Matka Davida S., narozeného 3. července 1959

1 03. února

vidět to z pohledu matky,urcite zajmave! nutnost za přečtení.

28. ledna

Velice silný, zároveň však drsný příběh, který stojí za přečtení.

15. ledna

Strhující příběh, četla jsem jedním dechem. Obdivuji, že někdo dokázal takto syrově a realisticky popsat drogové problémy vlastního dítěte - noční můra každého rodiče. Knížku bych zařadila mezi povinnou četbu nejen pro děti, ale především rodiče neb z popisovaných situací se dá poučit. Především v tom, že pokud dítě stále omlouvám neustále ho obhajuji a tahám z problémů, nikomu to nakonec nepomůže...

12. ledna

Opět výborná kniha, která vás seznámí s drogovou problematikou. Musí být velice těžké se rozhodnout a takovou knihu napsat. Samozřejmě smutné a depresivní, proto ty tři hvězdy. Rozhodně doporučuji, zvláště mladším ročníkům toužícím po experimentech.

11. ledna

Neskutečně mi bylo líto Davidových sourozenců, to je to hlavní, co mě ke knize napadá, když ji mám hodnotit. Julka je moje hrdinka.

Chvilku mi trvalo se do knihy začíst, tak první třetinu jsem ji mohla kdykoliv odložit, pak už to mělo větší spád. Těžko se mi hledá pochopení pro jednání Davidovy matky, ale kdoví, jak bych v takové situaci reagovala já sama...

Spolu s My děti ze stanice ZOO či Mementem bych toto dílo zařadila do knih, které doopravdy mládeži něco řeknou o toxikomanii a budou mít na ně patřičný odrazující vliv (na rozdíl od povinných přednášek). Určitě stojí za přečtení.

1 09. ledna

To by si mel precist kazdy.

4 27.11.2018

Drsná výpověď matky žijící se synem - narkomanem. Poprvé jsem ji četla před lety, nedávno jsem se k ní vrátila, a znovu na mne hluboce zapůsobila.

02.10.2018

Vbec nevím kolik bych měla dát hvězd.. 2-3?? 4?
Kniha mě dost stvala. David se všemi od dětství manipuloval, rozhodně mi nepřijde normální aby v 15ti kouřil i pil alkohol u sebe v pokoji, aby celé dny ležel a nic nedělal a rodiče posílal do háje. Ti ho neustále jen omlouvali a tahali z problémů s žádným výsledkem. A to bohužel na úkor ostatních dětí...Fakt mi jich nemůže být líto. Za D.nemusí moct, opravdu se tak mohl narodit. Ale to jaké dětství a tím i dospělost připravili ostatním potomkům tedy mohou, a je to o to horší že si to matka sama uvedomila v začátku knihy, že trpěla nedostatkem pozornosti své matky...

4 27.09.2018

Málo známý příběh, o tom, co dokážou drogy a jakou destruktivní silou ničí nejen ty, které je užívají, ale i jejich blízké. Příběh nahlížený z pohledu matky, která postupně, den po dni začíná chápat, co se děje jejímu synovi, proti jakému démonovi stojí a jak limitované jsou její možnosti pomoci. Společně s My děti ze stanice ZOO a českým Mementem trojlístek knih, které bez příkras ukazují drsnou realitu světa drogově závislých.

05.04.2018

Ne až tak známá kniha, ale troufla bych si říct, že si mě příběh získal ještě víc, než My děti ze stanice ZOO. Můžu jen doporučit, pokud máte rádi knihy o drogách a k čemu všemu nás mohou přimět.

11.01.2018

Tuto knihu jsem cetla pred cca 23 lety, a vim ze v te dobe na me udelala velky dojem...a je taky mozne ze me jeji obsah neprimo odradil od 'vyzkouseni' tvrdsich drog...kdo vi? Nevim jestli bych ji stejne ohodnotila kdybych ji cetla ted jako dospela, ale vim ze celych tech 23 let jsem premyslela nad tou basnickou od Kahlil Gibran 'the Prophet', a jak me z toho mrazilo...

Je to úžasná knížka jen mě trošku mrzí ten konec a že není pokračování jak nakonec David dopadl

09.07.2017

,,,drsné. Br... Pravdivé.

1 03.07.2017

Knížka mi stojí v knihovně od doby, kdy jsem dočetla My děti ze stanice ZOO, ale až teď jsem měla čas ji přečíst.
Drsný příběh. Až z něj mrazí.

2 25.04.2017

Pohled matky na život s drogově závislým synem. Nekonečné doufání ve změnu k lepšímu, touha uvěřit a nová a nová zklamání. Pro mě ale ve srovnání s Dětmi ze stanice ZOO méně čtivé. Chyběla mi část mezi Davidovým dětstvím a jeho pubertou, kdy propadl drogám.

2 21.12.2016

Neobvyklý pohled na problematiku narkomanie, ale i celkový problém vztahu rodiče a dítěte. Doporučuji k přečtení každému, žádnou podobnou knihu neznám.

5 19.05.2016

za mě úžasná kniha, která umí v člověku vyvolat širokou škálu emocí, kdy se chvilku říkám: Ta ženská je úplně pitomá, vždyť dělá všechno špatně!, za chvíli to střídá úžas, že to všechno tak přečkala a vzchopila se o tom vyprávět dál, pak obdiv nad statečností Julky, ... je toho opravdu moc. Jednou v dobách studia na Gymnáziu mi ji doporučila spolužačka, od té doby se k ní co 2 - 3 roky pravidelně vracím.. patří k těm klenotům, který mají v knihovně vyhrazené místo...

6 18.03.2016

Holandská alternativa německého bestselleru My děti ze stanice ZOO. S rozdílem ve vypravěčské perspektivě. Zatímco v případě Bahnhof ZOO vypráví příběh přímo ex-narkomanka, Yvonne Keuls podává svědectví o drogách z pohledu zoufalé matky, které prakticky nezbývá nic jiného, než destrukci svého dítěte bezbranně sledovat.

Řekl bych, že obě díla jsou stejně kvalitní a sugestivní.

2 19.09.2015

Nekomerční kniha, jen pohled na utrpení rodičů mladého narkomana. Pokud si někdy mé děti začnou s drogami, je to konec všeho a největší prohra. Bohužel se to může stát každému. Udělám cokoliv, aby mě to nepotkalo...

1 28.08.2015

Podobně jako Memento.. Doporučuji nejen rodičům pubertaku.. Místy zdlouhave, ale poučné..

2 04.08.2015

Je v té knize krásný citát:
Žena tisknoucí k hrudi děťátko pravila:
Mluv k nám o našich dětech.
A on řekl:
Vaše děti nejsou vašimi dětmi.
Jsou syny a dcerami touhy po životě.
Přicházejí skrze vás, nejsou však vaši.
A třebaže jsou u vás, nepatří vám.
Smíte jim dávat svou lásku, ne však své myšlení.
Neboť mají své vlastní myšlenky.
Můžete ubytovat jejich těla, nikoli však jejich duše.
Neboť jejich duše dlí v domě zítřků,
který nemůžete navštívit ani ve svých snech.
Můžete se pokusit stát se jim rovni, nesnažte se však učinit je
rovné sobě.
Neboť život jde dál, nevrací se, aniž se pozastaví u včerejšků.
Jste luky,
kterými byli vaše děti vystřeleny do života jako živoucí šípy.
Lukostřelec vidí cíl na cestě k nekonečnu
a vší silou vás napíná jako luk, aby šípy letěly rychle a daleko.
Kéž je vám toto napnutí rukou lukostřelce radostí:
Neboť tak jako On miluje šíp v letu, miluje i luk v jeho stálosti.

1 28.07.2015

Další kniha s drogovou tématikou. Četla se dobře, i když místy byla celkem nudná a děj se často opakoval. Ano, chápu, že tak to u feťáků bohužel je. Možná, že na mě děj této knihy působil více než u jiných knih s touto tématikou a to právě proto, že jejím vyprávěčem byla matka drogově závislého... Doporučuji!

24.07.2015

Stejně jako "My děti ze stanice Zoo" měla dobrý efekt, jako celkem šokující prevenční poučení.

1 23.06.2015

Knihu jsem dostala od matky přečíst ve svém pubertálním věku a měla na mě opravdu dobrý vliv.

1 01.02.2015

Skvělá ukázka toho, jak dokáže narkoman v rodině celou rodinu rozložit a dovést její členy k šílenství..

23.10.2014

Úžasný obraz toho, jak perfektně drogy zamávají z psychikou členů rodiny, jak úžasně rozbourají rodinná pouta. Musím bohužel přiznat, že jsem druhou polovinu knihy nečetla pořádně, protože mi to přišlo potom stále stejné. Cítila jsem vztek na matku Davida a říkám si, že vlastně asi ani nechápu její vztah ke svému synovi. Byla na něm úplně závislá, posedlá. A to mi malinko nedává smysl. Každopádně, druhá polovina knihy mě prostě zklamala.

4 30.07.2014

Nedokáži si představit, že bych se s něčím takovým měla potýkat ve vlastní rodině. Opravdu drsná realita, kdysi jsme knížku četli s mým taťkou a byli jsme z toho dost otřesení.

28.06.2014

Kniha mě moc neoslovila, myslím, že s drogovou tématikou jsou i lepší knihy. Ale pokud to vezmu z pohledu roku vydání, byla to v té době jedna z prvních knih zaměřených na drogovou tématikou. Výjimečná je hlavně tím, že příběh vypráví matka. Doporučuji pro rodiče co neví, co se děje s jejich dítětem.

5 10.06.2014

Je to opravdu tvrdá realita . Je to hrozne - myslím ,že pro rodiče je lepší rychla smrt syna ,než si pokazit cely život a stejne to nakonec končí smrti. Zažil jsem to ,tak vím ,že je to bohuzel pravda.
Kniha dobře napsána. Je vidět ,že to nebylo napsáno pro penize.