Město & město
China Miéville
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21645/bmid_mesto-a-mesto-YpW-21645.jpg
4
250
43
Když je v pozoruhodném a dekadentním městě Beszel kdesi na okraji Evropy nalezeno tělo zavražděné ženy, vypadá to jako všední případ pro inspektora Tyadora Borlúa z Oddělení těžkých zločinů. Ale jakmile se Borlú pustí do pátrání, důkazy začínají napovídat, že je na stopě konspiraci mnohem podivnější a nebezpečnější než si jen dokázal představit. Brzy se v ohrožení ocitne nejen on, ale i jeho rodina. Borlú musí navštívit jedinou pozemskou metropoli stejně zvláštní jako je ta jeho vlastní. Jeho cesta vede skrze krajně neobvyklé hraniční pásmo. Jde o putování stejně tak duševní jako fyzické, o posun ve vnímání, vidění neviděného. Cílem je sousední bohaté a prosperující město Ul Qoma, s nímž Beszel již dlouho soupeří. * S odstíny Franze Kafky, P. K. Dicka, Raymonda Chandlera a románu 1984 je Město a Město detektivním příběhem, jež nás zavede do metafyzických a uměleckých výšin.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Fantasy
Vydáno: 2009 , Laser-books (Laser)Originální název:
The City & the City , 2009
více info...
Přidat komentář
Ke knížce jsem přistupovala zcela bez jakéhokoliv očekávání, četla jsem pochvalné i kritické recenze a manželovi se knížka zdála pitomá a o ničem. První půlka byla čirá nuda a chvíli to dokonce vypadalo, že to vzdám. Ale vydržela jsem a odměnou mi byl napínavý a důvtipný závěr téhle zajímavé sci-fi (nebo fantasy?). Líbil se mi efektní popis lidské stádnosti, toho, jak vlastně nepotřebujeme policajty, aby nás hlídali v našich klecích, sami sobě jsme těmi nesvědomitějšími žalářníky. Mně se to líbilo!
Jednu hvězdičku musím ale strhnout za často nejasné, nesrozumitelné a zmatené dialogy a popisy některých scén. Nevím ovšem, do jaké míry to je špatná práce překladatele nebo to jde na vrub autorovi.
S Miévilleho Městem a městem jsem se pořádně potrápil a vlastně ani nevím, proč se tak stalo. Na jedné straně je geniální nápad prolínajících se měst, na straně druhé mi přijde, že Miéville tuhle myšlenku až trestuhodně promrhal. Než aby nám nabídl gejzír imaginace, raději se soustředil na ono kafkovsko-dickovské metafyzično, které nemá daleko k neuchopitelnosti surrealismu. Přitom se s tím dalo dělat tolik věcí a rozvíjet takové motivy, že by nám z toho nejspíš zůstával rozum notně pozadu a škobrtal by jako invalida cestou do samoobsluhy. Jenže tady je to samé nevidím, neslyším, necítím… A když už jsme u těch pocitů a emocí, vždyť ony v knize vlastně žádné nejsou. Strach, zloba, bolest, láska, krása, štěstí, smutek… nikde nic. Atmosféra? Šedivo, zataženo, nejasno, neznámo, beznadějno. Vždyť i ona detektivní zápletka je jen taková berlička k šourání se městem a městem, přičemž na pořádný odrazový můstek nenarazíte ani v jednom z nich. Postavy jsou, více než co jiného, černobílé skici z památníčku adolescentky a ještě k tomu ta podivně krkolomná jména. Bohužel ne, s Miévillem jsme pro tentokrát nenašli společnou řeč a jeho vize mi zůstaly vzdáleny.
Pocta detektivním klasikám v Chandlerovském stylu. Miéville ale případ nálezu zohavené (a samozřejmě mrtvé) mladé ženy zasadil do prostředí dvou prolnutých měst jejichž spletitá pravidla případ zvláštním způsobem komplikují. K dokonalosti chyběl bližší popis toho jak se celá oblast v rozštěpila v prvé řadě a něco málo z tajemné historie trans-g. Možná si autor nechal zadní vrátka a Borlú se někdy vrátí na scénu.
Známkovat spisovatele jako ve škole, dostal by Miéville jedničku za fascinující prostředí (přidat více informací, jak došlo k absurdnímu rozštěpení Bészelu a Ul Quomy, zasloužil by jedničku s hvězdičkou). Další jednička by byla za stylistiku, China to se slovy umí dokonale. Dvě mínus za zápletku, která mě nenutila kdovíjak dychtivě otáčet stránky. Za tři by pak dostaly postavy, příliš všední, poněkud duševně "placaté", občas s nejasnou motivací chování. Jedničku si jako vždy zaslouží Les Edwards za výbornou obálku, Milan Žáček za překlad a redakce za pečlivost (s mínusem - pár chybek se našlo). Ani to však nestačí na vysvědčení s vyznamenáním: kdyby autor polovinu toho nadšení, jaké věnoval popisu obou měst a zajímavému fungování myslí jejich obyvatel, věnoval vyšperkování detektivní zápletky a hlubšímu propracování charakterů nejdůležitějších postav, ráda bych ty slabší čtyři hvězdy naleštila pátou.
Přes své výhrady můžu „Město & Město“ doporučit ke čtení každému, kdo hledá v literatuře nové, originální prvky, těch Miéville tahá z barvitých zákoutí své fantazie stále dostatek… Kam na ty nápady chodí?
První přečtená kniha od Miévilla a určitě ne poslední. Myšlenka prolnutí dvou měst mi přišla geniální a děj mě po celou dobu bavil. Jen v posledních pár kapitolách jsem se začala lehce ztrácet a hlavní zápletka mi přišla už trochu překombinovaná. I tak jedno z nejlepších čtení za poslední dobu a určitě doporučuji.
Od knihy som očakával viac fantasy prvkov, prelínanie realít, myslel som si, že je kniha o alternatívnych realitách a viac som sa mýliť nemohol.
Spoilers...
Postavy sú nezaujímavé, šedé, čitateľ si ich nevie zaradiť a ani poriadne zapamätať. Nemajú žiadnu osobnosť, ich jednanie je veľakrát nelogické a dialógy nezmyselné. Používanie textu bolo pre mňa jedno z najhorších v tomto roku. V dialógoch som sa úspešne strácal a nevedel, ktorá postava rozpráva, pretože autor v jednom riadku písal o jednej aj druhej zároveň. Zápletka o vražde a následná detektívna robota je na zívačku ale hlavne o ňu vôbec v knihe nejde. Autor skôr rieši "prelínanie" dvoch miest a hľadanie tretieho. Pritom o žiadne fantasy ani sci-fi sa nejedná, je to všetko len v hlave ľudí, ktorí tam žijú a ktorí sú už od malička vychovaní, aby sa nedívali na ľudí alebo predmety, či budovy, ktoré majú takú-či-onakú farbu alebo štýl. Jeho koncept "nedívania" a "nepočutia" má strašne veľa dier a vôbec som mu to neuveril. V zásade je to obojstranná totalita a ľudia žijú v jednom meste. Alebo sú v jednom meste dvaja kohúti a tí si prerozdelili ľudí, ktorých oblbujú už od mladého veku. Možno je nápad knihy geniálny, no nedotiahnutý a zle spracovaný. Autor dáva čitateľovi veľmi málo indícií, ako prelínanie funguje, tak som si po sto stranách musel prečítať zopár tuzemských recenzií, aby som zistil, že nie som jediný, komu to vadí. Akurát v druhej tretine ma kniha trochu začala baviť, no koniec všetko moje začínajúce nadšenie hodil do koša. Pre mňa osobne veľké sklamanie.
Jednoznačně nejlepší kniha, kterou jsem od Miévilla četla, napětí sálalo z každé stránky, naprosto nečekaná dějová línie, myšlenka dvou měst, které se navzájem nevidí, prostě pecka.
K předchozím dvěma knihám od Miévilla chovám uznání, ale tahle mě prostě dostala, nepochybně i tím, že je výrazně stravitelnější než Kraken a Ambasadov. Naprostá paráda!
Kniha je koncipována trochu netradičně - dějová (detektivní) linka zde funguje spíš jen jako takový oslí můstek, přes který autor čtenáře provází nejrůznějšími zákoutími Besźelu, města, které se současně prolíná ještě s dalším, a kde zákony nařizují to druhé město vůbec nevnímat. V podstatě máte dvě možnosti - buď na tuto hru přistoupit a pak vás kniha dostane jako mě, anebo ji nejspíš odhodíte po pár stranách. Za sebe pouze doporučuju - vytrvejte, stojí to za to :)
Miéville mě prostě zase dostal, tohle je skvělá věc. Detektivní zápletka sice nic moc, ale o to tu vůbec nejde. Hlavní je prostředí - dvě města existující jedno v druhém, na stejném místě. Nejsou mezi nimi vlastně žádné hranice, ty existují jen v myslích lidí, kteří se od malička učí "nevidět" to druhé město a jeho obyvatele. Překročení neviditelných hranic mezi městy okamžitě tvrdě trestá tajemné Trans-G...
Těžko se popisuje jak to vlastně funguje a v tomto stručném komentáři to snad ani nejde, Miéville to ale umí podat fantasticky. Rozhodně si to nenechte ujít.
První polovina je taková zvláštní, než se čtenář dostane do pravidel světa je zmaten. V podstatě ale jde jen o přenesení myšlení obyvatel totalitních států na nejvyšší úroveň.
Ta věc prostě nefunguje. Celá kniha obsahuje tak závažné nesmysly a logické trhliny, že ať už je to jinak další dobrý Miéville, každému, kdo nad tím zapřemýšlí, to musí připadat jako dokonalá blbost. Bohužel...
Detektivní příběh odehrávající se v místě, kde se prolínají dvě města. Prostě na jednom místě stojí dvě města, přičemž je pod přísnými tresty zakázáno přejít z jednoho do druhého (mimo dovolený přechod ve Spojovacím paláci), a to třeba jen pohledem. Jako, zní to poněkud divně a divné to také je. Jedna z okrajových postav tam řekne, že tahle dvě města jsou všem ve světě leda tak k smíchu. To je přesně vyjádřeno. Bylo mi to celé spíš k smíchu, neviděl jsem na tom nic originálního, ač jsem se s něčím takovým doposud nesetkal. Možná tak trochu paralelní světy Neila Gaimana by mi to mohlo připomínat, ale nepřipomínalo, protože to Gaimanovo dává nějaký smysl, kdežto Miévillova prolnutá města jsou směšným nesmyslem. Detektivní linie celého příběhu by nebyla špatná, ale prostředí, kde se to odehrává, ji spolehlivě zabíjí. No a Miévilova kreativita co se jmen postav týče, ta je teda opravdu něco…něco až stupidního.
Jako jo, myšlenka naprosto geniální. Nicméně i tak mi tam něco chybělo, nějaká taková dokonalá nasycenost jakou nacházím v Jizvě. Která nutí tu knihu začít číst, pak se trochu zarazit (přiznávám, že se vždycky ze začátku trochu zarazím, než se do Mievillovy hlavy dokáži ponořit), pak se zase ponořit a zůstat ponořeni až do konce, kterého se nechcete dočíst. Já se konce tenrokrát dobrat opravdu chtěla. Možná proto, že mi nebylo sympatické, že v knize bylo velice málo citu. Nebo velice poskrovnu. Žádný vztah, jen čistá policejní korektnost a oddanost, která se tvoří během společné služby, ale ve výsledku nezanechá tak hluboký dojem. A možná to i tak Mieville zamýšlel. Takže jdu přidat navíc jednu hvězdičku.
Nevím jak bych na tuhle knížku mohla správně reagovat. Tenhle pán píše výborně, ale jeden se musí začíst, kouskovat jeho knihy naprosto likviduje atmosféru. Tohle bylo výborné čtení, ačkoliv jsem musela přemýšlet jak co a kam zařadit a vůbec, nu jen 4 protože je to moje první od něj a věřím že jsem mu přišla na chuť.
Můj první přečtený Miéville, který se okamžitě zařadil k mým oblíbeným autorům. Detektivní příběh není zase tolik důležitý, hlavním hrdinou jsou dvě vzájemně se prolínající města a mě nezbývá než obdivovat fantazii autora.
Po Perdidu můj druhý Miéville a rozhodně ne poslední. Některé autory mám rád kvůli břitkým pointám (Dahl), jiné kvůli fantastickému prokreslení postav (King), další kvůli příběhu a naraci. Řekl bych, že v ani jednom z těchto atributů Miéville výrazně nevyniká, ale síla dopadu jeho neuvěřitelné imaginace tkví jinde: v popisu prostředí.
Souhlasím s se stavikem, že Město & Město je proti Perdidu výrazně komornější, přesto má fantastickou atmosféru a doslova bych řekl chuť (nemohu si pomoci, ale města Ul Qoma a Bészel mi neuvěřitelně připomínají "City 17" - prosím, přidejte se se někdo ke mně ;-)). Stejně jako v Perdidu jste hozeni rovnou dovnitř a nikdo se s Vámi nepáře, aby Vám přiblížil mechanismy prostředí nebo aspoň klíčová slova jako lokace/palokace, totální prostor, alterna, prolínání, nevidění, neslyšení a potažmo i nebytí, trans-g, Trans-g (ano, s velkým písmenem to má jiný význam), invokace, ad. Tyhle termíny pro mě geniálně dokreslují atmosféru toho všeho... byť jsem se začal chytat až někdy ve třetině knihy... přesto je i po přečtení knihy zajímavé položit si otázku, do jaké míry se s absolutním vyznění prolíná metaforický výklad a jestli tyhle dva způsoby čtení náhodou nekoexistují paralelně vedle sebe ;-)
Detektivky moc nemusím, nikdy jsem to moc nečetl a v zásadě mě nebaví. Tuhle jsem doslova zhtl - prostředí je tak fantastické a sugestivní, že jsem vzal i příběh a vcelku nezajímavé/nepropracované postavy, ke kterým jsem nic moc necítil... Pointa... no, nějaká byla, každopádně oblouk jsem si užil, protože vzhledem k mé hlouposti a rezistenci chápat detektivní zápletky jsem byl napnutý téměř až do konce knihy.
Pokud máte rádi fantasy takovou, o které zde (ne-)píše nightlybird, tj. netolkienovskou a neklišoidní (pro mě jí představují autoři jako Holdstock, Gaiman, v pozdějších dílech Barker, jistým způsobem Pratchett a nově určitě i Miéville) a shledáváte zajímavé příchuti typu noir, kafka, dysto, orwell, urban a weird, určitě se do těchto měst vypravte. A pozor na trans-g ;-) abychom se spolu ještě mohli někdy potkat v jednom městě...
PS: velice zábavná a podivuhodně trefná recenze Petra Čáslavy: http://jdem.cz/bx8t7
Oproti Perdidu minimalističtější a civilnější Miéville. Tam, kde dříve exhiboval sáhodlouhými popisy, nyní podřizuje slova samotnému příběhu, jenž se drží v mantinelech tak trochu jiné noir detektivky s pečlivě budovanou atmosférou. Nedílnou součástí celé knihy, která ji odlišuje od standardních žánrových děl, je fantaskní prvek tkvící v podivné koexistenci obou měst. Neočekávejte však vzletnou imaginaci, celé dílo se drží daleko více při zemi. Autor již od začátku stanovuje pravidla hry, která v zásadě neporušuje - žádná deus ex machina á la Perdido se nekoná -, což činí celý román daleko uvěřitelnějším, pro někoho možná méně zajímavějším. Mě si však tato tvář Chiny Miévilla získala.
Štítky knihy
New Weird dark fantasy krimi Hugo (literární cena) World Fantasy Award (cena) Locus Poll Award (ocenění) fantasy zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2010 |  Nádraží Perdido |
| 2009 |  Město & město |
| 2004 | Jizva |
| 2006 | Král Krysa |
| 2013 | Kolejmoří |
Budu za exota, ale tohle mě vůbec nebavilo. Asi jsem měl málo trpělivosti,i když se mi to často nestává. Přitom myšlenka skvělá, ale styl psaní této sci-fi detektivky mě nezaujal.