Měsíce
Karel Toman (p)
Erbovní verše české poezie, v nichž básník tlumočí kolektivní sílu v trvalost národa a domova, provázejí kresby ze skicáře výtvarníka, jenž ze vzpomínek na rodné Valašsko vytvořil protějšek máchovské notě veršů. Doslov: Jiří Žáček a František Dvořák.
Přidat komentář
Celý rok přečtený během chvilky.
Místy verše možná působí zastarale a pateticky.
A na druhé přečtení v nich vidím tu krásu přírody, koloběh života a lidské radosti i lopoty.
Květen
Jdem všichni, s ženami a dětmi
a se snem předků.
Jdem slunce přivítat, jež vyvolala ze tmy
modlitba věrných pokolení
a práce.
...
Děkuji za možnost legálního stažení zdarma.
Procítěné verše. Melancholické až depresivní ladění (únor) střídá natěšené jaro a veselé léto, postupně se měnící do usínající zimy. Oddechové, zároveň velice hluboké verše.
Nádherná zbierka básní.
Duben
Veselé jarní přeháňky
na první boží duha nad krajinou
.....
Mám problém se začíst do poezie a správně ji pochopit, cítit. Kvůli studování české literatury se jí bohužel nedá vyhnout, a proto jsem si vybrala tuto sbírku díky jejímu krátkému rozsahu. A nebyla špatná. Líbí se mi, že každá báseň se zabývá nějakým měsícem v roce a popisuje jeho tradice a přírodu. Tudíž jsem vcelku spokojená a mohu Měsíce doporučit.
Krátký rozsah je příznivý i pro čtenáře neholdující poezii. Nádherné barevné přírodní a venkovské motivy neobyčejně vyjádřené.
„Sychravé zimy dlátem bolesti
monogram bídy ryly v jejich tělo,
a tak jdou světem“
Kratičké básně, vždy zaměřené na jeden měsíc v roce. Postupně se autor snaží přiblížit celý rok s jeho tradicemi, životem, zrodem a umíráním... Opravdu rychle a snadno se verše čtou, ale pro mě v nich chybělo něco, co by mě více zaujalo nebo nadchlo.
Poezii nevyhledávám a po přečtení Tomanových Měsíců vím proč. Jediné, co jsem si odnesla, je prolínání víry absolutně do všeho. Ale ok, je to rok 1918. Naštěstí jsou tu tací, kteří si básně užijí, já hodnotit nebudu.
P. S.: Pokud se divíte, proč jsem vůbec Tomana vyhledala, pak vězte, že to je povinná četba v rámci studia.
Básně obvykle nečtu, ale tato sbírka se mi celkem líbila. Dvanáct měsíců, dvanáct básní vystihujících roční období. Těžko říci, který měsíc mě oslovil nejvíce. Některé básně více popisovaly přírodu, jiné zase myšlenky a pocity. Vzhledem k tomu, že jde opravdu o útlou knížku, přečetla jsem si básně ještě jednou. To mi pomohlo u některých pasáží hlouběji proniknout do obsahu a procítit ho.
„Kdo ticho miluješ a samotu
a v lesích hlubokých a v míru sněžných polí
nasloucháš rytmu života.“
/Únor/
Líbí se mi, jak básník Toman naslouchá … „rytmům života“, a já jsem ráda „poslouchala“ s ním :-) … tyhle verše jsou totiž lehce srozumitelné, mírně sentimentální, trochu melancholické a každopádně krásně lyrické, vzpomínky na domov, ještě spíš venkov, kde jsou lidé víc spojení s přírodou a tak je patrnější i to, že, s proměňující se krajinou jednotlivých měsíců v roce, se ukazuje, jak nám všem plyne čas …
Bydlím na venkově, a tak jsem se docela ráda nechala okouzlit tak krásně harmonickým popisem jednoho takového jarního rána, chcete-li … krásou venkova :-) …
„Na naší studni ráno hvízdal kos.“
…
„A když jsem okno na sad otvíral,
šeptaly pukající pupeny:
…
Bez chvěje se a hrušně čekají.“
/Březen/
Je to totiž přesně tak! … vážně, tyhle básně jsou totiž, doslova a do písmene, ukázkou naslouchání kraji, ve kterém žijete … harmonii přírody, zvířat a lidí, kteří v ní mají svůj domov, a taky starým venkovským „modlitbám“, tedy svěřování se s úzkostí, vyjádření naděje …
„A v šumu listí, v chladné písni vod
hlas jeho slyšíš, slyšíš doprovod:
Pamatuj!“
/Červenec/
„A jak se stmívá,
věrnému druhu hlavu do hřívy
položil tiše, pohladil mu šíji
a zaposlouchal se, co mluví kraj.
...
Zní zvony z dálky …"
/Září/
Velice krátká sbírečka, která ale obsáhne celý rok a celou zemi, kterou - alespoň podle těchto veršů - autor znal a miloval. Popis krajiny a duše této krajiny je mi blízký, i když bych v mnohých příkladech volila jiná slova. Pro představu, jak autor psal, tyto básně ale stačí. Jsou něžné i úderné, milé i občas až moc strohé, ale jsou zkrátka od srdce.
Krátké, rychlé a docela i pěkné. Lehké na porozumění a na rozbor (maturanti musejí přečíst-neskutečně si zjednoduší život), ale že by mě to nějak ovlivnilo, nebo pohladilo po duši, to ne.
Tucet netuctových básní vydaných v roce 1918.
Verše odrážejí dobu "zní z dálky karneval vražd, krve, umírání" (Únor), zdůrazňují moudrost "Rozšafní dědové se hřejí u kamen/ a přemílají starou moudrost, staré zvyky/ a staré pranostiky" (Duben), zachycují sepětí
s přírodou "Můj bratr dooral a vypřáh koně./ A jak se stmívá,/ věrnému druhu hlavu do hřívy/ položil tiše, pohladil šíji/ a zaposlouchal se, co mluví kraj." (Září)
Většina básní (až na Říjen) má stejnou kompoziční formu (5+5+3), závěrečné trojverší působí jako modlitba "Bože můj,/ obnoviteli, obroditeli,/ na srdce
v sněhu pamatuj." (Březen)
Ať i za sto let přináší Tomanovy Měsíce českému národu sílu, víru, naději.
"Ty bože révy, který posíláš
paprsky slunce na nalité hrozny,
na hrozny, hrozny fialové,
buď milostivý.
Po teplých stráních vzpínají se k tobě
vášnivé keře, roztančeným gestem,
zpívají, mluví, hovoří a prosí,
bys dal jim oheň, aby rozdaly jej,
bys vdech jim radost, aby vzkvetla v očích
zkalených trudem.
Neb my jsme lidé mdlí
a pro tvou slávu milujeme víno
a s číší jen se naše srdce pomodlí." (Říjen)
Až pouze s interpretací jsem pochopila a porozuměla autorův zřejmý záměr a myšlenku. Extrémně mě básně nenadchly, ale ani nemůžu říct, že to bylo tak hrozné.
Po prvním přečtení mi přišla celá básnická sbírka taková pěkná, ale nic extra, možná až příliš obyčejná. Ale po druhém a třetím přečtení se mi povedlo vstřebat potřebné myšlenky, které třeba nebyly úplně narovinu vysloveny, ale autor chtěl, abychom k nim došly. Když se člověku podaří vidět silné pocity, které jsou vepsané mezi řádky o zvycích a počasí, pochopí mnohem víc, než jen to, kdy se sklízí úroda.
Básně jsou krátké, takže se dobře čtou a člověk si je může přečíst vícekrát za sebou, aby pořádně pochopil každé slovo a jeho význam, a přitom se čtením neunaví a neztratí koncentraci. Líbí se mi i básně místy vlastenecké, které nám připomínají důležité historické osoby. (mistra Jana Husa a svatého Václava)
Také je do celé sbírky hezky začleněná myšlenka, že se každý rok opakuje, roční období je stále stejné, vždycky přijde mrazivá zima a po ní nadějné jaro. Že čas tady byl, je a vždycky bude, a to i bez nás.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1918 |  Měsíce |
| 1954 |  Domove líbezný |
| 1913 | Sluneční hodiny |
| 1902 | Torso života |
| 1928 | Pohádky krve |
Kniha Měsíce je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 332x |
| Čtenářské výzvě | 29x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 13x |
| Chystám se číst | 22x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 4x |
Krásné verše doplněné krásnými obrázky.