Museli sme ich zachrániť
Elle Van Rijn
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/523680/bmid_museli-sme-ich-zachranit-651bb72881166.jpg
4
95
25
Skutočný príbeh odvážnych mladých žien, ktorým sa podarilo zachrániť stovky židovských detí pred deportáciami Amsterdam 1941. Sedemnásťročná Betty Oudkerková donedávna viedla pomerne bezstarostný život. Starala sa o deti v židovských jasliach, trávila čas s priateľmi a vymieňala si úsmevy s príťažlivými mladíkmi na ulici. Všetko však zmenia reštrikcie namierené proti Židom a situácia sa ešte vyostrí, keď sa z divadla oproti jasliam stane deportačné zhromaždisko. Odteraz sa majú vychovávateľky starať o židovské deti čakajúce na transport do koncentračného tábora. Niektoré deti však záhadne zmiznú a Betty je zasvätená do prísne tajného plánu na ich záchranu. Pod vedením riaditeľky jaslí Henriëtte Pimentelovej a ďalších odvážnych mladých žien sa im podarí prepašovať do bezpečia stovky nevinných životov. Napriek obrovskému riziku nestrácajú nádej v budúcnosť, pretože kto zachraňuje deti, zachraňuje svet.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2023 , Ikar (SK)Originální název:
De crèche , 2020
více info...
Přidat komentář
Moc hezký román podle skutečné události. Dovedla bych si představit nějakou další linku, která by dej posunula až ke konci války, nebo do poválečných let, ale jak jsem pochopila z doslovu, autorka neměla více informací, a nechtěla si vymýšlet něco úplně vlastního.
Dechberoucí román. Téma románu jasné: druhá světová válka a deportace Židů v Amsterdamu. Obdivuji, že vznikli organizace pro záchranu židovských dětí - zároveň je obdivuhodné kolik lidí děti přijalo. Díky této knize jsem se o Herriete Pimentelové doslechla poprvé v životě, divím se, že tento čin není více známější. Kniha se mi moc líbila.
Silný příběh, skvěle napsaný, nemám slov nejlepší kniha co jsem zatím letos četla a určitě se zařadí do těch nejlepších za letošek. Ach bylo to tak silné a poučné, smutné i nadějné a pak zase tragické... doporučuji. Pracovala jsem v jeslích a musím říct, že o to více to na mě působilo.
Tak mám dočteno, musím říct, že se mi teď nějak moc sešlo téma druhé světové války, ať už knihy nebo filmy.
Není to téma, které vyhledávám, protože asi dva roky zpátky jsem se tohoto tématu přečetla a nevyvolává ve mě skoro žádné emoce. Což je hrozné, protože to téma je velice smutné a emoce by to mělo vyvolat. Možná je to stylem, kterým autoři knihy píšou.
(SPOILER)
Po přečtení Domu knih jsem se rozhodla zařadit do četby více románů založených na skutečných událostech. V knihovně mě upoutal titul Židovské jesle, který je založen na příběhu Betty Oudkerkové, která s kolegyněmi z židovských jeslí zachránila před smrtí na šest set dětí.
Děj se odehrává v Nizozemsku mezi lety 1941 a 1943 a hlavní hrdinkou je teprve sedmnáctiletá Židovka a dětská ošetřovatelka Elisabeth, jejíž rodina vlastní obchod s látkami v Amsterdamu.
Postava Betty mi byla sympatická, byla odvážná, měla smysl pro humor, nehroutila se, byla tvrdohlavá, ale někdy až moc riskovala. Přála jsem jí vztah s Joopem, frajírek Leo si ji nezasloužil. Betty měla několik sourozenců, nejstarší Gerrit, prostřední z bratrů Nol a nejmladší Japie, a sestra Leni, ke které měla komplikovanější vztah, každá byla „na jiné vlně“. Obdivovala jsem pracovnice jeslí (Mirjam, Sieny, Virrie,...), že dokázaly k dětem nepřilnout (i když ne vždy se to všem podařilo Greetje, Remi, Aron,...) a jejich každodenní práci od vybírání vší, přes krmení, přebalování a hraní si s dětmi. Poklona ředitelce Henriëttě Pimentelové, že dokázala vytvořit síť o tolika lidech a systém, díky němuž se podařilo děti pašovat z jeslí pryč. Líbilo se mi prostředí jeslí, které vytvořila. „Řídím se filozofií pedagoga Friedricha Fröbela, který vychází z toho, že dítě se vyvíjí nejlépe, pokud má dostatek tvůrčích a aktivních podnětů. Kromě toho jsou samozřejmě zásadní tři věci: klid, čistota a pravidelnost...“. Po přeměně jeslí na pobočku divadla, kde děti čekaly na transport do koncentračního tábora, to pro ně i tak muselo být útočiště, kde svět byl ještě alespoň trochu v pořádku. U některých popisů pašování dětí jsem skoro nedýchala, bylo to napínavé. A moment, kdy Betty uteče z jeslí před aus de Füntenem, skrývá se a následně bloudí ulicemi Amsterdamu, neví kam jít, co si počít, to bylo silné čtení ta bezradnost, zoufalství, samota. Líbila se mi kapitola Doslov a Osudy postav, zajímalo mě, jak to s jednotlivými postavami skončilo. Velký obdiv, poklona, uznání a poděkování všem, kteří se postavili režimu a bojovali proti němu záchranou lidských životů. A taky všem matkám, které dokázaly dát své dítě pryč, do neznáma a s nejistotou, aby ho zachránily.
„Máš povinnost přežít, Betty! Je to jasné?“
Určitě doporučuji k přečtení.
Vždy když čtu knihu, jejíž téma je holokaust, tak je mi moc smutno. Jaké zvěrstva byla páchana na lidech. Celé rodiny s dětmi. Staří, mladí. Museli prožívat strach o své blízké. Ta bezmoc. A když se podívám dnes co se děje ve světě, tak je mi také smutno. Doporučuji knihu přečíst, aby se nikdy nezapomnělo na zlo, ale i lidi, kteří přesto dokázali druhým pomoci.
Kniha je sice psana jako roman, ale je v ni spousta faktu o kterych jsem před čtením knihy nikdy neslysela. Židovské jesle v Holandsku, kde zachraňují zidovske děti pred deportaci. Kniha je psana čtivě, knihu určitě doporučuji pokud vas zajimaji knihy o 2. Svetove valce a nechcete číst jen příběhy z koncentracnich taboru
Velmi čtivá knížka z úplně jiné perspektivy za období 2. světové války. Je to jedna z mála knih z tohoto období, která vás nezavede do hrůz koncentračních táborů, ale krutost nepomine. Příběh o hrdinkách, které zachránily přes 600 životů.
Zajímavý a autentický pohled na válečná léta v Holandsku - příběh se odehrává v Amsterdamu v době od září 1941 do září 1943. Omezování Židů až jejich postupná deportace bez výjimky (pokud se jim nepodařilo uprchnout nebo se někam pořádně schovat, což bylo časem skoro už nemožné), celých rodin včetně dětí všeho věku, i sirotků. A jakou roli v tom hrály židovské jesle, nejen pomoc prozatímně zadrženým rodičům, ale jako způsob záchrany některých z dětí před jistou smrtí odsunem. Hlavní hrdinka Betty, židovská sedmnáctiletá dětská ošetřovatelka, byla hodně nevycválaná, hotový střelec, což se jí párkrát skoro vymstilo v tak nebezpečné době. Nakonec ale vše zvládla, a proto můžeme o jejím válečném zážitku číst...
Styl je trochu suchý, ale zato bez balastní vaty a ne nezbytné romantiky, kterou jinak autorky "válečných románů pro ženy" svá díla hojně opentlují, nebo na tom rovnou staví...
"Až dojde na lámání chleba, budou ti emoce stát v cestě. ... Má pravdu. Kvůli pocitům člověk přemýšlí ve chvíli, kdy má jednat, je slabý ve chvíli, kdy musí ukázat sílu, brečí, když by měl mít rozesmátý obličej."
Další z přečtených titulů, zabývající se tématem holocaustu. Tentokrát autorka zachycuje v Nizozemí boj o záchranu těch nejzranitelnějších - malých dětí. Samozřejmě, že to bylo čtení dojemné a smutné, ale potěšilo mě, že se děj obešel bez popisu krutých, naturalistických scén, tak, jak tomu bývá v některých jiných dílech s touto tématikou. Doporučuji k přečtení.
Tak trochu jsem se musela do čtení nutit. Příběh byl sám o sobě zajímavý, ale přijde mi, že to bylo jen takové povrchové vyprávění. Nelíbilo se mi jak je čtení rozdělené do delších odstavců a občas mi přišlo, že vyprávění moc přeskakuje a celé mi to prostě přišlo dětsky vyprávěné.
Čtu ve chvílích odpočinku a jsem ráda, když mi knížka navodí dobrou náladu. Od všech knih to pochopitelně očekávat nelze. Toto je jedna z nich a určitě na ni budu myslet déle, než na pohodové příběhy. Knížka je dobře napsaná, anotace i předchozí komentáře jsou výstižné. Doporučuji ji.
moc nevyhledavam tenhle žánr, ale přesto se mi kniha četla dobře,i když je tématem tak smutná doba. Děj krásně ubihal a na konci jsou uzavřeny dějové linky všech postav, což je dobře. Nemám ráda otevřené konce. Knihu můžu doporučit.
Skvely pribeh, jak je to jen v ramci možností mozne. Kniha se cetla sama, kratke kapitoly a vyprávění z pohledu mlade Betty mi vyhovovalo. I když celý pribeh byl narocny a tohle tema (2.světová válka, koncentrační tábory apod) nevyhledavam, tak jesle byla zajímavá změna. Ano, i tak to bylo děsivé a necetlo se lehce, kdyz miminka vybírali do transportu, ale pribeh stoji za precteni.
Nejdříve mi nějak uniklo, že tato kniha je napsána podle skutečného příběhu a že odvážná ošetřovatelka Betty, ale i Mirjam a Sieny byly skutečné ženy, jen měly tu smůlu, ze žili ve čtyřicátých letech minulého století a byly Židovky. Nejen, ze se musely potýkat s tím, zda jejich blízcí nebudou muset do transportu nebo jestli se někdy shledají, ale pomáhaly zachraňovat židovské dětičky rafinovanými způsoby. A bylo to nebezpečné. Z válečných let o o Židech mám už něco načteno, ale tento příběh je zase trochu jiný a rozšiřuje obzory o této době.
Velmi pěkně sepsaná skutečná událost. Stále více a více obdivuji obětavé činy lidí, kteří v té době i za cenu vlastního života pomáhali druhým. Příběh se četl velmi dobře, člověka nepustí, pořád doufá, že zachránil co nejvíce děti. Malinko mi přišel “chudý” na emoce. Bylo to takové trochu chladné
"Židovské jesle" je dojemný příběh odvahy a lidskosti uprostřed temných časů druhé světové války. Kniha sleduje Betty Oudkerkovou, pečovatelku v židovských jeslích v okupovaném Amsterdamu v roce 1941, kde se zdánlivě běžná péče o děti stává něčím mnohem důležitějším. S postupujícím nacistickým terorem se z jeslí stává místo plné nebezpečí a zároveň naděje, kde se Betty a další ošetřovatelky rozhodnou riskovat své životy, aby zachránily děti před deportací do koncentračních táborů.
Tento příběh, založený na skutečných událostech, zobrazuje sílu lidského ducha v době, kdy se svět kolem hroutí. Čtenáři sledují, jak se Betty a její kolegyně pokoušejí zachraňovat děti v situacích plných strachu a nejistoty. Je to kniha plná emocí a morálních dilemat, která vás donutí zamyslet se nad tím, co znamená být hrdinou v době, kdy je lidskost ohrožena. "Židovské jesle" je důkazem toho, že i v nejtemnějších chvílích může lidskost vzkvétat a že i malý akt odvahy může mít obrovský dopad.