Moje milá smrti
Veronika Hájek Hurdová
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/522306/bmid_moje-mila-smrti-AU1-522306.jpeg
4
225
70
Smrt mi vstoupila bez varování do cesty a můj život převrátila úplně naruby. A ačkoli zvenku mohla má situace vypadat hrůzostrašně, já uvnitř začala kvést. Nevím, jak se to stalo. A už vůbec si na tom nepřičítám nějakou zásluhu. Probudila se ve mně ale taková jistota, že nemůžu na další cestě životem šlápnout vedle, že jsem začala být naprosto imunní vůči všemu, co naše společnost o smrti tvrdí. Že smrt je zlá, konečná, nespravedlivá, černá. Já naopak začala vnímat smrt jako láskyplnou, smířlivou, obohacující, pokojnou. A protože se smrt týká každého jednoho z vás, kteří tyto řádky čtete (pokud tedy v dohledné době nevynaleznou umělá těla, do kterých bychom mohli přenést naše vědomí a stali se tak nesmrtelnými kyborgy), cítím silné nutkání zasít mezi lidi semínka debaty o tom, že smrt je ve své přirozenosti nádherná. Chtěla bych svou zkušeností a prožitky začít smrt zbavovat všech černot, které jsme na ni v naší společnosti navěšeli. Chtěla bych ji vytáhnout z kouta, kam jsme ji postavili, aby na nás tiše a hrozivě čekala. Přála bych si, aby se smrt vrátila zpátky do našich životů. Přála bych si, abychom ji pustili beze strachu přes svůj práh a usadili ji na čestnou židli u našeho stolu. Jsem z hloubi duše přesvědčená o tom, že smrt do života patří. Vědomí smrti nám má ukazovat, jaký život máme žít. Smíření se smrtí nám má dodávat jistotu, že kráčíme po správné cestě. Bez smrti není život.... celý text
Přidat komentář
Jako jednu z posledních knih v minulém roce jsem přečetl Moje milá smrti od Veroniky Hurdové. Tuto blogerku příležitostně sleduji (tip na ni mi dala manželka, která si její knihu koupila).
Asi nejvíce jsem byl zvědav na její životní příběh, ale nakonec mě mnohem více zaujaly její myšlenky o životě a smrti. Škoda jen, že si nedala tu práci a text ještě více neučesala, trochu moc z něj totiž trčí fakt, že to jsou sesbírané články z jejího blogu a tak se tam některá fakta a myšlenky zbytečně několikrát opakují (hlavně pak v uváděných rozhovorech). Každopádně se ke knize určitě někdy vrátím.
Knihu jsem měla půjčenou, přečetla, vrátila, ale... určitě si ji koupím, abych se k Veroničiným myšlenkám mohla postupem času vracet.
Kniha je totiž nejen o smrti, není pochmurná, naopak, je optimistická... sama jsem v ní nalezla spoustu myšlenek (nejen o vyrovnání se se smrtí, ale taky o přístupu k dětem a celkově k životu) které jsou ve své podstatě tak jednoduché, jasné a přirozené, ale v tom každodenním shonu na ně prostě zapomínáme. Snažím se je aplikovat do každého dne...a ono to fakt funguje! Za mě tedy plný počet hvězd.
Moc mila kniha, byla jsem tak natesena, az ji prectu, ze jsem se cela trasla, kdyz se mi dostala do ruky. Moc pekne se cetla, velice inspirativni. Trochu mi ale vadilo, ze se nektere myslenky az prilis casto opakovaly. A proto s postupem casu se moje nadseni ztracelo. Nicmene kniha stoji za precteni.
Krásná hluboká kniha. Ač se věnuje smrti, oslavuje život a dokáže pohladit po duši.
Velmi silná a inspirativní kniha s příběhem, který by leckoho položil. Paní Veronika se s osudem poprala po svém a dává nám v knize nahlédnout do svého nitra. Kniha se mi dostala do rukou zcela náhodou a jsem moc ráda, že si ke mně našla cestu.
Veronika Hurdová zažila v životě velké štěstí a velkou bolest. Tím štěstím byl dlouholetý naplněný a inspirující vztah s manželem, kterého jí pak neočekávaně vzala smrt v době, kdy čekala jejich třetí dítě. Smrt a narození jsou dvě silné události v životě člověka, které spoustu věcí změní a dotyčného někam v jeho vývoji posunou. Že Veronika prodělala v krátké době po duchovní stránce velký skok je zřejmé z její knihy, během jednoho roku vyzrála a zmoudřela jako někdo ne za celý život. Z tohoto pohledu je její kniha ojedinělá a stojí za to si ji přečíst. Hluboce se skláním nad tím, jak to zvládla a přeju jí do dalšího života hodně štěstí!
Strašně jsem se na tuhle knížku těšila, až si na ní udělám pořádně čas a klid...
A předčila všechna má očekávání!
Nejenom silou, která z knížky ční, pozitivním myšlením, které vychází z Veroniky, ale také jak je výstižná a velmi čtivá. Veronika si opravdu umí hrát se slovíčky, skvěle napsané!
Moc se mi líbí, že je psaná retrospektivně, Veronika nepopisuje sled událostí od seznámení s manželem po současnost , kdy musí žít bez něj, ale ke všemu se postupně vrací podle tématiky kapitol, někdy na přeskáčku. Nicméně příběh není to hlavní, co vám kniha chce říct, a už vůbec ne to poslední, čím vás dostane. Kapitoly vyprávění, co se jak stalo nestalo, se jakoby naprosto přirozeně protkávají s kapilotami, kde popisuje význam těchto událostí pro ni samotnou... S každou další otočenou stránkou jsem Veroniku obdivovala a jen souhlasila snad se všemi postřehy a názory, které jsem přečetla.
V neposlední řadě, jelikož zatím nemám děti, mně teda "rozsekal" pohled dětí na tátovu smrt, který tam Veronika skvěle vyzdvihla.
Určitě doporučuji k přečtení. Téma smrti je opravdu většinou lidí ve společnosti tabuizováno a raději o něm nikdo nepřemýšlí, protože je příliš depresivní. Velmi se mi líbí staro-nový pohled, který Veronika Hurdová, neboli Krkavčí matka, nabízí, přináší a knížka může pomoci nejen v situaci, kdy se člověk vyrovnává se smrtí blízkého člověka, ale obecně když si potřebuje utříbit priority.
Knihu jsem schroustla na dovolené za 1,5 dne. Příběh Veroniky je strhující. S pláčem i smíchem jsem pročítala jednotlivá slova. Kniha je takovým shrnutím toho, co se stalo, jak se to stalo a co se dělo od té doby až po dnešek (rok 2017). Kniha je rozdělená na několik částí a jednotlivé kapitolky jsou takovým uvažováním nahlas. Kniha je plná myšlenek o smrti, dětech, rodině, lidství a lásky. Někdy mi vadilo, že se autorka v knize opakuje a v jednolivých kapitolách se vrací k již probranému tématu. Přisuzuji to ale tomu, že je kniha psaná v průběhu celého roku a myšlenky plynou..
Kniha je vlastně takovou životní inspirací. Líbí se mi styl přemýšlení a to, jak jsou slova na papíře psaná s jistotou ve vlastní život. Někdy jsem ale byla zmatená z pojetí života. Chvíli se V. odkazuje na Pána Boha, chvíli na numerologii, chvíli na osud a v jiné části na vesmír... vím, že se nepovažuje za křesťanku. V knize se odkazuje na víru v "Pána Boha", že něco/ někdo je a naše bytí zde dává smysl.. Přeji autorce, aby tenhle smysl nalezla ..
Těším se až se ke knize třeba s odstupem vrátím a naleznu zase jinou inspiraci.
Štítky knihy
smrt pohřební zvyky a rituály rozvoj osobnosti, osobní rozvoj motivační knihy vyrovnání se se smrtí smrt v rodině
Autorovy další knížky
| 2020 |  Agnes a Zakázaná hora |
| 2017 | Moje milá smrti |
| 2022 | Božidara |
| 2017 |  Krkavčí matka? |
| 2021 | Agnes a ostrov Stínů |
Krásná upřímná knížka! Veronika neskutečně popsala, jak se dá ke smrti přistupovat. Dnes to asi není nic neobvyklého, že někomu odejde blízký člověk, ale okolnosti u Veroniky musely být opravdu zdrcující. Ustát odchod manžela se dvěma dětmi a třetím na cestě muselo být opravdu těžké. Ale Veronika z cel situace vyšla mnohem silnější s o to větší pokorou. Kloouk dolů Spousta věcí se tam opakuje, což možná není od věci, protože se mi některé myšlenky lépe vryly pod kůži. Díky za krásnou knihu, někdy se k ní ráda vrátím.