Mamut
Stephen Baxter
Sibiř - současnost. Zvedá se divoký vítr a ledová pole na severu se choulí v šedivé mlze. A z této mlhy cosi vykukuje: obrovitý útvar, napohled příliš velký, než aby se mohl hýbat, a přece se pohybuje. Blíží se mlžným závojem a je stále zřetelnější: tělo pokryté hustou rezavohnědou srstí, zavalité jako omletá skála. Zvedá se hlava. Chobot se vydává na průzkum a obrovské kly se napřahují. Otevírají se oči, teplé, hnědé, pronikavé, překvapivě lidské oči. Mamut. Dokázali přežít. Měřili pomalý tep ročních období střídajících se v rytmu majestátního tance planety Země. Jejich paměť se táhla zpět cykly milionů ledových let. Jejich příběhy vyprávějí o stvoření světa a velkých hrdinech a hrdinkách mamutích legend. Zmiňují se i o příchodu člověka. Legendy jim v průběhu tisíciletí mnohokrát ukázaly cestu. Až dosud. Do chvíle, než lidstvo ve vzdáleném útočišti sibiřského ostrova objevilo posledních pár mamutů a rozhodlo se dokončit dávno započatá jatka. Pro Šedivku je to osudová výzva.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2006 , Laser-books (Laser)Originální název:
Mammoth , 1999
více info...
Přidat komentář
Zajímavé čtení. Myslím že konec byl velmi optimistický, nejsem si úplně jistá zda by to v dnešní době dopadlo tak dobře.
Asi nejméně čtivá knížka, kterou jsem od Baxtera četl. Nápad vcelku dobrý, zpracování trochu horší a bohužel smutné a dost drsné čtení není pro každého.
smutný příběh o tom, jakých skutků se naše rasa dopouští od nepaměti na této planetě... Ztracenci - jak výstižné...
Když mi bylo čtrnáct, knížku mi doporučila kamarádka. Přišla mi primitivní a stylisticky nepříliš povedená. Čekala jsem větší realismus a méně pohádkovosti. Možná jsem ale jenom nebyla v tom správném věku.