom 40-tych a začiatkom 50. rokov 20. storočia, keď Amerika prechádzala štádiom vrcholnej hospodárskej stability, ale začínali sa prejavovať choroby toľko vychvaľovanej americkej civilizácie. Beatnici odmietli ideál mladého úspešného Američana s jeho nalinajkovaným a pevným cieľom a dali sa cestou protestu, úteku od civilizačných vymožeností smerom k akémusi modernému primitivizmu. Istotu budúcnosti nahrádzali zintenzívneným prežívaním prítomnosti. Týmto sú poznamenané aj cesty hrdinu po USA, tvoriace hlavnú líniu rozprávania. Do extázy vyvolanej novými zážitkami sa však mieša aj nostalgia spôsobená uvedomovaním si bezvýchodiskovosti takéhoto úteku. V autobiografickej výpovedi vystupuje Allen Ginsberg ako Carlo Marx, William Burroughs ako Bull Lee, John Clellon Holmes ako Tom Saybrook, Herbert Huncke ako Elmer Hassel, Neal Cassady ako Dean Moriarty. Len málokomu se podarí napísať "bibliu". Kultovú knihu, ktorá zásadne zasiahne do života a názorov celej jednej generácie. Kerouackovi sa to podarilo. Osamelý pútnik Kratšia próza - črta, v ktorej Kerouac opisuje svoje zážitky z obdobia, kedy prijal miesto čašníka v dôstojníckej jedálni na nákladnej lodi plaviacej sa do Panamy. Duluozova márnivosť V románe spomína prostredníctvom rozprávania svojej žene na lowellskú strednú školu, univerzitu, pôsobenie v armáde a námorníctve. V románe vystupuje Allen Ginsberg ako Irwin garden a William Burroughs ako Will Hubbard....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/30_/30381/na-ceste-30381.jpg 41510
Originální název:

On the Road. The Lonesome Traveller. The Vanities of Duluoz (1957)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Tatran (Bratislava)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (152)

Přidat komentář
JoSvob
15. září

Propadla jsem beatnickym autorum a Jack Kerouac je pro me jejich hlavni hvezdou. Kerouac se stal touto knizkou nesmrtelnym, prestoze to asi diky svemu prozivani zivota nemel v planu. Libila se mi ta citelna touha po svobode, a spontannost a nezavislost vsech, kteri se v knizce objevili, na me pri cteni doslova dychala.

Lucie Pfeifer.
07. září

Víte, ono je to těžký. Ze začátku mi to přišlo jako tlachání o ničem. Vadilo mi, že jejich krátké cíle jsou postavené na spontánnosti. Vadila mi ta jejich nezodpovědnost a šílenství, které přebíjelo zdravý rozum. Jenomže Kerouac je Kerouac. Tenhle týpek chodil domů bos, opilý jak Dán a za sebou vezl kárku, ve které měl chlast. A to je přesně on. Celou dobu vyprávěl nesmyslný příběh, ve kterém rozhodně nemůžeme najít nic hlubšího. Ale ten poslední odstavec, mě přesvědčil. Jsem ráda, že jsem to dočetla. Chci si s ním sednout na to opuštěné molo a přemýšlet o Americe, o kultuře která mi je tak neznámá. A jet se Salem a Deanem ty nekonečné kilometry v polorozpadlém autě. Ach, ten šílený Dean. Hltala bych každou jeho bláznivou historku.

rasputin
02. září

Chcete zažít nikdy nekončící mejdan? Chcete si projet celý jůesej skrznaskrz? Chcete zažít bláznivý kousky s nespoutaným Deanem Moriartym? Začněte číst. Nečekejte žádný strhující děj, napínavé dobrodružství nebo drama. Jen v klidu čtěte a klidně si dejte jointa nebo skleničku bourbonu a nechte se unášet záplavou slov.

Karborund
02. září

Svobodomyšlenkářství, nespoutanost, kdo z nás nechtěl prožít mládí bez rozkazů a nastavených pravidel.Každý má samozřejmě tu hranici nastavenou jinak.Možná jsem měl číst v životním rozpuku, ale bavilo mě to.

syskas
25. srpna

Táto kniha je naozaj "jízda". Výstižnejší názov ani nemôže mať.

Raszkulce
10. srpna

"Nemám nic na rozdávání,jen své zmatky." ...tahle kniha znázorňuje můj pohled na beatnickou literaturu. Cesta=útěk od minulosti. Putování,alkohol, život na hraně. A potom je tady Dean Moriarty, který vybočuje ze všech zajetých kolejí ! Za mě pět hvězdiček!

Jane333
06. srpna

Tak jsem si konečně přečetla tuhle legendární knihu, nevím, co jsem přesně čekala, ale tohle mě trochu zklamalo. Kniha není špatná, ale osoby jsou mi absolutně nesympatické, tolik idiotů pohromadě.

freejazz
01. srpna

cítim, že by som si mal túto knihu prečítať znova.

Iv8
19. července

Svoboda, nevázanost, chaos, nezodpovědnost...ale zajímavé čtení.

Lux32
23. června

Kniha nemá strhující děj, ale přesto je výborná. Děj tady není tak důležitý, jde prostě jen a jen o cestu. Jednoduchá a přesto nedosažitelná myšlenka úplné svobody.

LenJen
09. června

Svobodomyslnost, ale taky bezohlednost, život jen v přítomném okamžiku - jako by neexistovaly následky. Je to sice lákavá představa, která pošťouchne každou druhou kancelářskou myš, ale v mých očích si kniha těch skoro 300 stran nezasloužila. Zpočátku mě bavily obrazy poválečné společnosti padesátých let, která je zmatená a neví, co se sebou. Mladí lidé dýchají pro drogy, sex, tuláctví a jazz a všechno je to patřičně šílené. Dean je šílený přes všechny hranice.
Ale to je tak vše. Když se tu a tam povede nějaká hloubka, je upozaděna dalším citoslovcem typu "jupí jéj". A na to já nemám.

xxtom
31. května

Jedna z knížek, která mě opravdu nebavila.

druzickaster
18. dubna

Svoboda, svoboda je nádherné slovo a nádherná životní možnost respektive volba. Je fajn se na všechno vykašlat a jet někam, jen tak jet a nic neřešit. Až potud se s knihou vcelku shodneme. Že se u toho hulí, berou drogy a chlastá budiž i to je každého svobodná volba. Jsem dokonce ochotný odpustit krádež jídla...Ale krást auta, benzín, cigára tak to je celkem silná káva, neobměkčila mě ani scénka z plantáže. Když si neumíš vydělat na hulení, tak nehul. Když nemáš na benzín jdi pěšky nebo jeď na kole. Prostě tahle temná stránka knihy mi nesedí a vyloženě mi vadí. Nečekal bych žádného Mirka Dušína, ale jisté věci jsou přes čáru....

Tic
01. dubna

Nic než popisy a dialogy. Na cestě je víc báseň než próza. Není tady, aby měla pointu, ani aby tě překvapila, rozesmála nebo rozplakala. Na cestě je, aby byla, aby jela, a hlavně -- aby tě vzala s sebou.

Sal a Dean nejezdí jak šílení po celých státech a z prdele do prdele, aby tam chlastali, hulili nebo poslouchali jazz -- i když to samozřejmě dělají.

Jedou, aby jeli. Cesta je cíl.

Kerouac neřeší, kdo co proč řekl nebo udělal, (takřka) nebrečí, že s ním Dean zase jednou vyjebal. Na psychologii není čas. Je zbytečná, a kdykoli myslíš, že na ni přišel čas, ve skutečnosti nadešel čas sednout do Hudsonu '49 a jet dál, dál, dál.

Na cestě je mladické běsnění, které nesoudí. Jak by mohlo? Následovalo nejkrvavější válku v dějinách. Kdo by chtěl dělat, co dělali rodiče, když to vedlo k milionům mrtvých a dvěma atomovkám hozeným japíkům?

Na cestě je mládí. A proto končí celkem trpce. Když Dean připomene Salovi, že stárne, pohádky je konec. Salovo stárnutí... je koncekonců i Deanovo stárnutí.

Na cestě teda končí nudnou véčou s nudným dospělým kámošem. Sal projednou vyjebe s Deanem. Zároveň ale jednou provždy vyjebe se svým mládím.

Výsledek těžko ohodnotíš podle běžných měřítek. Kniha nemá jasný příběh ani jasnou pointu. To ale neznamená, že je dutá. Má svůj vlastní vesmír. Hýbe se v rytmu jazzu, takže má rytmický a rozmáchlý jazyk. Rozhodně žádná hudlařina ani grafomanie.

Kerouac z ostré verze musel vyndat tisíc hlášek o tom, jak byli zase zhulení, takže fakt, že hoši nejezdili úplně střízliví, zůstal viset jen mezi řádky. To by ale dnes už nikoho nepřekvapilo. Doba se změnila jinak. Stopařina je risk. V Americe mnohdy i zakázaný.

Dnešního panáčka spíš šokuje, že někdo cestoval stovky kilometrů, aby se uprostřed džungle, zpocený a smradlavý, nechal kousat mexickou žouželí, zatímco horečnatě chrápe na rozpálené střeše otřískaného a dosud nesplaceného fára -- a přitom mu trikem prosakuje krev.

A pak se prostě vrátí zpátky.

Jakže? Takhle. Tohle je prostě knížka pro živé lidi, kteří chtějí zkusit a vidět a zažít úplně všechno.

Nomia
23. února

Na cestě jsem četla někdy v období na vysoké a i když mé dojmy ze čtení jsou teď již trochu v mlze a notně zkreslené množstvím vína, kterým jsem se u čtení prolévala, tak vím, že mě ta kniha neskutečně bavila.
Ono opravdu je to v podstatě o cestě a místy dost popisné, ale ten pocit svobody, cestování, nadšení, nespoutanosti, kašlání na odpovědnost... Asi každý milovník cestování zatoužil v mladí někdy po takové nezřízené bohémské cestě. Kniha má výbornou poválečnou atmosféru šmrncnutou právě tou ztřeštěností a rebelstvím.
Myslím, že tenhle Kerouacův citát mluví za celou knihu: “Live, travel, adventure, bless, and don't be sorry.”

Marekh
07. února

Kniha se mi celkově líbila.

Když jsem knihu četl, představoval jsem si, jaké by to bylo, kdybych cestoval Amerikou i Mexikem s někým blízkým.

Líbila se mi spontánnost hlavního hrdiny, i když mnohdy riskoval život včetně spolupasažérů, to bych hodnotil i jako nezodpovědnost. Ale stejně - vybočit ze zajetých kolejí a jen tak se toulat, hodit všechny starosti za hlavu a užívat si by nemuselo být špatné, byť jen na omezenou dobu.

Samozřejmě v knize se setkáme se sexem, drogami, alkoholem, nezodpovědný přístup k životu od hlavního hrdiny.

ArthasKarfa
26. ledna

OntheRoadovka, která vás společně s Deanem a Salem zavede do různých životních událostí těchto životem nakažených kamarádů.

Wrent
24. ledna

Kniha je sice rozdělena do částí, každá o několika kapitolách, ale jako by nebyla. Nezáleží na tom, jakou stranu nalistujete, vždy získáte hutný popis větších či menších amerických zapadákovů a drobných osudů lidí v nich se vyskytujících. Četl jsem spíš po kouskách, což ale rozhodně není na škodu. Je to jízda skrz naskrz Amerikou, zakončená až fantaskním marihuanovým raušem v mexické džungli.

ddkk
15. ledna

Četla jsem jako puberťačka a bítníci mne docela oslovili....opakovaně už ale číst určitě nebudu.

indyka
16.12.2017

Kultura hippies je mi blízká, ale tato kniha mě fakt těžce zklamala. Chvíli jedou, na chvíli se zastaví...a tak pořád dokola. Neskutečná nuda, nedočetla jsem to - a to jsem se na tu knihu tak těšila.

Shindo
11.12.2017

Kniha ma zaujala už na strednej a podobne ako kolega Metroušek som sa s ňou potom stretával čoraz častejšie, beatnici mi proste nedali spať. Na to, aby som prišiel na chuť Kerouacovmu štýlu som však musel knihu prečítať opakovane, po pár rokoch. Možno som od nej čakal viac, možno je až príliš vyzdvihovaná a miestami mi robilo problém ju dočítať, no som rád, že ju mám vo svojej knižnici.

Metroušek
14.10.2017

Bylo mi sedmnáct a na tuhle knihu jsem pořád narážel při četbě čehokoli o hippies a beatniků, co jsem v tehdejší normalizační době našel. A že člověk musel pořádně hledat ty roztroušené informace! A pak zprávy, že Na cestě vyjde jako první kniha v nové edici. To napětí! Zakážou to ještě včas nebo to fakt vyjde? Myslí to vážně, vydat tak svobodomyslnou knihu? V knižní čtvrtek jsem stál v ranní frontičce na knihy, a koupil hned dva výtisky. Jeden na čtení, podtrhávání a ohmatávání či laskání se s knihou (:-), a jeden "do foroty". Kniha samozřejmě splnila očekávání vrchovatě, a dodala mladé duši to, co jí v té duševní bídě konce 70. let chybělo. Jó, pravá knížka v pravém věku v pravé době (pro jednou jsem rád, že jsem ji nečetl až po sametové revoluci), to je věc!!!

MiniMaruss
01.10.2017

Možná není román Na cestě pro každého člověka, ale jsem si jistá, že pro každou svobodnou duši ano..

Jana283
25.09.2017

Tak tady čtu ty komentáře a nějak je nechápu. Bylo léto 1988, ležela jsem u babičky na zahradě plné vůně zrajícího angreštu a kosatců a ta knížka mne naplňovala obrovskou touhou a bolestí, protože já nemohla ani do NDR....

JosefPluhař
21.08.2017

Tak ne, nedočetl jsem a tolik jsem se snažil. Vracel jsem se, opakovaně znovu vyrážel na cestu, několikrát jsem se zastavil, čekal jsem a znovu to zkoušel. Marně. Zůstal jsem zkrátka na cestě...

shmaic
04.07.2017

Skvela kniha, kdo pise, ze se v ni nic nedeje, od zivota asi zatim moc nedostal. Dean rekl, ze se jede do Mexika. No a ja jsem si rekl proc ne...

Sparkling
14.06.2017

Tic: "A není jeho chyba, že dámy tehdy (ostatně jako dnes) víceméně překáží, když muži projednou něco dělají." Cože? (Fakt nevím, co víc na to napsat.)

Gordonlord
15.05.2017odpad!

Neskutečná kokotina.

Nemá to vůbec žádný příběh, celé se to chce tvářit rádoby drsně a cool "eméricky", jako nějaké road movie, nebo na co si to vlastně tahle blbost hraje. Pořád se tu žvatlá o něčem, co nemá s příběhem (který tu není) nic společného, jsou tu fůry zbytečných postav, které mě nijak nezaujali, chovají se jako banda naprostých kokotů, ale hlavně je mi u každé z nich odvyprávěn jejich nudný osud spolu s tím, co je baví, že je bolí koleno, že mají rádi to a tamto ...no tykrávo, fakt jsem měl co dělat, abych udržel pozornost, jako poslouchat pohnutý osud a zdlouhavou charakteristiku někoho, kdo mi byl v knize právě představen a nesehraje v ní žádnou zajímavou roli, to je vážně opruz, který z pohledu zábavnosti a poutavosti dávám na roveň šprtání se chemických vzorců na pololetní písemku ve škole...a tohle se tu opakuje mnohokrát.

Celá kniha navíc vrcholí neskutečně dlouhým popisem nějakého jazzového koncertu, přičemž se nic neděje, nic nestane, nikam to nesměřuje ani to nijak nekončí. No jako tyvole...WTF ???

Celkově vůbec nedokážu říct, o čem to bylo, protože jednoznačně o ničem.

..........je to tak neskutečně prázdné nic, že kdyby mi místo poslechu téhle audioknihy celej den bzučela kolem hlavy moucha, tak mě zaujme rozhodně víc, než tenhle otravnej škvár.

Pajina68
09.05.2017

Knihu jsem před 30 lety strašně moc sháněla, v knihovně ji neměli, dostala jsem se k ní až po mnoha letech, kdy už jsem asi byla myšlenkově někde jinde, proto jsem z knihy byla docela zklamaná. Kdybych ji byla sehnala tenkrát - v 80. letech, určitě by se mi líbila víc.

Mr.JaroCZ
04.05.2017

→ Amalberga
Při čtení knihy si je nutno uvědomit - mimo jiné - v jaké době vznikala. Psal se rok 1951 a zuřila válka USA v Koreji. Experimentovalo se s drogama i pro lékařské použití, Martina Luthera Kinga ještě skoro nikdo neznal, afroameričané byli tehdy černoši a nesměli si sednout v tramvaji, když všichni běloši ještě neseděli. Pojem "homofobní" se objevil až za 18 let po napsání románu "Na cestě".
Není možné knihu posuzovat z hlediska člověka 21. století!
x x x
Kniha Na cestě byla pro nás sotva odrostlé pubescenty neuvěřitelným objevem a v 70. letech jsme se snažili žít jako beat-generation, protože jsme se tehdy cítili ztracenou generací taky.