Příběh Arthura Truluva
Elizabeth Berg
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491563/bmid_pribeh-arthura-truluva-1Eq-491563.jpg
4
560
560
Citlivý román o třech lidech, kteří po prožité ztrátě hledají cestu z osamělosti k novému štěstí. Vdovec Artur se seznámí s problémovou dospívající dívkou Maddy, která se snaží vyhnout škole a raději tráví čas na hřbitově. Právě tam chodívá Artur každý den, aby si při obědě popovídal se svou zesnulou ženou a popřemýšlel o někdejších životech dalších mrtvých. Zrodí se přátelství, které oběma pomůže vystoupit z izolace. Arturova schopnost reagovat laskavě a pozitivně na jakoukoli rozčilující věc, kterou Maddy řekne nebo udělá, mu vyslouží přezdívku Truluv. Společně s Arturovou všetečnou sousedkou Lucille vytvoří neobvyklou milující rodinu, která je živoucím důkazem toho, že nejvzácnější momenty v životě jsou ještě krásnější, když je s někým sdílíme.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2021
,
Kontrast
Originální název:
The Story of Arthur Truluv , 2017
více info...
Přidat komentář
Upřímně jsem, na základě mnoha recenzí, očekávala velkou emocionální bombu, která se nedostavila. Příběh je moc milý, otevírá zajímavá témata, ale za srdce mě nechytil. Čekala jsem hodně dojemný příběh, s nějakou zajímavou zápletkou. Ale bohužel...
Příběh je ohromně čtivý, na jedno či dvě odpoledne. Ale kromě hezkých slov, smutku po blízké osobě a jídla v něm není nic, čím by natolik vynikl, abych na příběh nezapomněla.
Všechny hlavní postavy jsou svým způsobem zajímavé, ale nedostali prostor pro jakýkoliv vývoj. Z Artura jsem byla chvílemi zmatená, ale i přesto si mě získal ze všech nejvíce. Maddly je až příliš naivní a Lucille neskutečně vlezlá.
Celé mi to připadalo jednoduché.
Nezapamatovatelné. Nedokončené.
Jediné co mě na knize skutečně zaujalo byla Arthurova záliba ve čtení náhrobků a vymýšlení příběhů pro ty, kteří tam odpočívají. Hodně nápaditý prvek, bohužel ale jediný.
Hodnotím 2,5/5
Popravdě moc nerozumím tomu nadšení ohledně této knihy. Považuju se za poměrně citlivého člověka, který má rád dojemné příběhy, ale Příběh Arthura Truluva je nebetyčně sentimentální, podbízivý, naivní a nezáživný. Jediným stěžejním bodem v ději je totiž to, že se tu lidé k sobě chovají zkrátka hezky, pomáhají si, říkají si milá slova. Chybí tomu další rozměr, který by dodal příběhu hloubku a komplexnost. Takhle to na mě působí jako ryzí kalkul, kdy má kniha prostě jen kontrastovat s thrillery a podobnými žánry. A to je na obohacení poněkud málo.
Trochu zvláštní příběh, tři osamělí lidé, kteří se potkávají na hřbitově spojí své životy. Dojemný příběh, který bych s Backmanovým Owem nesrovnávala,protože ten mi připadal humorný.
Nejen Artur mi ukázal, že lidskost a ohleduplnost ještě nevymřela. Vůbec zde nehraje roli jestli je vám osmnáct nebo osmdesát pět let. Byla to jen krátká návštěva u Artura, Maddy a Lucille, ale stála za to. Osudy této trojice byly příjemným pohlazením po duši.
Bylo to dost dojemné, dost naivní a dost předvídatelné ... ale v podstatě jsem četla se zaujetím a Artura, Lucill i Mady jsem si oblíbila a byla celá blažená jak se našli a jak spolu dokázali fungovat.
Jedním slovem nádhera…
Muž jménem Ove, ke kterému je tahle knížka přirovnávána, má silnou konkurenci…
Moc krásně napsáno…
Těším se na pokračování, snad bude brzo…
Příjemný, poklidný, milý a hezký příběh. Mám rád podobné příběhy, které jsou o moudrosti, časoklidu, rozvaze, lásce a štěstí ve všech podobách. Uklidní Vás, pohladí, zamilujete si postavy a aspoň na chvíli vystoupíte z tohoto chaotivního, stresujícího, chvátajícího a neosobního světa. Myslím, že každý by chtěl znát klidného, milujícího Arthura nebo mít tetičku typu Lucille.
Nečekejte složitý, rozvětvený děj, ale klid a pohodu každé stránky.
Doporučuji.
Krásný příběh, o úctě ke stáří a vůbec k celému životu. Přátelství mezi hlavními hrdiny je moc hezky popsáno, láska Arthura k jeho ženě Nole ještě víc. Hřejivé, možná sentimentální, ale přesto milé pohlazení.
Laskavé pohlazení po duši. Myslím, že je přesně se hodícím pohlazením do této "bouřlivě turbulentní" doby. Ano možná, že je to "kýčovitý" jednoduchý příběh, ale každý člověk touží "jen" po klidu, míru a pokoji a toto vše tahle kniha nabízí. Doporučuji.
(SPOILER)
Křečovitý sentiment, ve kterém se autorka sama poněkud utopila.
Dejte dohromady osamělé stáří, nepochopené mládí, miminko narozené na Štědrý den, vzápětí úmrtí, aby se kruh uzavřel...
A citlivé dušičky dojatě vzdychají.
Z knihy jsem nadšená,,,myslela jsem,že do ní nepujdu,byla jsem na ni nalákána a jsem ráda,že jsem si ji přečetla..To je tak milé,plné naděje ale i smutné čtení,,měla jsem slzy v očích a na konci už kapaly proudem,to se mě už dlouho nestalo,,slzy v očích to jo,,ale ne potoky ,,Je to příběh ze života,stáří čeká uplně všechny,,a nikdo nevíme jaké bude,,myslím,že Artur měl štěstí na lidi kolem sebe,,,za mě skvělé,,a to je kniha,na kterou nezapomenu a taky hodně pohladila po duši...
Kéž by takových knih bylo víc, a pokud jsou, aby se mi častěji dostali do rukou.
O lidech, kteří nejsou zbyteční, kteří stále dávají radost, lásku a přijetí jiným.
Laskavé pohlazení po mé nejen čtenářské duši.
A: ,,Nejsem zbytečný. Už jste někdy někoho slyšela říct, že by chtěl být spisovatelem?"
L: ,,Ano, slyšela jsem to říkat spoustu lidí."
A: ,,Každý chce být spisovatelem."
L: ,,Vypadá to tak."
A: ,,My ale potřebujeme především čtenáře. Není to tak? Kde by všichni ti spisovatelé byli, kdyby neměli čtenáře? Pro koho by psali? A herci, co by si počali bez diváků? Herci, malíři, tanečníci, komici, dokonce i obyčejní lidé, kteří dělají obyčejné věci, i oni potřebují nějaké publikum. A to dělám já. Já jsem to publikum. Jsem svědek. Jsem ten, kdo to dokáže ocenit. To dělám a nechci nic víc než v tom pokračovat. Nepřipadám si zbytečný. Připadám si jako šťastlivec."
Naprosto dechberoucí příběh opravdové lásky ve více podobách. Poslední dobou mi jsou velmi blízké příběhy lidí v důchodovém věku. Proč by měly být knihy jen o mladých a krásných lidech? Vždyť ve spoustě příbězích jde o to, co nejvíce se přiblížit realitě a proto jsem tyto duše začala vnímat v úplně jiném světle. To, že už za sebou mají pár desetiletí přece neznamená, že jsou zbyteční a neužiteční, naopak... mají nám toho tolik co předat a často si toho jejich děti a vnoučata neváží. Tento příběh je tak čistý, plný lásky a oddanosti, že si ho pořídím do své knihovny a s radostí se k němu budu vracet.
Krásné a miloučké pohlazení. Tahle kniha je tak krásná. Netušila jsem, do čeho jdu, ale už v první třetině jsem věděla, že byť nejsem cílová skupina této knihy, budu z ní unešená. Něco tak láskyplného, okouzlujícího a k zamyšlení jsem dlouho nečetla.
Příběh přátelství napříč věku, které vznikne na hřbitově je něco, co Vás dostane. Myslím, že každý při jejím čtení tak trošku přemýšlel o svém životě ( a smrti) a možná si v hlavě urovnal i pár věcí.
Každý člověk má v hlavě nějaké ty démony a pochybnosti a tady si krásně uvědomí, že není rozhodně sám a že vše vyléčí čas.
Tahle kniha je skvost a jsem strašně ráda, že jsem si ji přečetla před Vánoci.
To bylo takové knižní pohlazení. Ale ten konec mi přišel useknutý, škoda. Knihu určitě doporučuji.
Příjemná, čtivá knížka, jejíhož hlavního hrdinu si zamilujete a budete si přát, aby skutečně existoval. Jen z toho konce je mi nějak smutno...
Na knize mě velmi překvapilo, jak se nezdržuje téměř žádnými popisy, jak je plná dialogů. Příběh tak velmi rychle plyne a čtenáře ze svého zajetí propustí až na samotném konci. Celé to na mě proto více působilo jako scénář k filmu než prozaické dílo. A to je v určitém ohledu i škoda. Nikdo sice nemůže vytáhnout tu starou otřepanou hlášku: "Mohlo to být o dvě stě stran kratší," ale zase se tak kniha ošidila o kouzlo, které nabízí pouze literatura. Autorka se z důvodu zachování plynulosti a rychlosti příběhu příliš nezabývala vnitřním světem postav, líčením prostředí atd., takže se tu pak objevovaly situace, u kterých jsem měla pocit, že byly až podezřele urychlené (kupříkladu když si postavy sdělovaly něco důvěrného - proč bych tak rychle na někoho vyvalila něco, co se mi nesnadno přiznává?). Navíc mě to jako čtenáře ochudilo o hlubší sondu do minulosti jednotlivých aktérů, byly tam náznaky, ale čekala jsem, že je autorka někdy více rozvine.
Příběh Arthura Truluva bych tak především doporučila někomu, kdo hledá oddechové, milé čtení a komu u knihy stačí ke spokojenosti pěkná dějová linka. Jednoznačně se jedná o knihu, která udělá radost a která vás možná i donutí popřemýšlet nad životem.
Štítky knihy
přátelství stáří hledání smyslu života psychologické romány hřbitovy osamělost senioři vdovci mladí lidé
Autorovy další knížky
| 2021 |  Příběh Arthura Truluva |
| 2022 | Noc zázraků |
| 2004 |  Pokoj k pronajmutí |
| 2005 | Nikdy se nezměň |
| 2024 |  Zpovědní klub |
Moc milý příběh, který pohladí na duši.