Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240537/bmid_maly-princ-240537.gif
4
16295
16295
Není mnoho knih, které můžete číst vícekrát a pokaždé v nich najdete něco nového. Malý princ k nim ale rozhodně patří. Malý princ přichází na planetu Zemi z jiných světů. V poušti se setkává s opuštěným letcem, samotným autorem knihy. Vypráví mu o své podivuhodné životní pouti. O čistotě srdce, dobru a zlu, přátelství, lásce a odpovědnosti za ty, které milujeme…... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2015 , Fragment (ČR)Originální název:
Le Petit Prince , 1943
více info...
Přidat komentář
Přiznávám se na úvod, že jsem Malého prince četla teprve před rokem. A to už mám povinnou četbu dávno za sebou. Za to jsem ho četla hned několikrát po sobě. A vracím se k ní vždy, když je mi smutno. Je to něco tak nesmírně citlivého, promyšleného, chytrého a nádherného. Malý princ je pro mě obrovským skvostem zejména proto, že každý si tam najde to svoje. Každý ho vnímá po svém. Vhání to do mysli otázky, na který ať si každý najde vlastní odpovědi. Doporučila bych to všem, kteří chtějí potěšit svou duši.
Nádherná klasika. Příběh je tak jednoduše prostý až je úžasný. Dětský pohled na svět dospělých ukazuje pravé myšlení dětí, aniž by nějakým způsobem vychovával. Tohle je prostě povinnost.
Tuhle knihu jsem poprvé četla, když mi bylo 16 a od té doby, mi již tři roky leží v srdci. Je to svým způsobem jednoduše psaná pohádka, ale s velikým sdělením. Malého prince miluji a díky něj i další knihy, které jsou krátké, jednoduché a přesto plné něčeho, co si musíte najít sami v sobě.
Audiokniha
V dětství jsem se této knize úspěšně vyhýbala, navzdory tomu, že to byla povinná četba a všichni o ní mluvili. Pokaždé, když se mi dostala do ruky s přesvědčením, že na ní něco přece musí být, když ji všichni čtou, ve mně po přečtení několika vět, vyvolala domněnku, že je to hrozná blbost. Myslela jsem, že je to nějaká sci-fi. Ale proč princ? A proč mluví s růží? A s liškou?
Nejspíš jsem tenkrát na toto dílko nebyla dostatečně zralá. A teď, bezmála po pětatřiceti letech, na mě vykoukne na youtube a nabízí se mi k poslechu. Čte Viktor Preiss. No neberte to!
Překvapení se dostaví hned na začátku příběhu, s větou, kterou vysloví Malý princ: ,,Když jde člověk stále rovně, daleko nedojde“.
A pak už jenom poslouchám nádhernému tónu hlasu Viktora Preisse a žasnu nad moudrostí a laskavostí tohoto díla. A už se nedivím, že jsem tenkrát nerozuměla…Chvíle Malého prince měla přijít až teď.
Už je to nějaký ten týden, co mi Malý princ prostřednictvím Viktora Preisse dovyprávěl svůj příběh. A já pořád slyším jeho hlas…
Nevím, jak se to přihodilo, že mě v dětství tato úžasná kniha minula. Každopádně lepší pozdě než nikdy, protože pokud bych si malého prince nepřečetla, o hodně bych přišla!
Nádherný příběh, v němž si určitě každý najde to svoje. Myslím ale, že mu hrozně škodí ti, kteří knihu prohlašují za svou oblíbenou, protože to působí inteligentně a momentálně je to v módě (tím neříkám, že nemůže být ničí oblíbená!!). Protože když pak vidíte, jak se tito "uctívači" chovají, máte dojem, že jste zdaleka nečetli stejnou knihu...Ale to samozřejmě není vinou autora ani jeho knihy.
I já se k ní občas ráda vracím a vůbec nepopírám, co krásného se v ní skrývá a co mě naučila, ale takových knih je víc...
Jako malá jsem viděla otevřeného i zavřeného hroznýše, ale beránka v krabičce za nic na světě. Vždycky mi ho bylo líto, proč dal beránka do krabičky. Dál už jsem nikdy v této knížce nepokračovala. Vrátila jsem se k ní až nyní po 15 letech. A nevím, mám z ní takový rozpačitý dojem.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec. Poprvé jsem ji četla když mi bylo asi sedm, a jelikož jsem byla dítko zvídavé a až moc přemýšlivé tak mě kniha uchvatila. Křehkost Malého prince, jeho otázky a autorova slova mě provází už 14 let a vždy, alespoň jednou za rok si na tuto knihu udělám čas, koukám na hvězdy a slyším smích Malého prince.
Při čtení jsem byla chvílemi velmi smutná, příběh něco zanechával na mém srdci, myslela jsem na spoustu věcí ve svém životě...
Dítě v ní vidí pohádku, dospělý zdánlivě jednoduchý, ale přesto tak hluboký příběh.
Některé věci jsou dětem samozřejmostí. Jen dospělí, hnáni povinnostmi, zapomenou, co je vlastně pro život důležité, a ženou se za něčím beze smyslu.
Nemohu si pomoc, ale tato kniha mě moc nezaujala. Nemůžu ji nějak pochopit a to občas ráda filosofuji. Vím, že je velmi oceňovaná, protože je neskutečně pozitivní, pojednává o tom dobrém v nás apod. Zkrátka má velkou filosofickou hloubku. Jenže každý v ní vidí něco jiného, svého, každý ji interpretuje jinak. Autor zde nechává velký prostor pro fantazii a filosofování. V Malém princi mi v podstatě chybí nějaké jednotné sjednocující poselství, které by čtenáři pomohlo knihu nějak uchopit. Jinak řečeno, něco, co by čtenáři pomohlo pochopit, co tím autor chtěl říct. Nicméně to je možná důvod, proč je kniha tak proslulá, že si tam právě každý najde to své...Nevím. Třeba jí časem přijdu na chuť.
Jako dítě jsem ji začala číst dvakrát a nemohla jsem ji dočíst.Nešlo mi to. Vrátila jsem se k ní skoro po třiceti letech.Již mi nedělalo problém ji dočíst,zaujala mě a ráda se k ní vracím.(Hlavně ke kapitole o setkání s liškou.
Štítky knihy
vesmír pohádky zfilmováno francouzská literatura dětský hrdina Malý princ klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2014 |  Malý princ |
| 1962 |  Noční let |
| 1965 | Země lidí |
| 2018 | Citadela |
| 1967 | Válečný pilot |
Malého princa nemá zmysel čítať očami. Vtedy uvidíte iba pekný príbeh o malom chlapci ktorý bol plný dobroty, a nech ho budete čítať viackrát stále to bude ten istý príbeh o malom chlapcovi...
Malého princa treba čítať srdcom, svojím vnútrom. Vtedy uvidíte nespočetne veľa príbehov nie o malom princovi ale o človeku samotnom...