Musíme si promluvit o Kevinovi

22.03.2014

Uznávám, že kniha je velice čtivá - nedočkavě jsem hltala stránky, abych zjistila, co všechno ještě Kevin provede... Zpočátku jsem byla knihou dokonce nadšená, ale to postupně opadávalo (chuť číst dál ale nikoliv). Ano, autorka se hodně vykecává....a Eva je skutečně pokrytec, slaboch, sobec a egoista, ale v mnohém jí člověk rád dává za pravdu.
Ony "dopisy" nejsou vlastně nic jiného než "hele, Frankline, tak jsem si zase vzpomněla, co ještě ten náš chlapeček provedl..." prokládané "víš Frankline, já vždycky byla taková a taková a chtěla jsem to a to". Hodně mi chyběla v příběhu Franklinova verze událostí... protože Eva neustále říká: "já tušila od začátku, že náš syn je ztělesněné zlo, jenom ty sis to nikdy nepřipustil! A ještě jsi na mě byl kvůli tomu hnusný!" Ovšem Franklin to mohl celé vidět krapet jinak... No, nevadí. Po bitvě je prostě každý generál. Trochu mi uniká, proč Eva po události s louhem nezvala Celii a nezmizela za horama, ale i na to by se nějaká odpověď našla.
A tu "nečekanou ránu" na závěr jsem čekala už tak od poloviny knihy.... Sečteno, podtrženo 3,5 hvězdy (a jelikož skutečně knížka nutí k různým úvahám, tak jsem to zaokrouhlila nahoru).

bez posledních dvou kapitol jsem měla pocit, že čtu o Damienovi ( syn satana )....ale chválim za dobrou myšlenku. Musím souhlasit s Adrianou, že o knížce ještě budu hodně dlouho přemýšlet. Děkuji za info, že knížka je zfilmovaná..hned si to jdu stáhnout :))))
tuto knížku bych hodnotila 5 hvězdičkama, kdyby kniha začínala od narození Kevina ( co se dělo před narozením jsem stejně již zapomněla )

26.06.2013

Kniha je skvěle napsána. Příběh je hrůzný až děsivý.

10.06.2013

Zloba, totální rozčarování, lítost a pocity, že nechápu - matku, otce, Kevina ... Přesně takové pocity ve mně vyvolala kniha Musíme si promluvit o Kevinovi. Nepamatuji se,že by ve mně nějaká jiná kniha vyvolala tolik rozporuplných emocí, zejména co se týče postavy matky. Nejdřív jsem ji nechápala. Připadala mi studená, byla pro mě ženou, která asi nikdy neměla mít rodinu, dávala jsem jí už od začátku vinu. Na druhou stranu jsem si jí musela vážit pro její permanentní snahu a touhu žít obyčejný rodinný život. Pak mi jí bylo líto - to nepochopení manžela ... A opět vztek, že některé důležité momenty prostě neřešila radikálně. A znova lítost, obdiv, nepochopení, vztek ... Kniha se hodně zabývá otázkou viny, spoluviny, vlivu výchovy na dítě, ale také morální odpovědností rodičů za své děti a právem je zavrhnout nebo naopak podpořit i přesto, že vykonaly něco zrůdného. Rozhodně vede k zamyšlení, do jaké míry bychom jako rodiče dokázali odpustit a zda si takové činy vůbec odpuštění zaslouží...

12.04.2013

Přestože byla kniha o smutných událostech, četla se dobře, zaujaly mne rozvahy o výchově a vykreslení postav (zejména vypravěčka a syn).

14.03.2013

Knihu jsem četla před lety ještě jako bezdětná. Hrůzná, děsivá, dost náročné čtení. Dneska jako matka (a podruhé) bych do ní už nešla. Ale rozhodně silný příběh.

20.01.2013

Dokonale antikoncepční příběh mladého psychopata a jeho blízkých, kteří jsou čím dál víc odsouzeni ke (spolu)prohře. Sledujeme zoufalou matku, které ani vlastní manžel nevěří, že porodila zrůdu, a její snahu vydržet - resp. chovat se k synovi jako k normálnímu dítěti. Což se čím dál víc ukazuje jako chyba.
Ale má vůbec tahle situace řešení? Co by se stalo, nebýt "poslední kapky"? (Nejspíš by přišla jiná, později.) Tohle prostě nemá šanci dobře dopadnout a všichni to víme už od začátku. A zároveň si s tím člověk (aspoň teda já) láme hlavu ještě dlouho po filmu/knížce.

Kevina a jeho matku jsem zažila v pořadí 1. film - 2. kniha. Zpočátku mi na knize vadila forma dopisů (ne, takhle se fakt nepíše dopis) a trochu i "ukecanost" autorky, ale časem se ukáže forma dopisů jako správná a kniha děj začne nabírat spád.
V knížce se dozvíme i mnohem víc o obětech a osudovém dni.

Jeden recenzent napsal: O Kevinovi budeme mluvit ještě dlouho. Věřím, že ano, hlavně v USA, kde je to setsakra aktuální pořád.

25.11.2011

„Největším tajemstvím je, že žádné tajemství není.“ Navzdory očekáváním není Musíme si promluvit o Kevinovi pouhým parazitem na bulvárním tématu, ale motiv školního masakru používá jenom jako odrazový můstek, a to ještě ani ne k přepokládané fascinaci vraždou, zlem a jeho motivech. Shriverová míří výš a její příběh hororového mateřství není ničím menším než úvahou o smyslu života a existenciálním hledáním opravdovosti a upřímnosti ve světě, který je vyděšen přiznat si, že na odvěké otázky nemá odpověď, a tak raději znalost a z ní vyplývající autoritu předstírá a schovává se za vyprázdněné neprožité rituály a schémata. Co dělat, když vše kolem mě je tak neskutečně blbé, protože to není ryzí a opravdové, ale slouží jen jako rozptýlení od nutnosti připustit si, že možná nejsem víc než obyčejné pompézní hovno, které nemá ani páru? Kevin je Eviným trestem a zároveň vykoupením: trestem proto, že se stejně jako její manžel opovážila shodit hledání Odpovědi na syna v perpetum-mobilovské úvaze „smyslem života je dítě“, a vykoupením, protože na rozdíl od Franklina na existenci nezodpovězené Otázky nikdy nezapomněla. Závěrečná pointa (mimochodem snad nejlepší red herring, jaký jsem kdy četla) není lacinou osobní pomstou, ale právě šancí na opravdovost: teprve když klesneme na Kevinovu úroveň a stejně jako on hledíme bez jakéhokoli rozptýlení do toho nekonečného černého tunelu, můžeme doufat, že se po prožitém utrpení nakonec vynoříme na druhém konci jako lepší lidé, kteří "vědí".

14.11.2011

Poutavé. Drsné. Hrůzné. Chvílema jsem měla problém pokračovat ve čtení, protože to bylo prostě moc - a to nejsem matka. Knížka, která ve mně zůstane hodně dlouho