Mitsou aneb Jak dívky zrají k důvtipu

Novela s nápaditou a hravou formou. Každý prvek je v ní v několika významových pásmech zároveň, jako když tři průhledné pokreslené papíry položíte na sebe do tří vrstev a všelijak s nimi zvědavě otáčíte. Přitom kresba je příjemně jasná a ostrá. Novela, ve které svítí slunce, pěna textu je lehká a šumivá a ze šťastné ani nešťastné lásky se nedělá drama. Novela o dívce, která poprvé sáhla po tom, co se jí líbí, a s potěšením ochutnala.

Ukázka z monologu kamarádky Mitsou:

Vážný přítel, to je jako host. O čem si s ním chceš vykládat? O jeho domácnosti, o jeho obchodech – to daleko nepřijdeš... „Dobrý den, drahoušku, jakpak se daří dětem? Ty spalničky toho nejmenšího, už je to dobré? Tvůj společník má obličej, který se mi nechce líbit. A ta valná hromada – to muselo být veselé?“ Zkrátka banálnosti..., kdežto takový gigolo, takový malý flirtík, takové náhodné setkání, o tom víš za tři čtvrti hodiny víc než o tam tom za tři roky – víš, jak asi miluje, jestli má potom dobrou náladu, potřebuje-li peněz, dostal-li už svou gáži, víš, jestli se mu líbí tvůj klobouk, jestli zná tvé přítelkyně, sází-li na závodech, chce-li tě ještě vidět... a i když ho pak už nikdy neuvidíš, je to někdo, je to vzpomínka, je to živý člověk, no ne?