Má rodina a jiná zemětřesení

Chtěl jsem se trochu odreagovat a zasmát, tak jsem šáhl po této knize. S lítostí musím říci, že mě to vůbec nebavilo číst a nezasmál jsem se ani jednou, pro mě naprosto zbytečná kniha, kromě krásných ilustrací, co je jediným plusem knihy. Myslím si, že rodinných příhod máme všichni dost a ještě veselejších.

Tento typ humoru je přesně pro mě. Lehký, psaný krásným vypravěčským stylem. Povídky mají hlavu a patu, s náznakem výchovného vyznění na konci. Pochopitelně nejsou všechny na pět hvězdiček, leckterá je slabší, ale každá mi přinesla kus dobré nálady, u mnohé jsem se přímo řehtal. Fajn listopadové počtení po brzkém setmění. No, kdo z nás na to má, aby svižným jazykem dokázal popsat své dětství a dospívání, a aby s takovou láskou vzpomněl na své rodiče?

Krásně zpracované.. to je rodinka.. tam bych chtěla být maximálně mouchou :-)

Příběhy ze svérázného života rodiny Krausových vyprávěné s nadsázkou - ve škále od mírné po absurdní. S téměř konstantním úsměvem a častým vyprsknutím smíchy jsem si vychutnávala tento projev lásky k rodině, soudržné v těžkých dobách a bez ohledu na to, jak velká dálka a kolik ostnatých drátů jednotlivé členy dělilo. Většině povídek nechybí přesah, dostatek látky k zamyšlení, ale vnášejí do hlav i srdcí také výrazné pocity, kolísající od prostého pobavení k úctě, týkající se především rodičů. Obdivuhodné osobnosti. A zajímavá, lehce bláznivá exkurze. 75-80%

Díky Ondřeji Suchému a Setkání v Šemanovicích mi došlo, že humor rodiny Krausů je mi vlastně blízký. A díky nějakému rozhlasovému Jaktovidím s Ivanem Krausem jsem zjistil, že je tam i nějaké moudro navíc. A tak když se k tomu přidala sleva na knížky, neváhal jsem. A nelituji. Tolik krásných rodinných historek, lehce přitažených za vlasy, aby nezapadly, lehce nafouknutých, aby se nedržely při zemi, ale neuletěly, navíc s ilustracemi Adolfa Borna. Těžko se dá vypichovat jen něco, nicméně, pro mne, historky s tatínkem, jeho číslem, jeho politickým zráním, to mi dalo asi nejvíc. Díky.

Mám ráda povídkové knížky. A ty ve stylu "To na tobě doschne" obzvlášť. :-)))

Asi nejzábavnější byla sbírka To na tobě doschne. Možná i proto, že je první. Postupně se mi povídky okoukaly. Znovu bych knihu už nečetla.

Skvělá knížka, vtipné příběhy jedné rodiny. Knížka vyloudí úsměv a ne jednou.

Autor mě laskavě a s nadsázkou vtáhl doprostřed „jedné“ rodiny…

Laskavý humor a moudrost zároveň. Příjemné, povzbuzující čtení.
Zařazuji do letošní výzvy. Kniha začíná kapitolou: To na tobě uschne.

Velmi příjemně strávený čas s audioknihou namluvenou střídavě bratry Ivanem a Janem Krausovými. Některé povídky veselejší, některé spíš k zamyšlení, nejvíce mě bavily ty z dětství, s maminkou byla asi dost legrace :) Takže doporučuji k vylepšení nálady a vykouzlení úsměvu :)

Jde asi o druhou knihu, kterou jsem četla nezvykle dlouho. Ne proto, že by se mi nelíbila, nezaujala mě, naopak. Vychutnala jsem si každou povídku, nad spoustou z nich jsem se zamyslela, nad spoustou z nich zasmála, z některých mi běhal i mráz po zádech, protože lidé jsou v podstatě nepoučitelní... Pokud bych se chystala někam do divočiny nebo na opuštěný ostrov, mám jasno: tyhle povídky beru sebou.

Výborná zbraň proti smutku a špatné náladě. U některých povídek jsem smál nahlas, jiných pouze usmíval. Nečetl jsem najednou, dávkoval dle nálady a času. Vyplatilo se to.

Krásné a milé počteníčko.Rodina Krauzů se vším svým humorem.Nejvíc jsem obdivovala jejich maminku.

Povídky jsou vtipné, odpočinkové čtení

Souborné vydání čtyř povídkových knih Ivana Krause, staršího bratra moderátora Jana. Většina povídek se točí kolem početné rodiny Krausů a je o tom, co život v takto velké rodině přináší za situace. Jsou to takové většinou veselé příhody, i když témata, která do rodiny zasahují, jako je koncentrační tábor, rok 1968, nebo emigrace, často úplně veselá nejsou. Vše je ale psáno takovým lehkým stylem, a pokud máte rádi krátké povídky, tak určitě budete spokojeni.

Styl psaní i humoru mi sedí a doporučuji... Takové letní čtení na zahradu s Plzničkou po ruce..

Super knížka pro zasmání. Určitě doporučuji.

Ivan Krause jsem kdysi slyšel v rozhlase, kterak se vyjadřuje ke své literární tvorbě. Řekl o sobě, že se považuje za "šrajbra", tedy česky "psavce", nikoli však za literáta. A ještě spíše se cítí být humoristou. Myslím, že je to přesná charakteristika páně Krausova, byť poněkud skromná, protože já I. Krause považuji po několika přečtených knihách za plnohodnotného spisovatele, navíc velmi dobrého, ačkoli, pravda, úzce žánrového co do formy (téměř výlučně krátké povídky) i co do obsahu (převážně humorné historky z rodinného prostředí)...Ale zpět k této knize. Jde vlastně o knihy čtyři, resp. tři a půl, protože poslední část tohoto svazku, Rodinný sjezd, obsahuje jen část později samostatně vydaných povídek. Při čtení jsem se místy velmi bavil, tu a tam lehce dojímal. Mezi řádky jsem pak vnímal autorovu silnou lásku k jeho blízkým, místům jeho mládí i nostalgii po tom, co po r. 1968 na dlouhá léta opustil. Ale na druhou stranu bez emigrace by snad ani tyto povídky nemohly vzniknout, I. Kraus je napsal právě během svého pobytu mimo vlast.