Můj život 4.
Vlasta Javořická
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/368459/bmid_muj-zivot-4-QSU-368459.JPG
4
4
1
Nejšťastnější událostí, popisovanou ve čtvrté části životopisu, je bezesporu narození spisovatelčina vytouženého syna Františka. Píše o tom: To už byla paní Rybová u mne celá uřícená. Řekla: "Věřte mi to, milostpaní, že jsem se ani trochu neumyla, jen ruce, věděla jsem, že to bude v cukru." A už držela hlavičku a v minutě tu bylo dítě. To už nebolelo, jen tlačilo. A už jsem slyšela její radostná slova: "Á, chlapeček! Já to věděla, že to tentokráte bude chlapeček!" Máti přiběhla z kuchyně: "Cože? Už je hotovo? To jsem jakživa neviděla" A klouček! To je radost, Marčičko zlatá!? Vím, život je skoupý na radosti, ale když se to povede, tedy to stojí za to. Jaká to byla chvíle plná štěstí a radosti.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2009 |  Granáty |
| 1998 |  Námluvy |
| 2006 | Můj život 1. a 2. díl |
| 2005 | Bez lásky |
| 2001 | Na Veveřím gruntě |
Zřejmě nejzajímavější část života Javořické. Období světové války, konec monarchie. Přerod z rozčarování nad ztrátou iluzí o svém manželovi až po téměř cynický pohled na realitu. Oproti školním létům a času dospívání se toho teď dělo kolem ní mnohem více. Přispěly k tomu i přesuny, vyvolané válečnými časy. Javořická už není jen pouhým pozorovatelem, dává mnohem zřetelněji najevo své názory. Například z jejího úhlu pohledu nebyla volba prezidenta nově vzniklé republiky zdaleka tak jednoznačná záležitost ve prospěch Masaryka. Že se mezi lidmi čekalo, že tuto pozici bude zastávat Karel Kramář, který by si ji více zasloužil. Ani události v Praze, kdy byl např. poničen Mariánský sloup, nebyly na venkově schvalovány. Je fakt, že tato ostuda nebyla dosud odčiněna. Kniha končí bolestnou událostí, ztrátou rodinného příslušníka a také, jak píše sama autorka: "...odchodem prvých tří dětí do světa..."
A ještě citace: "...opadlo mnoho kouzla z některých těch mužů osmadvacátého října a mnohé svedly peníze. Hlavně se budovalo na Slovensku a z toho mnohým zůstalo za nehty." (s.183)