Mé cesty do hlubin mozku
Vladimír Beneš , Martin Moravec
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423739/bmid_me-cesty-do-hlubin-mozku-h2I-423739.jpg
5
744
744
Upřímná zpověď našeho nejznámějšího neurochirurga. O životě, smrti, naději i zázracích moderní medicíny. Co vše víme o mozku? A co o něm naopak nikdy vědět nebudeme? Proč mozek jako jediný orgán nebolí? Dokážeme předejít těžkým nemocem, jako jsou parkinson, alzheimer, mrtvice či mozkové nádory? Má se těžce nemocným lidem podávat tvrdá pravda, nebo milosrdná lež? A měl by člověk dostat možnost sám se rozhodnout, že už nechce žít? Knižní rozhovor s lékařem, který provedl již přes osm tisíc operací a ve svém oboru patří k nejlepším na světě. V názorech je přímý a někdy i provokativní. Zároveň se nebojí přiznat, že chirurg má kromě sebevědomí často i strach. Při operacích mozku totiž o životě a smrti rozhodují milimetry. „Strach je u chirurga přítomný celou dobu zákroku. Musí být. Kdybych ho neměl, je něco špatně, asi jako by umělec řekl, že nemá trému. Chirurg beze strachu je pro pacienta obvykle nebezpečnější než vlastní onemocnění. Strach, obava, respekt, každý tomu může říkat jinak. Když tyhle pocity nemáte, ublížíte, protože vás najednou nemá co zastavit. S nadsázkou říkám, že i opici naučíte operovat, ale už ne neoperovat. Strach je brzda, která člověka donutí udělat zákrok bezpečně. A když skončíte, přijde odměna. Úleva. Radost. Pýcha. Žádná únava. Když dooperuji, mám stejný pocit, jako když Jirkovi Lábusovi skončí premiéra, padá opona a lidé tleskají. Nebo jako když dá Messi gól. Jen s tím rozdílem, že u nás na sále je to bohužel bez potlesku.“ Beneš poutavě vypráví o pacientech, doktorech, mozku samotném, lékařské etice, víře, eutanazii, výčitkách, radosti, lékařských seriálech, úplatcích ve zdravotnictví, studiích za minulého režimu, ale i o tom, jak dnes po světě jezdí lovit brouky s kamarádem Oldřichem Kaiserem.... celý text
Přidat komentář
Kniha nadmíru splnila má očekávání. Dověděl jsem se spoustu zajímavých informací o stavbě a funkci mozku, nádorech a jejich odstraňování, ale také o léčení dalších dysfunkcí.
Profesor Beneš, světová kapacita v oblasti neurochirurgie, v rozhovoru s novinářem Martinem Moravcem zasvěceně a s neskrývaným zápalem pro věc popisuje svou práci, a to takovým způsobem, že jeho vyprávění je srozumitelné i pro laiky. Nevyhýbá se ani kontroverzním problémům, především z oblasti lékařské etiky.
Doporučuji!
Upřímně ta knížka je dobrá. Teda až na poslední dvě kapitoly, ty mě nějak nenadchly. Ale možná je to tím, že ten mozek je pro mě víc fascinující téma než vyprávění o dětství.
Zajímavé čtení a příjemná forma rozhovoru s kapacitou v oboru. Ve všech názorech bych s profesorem nesouhlasila co se týče přístupu, avšak jeho odborných názorů si nelze jinak než vážit. Buďme rádi za to, kde žijeme a v jakych podmínkách.
Velmi zajímavý náhled pod pokličku života jedné z velkých českých osobností. Musím tedy upřímně přiznat, že jako nelékařce pro mě byly TOP poslední tři kapitoly (etika, život, doktoři). Obdivuji široký záběr znalostí a pevné stání na vlastních nohou a názorech.
Takhle knížka je jedno velký skvělý. Vladimír Beneš je neurochirurg, sympaťák a hlavně neuvěřitelně zajímavý člověk. Dozvíte se tu spoustu věcí o fungování mozku, o tom jak na něj působí rány při boxu nebo hlavičkování při fotbale. Taky co je to vlastně nádor a jak probíhá jeho vyjmutí. Nebo jaké je to mít ve svých rukou něčí život, proč je potřeba mít na sále logopeda a jak vypadá pracovní den člověka, který se těší na každou těžší operaci. Taky o lékařských seriálech, chování pacientů a strachu. A nebojte se - není to formou učebnice, ale rozhovoru. A pan Beneš to umí krásně povyprávět, vůbec vám nebude vadit, že to není beletrie a zhltnete to tak nadšeně jako já. Za mě velké doporučení!
Prof. Beneše i jeho syna jsem osobně potkala během studií a musím přiznat, že dobrý dojem na mě nezanechali. Teď se nebavím o odbornosti, to jsou nepochybně špička, ale mám na mysli lidské sympatie.
Kniha byla však skvělá. Nikdy bych neřekla, že kniha napsaná formou otázek a odpovědí mě tak vtáhne do děje a bude zajímat. Profesorovo vyprávění a odpovědi jsou zpovědí vzdělaného muže, který to má v hlavě srovnané. S mnoha názory jsem souhlasila a mnohé věci mě obohatily nebo rozesmály. Studovala jsem na stejné fakultě, tak jsem se do mnohých zážitků vžila a přikyvovala.
Knihu určitě doporučuji.
Nelehké téma zvládnuté na výbornou. Miluju rozhovor jako formu textu, skvěle se čte a zde to platí obzvlášť, protože otázky jsou pokládány tak, že kniha v podstatě nemá hluché místo. Navíc ten lékařský humor je prostě super. Skvělá kniha, určitě stojí za přečtení. A posílám díky i svůj obdiv panu Benešovi i všem ostatním doktorům.
Věděla jsem, že pan profesor existuje a zahlédla jsem i pár jeho vystoupení v televizi. Ale tahle kniha překonala má očekávání. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Ani na chvíli mě nenudila, všechny medicínské věci jsou vysvětleny velmi srozumitelně. Pokud budou autoři dělat dotisk, možná by mohli zvážit zařazení "mapy" mozku, aby si mohl člověk ještě lépe představit, co čte. Jinak oběma autorům gratuluji a všem vřele doporučuji. Pro mě osobně knižní objev roku.
Skvělá kniha. Je čtivá a dozvíte se spousty zajímavých věcí. Pan profesor je úžasný člověk. Autor pokládá výborné otázky.
U knížky jsem se i dost nasmála
Jednoznačně všem doporučuji
Výborná kniha, čtivě napsaná a alespoň z části srozumitelná. Některé postřehy a odpovědi prof. Beneše byly zajímavé a úsměvné. Hltal jsem každičké slovo o oboru, kterému absolutně nerozumím. A přece mě to bavilo. Otázky byly proporčně vyvážené, témata byla jak z oblasti vědy, tak z osobního života. Vše se neslo na vlně korektnosti.
Líbil se mi také postoj k českému zdravotnictví a ke vzdělávání obecně - největší zkušenosti můžeme nabrat v zahraničí. S tím souvisí i odvaha a "namyšlenost" mozkového chirurga. Krásně bylo vysvětleno, že takto postavení lidé musí být trochu "namyšlení" a sebevědomí, jinak by nemohli provádět takové zákroky.
Jednoznačně doporučuji!
Vladimír Beneš je pro mě rozporuplnou postavou. Je to bezesporu excelentní lékař a jeho nekorektní názory a přímost jsou v dnešní době velmi osvěžující. Na druhou stranu mě jeho vysoké byť opodstatněné sebevědomí příliš nebaví. Možná jsem také doufal, že se dozvím něco víc o funkci a patologii mozku. To je ale chyba novináře, který klouzal po povrchu neurochirurgie i lékařské etiky.
Neurochirguckou kliniku ÚVN, kterou vede pan primář Beneš jsem měl tu čest poznat osobně jako pacient a to hned dvakrát. Upřímně musím říct, že to pro mne byl zážitek, který se do mne zaspal nezapomenutelným způsobem. Zažil jsem tam situace, ze kterých mi běhal mráz po zádech, ale také jsem tam zažil příhody, kterým se i po mnoha letech zasměji.
Proto je občas dobré vidět to i z druhé strany. A o tom je právě tahle kniha. Je napsaná formou dialogu a je velmi čtivá. Pro mne osobně měla význam především v tom, že jsem to zažil na vlastní kůži a tak vím o čem to je.
Knihu doporučuji všem, kdo mají podobnou zkušenost. Přece jenom v životě to pak jede všechno tak rychle, že se člověk nestačí divit. A pro mne osobně bylo asi ze všeho nejtěžší ty zážitky zpracovat a přijmout. To je už je ale něco, co naše medicína moc neřeší.
Čtivé, velmi přínosné, skvělé. Souhlasím se všemi dřívějšími komentáři, jenom přidám vlastní postřeh. Pan doktor je na poli neurochirurgie absolutní špičkou v oboru a je mi velmi sympatické, jaký má nadhled a osvícený postoj k léčbě - neuznává extrémy, přiznává že nikdy není jedna striktní možnost léčby, připouští své chyby a zkoumá je, umí se poradit, umí udělat rozhodnutí neoperovat atd. - všechno tohle je v úplném souladu s koncem knihy, kdy doktor zdůrazňuje, že je odpůrcem dogmatismu. Ale všimla jsem si, že jakmile zavítá do jiných oblastí, které mu nejsou vlastní, obrací se názorově překvapivě....k dogmatismu. Například, hodně zlehčuje syndrom vyhoření, kritizuje současnou výchovu dětí (klasické obecné klišé:"děti dneska můžou všechno, to je hrozné") - přitom, v další části knihy popisuje, jak byl jako dítě vpodstatě nezvladatelný. Nebo mě zaujalo - stěžuje si na to, že se na popud matky musel naučit německy, že mu to k ničemu nebylo, a o pár stran později se dočteme, jak při stáži v německu vyučující na první hodině řekl, že budou používat jenom němčinu. Tak co si z toho vybrat :) Ale tohle jsou drobnosti. Tam, kde se kniha zabývá medicínou a prací pana doktora, je to perfektní.
"Měli jsme tu dívku, která uměla asi šest jazyků. Tak jsme si je funkční rezonancí zobrazili a k nádoru šli jako při slalomu. Vyhýbali jsme se, abychom nějaký ten jazyk nepoškodili."
Laik, za kterého se v oblasti medicíny považuji, jen žasne.
Kniha je souvislým rozhovorem autora se světovou kapacitou v oblasti neurochirurgie, profesorem MUDr.Vladimírem Benešem.
Zaujme uměním jednak pokládat správné otázky, ale i uměním kvalifikovaně a vtipně na ně odpovídat.
"Viděl jste ve filmech a TV seriálech o medicíně, co by vás vyloženě rozčílilo ?
Je mi to jedno, lidé k nám naštěstí nechodí s tím, že chtějí operovat podle seriálu. Ale vždy si vzpomenu na primáře Sovu . To je člověk, se kterým bych vydržel tři minuty, a pak bych ho buď zabil, nebo šel pracovat jinam. Vznešený a vážný učenec, který z medicíny dělal přesně to, co se z ní dělat nemá. Povyšoval ji na náboženství a toho se pacient spíše lekne, než aby mu uvěřil. Byl to světec a navíc plácal nesmysly..."
A čtenář fascinován pohodovým vyprávěním se dozvídá mnoho o mozku.
"Mozek zajišťuje krevní oběh, dýchání a biochemickou pohodu organismu. A když si myslíme, že by mohl v noci trochu vypnout, začne nám vymýšlet sny. Generuje všechny naše absurdní situace, vytahuje z paměti střípky a zcela je znova poskládá."
A já se dovídám jak je tomu s mými fantasmagorickými sny. Když je přátelům vyprávím- nevěří mi skoro nikdo.
"Box je ohavnost, stejně jako ti novobijci v klecích, kteří se mlátí hlava nehlava."
A pan primář dále mluví o fotbale s hlavičkami, o vrcholovém hokeji s krosčeky a otřesy mozku a...a... ? Je to čtení lepší než thriller.
Po dlouhé době vyšla u nás nedávno kniha, která je pro nás nezasvěcené doslova lahůdkou. Vím, že se k ní zase vrátím.
Předem musím uvést, že jsem trochu zaujatá, už přes dvacet let pracuju ve zdravotnictví, i když v jiném chirurgickém oboru. Především musím ocenit upřímnost pana profesora, je vidět, že si na nic nehraje, žádné pózy ani ze sebe nedělá modlu. Také se mi líbí jeho názor na dnešní pacienty a jejich rodiny, mám stejné zkušenosti. Navíc ta osvěta ohledně mozku je důležitá, všude slyšíme spíš osvětu ohledně srdce, nadváhy atd. Atmosféru na kongresech znám, je poměrně jednoduché propadnout dojmu, že jsme mistři světa. Takže, děkuji za tuto knížku!
Ve "výslechu" našeho špičkového neurochirurga jsem nalezl spoustu užitečných, pravdivých a použitelných informací. "Mé tělo a já" máme na sobě osm operací, ale ne operaci páteře, žiji a jsem tomu rád. A souhlasím s panem profesorem, že nejlepší operace je žádná operace. Právě na jeho oddělení nemocnice ve Střešovicích jsem byl- dokonce dvakrát - odeslán s indikací kaskádovitého výhřezu plotének bederní páteře. Jako " znalý pacient" jsem tam šel na vyšetření oba neurologové v rozpětí dvou let mne skutečně nedoporučili k operaci, neboť by mi spíše mohla uškodit. V knize je to popsáno dobře hledisko lékařů na nás pacienty a na naše okolí.
Skvělá a čtivá kniha, při které dokumentárně nahlédnete do lékařského zákulisí. Pan Beneš stojí nohama na zemi a mě takový přístup sedí určitě lépe, než ezo-řeči typu “rakovina je nemoc duše”. Navíc po přečtení jsem si začala vážit víc svého mozku :-).
Svět medicíny a vědy mě vždycky hrozně zajímal a zajímá stále, takže pro mě tohle byla paráda. Čtivé, obohacující. Pan professor Beneš je ve většině názorů dosti nekompromisní, občas až hraničící s arogancí, ale na druhou stranu u něj mám bez debat dojem, že si to může dovolit.
Rozhodně doporučuji!
Štítky knihy
lékařské prostředí rozhovory mozek neurochirurgie populárně-naučné publikace neurochirurgové
Když jsem knížku objevila v knihkupectví, hned bylo jasné, co bude mým dárkem k narozeninám. Pana profesora mám ráda a líbí se mi jeho názory. Knížka se četla skvěle, i když se samozřejmě člověk musel více soustředit než u nějaké povídky nebo detektivky. Vřele doporučuji!