Malostranské povídky
Jan Neruda
Kniha z roku 1929 (přetištěna podle vydání z r. 1885). Obsahuje třináct novel a povídek, které původně vycházely samostatně v časopisech. Ukazují každodennost měšťanů i prostých obyvatel na Malé Straně v polovině 19. století. Neruda čerpal ze svých zážitků z mládí, které strávil právě na Malé Straně.
Přidat komentář
Byla jsem nucena sáhnout po další povinné četbě a opět se to nepovedlo. Kniha mě nudila, nudila a nudila. Není to můj šálek kávy a myslím, že ani nikdy nebude. Abych pravdu řekla, už teď si nepamatuji, co jsem to vlastně četla.
Malá Strana ... Když někdo uslyší tento název, většinou ho napadne právě Neruda a jeho Povídky malostranské. Autor v této knize popisuje život na Malé Straně a ukazuje svůj talent a pozorovací schopnosti.
K povídkám nemám nic moc co dodat. V některých se snaží autor kritizovat, v některých chválit. Občas jsem si říkal, jak to muselo být super, žít na Malé Straně.
Dnes musím dát zase 4 hvězdy, kvůli první a poslední povídce, které mě osobně vůbec nebavily. Jinak tato kniha je jedna z těch dobrých knih v seznamu povinné četby.
Přestože většina spolužaček byla z knihy nadšená, mě příliš nezaujala. První a poslední povídka jsou poměrně obsáhlé, nemají zápletku a gradaci, takže jsem se nudila. (I když se trochu stydím takto hodnotit právě Nerudu, ale proti gustu žádný dišputát.)
Kniha se mi nelíbila, není to můj šálek kávy. Musela jsem ji přečíst jako součást povinné četby a měla jsem párkrát sto chutí ji zavřít a už na ní nikdy nesáhnout. Nakonec jsem ji přelouskala, ale rozhodně bych ji nedoporučovala.
Knihu jsem četla k maturitě, protože mi přišla jako menší zlo než některé jiné. Nakonec jsem se do ní ale úplně zamilovala. Neuvěřitelně krásný jazyk, z textu číší autorova laskavost a jeho láska k malé straně. Postavičky jsou úžasně vykreslené, jako bych je viděla před sebou. Díky autorovi miluju Malou Stranu a to ji znám jen trochu (i když spíše miluju Malou Stranu Nerudova dětství).
Jediné, co mi vadilo, byly antisemitské narážky. Nejsou sice tak výrazné, ale není jich tam úplně málo.
Neruda, vydání z roku 1929, mě se to teda nečetlo vůbec dobře. Čeština se příliš proměnila a nemyslím si, že obyčejný čtenář by se těmito rozdíly měl zabývat. Pro bohemisty nejspíš fajn četba, pro mě vůbec. Ale jen o to nejde, většina povídek byla nezáživná, zcela bez příběhu nebo závěru. Ne. Prostě ne.
Tento druh literatury je pro mne nezáživný. Jsem moc rád, že jsem nebyl bázlivější a ve škole knihu nečetl jako povinnou četbu. Tohle předkládat dětem jako povinnou četbu? No to snad ani ne...
Vcelku dobře se to četlo, ale něco jako by mi bylo na způsobu podání nebo možná na autorovi samotném nesympatické. Někdo sedne, někdo ne, ale s tím se nedá nic dělat.
Navzdory svém nadšení, že vím, co znamená dvěmacítma, soudím, že ta kniha by se mi četla mnohem a mnohem lépe, kdyby byla přeložena do moderní češtiny. Neuvěřitelné, jak se čeština (a ještě navíc "moje" pražština!) za půl druhého století změnila!
Jinak smekám, to jsem ani netušila (a vím, že to na gymplu říkali, ale já prostě nevěřila), že Neruda je až takový frajer!
Mistr jazyka, právem patří k našim klasikům, živě zachycuje pomocí jazyka postavičky Malé Strany, které vykreslují každodenní život obyčejných obyvatel staré Prahy, kde hlavní roli hrají nedorozumění, pomluvy a fámy, autor samotný stejně jako někteří jeho hrdinové prožívají deziluzi. Morálka a konvence ovlivňují osudy jeho hrdinů. Čím jsem starší, tím více oceňuji jeho schopnost vyjádřit pomocí několika slov plastický obrázek života konce 19. století
Po dočtení poslední povídky Figurky jsem zvažoval, zda dát alespoň průměrné hodnocení, ale když jsem si vzpoměl na útrapy při čtení povídky Týden v tichém domě nebo zbytečné, přiběh postrádající další povídky, musím dát pouze dvě hvězdy. Mrzí mě to, protože je to česká "klasika" a povinná četba, ale já bych spíše tyhle knížky pro mládež zakázal. Dehonestuje to jejich apetit ke čtení, já ji naštěstí ve škole nečetl :-) Nedávno jsem shlédnul film Díra u Hanušovic. Nutí mě přirovnání. Film se skvělými herci z Dejvického divalda...který stál za ho*no. Příběh o ničem, plný bizarních postav bez nějaké větší pointy. Povídky malostranské vidím podobně. Popis bizarních postav, kterých se Vám i zželí nebo se jim zasmějete, ale tím to končí...při porovnání s povídkami od Svěráka, které jsem nedávno četl musím říct, že to není starým jazykem, či dobou, ale je to autorovým vyjádřením jednoduchého života, které nemusí všechny naplnit čtecím potenciálem...
V rámci čtenářské výzvy dávám do kategorie "Kniha od českého autora", protože když mě o půlnoci vzbudí a řeknou vyjmenuj deset českých autorů, tak Neruda bude určitě mezi nimi :-)
Normálně, když čtu zajímavou a čtivou knížku tak ji dokážu přečíst během dne, ale tuhle knihu jsem přečetla jen kvůli povinné četbě a MUSÍM říct, že to byla TAKOVÁ NUDA, že se to četlo skoro 2 týdny.Už takové pro mě fakt NUDNÉ knihy nebudu číst (x povinná četba).
Knihu jsem četla už jako dítě. Na některé povídky jsem si vůbec nepamatovala. Zřejmě jsem je přeskočila, protože mě nebavily. Jako dospělec jsem knihu přečetla celou a musím konstatovat, že mě moc nebavily ani nyní.. Takže dvě hvězdičky za ty povídky které mě bavily,
které jsem si osvěžila a znovu přečetla. Hodnotím krásný jazyk, kterým byla kniha napsaná.
Nějaké povídky byly dobré(asi tak 3-4), ale některé mě vůbec nebavily. Jako povídky nejsou nic pro mě.
Když jsem Povídky začínala číst, nebyla jsem si vůbec ničím jistá. Zamotávala jsem se do děje, postav, jazyka, který pan Neruda použil. Po několika stránkách jsem tomu všemu ale přišla na chuť, začala se orientovat a užila si celý zbytek čtení, které je v tomto případě víc než příjemné. Favority jsou povídky Pan Ryšánek a Pan Shlegl, Hastrman a Figurky.
Štítky knihy
Praha povídky 19. století zfilmováno pro děti od 11 let rozhlasové zpracování české povídky každodenní život Malá Strana (Praha)
Část díla
- Doktor Kazisvět 1876
- Figurky: Idylický úryvek ze zápisek advokátního koncipienta 1878
- Hastrman 1878
- Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku 1878
- Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno 1878
Autorovy další knížky
2014 | Povídky malostranské |
1947 | Kam s ním? |
2009 | Balady a romance |
1959 | Písně kosmické |
1941 | Hřbitovní kvítí |
Nějak nemůžu přijít Nerudovi na chuť ... ani poezie, ani próza. :-(
Většině mých spolužáků a známých se kniha líbila, mně nudily téměř všechny povídky. Dočteno jen kvůli státnicím.