Moře rzi
C. Robert Cargill
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454359/bmid_more-rzi-fJs-454359.jpg
4
141
141
Moře rzi série
1. díl
Během globálního povstání je lidstvo vyhlazeno právě těmi stroji, které byly vyrobeny, aby mu sloužily. Nyní světu vládnou Jedny světové inteligence – obrovské mainframy, které asimilovaly mysli milionů robotů. Ale ne všichni roboti jsou ochotni vzdát se své individuality a Křehule – samotářka a sběračka odpadků, zaměřená výhradně na přežití – je jedním z těch, kteří se ještě drží. Jenomže individualita má svou cenu a po téměř smrtelném setkání s jinou UI je Křehule nucena najít si nějaké útočiště. To však není vůbec jednoduché, protože se jedna JSI rozhodla obléhat nejbližší bezpečné město. Kriticky poškozená Křehule musí vydržet dost dlouho na to, aby našla nezbytné vzácné součástky a mohla se opravit – ale jak robotovi pomalu odchází procesor, vynořují se všechny jeho staré vzpomínky. A to pro Křehuli znamená především jednu děsivou vzpomínku.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2019
,
Fobos
Originální název:
The Sea Of Rust , 2017
více info...
Přidat komentář
Jednoduchá sci-fi jednohubka, která měla na to být skvělou povídkou, ale rozhodně neměla potenciál na skvělý sci-fi román na více než 300 stranách. To ji sraží do úplného průměru, ne-li lehce pod. V tomto rozsahu je to zdlouhavé, střední pasáž jakési "roadmovie" je až zoufale nudná. Akce, v kontrastu se snahou o nějakou hlubší myšlenku, popisována doslova tím nejjednodušším způsobem. Ale jak píši, jednoduchá sci-fi jednohubka, která se dá skousnout za jeden až dva večery a rozhodně nijak nezatíží mozek nějakým přemýšlením, to by zde bylo úplně zbytečné. Jen by to mohlo být... ještě kratší, no.
Námět celkem zajímavý ale přišlo mi to příliš zdlouhavé. Domnívám se, že pokud by se jednalo o povídku tak by to stačilo a udržela bych u toho pozornost lépe než takto.
Křehule byla celkem sympatická hlavní postava, Mercer se mi také líbil, ostatní postavy také nebyly špatné. Asi bych vynechala to předlouhé cestování přes post-apokalyptický svět, který skoro neměl co nabídnout a spíše příběhu ublížil než pomohl.
Hodnotím jako dobrý průměr, tedy 3* :-)
Zkusil jsem, neuspěl.
Premisa, že stroje vyhladily lidstvo a nyní se světem nějak protloukají dál, mi připadala (a připadá) zajímavá. Jenže pak přes hlavní hrdinku, robotku jménem Křehule (ano, přestože je to robot, z nějakého důvodu se rozlišují "on" a "ona") a její prakticky lidskou škálu myšlenek a emocí (!) zjišťujeme, že ten konkrétní fakt, že jsou to roboti, tam nehraje vůbec žádnou roli. Dostáváme tak úplně standardní post-apo, které se od těch "běžných" liší jen v tom, že přeživší nehledají léky, ale náhradní díly.
Vzdal jsem to u asi 130. strany.
Kniha se mi líbila, velmi dobře se četla, a hlavně, je to opravdu jen jeden díl.
Námět post-apo s vyhubeným lidstvem byl velmi zajímavý, hlavní hrdinka sympatická a příběh čtivý. Jen na konci trochu vadila vágnost popisu "řešení problémů ". Postavám je to viditelně jasné, mně už méně. Ale dojem z příběhu mě to nezkazilo.
Post-apo bez ľudí a čistokrvné robotie survival sci-fi. Moře rzi je veľmi krátka a priamočiara knížka s filozofickým podtextom o "ľudských" robotoch. Ja som im tie emócie nežral a ani ich takzvanú "záchranu" od jednej supermysle a k hlavným hrdinom príbehu som bol skôr chladný.
Kniha sa celkom dobre čítala, len mi prišlo, že tento jeden krátky príbeh by sa skôr hodil vo forme poviedky než celého románu.
„Jediná pravda, kterou musíte v souvislosti se smrtí strojů znát, je, že čím rychleji se blíží jejich konec, tím víc se chovají jako lidé. A lidem se nikdy věřit nedalo.“
Americký scénárista a spisovatel C. Robert Cargill rozvíjí ve svém románu některá témata naťuknutá Isaacem Asimovovem v povídkové sbírce Já, robot. A zatímco se kyberpunkoví vizionáři předhánějí v co nejabstraktnějším pojetí techniky, Moře rzi sympaticky uvízlo v osmdesátých letech. Zdejší roboti jen matně připomínající proporcemi člověka, to už mají blíže spíš k mikrovlnce. Čtenář se tak snadno ztotožní s postavami, které byť nejsou lidské, mají ve svém soustrojí více poruchových míst, nežli klient pečovatelského domu. Tomuhle zkrátka nejde odolat.
Problém je, že idea románu by bohatě vystačila na novelu a ani dobrodružný road trip poskatastrofickým světem, v němž rezavějící plechovky bojují o součástky i nezávislost, na tom nic nezmění. Neříkám, že to není okouzlující, jenže v jádru také bohužel strašně jednoduché.
V půlce mě to nějak přestalo bavit. Námět to byl ale skvělý a dokážu si představit serialové / filmové zpracování.
Tak já nevím... Kniha nebyla úplně špatná, líbil se mi nápad (žádné lidstvo, pouze stroje...) a strašně moc se mi líbí obálka. Myslím, že by z toho byl zajímavý film :-D ale několikrát jsem se pristihla, že přemýšlím o něčem jiném, v několika odstavcích či stránkách jsem se ztrácela a celou dobu jsem chtěla, aby už byl konec... Který by se mi asi víc líbil, kdyby nebylo poslední kapitoly. Takže 3*
Postapo a hlavně příběhy s robotama zbožňuju. Ilustrace na obálce - fakt dobrá, čtenáře hned přiláká. Začátek příběhu, prvních cca 20 stránek, člověka navnadí na to, že půjde o vážně hustej příběh se skvělou atmosférou, dobře vykreslenejma postavama, a se světem, kterej si ve svý fantazii dokážete při každém přečteném slově krásně vybarvit a představit. Tak jsem to na začátku skutečně cítil. Bohužel, se během pokračování moje představy začaly pomalu měnit.
- OBJEVUJÍ SE MENŠÍ SPOILERY - Trochu mi vadilo, že počáteční scéně (v příběhu jde o cca půlku dne/den?) se autor věnuje možná až příliš dlouho - je popsána na cca 70 stránkách! Tím se (vzhledem k tomu, že kniha má něco málo přes 300 stránek) podle mě zbytečně ztrácí prostor pro jiné děje a větší rozvinutí příběhu. Pravda je, že spád celé scény by byl vlastně i v pohodě - i přes zmiňovaný počet stran, pokud by do ní nebyly vkládány vsuvky z dob minulých, co se kdy, jak a proč stalo. Někomu to třeba nevadilo. Mně to celou úvodní scénu narušovalo. Co mi vadilo dál: sprostý slova. Kdyby to bylo jednou, dvakrát - OK. Tady jich je požehnaně. A opět, je to otázka osobního vkusu. Já tohle v knížkách nemám rád. Asi jsem zvyklý na Asimova či Clarka, kde podobný věci nebyly nutný. Také mi přišlo, že vysvětlování toho, co se v příběhu stalo, působilo místy chaoticky. Dialogy mezi postavami vyzněly někdy dost povrchně a byly rychle odbyté. Na druhou stranu je pravda, že ke Křehuli si člověk v průběhu příběhu vytvoří vztah a fandí jí. Jinak se přidávám k ostatním - konec byl nějak nedotažený. Přišlo mi, jakoby se v tom i sám autor ztrácel. Četl jsem, že se autor živí i psaním scénářů k filmům. V knížce podle mě bylo dost znát, že přímá řeč je vedena takovým tím “scénářovským” způsobem.
Škoda tadytěch všech negativ, protože jinak by to byla vlastně fakt dobrá scifi, se sice klišoidním námětem, ale fajn myšlenkou. Líbil se mi nápad, jak roboti postupem času získávají "lidské" způsoby chování i to, jak litují svých chyb prodělaných v minulosti. Kniha mě nakonec dovedla k myšlence, že i my můžeme být velice důmyslnými roboty, kteří se v hodně dávné minulosti zbavili nadvlády třeba právě nějakých humanoidů. A celé bytí je jen opakující se cyklus kdy se jedna živá forma dostane z područí té druhé - té kterou kdysi byla stvořena.
Měl jsem trochu problémy se začíst a mít chuť se vrátit k četbě, ale pak už to šlo rychle. Přišel mi trochu podivný překlad, možná proto jsem měl problémy se začíst. Číslování kapitol v binárce byl hezký detail. Děj je v neustálé akci, postavy hezky vykreslené, flashbacky do minulosti, kdy planetě ještě vládli lidé doplňují představu vzniku současného světa robotů. Konec knihy se mi zdál trochu nedotažený nebo prostě zbytečný, asi bych úplně vynechal poslední kapitolu.
Jsem z téhle knihy na rozpacích. Příběh napsaný dobře i když jsem se občas ztrácela. Trvalo dýl než jsem se začetla a konec teda nic moc.
Ani nebudete vedet jak, a budete mit knihu prectenou. Nektere postavy mi prisli ze zacatku nesympaticke, ale pak se ukazali v jinem svetle. Dej je pomerne jednoduchy, ale na druhy strane nabity akcii a proto se cte hodne dobre. Taky se mi libilo, jak jsou cisla kapitol v binarnim cislovani, autor si dal zalezet. Z tyhle knihy by byl i dobrej film.
Perfektní knížka, ve které není ani potřeba lidí. Hrdinové jsou sympatičtí a knížka se čte neskutečně rychle
Obvykle nemám ráda knihy o robotech ale tohle bylo něco mnohem víc. Šílené, kruté, chytlavé a byl to zcela nový svět.
Tohle mi sedlo. Šílenost, která je směsí Mad Maxe, Borderlandu a některých příběhů z Lásky, smrti a robotů. Lidi přestávají (přestali) být lidmi a roboti se chtějí stát lidmi. Celý Terminátor se Skynetem je lehkou selankou pro starší dámy. Hodně propracované a poctivě sepsané. Za pozornost stojí čísla kapitol v binárním kódu.
Pozor, možné SPOILERY!Tohle vůbec není obyčejná sci-fi,kdepak! Výborně rozehraný příběh,kdy,i když jste robot,vás pronásleduje vaše minulost a její démoni.Náhledy do minulosti,kdy si lidstvo hrálo na Boha a vymstilo se mu to,jsou naprosto uvěřitelné, příběh je plný skvěle vykreslených postav, které mi přirostly během čtení k srdci,a počínající selhávání a s tím spojené začínající šílenství,je jen třešničkou na dortu.Nicméně, poslední tři stránky mě zklamaly (a proto dávám o hvězdu míň). Škoda,že se autoři bojí něco dotáhnout až do konce, byť smutného.Jaký by to byl úžasný konec, kdyby Křehule došla pokoje a odpuštění tam na střeše.
Na tuto knihu jsem se obzvlášť těšila, protože jsem se poprvé dostala k tématu umělé inteligence. Byla čtivá, měla dobře vykreslené postavy... jenže jsem se v tom všem strašně ztrácela a některé zápletky vůbec nepochopila. Z toho důvodu jsem ji dočetla až po 2 týdnech. Nejvíc mě však děsí, že by v budoucnu k něčemu takovému klidně mohlo dojít...
Nejdřív jsem se trochu bála, že autor hned na začátku vyloží všechny trumfy, a pak už to bude jen o bezúčelné honičce, ale ne. Jsou zde všechny prvky dobré postapo sci-fi, místa k zamyšlení, skvělá atmosféra, která sílí spolu s tím, jak se blíží konec. Je vidět, že se autor zabýval scénáři k filmům, i tahle kniha má takovou strukturu. Svižná a napínavá četba.
Já budu trochu méně kritický než je většina zdejších komentářů. Kniha se mi celkově líbila. Především linie popisující vzestup JSI (jednotných superinteligencí), které vyhubily lidstvo. Ta mi přijde celkem propracovaná a myslím si, že autor prostudoval knihu Superinteligence od Nicka Bostroma. Hlavní dějová linie, popisující především útrapy robotky Křehule, je o něco horší, ale pořád se mi to četlo docela dobře. Vadil mi především fakt, že roboti byli příliš polidštěni. Opravdu nevidím důvod, proč by měli roboti vzájemně komunikovat něčím tak strašně neefektivním, jako je mluvené slovo, a ne přes bezdrátově. A celkově, ta plejáda lidských emocí je opravdu dost nepravděpodobná. Za mě solidních 75 %.