Malý princ

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Nesmrtelný příběh havarovaného letce a malého prince, plný fantazie a neopakovatelné, jímavé atmosféry, znovu ožívá, tentokrát v luxusním vydání a v novém překladu Jiřího Pelána. Kniha obsahuje také dárkovou kartičku pro štěstí. Je určena čtenářům od 7 let.

https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423706/big_maly-princ-YOE-423706.jpg 4.513776
Žánr:
Literatura světová, Novely, Pro děti a mládež

Vydáno: , Pikola
Originální název:

Le Petit Prince, 1943


více info...
Nahrávám...

Komentáře (1900)

Kniha Malý princ

_Michelle_
21. listopadu

Nejkrásnější a nejsmutnější kniha, kterou jsem dosud četla. Má v sobě mnoho hlubokých myšlenek podaných velice zajímavou formou. Je o samotě, smutku, přátelství, lásce, hledání, vzpomínkách, životech dospělých, bezbřehé fantazii dětí a především o tom co je a co není důležité. Jako dítě jsem ji nečetla, tak mohu hodnotit pouze očima dospěláka. Až seberu odvahu, zase se k ní vrátím. Už dnes však vím, že bez dojetí a slz se to neobejde.

AriaLovesBooks
19. listopadu

Malý princ (Antoine de Saint-Exupéry)

Byl jednou jeden malý princ... Tento človíček bydlel na velmi malé planetě. A poznával ostatní planety obydlené zvláštními lidmi. Jednou se dostal na planetu Zemi a potkal našeho vypravěče, se kterým se spřátelil. A vzniklo jakési krásné pouto. Tato kniha je o lásce, přátelství a o tom, že každý je ve svém jádru dítětem.

Tuto knížku jsem si vybrala primárně proto, že ji máme v seznamu četby k maturitě. A jak se ukázalo, tak to byla správná volba.

Popravdě jsem Malého prince neměla jako dítě vůbec ráda. Nebylo to pro mě záživné a neviděla jsem v tom žádný hlubší smysl, který se v tomto příběhu nachází. Když jsem si ji však přečetla v dospělosti, tak se mi najednou začala opravdu líbit, a to díky myšlenkám, které v ní jsou zapsány. Další pozitivum je rozhodně styl psaní - příběh je srozumitelný a má spád. Dále oceňuji, že do příběhu jsou zakomponované obrázky, které celý zážitek oživují. Jediné, co mě osobně mrzí je, že je ta knížka příliš úzká a byla bych radši, kdyby se v ní nacházelo více děje. Myslím si, že by to dílo bylo mnohem zajímavější a možná bychom se dozvěděli nějaké další zajímavé myšlenky...

Celkově bych tento autorův počin označila za vydařený a kromě délky příběhu si nemohu na nic stěžovat. Zároveň se však nemohu zařadit mezi nadšence tohoto příběhu. Bohužel mě tato knížka nenadchla tolik, jako mnoho jiných lidí. Ale rozhodně jsem zastánce názoru, že se jedná o dílo, které je opravdu kvalitní a velice čtivé.

Knihu bych doporučila lidem, kteří se rádi ztrácejí ve svých myšlenkách, lidem, kteří mají rádi nevšední příběhy a také všem, kteří jsou už dospělí, neboť každý z nás je v jádru dítětem.


Štěpinambura
17. listopadu

Nádherné, dojemné a nadčasové. Ať to čtu kolikrát chci, vždy mě to dojme.

zimela
13. listopadu

Obyčejně mě, když je něco zatíženo gloriolou takové chvály, jímají obavy. Malý princ je však jedna z těch vzácných výjimek, jež mé očekávání nejenže nezklamala, ale návdavkem jej, co panáka na chodníku, tam a zpátky hravě přeskákala; je těžké naservírovat čtenáři „banální“ klišé (zde konkrétně lásky, přátelství, ztráty obého, sobectví, smrti, návratu, oběti a možností změny) tak, aby nad ním neohrnul nos, Exupéry se s tím ale vypořádal naprosto odzbrojujícím způsobem; bezelstně a zranitelně. Jak s kazy se teprv seznamující dítě. Až je mi líto, že jsem si povídání o duši lapené deskami knihy vyplácal na, sice vymakaný, ale poněkud chladný kalkul Ecova Jména růže. Tomuhle skromnému poupěti by slušelo víc.
Marná sláva, „dospělí“ vždy potřebovali pohádku k jejíž autoritě by se, vidouc že její ujišťující stvrzení pravd a jiných potřebných lží zjihle sdílí celé širé okolí, nemuseli stydět přivinout. Tenhle hlad Antoine vyhmát, spřed z něj nit a z ní mezi samotkami lebek vypnul jemnou síť.
Malý princ je jedna z těch knížek, co patří do šuplíků v hotelech; neměl by jí vlastnit nikdo a všichni.

5 no, co taky jiného?

PS: Matně si vzpomínám, že se nám prince pokoušeli cpát ve školce (na vnucování byly naše citlivé čumáčky přímo alergické) a tehdy mě právem moc netankoval; krom hnusných, vybledlých ilustrací jsem vůbec nechápal, co za demence princ řeší; jako pardón ale zalévat nějakou pitomou kytku bylo to poslední, co mě zajímalo. Důležité byly hračky, ťapání v kalužích a ninja želvy!
A teď se na mě podívejte, o třicet let později tu, čumíc z okna do noci, málem bulím jak ta želva. Smrky smrk.

MocPísmenek
12. listopadu

Poprvé jsem knihu četla jako malá holka a vůbec se mi nelíbila, čekala jsem totiž klasickou pohádku. Až jako dospělá, když jsem z knížky četla řadu citátů, jsem si ji přečetla znovu, a teprve ji řádně docenila.

vevera6
05. listopadu

Malému princi jsem se vyhýbala jako čert kříže a upřímně ani nevím proč.... Asi proto, jak oslavovaná v mém okolí tato kniha byla. Jsem ráda, že jsem se k přečtení konečně dostala, ale za žádný zazrak ji nepovažuju... Prostě pohodová knížka k zamyšlení, která je kraťoučká a čte se velice rychle a snadno.

Njangu
04. listopadu

Pomaličku si vybavuji, že jsem knížku jako dítě četla, četli jsme jí ve škole. Ale vůbec mě neoslovila. Nepochopila jsem jí. Teď s odstupem mnoha let, mě k ní dovedla čtenářská výzva. A musím říct, že je to zvláštní pohled na svět očima malého dítěte s myšlenkami dospělého člověka, zodpovězené s dětskou jednoduchostí. Vždyť vlastně všechno je jednoduché, jen my dospělí si ho komplikujeme.

deauville
03. listopadu

Poprvé jsem chtěla číst asi v osmi letech. Nedočetla jsem. Podruhé jsem četla jako puberťačka a řada situací a myšlenek mě hluboce oslovila. Potřetí jsem se ke knize vrátila okolo čtyřicítky a příběh mi přijde neuvěřitelně naivní a moralistický a už vůbec nijak nerezonuje.

A tak jsem zvědavá, zda ještě někdy najdu potřebu se ke knize vrátit a jak na mě bude působit... třeba až budu mít Alzheimera:)

1 ...