Christiane F. – Můj druhý život
Christiane Vera Felscherinow , Sonja Vukovic
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/203465/mid_christiane-f-muj-druhy-zivot-203465.jpg
3
663
168
My děti ze stanice ZOO série
< 2. díl
Osud Christiane F. znají miliony čtenářů po celém světě. Vyrůstali s drásavou výpovědí třináctileté německé narkomanky o pekle závislosti na heroinu a prostituci. Kniha My děti ze stanice ZOO a stejnojmenný film z ní udělaly celebritu a změnily zásadně její život. Po pětatřiceti letech se Christiane Felscherinow nechala přesvědčit novinářkou Sonjou Vukovic, aby vyprávěla, co bylo potom. Procházíme spolu s Christiane jejím bojem se závislostí na drogách, pobytem ve vězení, ale také setkáními s legendami amerického rocku a evropské literatury, šťastnými roky v Řecku a největším darem – narozením syna Philippa. Jaký je dnes život Christiane F. Jakou cenu zaplatila za životní selhání i mediální slávu? Sama říká: „Třicet pět let, a ještě jsem neumřela. Koho by kdy napadlo, že se dožiju jednapadesáti let?“... celý text
Literatura světová Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2014 , OldagOriginální název:
Christiane F. – Mein zweites Leben , 2013
více info...
Přidat komentář
Vsade bola, vsetko skusila, vsetko videla. Drama, detektivka, cestopis v jednom. Len si teraz nie som ista ci sa to vsetko aj odohralo, alebo to je prifarbene fetom. Kazdopadne je iste, ze autorka posobi ako odstrasujuci pripad ci uz za mladi, alebo v dospelosti.
Knížku jsem přečetla v originále ještě před českým vydáním, jelikož jsem byla zvědavá, jak to s Christiane bylo dál.....a vlastně nic moc se neudálo. Christiane v tom s pauzami vesele lítá dál, takže pořád stejná historie, jen už to nikoho nevzrušuje. Fandila jsem jí, aby se zvedla z pomyslného dna a ve svém životě něco dokázala, ale bohužel....jí už pomoci není a nikdy nebude :-(
Prva polovica knihy je popis toho s kym kazdym sa autorka stretla a kde bola. Posobi to ako snaha vratit sa na scenu. Od vydania knihy "My deti ze stanice ZOO" ubehla uz nejaka doba a o hlavnej hrdinke sa v mediach uz tolko nepise. Preto sa musela pripomenut novou knihou..
Kniha zacina byt zaujimava az od druhej polovice. Styl je trochu iny, akoby to nepisala ona. Za mnoho problemov si moze sama. S jej postojmi a nazormi sa takmer vobec nestotoznujem.
Forma asi pro spoustu lidí neskousnutelná, souhlas, ale neztotožnim se s názorem, že je to snůška sebelítosti a sebeobhajob. Nemyslim si ani, že by se chtěla pochlubit tou spoustou celebrit, kterou díky svý pochybně "vydobytý" slávě získala, naopak si myslim, že spíš chtěla popsat to absurdno, jak se člověk jen díky zpovědi ze svý závislosti dostane do tryskáče s Davidem Bowiem. Ale hodnotim hodně subjektivně, moje posedlost Berlínem se možná za jednu hvězdu navíc přimluvila.
Skabší než My děti ze stanice ZOO, ale také hodně zajímavé si přečíst jak Chrustiane dopadla...
Úvodní kapitola má sloh na úrovni žáka základní školy. No, nenechala jsem se odradit, knihu přečetla celou, dál už to bylo naštěstí lepší. Christiane na mě moc nepůsobí jako bojovnice, spíš měla v některých momentech víc štěstí než ostatní. Mám pocit, že si nechala utéct spoustu příležitostí, ale těžko soudit, když jsem v jejích botách nechodila. Knížka je opravdu jen pro ty, které Christiane a její další osud zajímá.
Když jsem knihu začala číst, musím konstatovat, že me příliš nezaujala..., ale kousla jsem se a četla a dál a pak už se kniha četla sama. Víceméně ji hodnotím jako průměrnou.
Knihu jsem po 50 stranách zavřela, a už se k ní nevrátila. Absolutně mě nudila.
Ne, prostě to nedávám... kniha je divná. Je to soupis toho s kým se jako "hvězda" potkala a s kým bydlela. Dočetla jsem teda jen do poloviny, ale nemám důvod číst dále. Nedoporučuji.
Z tohoto "pokračování" jsem měla pocit, že Christiane lituje toho, co všechno na sebe díky knize My děti ze stanice ZOO prozradila světu. A tentokrát se snažila stejnou chybu neudělat. Proto je Můj druhý život slabší, nudnější, přesto však myslím velmi zajímavý pro ty, kteří byli dětmi ze stanice ZOO uchváceni.
Stejná přehlídka neštěstí, nezdrženlivosti a nebetyčné blbosti jako v "My děti ze stanice Zoo" ze života této feťačky, která snad jako jediná díky své závislosti a potácení se na dně přišla legálně k velkým penězům. Určitě zajímavé, i když nepřekvapivé, ale možná o to pravdivější, čtení ze života nešťastníků, kteří naštěstí pro ostatní, dokáží ubližovat jen sobě a svým politováníhodným blízkým.
Po přečtení My děti ze stanice ZOO jsem hned chtěla vědět jak Christianin život pokračoval. Konečně po dvou letech jsem knihu sehnala a mohla si ji přečíst. Christiane má můj obdiv. Sice vždy padla na dno ale pokaždé se dokázala znovu postavit. A to na ní obdivuji.
Dočteno, smíšené pocity. Každý, koho zaujala kniha My děti ze stanice ZOO, nechť neváhá a čte.
Děti jsem přečetla několikrát, popoprvé asi před 10-ti lety a už tehdy to ve mně dost zanechalo, styl jakým to bylo napsané, jazyk,.. celkově velmi poutavá kniha.. Myslím, že by se určitě našli tací, které před drogovou scénou uchranila a toho podle mě chtěla docílit.. Když jsem uviděla tuto knihu, hned jsem ji sháněla v knihovně a následně přečetla za 3 dny, četla se vážně snadno, obdobně jako Děti.. Hezky dokresluje příběh Christiane a vysvětluje, co se s ní stalo.. A rozhodně to nebylo všechno hezký a snadný.. Jasně, udělala spoustu pitomostí, ale chyby děláme všichni a rozhodně mi nepřijde, že by si všechno z toho zasloužila, nestává se mi to často, aby se mnou něčí osud takhle pohnul.. Velmi doporučuji.. :-)
Nějak mě neoslovila ale nedočetla jsem ji .Možná druhé dvě třetiny byly lepší.
Když jsem slyšela, že kniha My děti ze stanice ZOO má pokračovaní, ani jsem ho nechtěla číst, protože jsem částečně doufala v happy end. Byla jsme ale zvědavá a kniha byla mnohem lepší, než jsem očekávala.
Autorka popisuje své události v životě, na které s odstupem času nahlíží jinak a nějaké poznatky získává až po letech.
Kniha mě nenudila, příběh Christiany je určitě zajímavý a upoutal mou pozornost. Narozdíl však od knihy My děti ze stanice ZOO, bych si tuto knihu už znovu nepřečetla.
Půjčila jsem si ze zvědavosti, abych zjistila, jak to s Christiane dopadlo (ano - opravdu jsem nečekala, že bude žít nějak dlouho). Upřímně musím říct, že kniha mě zdaleka nezaujala tak, jako první díl. Dočetla jsem jen proto, abych měla "splněno". Příliš mnoho událostí, příliš mnoho německých jmen....
Nedočetla jsem... Děti ze stanice ZOO jsou pro mě kultovní knihou, ale další osudy Christian mě prostě nechytly. Vlastně jsem ani nepochopila co nám chtěla autorka říct. Je to škoda, chtělo to méně úvah a rádoby myšlenek...
Myslím, že ač se Christian snaží sebevíc je profetovanou troskou, kterou paradoxně heroin vynesl na vrchol.
Na pokračování My děti ze stanice ZOO jsem se těšila a byla zvědavá, jak se Christianne má. Některé pasáže byly zbytečně zdlouhavé, zbytečně podrobné...hodně mi připomínala další díly skvělé knihy Dvě ženy. Ale i tak jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
Kromě toho, že je zajímavý celý život Christiane, jak pokračoval po vydání My děti ze stanice Zoo a natočení filmu, které ji udělaly známou po celém světě, je kniha čtivá sama o sobě. Autorka velmi dobře popisuje jednotlivé příběhy z Christianina života a daří se jí také zachytit pocity. Věřím že život Christiane byl ještě mnohem pestřejší a dobrodružnější, nicméně i přes to si troufám tvrdit, že kapitoly v knize jsou zvolený velmi dobře tak, aby bylo možné celý Christianin život vysvětlit v jedné knize.