Modrovous
Kurt Vonnegut Jr.
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22669/bmid_modrovous-6tH-22669.jpg
4
91
10
Fiktivní autobiografie Rabo Karabekiana, jednookého malíře a válečného veterána, který do dějin amerického umění vstoupil coby poznámka pod čarou a jehož prostřednictvím se Kurt Vonnegut zamýšlí nad některými groteskními jevy v americké společnosti dvacátého století.
Přidat komentář
"Zkusil jsem, zvoral jsem a uklidil jsem po sobě. Takže teď je řada na vás." Co dodat.
Rabo Karabekian, potomek arménských přistěhovalců, rozhodně neměl v Americe lehký život. Nebyl dostatečně ambiciózní, aby se prosadil jako umělec a paradoxně nejvyššího uznání se mu dostalo za jeho "úspěchy" ve druhé světové válce.
Vonnegut se v knize podobně jako v některých dalších svých románech vrací k válečné problematice. Jeho postoje jsou jednoznačné: jako ryzí humanista se staví proti ozbrojeným konfliktům, i když není úplným pacifistou. Například zapojení spojenců do války proti nacistickému Německu považuje za obhajitelné, ale následná válečná angažmá v Korei a Vietnamu už nikoliv.
Kniha nepostrádá typické atributy autorových děl, t.j. humor a satiru. Doporučuji!
Vonnegut do románu (opět) vložil svůj velmi ojedinělý pohled na svět a já ho za to miluju. Z jeho projevu na mě přichází pocity porozumění. Ne mého, ale jeho – on mi rozumí.
Při srovnání s jinými Vonnegutovými knihami je jedna věc nápadná: hlavní postavy se charakterově hodně podobají. Je to nepochybně sám Vonnegut, který se do nich promítá, hlavně v podobě ironie, určité netečnosti a velkého nadhledu, což jsou ostatně vlastnosti, kterými se Kurt už od mládí snažil vypořádat se svým největším strašákem – II. světovou válkou. Téměř v každé knize se alespoň na skok uchýlí k poznámce o válce a o zlu které působí na tělech i na duších. A tak dál.
Ikdyž zrovna Modrovous o tomhle zase tolik není.
Takže o čem je? Těžko říct. O Rabo Karabekianovi. O Kurtu Vonnegutovi. O abstraktních expresionistech. O penězích. O umění. A o tom, kdo knížku čte – ale to je v podstatě každá....
Největší mínus tohoto vydání je anotace na obálce,neskutečně ukecaná až hanba. Jinak slušně plynule psaná Vonnegutovka,někdy toho expresionismu na mě bylo trošku moc,ale rozhodně jako celek patří k těm nejlepším dílkum autorovým. Klído bych doporučil lidem,co chtějí něco od Kurtíka na rozjezd. A ten závěr je nezapomenutelnej :-)
Podle mě jedna z těch nejlepších Vonnegutových knih. Doporučuju jak jen se dá, hlavně těm kteří si myslí, že abstraktnímu expresionismu nejde a vůbec nejde přijít na kloub :) .
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Jatka č. 5 |
| 1979 | Mechanické piano |
| 1981 | Snídaně šampiónů |
| 1994 | Groteska |
| 1992 | Matka Noc |
Bohužel, tato Vonnegutova kniha mě prostě absolutně nevtáhla. Oceňuji nadhled a (sebe)ironii, leč hlavní charakter (a koneckonců i prostředí) mi byl a zůstal cizí a příběh mi přišel nezajímavý... Nedokázal jsem se ztotožnit ani s hrdinou, ani s jeho vnitřním monologem, který děj komentuje.
A tak žel, tato kniha zůstala odložená a nedočtená. Tedy, přesněji řečeno pustil jsem jí dál do oběhu. Snad někomu udělá radost.