Lví dvůr

13.06.2021

Tohle bych s čistým svědomím označil jako sbírku „výslechových detektivek“, protože většina klíčových zvratů ve vyprávění stojí a leží na konfrontaci obvyklých podezřelých. Což zní jako dobrý nápad, dokud už u třetí povídky nezjistíte, že se tvůrčí modus operandi dokola opakuje, přičemž jednotlivé výslechy jsou čím dál jednodušší a rozkrývání motivací stále prostší. Také nečekejte drsné slovní přestřelky či psychologické rozbourávání pachatele. Koncepce je taková, že v první vlně obejdou policisté zainteresované pozůstalé, následně si ověří fakta, zjistí, kdo lhal, udeří na něj a ejhle, přiznání je na světě a pěkný den za námi. Vývoj postav je přitom nulový, takže člověku brzy začne brnkat na nervy jejich charakterový stereotyp, čemuž příliš nepomáhá ani absence jakýchkoliv obměn ve stavbě zápletek. Mění se pouze styl zločinu a prostředí, ve kterém byl spáchán. Navíc jsem postrádal autorův příznačný humor, jenž ne že by v textech zcela chyběl, pouze mi přišel vtipný jen minimálně.