Mléko a med
Rupi Kaur
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353613/mid_mleko-a-med-waJ-353613.png
4
1539
373
Sbírka básní a krátké prózy o přežití. O lásce a ztrátě, násilí a zneužívání, o ženskosti. Kniha je rozdělena do čtyř kapitol a každá má jiné poselství. Jedna se snaží léčit zármutek, jiná zase bojuje s všudypřítomnou bolestí. Čtenáři nabízí cestu od nejhorších životních momentů ke smíření a hledání radosti. Ta je totiž všudypřítomná, jedinou podmínkou je chtít ji vidět.... celý text
Přidat komentář
Tahle kniha pro mě byla velkým zklamáním. Slyšela jsem na ní tolik chvály, a když jsem se k sbírce nakonec dostala, tak jsem zjistila, že tudy ty vlaky nepojedou. Neříkám, že celá byla špatná, jako celek mě neuchvátila, ale našlo se tam pár světlých míst. Zkrátka mi nesedla.
Hyper nuda, přijde mi, že se autorka až moc snažila... Nejvíc se mi líbila obálka
Na poezii moc nejsem, ale tohle se mi líbilo. Oceňuji i krásnou obálku. Taková sonda do duše ženy... o nalezení sebe sama a vlastní hodnoty.
Na tuhle knihu je tolik odlišných recenzí, že jsem si chtěla udělat obrázek sama za sebe. Je to průměr, který nenadchne, neurazí. Téma feminismu tu pro mě bylo úplně navíc a nudilo mě. Nicméně naopak, téma sexuálního zneužívání bylo zpracováno místy dost mrazivě. Nutno tedy říct, že pár myšlenek a básní mě chytlo za srdce a já si je ještě před vrácením nalistovala znovu.
@knihodura
Asi jsem měla větší očekávání.. pár textů jsem si poznamenala, něco ve mně zanechaly, většina se mě nicméně bohužel nijak nedotkla.
Pocity mám více než rozporuplné. Z některých "básní" čiší syrový autentický zážitek, velká část z nich ale bohužel působí jako pseudofilozofický a feministický balast a v některých případech i jako pozérství a snaha šokovat, případně si protiřečí. Uznávám jejich terapeutickou funkci pro autorku, měla si ale tyhle texty buď nechat pro sebe, nebo razantně proškrtat. Neustálým omíláním stejných motivů se vytrácí působivost.
A to, že obyčejnou větu rozsekám na několik řádků, odstraním velká písmena a interpunkci, z ní ještě nedělá báseň. Ty se tady prostě nevyskytují (netuším, do jaké míry za to může překlad).
Tahle sbírka mě dosti oslovila a také zaujala svojí obálkou. Líbí se mi jak je kniha přirozená, lidská, jak by jsme se měli brát a hlavně přijmout sami sebe. Je to procítěné, zaujaly mě také obrázky v knize a to rozdělení do čtyř kapitol v černé barvě a poděkování autorky i informace. Občas se mi stalo, že jsem si něco musela přečíst víckrát abych tomu více porozuměla a to se u poezie stává běžně. Má to něco do sebe.. Doporučuji a určitě si přečtu od Rupi další její sbírku. :3
Osobní poetická zpověď autorky. Dotýká se témat, s kterými se setkala snad skoro každá dospívající i už dospělá žena. Jsou to témata jako nalezení sebehodnoty a sebelásky, vztahy mezi lidmi a vnitřní ženská síla. (čteno v anglickém originále)
Intimní zpověď mladé autorky je vyjádřena v krátkých textech, myšlenkách, které vychází z autorčiných prožitků. Obzvláště první část "Zraňovaná" je poměrně drsná.
Není to klasická básnická sbírka, asi nesedne každému... Já jsem pochopila a něco si i odnesla.
"hledám někoho
kdo umí bojovat stejně dobře jako já
někoho
o koho se můžu opřít
když už nemám sílu stát
někoho kdo dříve než já pozná
co hledám
milence co čte
mé myšlenky
dřív než je vyslovím"
- milenec jakého hledám
"až tě zase příště
upozorní že by sis měla
oholit nohy
připomeň mu
že není pánem tvého těla
že je jen host
a když se nebude chovat příkladně
může se stát nevítaným"
.
Vzala jsem do ruky knihu poezie. Odkládám hromádku feministicky ublížených slovíček, bez hloubky, bez pointy. Autorka má jistě pohnutý a zajímavý osud, ale její tvorba mě bohužel ani trochu neoslovila. Dle mého názoru existuje spousta malých autorů, co sdílí své texty například na instagramu, kteří by si zasloužili pozornost.
narozdíl
od této
knihy
A abych řekla i něco pozitivního - obálka, tak ta je, narozdíl od obsahu, nádherná.
Autorce lze jen závidět. Co? Její naivitu a nekomplikovaný pohled na svět, jednoznačné dobro, jednoznačné zlo, jednoduchou feministickou hrdost. Podobně píše leckteré pubertální dítě, jen bez přidané hodnoty indického původu.
Knížka mě zas tak neoslovila, ale pokud vás tento styl baví tak by se vám líbit mohla. Bohužel ve mě kniha nezanechala žádné pocity a pravděpodobně moderní poezie nebude nic pro mě. Dávám jí 2,5* takže polovinu, za to že se kniha zabívá vážnými tématy a za krásné ilustrace a grafické zpracování. Máte jí přečtenou do hodinky:)
Být mlékem a medem těm, kteří to potřebují ....
Procítěný vnitřní monolog jedné ženy - ženy sikhské víry - ženy mladé a přemýšlivé....
Je to :
zraňování
milování
opouštění
odpouštění ....
" vím, že bych měla chtít víc
než každou noc
zapadnout za obzor
jako slunce ..."
" hledám někoho, kdo umí bojovat
stejně dobře jako já
někoho
o koho se mohu opřít
když už nemám sílu stát ...."
" láska není krutá
to my jsme krutí
láska si s námi nezahrává
to my si zahráváme s ní ...."
" děkuji vesmíru
za vše co si vzal
za vše co mi dal...."
Je to ženské, ale necítím tam feminismus - jenom hrdost ženy, která zná svoji cenu....
Myslím, že autorka má co říci - a doporučím.
Konečně (díky čtenářské výzvě) jsem se odhodlala přečíst si tenhle světový bestseller. Vzala jsem ho anglicky a obávala se, že některým básním prostě neporozumím. Zbytečně.
Milk and honey je psáno tak hrozně polopaticky, že nelze nerozumět. Určitě bych knihu neoznačila jako sbírku básní, spíš jako prózu protkanou básnickými vsuvkami. Některé se mi líbily, o tom žádná, ale celkově mi celá kniha proplula za asi dvě hodiny mezi prsty a tuším, že za pár dní na ni zapomenu úplně.
Moje první sbírka poezie a musím uznat, že se mi autorka svými básněmi zalíbila. Vyjádřuje knihou svou životní cestu - mezi nimi i znásilnění, podvod a takovéhle věci - taková její osobní zpověď. Některé "básně" z téhle knihy byly opravdu skvěle a bylo jednoduché se s nimi ztotožnit, ale některé další mi naopak přišli jako něco nesmyslného.
Absolutne precenovana kniha, kterou nemohu vnimat jako skutecnou poezii, ledatak tzv. moderni poezii, ktera prestava byt samotnou poezii. Je az smutne, co vse se dnes za poezii povazuje a jeste si k tomu ziska ohlas a popularitu (i kdyz inteligentnejsi jedinci vedi, ze to, ze je neco popularni nejde automaticky ruku v ruce s kvalitnim). Mnoho radoby basniku zverejnuji na socialnich sitich (viz instagram) basne nebo citaty, ktere nemaji zadnou hloubku a jsou pouze jednoduchymi vetami, kterymi se pomoci mezer snazi zduraznit svoje "nadani", jez ocividne poztraceji. Dnes je mnoho takovychto ala "Rupi Kaur", coz pouze vypovida o skutecnosti, ze autor nemusi byt nadany nebo inteligentni, aby jeho kniha byla zverejnena. stejne jako skutecnost, ze se v tomhle smyslu za literaturu povazuje uz cokoliv. Kdyby byla moznost oceneni v minusu, tak ji ode me srdecne dostane.
Tohle fakt
není poezie
pro mě.
Občas mi to připadalo spíš jako motivační citáty, kterými jsou některé typy „přítel“ schopné zaplevelit celé profily na sociálních sítích, jen rozházené do rádoby veršů, občas jako terapie, kdy se autorka vypisovala ze všech svých bolů, ale skoro nikdy jako poezie. Pár myšlenek pěkných, ale chyběla tomu nějaká přidaná (umělecká?) hodnota.
Knihu jsem nejprve četla v originále – neoslnila, ale kdyby se mi do ruky dostal český překlad jako první, hodnocení by bylo mnohem nižší, protože to se fakt nepovedlo. Dát překlad básní o pocitech a problémem mladých žen (a ještě navíc od POC autorky, na což v básních také několikrát narážela) muži, který až do té chvíle překládal ezo-omalováky a Ilustrované dějiny fotbalu... wow. Většinou nešlo o přebásnění, ale jen o otrocké převedení slov z jednoho jazyka do druhého. Žádná invence, žádná lyrika, žádný cit. Ale co čekat od naší (ne)slavné Omegy. :)
Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "14. Kniha básní"
Pokud následující řádky někoho urazí, omlouvám se. Kdybych se více mírnil, urazil bych sám sebe.
Nepovažuji se za "duševního mrzáka", ale tohle po mě steklo jak voda po tobogánu. Mléko a med mi nedalo vůbec nic a po pečlivé úvaze vůbec poprvé sahám k odpudivému hodnocení "odpad!".
V mých očích jde totiž o uvzdychanou sbírku rádoby hlubokých žvástů, které si náctileté "týnušky" rády lepí na facebookové profily a "instáče". Mléko a med obsahuje většinou až absurdní klišé a některé bych dokázal vysypat z rukávu prakticky ve stejném znění.
Pokud Vám kniha něco dala a cítíte se lépe, je to fajn. Já přínos podobných blábolů z nitra dušičky prostě nevnímám. Chápu, že nejsem cílovka a kniha "ods*ala" fakt, že jsem pod téma výzvy "Kniha básní" prostě něco zařadit musel. Sáhl jsem ale zatraceně vedle.
Vedle k uzoufání banálních hesel prezentuje Rupi Kaur i pár zajímavých pasáží, ale znáte to... i rozbité hodiny ukazují dvakrát denně správný čas.
O úplně poslední hvězdu připravil Mléko a med palčivý pocit, že všichni chlapy jsou v očích autorky nadržený svině a žena je jediným živým tvorem, který si zaslouží úctu a porozumění. Rozumím tomu, že Rupi Kaur vychází z vlastního života, řekl bych ale, že zrcadlově obrácené dílo by bylo v dnešní době rozcupováno na kusy jak kritikou tak čtenáři jako šovinistická srajda (oprávněně)...
Ale to si možná jen něco namlouvám a Mléko a med není soubor motivačních citátů z internetu, ale promyšlené pohlazení po duši každého čtenáře... Tak možná ten duševní mrzák nakonec jsem :).
Zakoupeno v roce 2020 za 149,- Kč z e-shopu Knihy Dobrovský.
Zkráceně? Snůška převážně povrchních myšlenek s hloubkou kalužiny po majovém mrholení, která se nikdy neměla dostat na pulty obchodů. Měl jsem se raději začíst do něčeho ve stylu "Náš táta šel pro houby"... dalo by mi to víc a nepůsobil bych tolik jako necitlivý prase.
Hodnocení na DK v době přečtení: 75 %; Moje hodnocení: 10 % jako 1028. hodnotící.
Štítky knihy
láska zneužívání indická literatura psychická traumata poezie autorské ilustrace
Autorovy další knížky
| 2017 |  Mléko a med |
| 2019 | Květy slunce |
| 2021 |  Home Body: Mé tělo, můj chrám |
| 2023 | Léčivá moc psaní |
Jestli toto má být moderní poezie potěž pánbůh teda... pardon ale toto je jak z deníčku 13leté holky kterou trápí celý svět.. jediný co se mi líbí je disign.