Můj život s Joy
George Adamson
Poutavé vyprávění Georga Adamsona o manželce a spolupracovnici, zajímavé ženě a silné osobnosti.
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 1992 , PanoramaOriginální název:
My Pride and Joy , 1986
více info...
Přidat komentář
Podobně jako Můj život se lvy čtivá kniha, která zachycuje životní osudy manželů Adamsonových.
"Mrtví nejsou pod zemí
jsou ve stromech, které šumí,
jsou v lesích, které vzdychají,
jsou ve vodě, která bublá.
Nejsou mrtvi.
Když moji předkové mluví o Stvořiteli, říkají,
je s námi. Spíme s ním. Lovíme s ním.
Tančíme s ním." (Francis NNagenda)
Knižka stejně hezká jako předešlá, ale autor hodně opakuje již napsané události známé z knihy Můj život se lvy, proto dávám menší hodnocení.
Mám za sebou přečtené dvě knihy od Joy Adamsonové a pak jsem zjistila, že psal i George Adamson.
Konečně na ni přišla řada a jsem ráda, že jsem se do ní pustila. Je sice znát, že ji píše člověk, který není spisovatel, ale byl to příjemný zážitek, číst občas trochu kostrbaté odstavce i příhody. Z celé knihy je totiž patrné, že George pro Afriku opravdu žil a ze srdce ji miloval. Věřím, že kdybych četla knihu podruhé objevím spoustu dalších věcí, které mi u prvního čtení zůstaly skryty.
Bylo pěkné, že i vztah s Joy, který určitě nebyl právě jednoduchý, tak popisuje citlivě.
Určitě si přečtu u další díl.
Dobrá kniha pro milovníky africké fauny, naučná pro ty, co se o ní chtějí něco dovědět a varující pro všechny zabředlé v konzumním globalismu. Co s tím, když lidstvo metastázuje nevyléčitelností a pro život na planetě Země je vědomě zhoubným tvorem. Doporučuji knihu číst mezi řádky.
Pan Adamson vedl neskutečně zajímavý život a obzvláště jeho druhá polovina rozhodně stála za zaznamenání. Jeho láska k africké divočině a ke lvům dokáže rozechvět srdce čtenářů a vzbudit v nich touhu ihned se vydat do Afriky a spatřit to vše na vlastní oči, také nějak přispět k zachování toho, zač on s takovým odhodláním a lví silou bojoval.
Bohužel však není spisovatel. Jeho trochu neohrabaný styl psaní, v němž často utíká od jednoho tématu k druhému či předbíhá událostem, sice přidává na autenticitě jeho prožitků, ale občas způsobuje, že jsem měla trochu potíže se zorientovat.
Z knihovny...dočteno. Jak bych to zhrnula - kniha je napsaná strašně. I když obsahuje úžasné informace o africké flóře a fauně, skoky z témy na téma jsou velmi rušivé. Nevím, nakolik se to stalo i překladem, ale často jedna věta nenavazuje na předchozí odstavec a celé to nedává smysl...
Dále - co se týká samotného názvu knihy více než Joy se to týkalo samotného George...Joy mi teda (ale možná to bylo opět zapříčiněno i překladem) přišla hlavně dětinská, svéhlavá a poměrně nepřizpůsobivá osoba. Ano , dokázala zvednout popularitu zvířat, díky Elsině příběhu vydupat spoustu peněz, které pak vrážela zpět do rezervace..ale celkově její přístup a chování mi moc příjemné nepřišly a nesedly...vztah s Georgem taky nevydržel ( jako jeden bodd uvedla taky gin a whisky, což se nedivím - sám George zmiňoval popíjení pravidelně, a docela mě udivilo, že taky popíjel na vycházkách se zvířaty - asi to lvům nevadilo a nebadali rozdíl...)
Samotná snaha Adamsonových - občas jsem o ní pochybovala...ano, spousta zvířat se díky jejich snaze dostala do přírody. I mláďat odchovali spoustu a dle Georgových statistik přežilo víc, než běžně v přírodě přežívá..Ale zároveň ty jejcih zvířata byly navázané na člověka...vztah už byl pozměněn...parciálně "ochočené" a také pořád divoké, což vyústilo v několik nebezpečných střetů, kde to i pár lidí nepřežilo, následně byl utracen i dotyčný lev...
Každý si asi musí udělat názor sám..povídání zajímavé, napsáno však otřesným stylem, devalvujícím hodnotu knihy...oceňuji fotografickou přílohu a klidně bych fotek zvládla i víc...levharti a gepardi, jakožto Joyin projekt, jsou zmíněni jen okrajově.
a jako ukázka krkolomnosti a podivného stylu :
..." Přivítala nás malá skupinka- až na mladého náčelníka Kurua - zcela nahá. Kuru měl na hlavě červený fez, pruhovaný kabátek od pyžama a rudé chlupy na pažích a na hrudi. Uvažoval jsem, zda jsou zde doma, okoun, kterým nás podarovali, pocházel opravdu z jezera."
" Když jsem uviděl úzkost a Ginnině tváři, prostrčili jsme žebřík blízko k Billovi a on přelezl, Maru jsme zatím nalákali na maso a odvedli. Byl jsem odhodlaný odnaučit Maru tento nebezpečný majetnický zlozvyk, a začal jsem proto spát u drátů klece. A když se začala trošku uklidňovat, dával jsem si polní lůžko na noc dovnitř. Nakonec se povedlo, že zahrála některé nejroztomilejší scény ve filmu." ---jakože wtf ?? lev byl majetnický, takže líhat si vedle něj, oddělen drátem, to změní ?? a ještě víc pomůže spát vedle něj v kleci ?? jestli chápete lépe, budu ráda za objasnění...
a takových podivností a krkolomností je tam bohužel nespočet...Za mě tedy jen 3*..