Matky
Pavol Rankov
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/128652/bmid_matky-8Ln-128652.jpg
4
163
46
Posledné vojnové Vianoce (1944) v malej slovenskej dedine: Životom ubitá vdova cez kľúčovú dierku vidí svoju dcéru v objatí ruského partizána. Vtedy sa zvonku ozvú nemecké povely a streľba. Ráno zo snehu trčí sinavé partizánovo telo... O pár mesiacov mladú ženu, na ktorej ešte nevidno začínajúce tehotenstvo, odvážajú sovietski osloboditelia na výsluch. Obvinia ju, že zradila partizána. Skončí v gulagu, ktorému velí fanatická dôstojníčka. Za každú cenu sa tam prekračujú pracovné normy a tehotná trestankyňa je len na ťarchu... Ženy v baraku sa pripravujú na pôrod. Jedna z nich budúcej matke naznačí, že najneskôr o tri mesiace jej dieťa odoberú. Na to čaká aj fanatická veliteľka. Lenže raz zoberie do rúk plačúce dieťa a utíši ho... Príbeh sa končí po amnestii, ktorú zahraničným trestancom udelili po Stalinovej smrti v roku 1953. Žena zo Slovenska by sa mohla vrátiť konečne domov, lenže jej syn je už sovietsky občan a okolo krku má uviazanú pioniersku šatku...... celý text
Přidat komentář
Další rozpačitý čtenářský zážitek. Nicméně to připisuji i tomu, že jsem knihu četla hodně roztříštěně a neměla jsem šanci se do ní pořádně ponořit. Příběh Zuzany Laukové byl nesporně zajímavý (i když “záhada” jejího odsouzení byla spíše chatrná), víc mě rozptylovaly části věnované studentce Lucíi, která o staré paní psala diplomovou práci. Představuju si, že to byl autorský záměr – předvést nám řadu nejednoznačných a leckdy i značně iritujících postav (Lucía, docent Voknár, místy obě Zuzany), ale mrzí mě, že převládající emoce, kterou ve mně román vyvolal, bylo právě podráždění. Líbilo se mi ale, jak se příběh ve spirálách vracel ke stejným tématům, která do protagonistů nakonec nenápadně zezadu zaťala zuby.
Ne, vážně, nějak si u téhle knihy nejsem vůbec jistá, jestli se mi vlastně líbila či ne, jestli jsou v ní tak skvěle napsané živé postavy, které mě štvaly, nebo jestli to je prostě jen ne úplně podařené psaní. Vypotím ze sebe tři hvězdy a nechám si to rozležet v hlavě.
Zajímavé a dobře zpracované téma, ale určitě by se dalo napsat více. Taky vztah Lucie a její matky není v podstatě vůbec vysvětlen, jen víme, že je špatný. Třeba se dočkáme pokračování. :)
Vše kolem Lucie mi přišlo nadbytečné, nerozvinuté. Pokud měl vyplynout nějaký závěr (protiklad?, podobnost?) v přístupu k mateřství Zuzany a Lucie, tak k tomu nedošlo. Život v táboře byl popsán trochu jednotvárně, spíš jako reportáž, fakta. V těch nejvypjatějších momentech Zuzanina příběhu, kdy mi myšlenky vířily zběsilou rychlostí a napadaly mě desítky otázek, autor rychle utekl a ........ nic. Jako kdyby měl z ženských emocí strach.
Veľmi ľahko čitateľné, pútavo vyrozprávané a prirodzeným samospádom plynúce dielko. Vyzdvihujem originalitu poňatia a spracovania jednotlivých dejových línií, taktiež prekvapenia a zvraty, ktoré nám autor servíroval najmä v závere knižky. Obrazy zo zajatia v ruskom gulagu sú veľmi živé a presvedčivé, na druhej strane dejová línia zo súčasnosti (postava Lucie a všetko s ňou súvisiace) nebola rozpracovaná dostatočne hlboko (mne to však neprekáža, oveľa viac ma zaujímal osud Zuzany).
Príjemné prekvapenie od pre mňa (dosiaľ) neznámeho autora hodnotím silnými tromi hviezdičkami.
Maximum hvězd jsem nedala kvúli Lucii a její matce. Jsou nedotažené, rozplizlé od nikud nikam, pro mě osobně špatně uvěřitelné.
Líbilo se mi. Nemám z toho nějaký supersilný zážitek, ale bavilo mě to a vlastně jsem knížku "zhltla" hned.
Román o mateřské lásce, zradě a odpuštění. Krásná kniha, velmi silný příběh, který vám ještě hodně dlouho utkví v paměti....
Pro mě mnohem větší zážitek než Stalo se prvního září. Ne kvůli tomu popisu životu v Artěku, i když ten ve mně vypěstoval zase o něco větší respekt k lidem, kteří si tím museli nespravedlivě projít, ale hlavně kvůli závěrečným myšlenkám, protože jak se zdá, život je všechno možné, jen ne veselý a jednoduchý. Zabít psa, protože on by jinak zabil mě? Pokoušet se vůbec získávat nějaký respekt mezi lidmi, když za sebou máte tohle? Učit syna náboženství, i když by to mohlo znamenat odloučení? Přiznat se, že jsem synova matka? Zradit vlastní matku, nebo už nikdy nevidět svého syna?
Co to bylo za lidi, kteří posrali životy několika generacím lidem z půlky světa? Kdo jen tohle mohl chtít?
Nemám zatím děti, ale i přesto mě chvílemi mrazilo. Líbilo se mi prolínání se současností a alespoň si člověk uvědomí, jak se má dobře v dnešní době.
Také se mi líbilo, že to bylo oproštěné od patetického sentimentu. Ve tvrdých životních podmínkách na něj není čas ani nálada.
Jako matka dvou dětí jsem musela některé pasáže vynechat. Popis zacházení s kojencem byl pro mě "silnou kávou". Ale senzačně napsané. I se mi líbilo prolnutí se současností.
O něco slabší než Stalo se prvního září, tady byly některé pasáže z příběhu Lucie nedotažené a čtenář se může jen domýšlet, jestli to bylo nakonec tak nebo onak, ale pravdu se stejně nedoví, což mě docela mrzí. Zuzanina nezdolná síla bojovat o svého syna byla obdivuhodná, ikdyž těžko bych se asi vyrovnávala s tím, jakou cenu za to přinesla její vlastní matka, s tím by se mi teda moc dobře nežilo:-(
Naprosto skvělý román, p. Rankov mě opět nezklamal. Jak jsem se začetla, nemohla jsem přestat.
Matky Pavla Rankova sú Solženicynovým Jedným dňom Ivana Denisoviča v slovenskom prevedení a v hlavnej úlohe s ženskými hrdinkami, obohatené o rozmer materstva, avšak chýba im jednoduchosť, ale zároveň jedinečnosť, iskra, resp. inými slovami kvalita Solženicynového textu. Tým nechcem povedať, že román je zlý a nehodný čítania, už len samotná téma sovietskych gulagov je silná, pútava a vysoko emotívna, avšak čítala som už pre mňa zásadnejšie diela na túto tému. Spočiatku som knihou bola pohltená a uchvátená a vravela som si, že Matky budú snáď ešte lepšie ako Stalo sa prvého septembra. Originálna, nápaditá obálka (mám na mysli slovenskú verziu, nie túto vyobrazenú českú) korešpondujúca s obsahom knihy, výstavba románu daná štruktúrou diplomovej práce, skĺbenie dvoch nadväzujúcich tém do ladiaceho celku, prelínanie časových rovín, pomerne verné vyobrazenie skutočných udalostí, doplnený preklad nemeckých, ruských, poľských slov (autor sa poučil z absencie prekladu maďarských výrazov vytýkanej v Stalo sa prvého septembra), to vnímam pozitívne. Nadšenie mi však dlho nevydržalo. Pasáže písané z pohľadu tretej osoby, nezávislého pozorovateľa, mi sadli omnoho viac, ako prechod do prvej osoby. Dejová línia odohrávajúca sa v súčasnosti postupne začala zaostávať. Z jej včlenenia do textu, ktoré mi spočiatku pripadalo zaujímavé, som v závere nadobudla pocit, akoby zohrávalo len rolu čisto stavebného prvku výstavby románu. Mnohé skutočnosti načrtnuté v tejto rovine (vzťah Lucie a jej matky, ich správanie, nejasná minulosť, vstup Luciinho spolužiaka a reakcia jej matky) mi prišli ako dobré myslené, ale nedotiahnuté, čím vlastne celá táto rovina stráca na význame. Opäť raz som bojovala s pocitom, že časť diela niekto usekol, odstránil, zničil a táto absencia je neprehliadnuteľná. Favoritom Rankovovej tvorby pre mňa aj naďalej zostáva starší román Stalo sa prvého septembra. Matkám dávam 3 a ½ hviezdy.
Knížka má zajímavý příběh o dívce Zuzaně, která je odvlečena těhotná do sovětského Gulagu. Pro nás v nepředstavitelném prostředí porodí syna, kterého zachrání tím, že se ho vzdá ve prospěch velitelky tábora. Vkládaný příběh ze součastnosti o studentce Lucii, která se potká s hlavní hrdinkou mi přijde nedotažený.
Štítky knihy
gulagy ženy slovenská literatura české ženy komunismus feminismus mateřství pracovní tábory matky samoživitelky, svobodné matky
Autorovy další knížky
| 2010 |  Stalo se prvního září |
| 2013 | Matky |
| 2018 | Legenda o jazyku |
| 2011 |  Farby strachu |
| 2001 | My a oni / Oni a my |
... už několikátá kniha, u které si říkám, proč se tohle dělo? Učíme se, že nás osvobodila ruská armáda, ale v době, kdy u nás je klid, v Rusku peklo začíná a trpí naši lidé, že nějakým způsobem, nejčastěji zradou jejich lidí, v hrozných podmínkách. Četlo se to samo, ale bylo mi u toho smutno