Můj život se lvy
George Adamson
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40498/bmid_muj-zivot-se-lvy-sqQ-40498.jpg
4
65
15
II. vydání populární knihy George Adamsona. Autor strávil třiadvacet let jako strážce a opatrovník divokých zvířat v severních oblastech Keni. Tato doba také tvoří jádro jeho autobiografického vyprávění, jímž je čtenář vtažen do nitra africké přírody, mezi domorodce a lví přátele i zákeřně číhající nebezpečí. Je tu také rezervováno místo proslulé lvici Else, o níž napsala autorova manželka knihu, později zfilmovanou. Adamsonovy komentáře k přírodnímu životu jsou odrazem jeho důvěrného poznání.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Příroda, zvířata
Vydáno: 1975 , Mladá frontaOriginální název:
Bwana Game , 1968
více info...
Přidat komentář
Kniha o tom, jak se mladému Adamsonovi líbila africká děvčata, jak přírodovědci Ballymu přebral manželku, jak pravidelně před Joy schovával whisky, jak měl každou chvíli měsíce trvající malarické horečky, jak probíhalo natáčení Volání divočiny, jak se z lehce namachrovaného lovce, kterému nejednou klepala smrt na dveře, stal milovník a ochránce africké přírody bojující proti bandě pytláků. Jo a na konci tam bylo něco málo o lvech. No a teď vážně. Po literární stránce to rozhodně není žádný zázrak, kapitoly jsou zmatečné a autor často skáče z tématu od tématu, ale i tak se to čte poměrně hezky, protože co si budem, o takovém životě jako měli manželé Adamsonovi si můžeme jenom nechat zdát. Určitě to je velice obohacující kniha o kultuře některých afrických kmenů, přírodě a o chování tamější zvěře (sloni, hyeny, buvoli, lvi atd.). V poslední třetině je kratší zmínka o lvici Else a jejích lvíčatech, avšak rozsáhleji o tom píše ve svých knihách Joy. Velice zajímavá byla pak kapitola o průběhu natáčení filmu Volání divočiny, ve kterém figurovala lvíčata, která si nakonec Adamson vzal pod svá křídla a o jejichž životě pak pojednává až do konce knihy. Pro mě osobně to bylo zajímavé a dojemné čtení a k autorovi cítím obrovský respekt za jeho činy. Leč místy těžký a bolestivý, měl v konečném důsledku opravdu nádherný dobrodružný život, který mu můžem jenom tiše závidět.
edit: úplně bych zapomněla vychválit fotografie! Ty jsou opravdu krásné, jedinečné, ukazující harmonii mezi zvířetem a člověkem... no prostě nádhera
Adamson spojil svůj život s horkou Afrikou a její faunou. On to vlastně zpočátku nebyl žádný velký milovník zvířat, spíše milovník divoké přírody a dobrodruh, mezi jehož koníčky patřil lov zvěře. A z jeho slov je zřejmé, že střílet uměl více než dobře. Nelovil však bezhlavě a postupně si africkou zvířenu zamiloval, a tak se nakonec stal ochráncem zvířat bojující proti pytlákům, která byl ovšem nucen občas zabíjet i nadále, a to pro ochranu lidí, dobytka nebo jich samotných.
Začátky jeho vyprávění mi připomnělo africký cestopis z doby turistického šerověku. A přece se mi vybavily mé vlastní cesty po africké Ugandě nebo nejstarším, jihoafrickém Krugrově národním parku. Právě tam jsem poznala, jak moc nebezpečný může být nosorožec nebo hroch. Sloni mě a mé přátele nikdy neohrožovali. Zaujaly mě Adamsonova dobrodružství s hyenami, leopardy, připomněl mi krásu antilop impal, zeber, žiraf... a lvů. Ovšem pro mne šlo vždy o poměrně krátká dobrodružství. Žít dlouhodobě nebo snad celoživotně v tamních podmínkách ve stanu, kterým se prochází leopardi nebo hyeny, a tedy v permanentním ohrožení nejen velkými a divokými zvířaty ale třeba i malárií, to by moje zhýčkaná dušička nedala.
Nejde o literární veledílo, spíše osobní deník popisující krásný, ale vůbec ne lehký život v africké přírodě, a jako takový je třeba jej brát. Adamson mě vzal na výlet do divočiny dávné Afriky, a za to mu patří dík, ale i můj obdiv. A i když pytláky a jejich praktiky odsuzuji a lovce obecně moc nemusím, Afrika je plná predátorů a zvířecích lidožroutů, takže tady má účelové zabíjení zvěře nepochybně smysl. Když se nad kapotou auta se mnou a mými přáteli (já se krčila za sedačkou řidiče) skláněli tři obrovští nosorožci, vůbec bych byla neprotestovala, kdyby někdo jednoho zabil, pokud by se rozhodl autíčko rozpárat a pochutnat si na nás.
Autor podnikl tolik uzasnych vyprav v takovych podminkach, ze to co odbyva jednim odstavcem, by dnes vydalo na celou knihu. Mel to hozene jinak, po svem, zaroven byl prospesny, a to je skvele... btw. jeho zena Joy se narodila v Opave.
Po mnoha letech jsem si znovu přečetla tuto úžasnou knihu. I když by dnes mnozí lidé spoustu věcí panu Adamsonovi vytkli, já před ním stále smekám za to, kolik moc toho pro divokou Afriku a přírodu vůbec udělal.
Nádherný, emotivní autobiografický příběh G.Adamsona, kterému se, mimo jiné, podařilo na sklonku života žít život s milovanými lvy.
Nádherná kniha plná vzpomínek významného ochránce africké přírody doplněná nádhernými fotografiemi.
Je sice znát, že ji píše člověk, který není spisovatel, ale byl to příjemný zážitek, číst občas trochu kostrbaté odstavce i příhody. Z celé knihy je totiž patrné, že George pro Afriku opravdu žil a ze srdce ji miloval. Měl velmi zajímavý život a bylo fajn se o něm touto cestou dozvědět víc.
Věřím, že kdybych četla knihu podruhé objevím spoustu dalších věcí, které mi u prvního čtení zůstaly skryty.
Libil se mi autorův humor, neříkajíc o vztahu autora k divokým zvířatům ..několikrát jsem se smála i nahlas :)
Nádherná knížka s nádhernými obrázky (přestože většina obrázků s dějem nesouvisí). Líbila se mi jak první část, kdy autor popisuje své cestování po Africe, práci strážce zvířat,..., tak i druhá část, kde se vyloženě zabývá lvy a jejich návratem do divočiny. Knížku bych doporučila všem, co mají zájem o ochranu přírody a taky těm, kteří si přírody neváží, aby se aspoň zamysleli.
První věc, kterou byste měli o knize vědět: George se nevěnuje té části života, kdy se s Joy starali o Elsu. Této kapitole jejich života se věnuje slavnější kniha od Joy.
Druhá věc: Život se lvy tak, jak ho ukazují téměř všechny fotografie v knize, zachycuje pouze poslední třetina knihy.
První dvě třetiny George popisuje svá dobrodružství v Africe. George dokazuje, že zvířata opravdu miluje a uctívá, přestože jich musel spoustu usmrtit - ať už pro jejich dobro nebo pro dobro člověka.
{005/10] Nadšení a to opravdu veliké.
Zprvu jsem tomu ale moc nevěřila. Tak nějak jsem předpokládala, že autor svoji literární ojedinělost započne přímo v Africe. Ne, rozepsal se u svého pobitu v Indii a já měla nutkání knihu odložit na stůl a začít číst něco jiného. Neodolala jsem…
Když jsem se ke svazku později vrátila, zbylých 200 stran jsem zvládla za zhruba tři hodiny. Prostě jsem jela jak dobře promazaná mašina a prožila si jak souhlasné pokyvování nad nesmyslností nošení ostatků zvířat ve vlnách módních trendů, tak naprosto zbytečné zabíjení přebytečné zvěře za světové války bez dalšího využití masa, až po skvělé zážitky z natáčení filmů a pozdější převýchovu jednotlivých "stars".
I když G. Adamson nepatří k literárním celebritám, on a jeho žena jsou postavy, na které se vzpomíná nejen v afrických republikách a někdy je až škoda, že toho prostřednictvím literatury nesdělili více. Na rozdíl od jeho manželky však na mě projev pana Adamsona zapůsobil daleko lépe. Jeho práce mi přišla daleko více nad věcí a to, že příběh o Else vynechal a jen odkázal na text jeho manželky ukazuje, jak moc ji měl v úctě a rád.
Kniha je zaplněná spoustou událostí a zážitků z divočiny. Střety se zvířaty a někdy i boj o život. Regulace nebezpečných a nebo jen škodících slonů, kterou autor neprováděl rád. Osud lovce škodné a „závadné“ zvěře. Je zde i spousta osobních myšlenek a názorů, které se autor nebojí zapracovat do textu a tak se více přiblížit čtenáři. Možná proto mi jeho kniha připadá daleko lépe zpracovaná a propracovaná a více na mě dokázala zapůsobit. Je v ní skryta energie a naděje, že lidé nejsou zcela nepoučitelní.
Štítky knihy
Afrika paměti, memoáry zvířata, fauna autobiografické prvky lvi ochrana zvířat
Můj život se lvyKniha Můj život se lvy je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 94x |
| Čtenářské výzvě | 14x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 78x |
| Chystám se číst | 19x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 2x |
Jako holka jsem viděla mnohokrát film "Volání divočiny" - příběh lvice Elsy. Georege Adamson, jehož se příběh týkal napsal tuto knihu, kde popisuje svůj a Joyin život v Keni a také to, jak byl natáčen již zmíněný film.
Kniha je poutavě napsaná, doporučuji všem, kdo mají rádi příběhy divoce žijících zvířat.