Lovecraftova země
Matt Ruff
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/376948/bmid_lovecraftova-zeme-gkX-376948.jpg
4
41
15
Chicago, 1954. Mladý, dvaadvacetiletý černoch Atticus Turner, veterán války v Koreji, přijíždí do města za rodinou a zjišťuje, že nedávno za záhadných okolností zmizel jeho otec. Spolu se strýcem a kamarádkou z dětství se po něm vydává pátrat do Nové Anglie. Na komplikované putování navazují příběhy jeho příbuzných a známých: kurážné Letitie, bystré Hippolyty, nespokojené Ruby, znechuceného Montrose, nadšeného George, manipulativního Caleba… Mozaiku prapodivných příhod, jako vystřižených z fantasy hororů básníka a spisovatele H. P. Lovecrafta, rámuje realita tíživého života černochů v Americe padesátých letech, poznamenané rasovou segregací.... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno:
2018
,
Baronet
Originální název:
Lovecraft Country , 2016
více info...
Přidat komentář
Nejsem na fantasy, Lovecrafta jsem párkrát zkusila a nic mi to prostě neříká,... proto jsem byla příjemně překvapená začátkem téhle knihy. Příběh se rozvíjel slibně, ale můj zájem skončil přesně na straně 100, tam se už schyluje k něčemu nerealistickému a nezajímavému a nepochopitelnému (ani s dávkou ochotné fantazie). Takže ze slibného průměru to pro mně skončilo pod.
Funkční a zábavné zpřítomnění tematiky amerického rasismu na půdě čtivé urban fantasy. Ideová spřízněnost s Neilem Gaimanem i Stephenem Kingem zřejmá. Zdejším plénem značně nepochopená, protože často nepozorně čtená, viz. například hloupě dehonestující komentář mulderky, přesto však výjimečná kniha. Je dobře, že k českému překladu došlo. Ignoranci nevnímavých navzdory.
Nějak mi nedochází, proč vůbec tuhle knížku někdo překládal. Určitě ne proto, že by čekal alespoň návrat vložené investice. Rozdíl mezi původní /349,- Kč/ a akční /29,-Kč/ cenou mluví sám za sebe. Tohle u nás /skoro/ nikdo nebude číst.
Za prvé, dědictví rasistické Ameriky 50. let se nás přece jen až tak netýká. Maximálně mě zaujaly zmínky, že tehdy existoval nějaký cestovní průvodce pro barevné. Škoda, že téma nezůstalo v rovině realistického románu, to by se pár zájemců i našlo. Kdyby tedy autor uměl psát. Jenže Matt Ruff není Harper Leeová, ani kdyby mu držel pero sám Velký Cthulhu.
Za druhé: My ostatní, kteří jsme podle poměrně lákavé obálky i anotace čekali něco ve stylu Američtí bohové po černošsku, jsme velmi otrávení. Ono totiž to nesmělé poprášení nepřehledného propletence několika zrnky rádoby fantastiky knížku spíš zničilo. A při této úrovni mávat kolem sebe jménem kultovního H.P. Lovecrafta... to už je neskutečná, do nebe /vesmírných propastí/ volající drzost.
Ano, i já jsem se nechala napálit a /naštěstí za výše zmíněnou akční cenu/ nakoupila. Poté, co mám stále se zrychlujícím tempem dočteno - hm, od první třetiny dále už jen dolistováno, zapínám devátou nadsvětelnou a svištím s tímto dílkem do nejbližší knihobudky.
Uvidíme, jak dlouho se tam ohřeje a kolikrát se vrátí ;-)
Upřímně řečeno, moc se mi to nelíbilo. K horroru to má daleko a Lovecraftovi to nesahá ani po kotníky. Je to taková fantasy (řekl bych) pro mladší čtenáře, místy je to docela naivní. Hlavní hrdinové jsou bez bázně a hany a bez větších problémů si poradí s každým mocným protivníkem. Kouzlí se tu o sto šest, ale bát se rozhodně nebudete.
Víc než o horror či fantasy tu jde o dobu a prostředí, kde se to celé odehrává, tedy zobrazení segregované Ameriky v padesátých letech, a to očima afroamerických hrdinů. Tohle je v téhle knize asi to hlavní, a tady snad občas opravdu ucítíte tu dusivou horrorovou atmosféru. Ale to z toho ještě nedělá dobrou knihu, je to prostě nenáročná záležitost, která ve vás hlubší stopu nenechá.
Lovecraftova zem mi pomohla na příbězích svých hrdinů zpřítomnit pocity a historii, která se skrývá za citlivostí Afroameričanů vůči rasismu. Díky Mattu Ruffovi a možnosti vžít se do jeho postav, jsem získal dostatečné porozumění pro to, jak se taková citlivost zrodila i jak se předal historickou kontinuitou dál. A to u mě často funguje lépe než desítky faktografických popisů a racionální pochopení problému.
Nenechte se ale zmást, nejde o suché žehrání a multikulturní edukaci, ale hlavně o dobrodružný příběh, který dovede kombinovat fantazii, realitu a nestvůry v doslovném i přeneseném slova smyslu. A v tom je ta největší zábava.
Název i zařazení mezi horory (zde na Databázi štítek Lovecraftovský horor) je trošku zavádějící.Tohle je fantasy - a dost dobrá a k tomu zábavná.A ano,s rasistickým pozadím,které knize dodává realističtější a dramatičtější šťávu.Humor,spád,akce a lehké napětí tak akorát,žádné rozvleklé popisy,v postavách jsem se neztrácela a konec vcelku dobrý.Zatímco u Lovecrafta jsem přeskakovala celé pasáže,tady mě to ani nenapadlo.
Autor v doslovu O knize píše,že původně kniha vznikla jako námět na TV seriál,v němž by skupina postav prožívala každý týden paranormální dobrodružství.Doufám,že se filmového zpracování dočkám také.
Velmi průměrná kniha, která je věrná přívlastku "pulp". Na nic si to nehraje a čte se to až na některá místa docela dobře. Kniha je rozdělena do několika příběhů hlavních hrdinů, kteří se znají a jejich osudy se vzájemně prolínají.
Přesto všechno nestrašidelné strašidelno a laciné cetky v podobě kouzel musím velmi vyzdvihnout jednu věc. Kniha je opravdu strašidelná ne tam, kde jsou příšery a kouzelníci, ale tam, kde jsou američtí černoši konfrontováni s okolním bílým světem Spojených států padesátých let dvacátého století, který je neúprosně rasistický. Od běžných občanů po policisty, všichni jdou hrdinům knihy po krku. Za to si kniha ty tři hvězdy rozhodně zaslouží.
Nenechte se zmást a berte oslavné recenze z NYT Books Review s rezervou - ty jsou především za ztvárnění rasismu vůči PoC, rozhodně ne za kvalitu knihy samotné. (anglická verze)
Tak to mě teda nijak zvlášť nenadchlo. O knize jsem se dozvěděla díky seriálu a musím říct, že i když ani ten není žádná sláva, pořád je lepší než kniha. Nevím proč, ale prostě mě to vůbec nezaujalo.
(SPOILER)
Lovecraft byl na dnešní poměry rasista a xenofob. Takže je logické, že když člověk čte knížku, která ke stvořiteli Prastarých odkazuje, a její hlavní hrdinové pocházejí z afroamerické rodiny, neubrání se lehce škodolibému úsměvu.
Lovecraftova země je povídková sbírka, nicméně jednotlivé příběhy na sebe volně navazují, a v konečném důsledku tak vytvářejí jednotný celek. Odehrávají se ve Spojených státech roku 1954, tedy v době, která byla všechno, jen ne příznivá pro obyvatele černé pleti. A Matt Ruff všudypřítomný sociální útlak využívá k tomu, aby budoval dusivou atmosféru, v níž je do jisté míry stresující i taková banalita, jako jízda autem.
O to větší jsem měl radost, když na rasový útlak volně navázalo nadpřirozeno, které směrem k Lovecraftově mythosu jen pomrkává a jde si spíše svou vlastní cestou: V knížce se mihne slovo Necronomicon, nicméně nedostavují se Prastaří a podobně. Na druhé straně však hrdinové cestují na nové nebezpečné planety, mění podobu, komunikují s mrtvými, objevují tajemná zákoutí strašidelných domů... Ruff zkrátka navazuje na lovecraftovský horor jakožto žánr než na dílo jeho stvořitele. Děsivá v jeho knížce přitom není ani tak samotná existence nadpřirozena jako spíš dopad rasové segregace vyvedený v mrazivé realističnosti.
„Hrůzostrašnost“ povídek nicméně kolísá, pocit útlaku se z některých úplně ztrácí a postupem knížky se stále více objevuje humor. Samotné příběhy jsou do jisté míry banální variace na téma kultů a nepochopitelných strojů či magie, jejichž hlavním tahákem je skutečnost, že středobodem je brutálně utlačená menšina. Bez rasové roviny by šlo o dobře napsané, ale jednoduché jednohubky ideální do úmorných letních veder, kdy nad ničím nechcete příliš přemýšlet.
Kdyby Matt Ruff plně využil potenciál, který v povídkovém románu několikrát naťukne, mohlo to být skvělé čtení. Jenže zůstal pouze u toho, jak to měli černoši v 50. letech v Americe těžké. V tomhle ohledu je navíc až příliš jednostranný, takže to celé vyznívá, jako by všichni běloši té doby nedělali nic jiného, než že jen bezdůvodně ubližovali lidem jiné barvy kůže. Ale jsou tu vypíchnuté hodně zajímavé absurdnosti, takže nemůžu říct, že by to občas netrefilo hřebíček na hlavičku.
Kamenem úrazu je však fantaskní rovina, jejíž smysl je nakonec zredukován na tahanice s jakousi obskurní konspirační skupinou. Hodně se mi ale líbila celková koncepce, kdy je vyprávění rozděleno do několika příběhů, které sice samostatně nefungují, ovšem díky odkazům na postavy a události postupně zapadají hezky do sebe. Některé části jsou hodně dobré (nejvíce mě bavily Sny o straš(idel)ném domě a Hippolyta narušuje vesmír), zbytek průměrný, povětšinou selhávající v nic neříkajícím nebo nepovedeném závěru.
Tohle sice není pro každýho, ale já jsem nadšen. Názvem si kniha nicméně lehce podřízla větev, tady kosmickou hrůzu nečekejte. Naproti tomu kdo má rád Coscarelliho pohodový horory, nebo třeba Kingovo Z buicku 8, bude si rochnit jako já. Zručně napsaný, decentně humoru, nepamatuju kdy mi naposled takhle záleželo na postavách(na rozdí od HPL jehož suchaři jsou mi srd*čně u prdele) a asi nejsem jedinej koho to bavilo- JJ Abrams koupil práva a chystá tv minisérii. Těžce podhodnocená záležitost.edit-tak abramsovo seriál je naprosto debilní ani jsem ho nedokoukal-bohužel dělá knížce špatnou reklamu
Nejděsivější na knize je to, že nejděsivější je realistické vylíčení praxe rasismu a rasové segregace v USA. Čekáte-li hrůzu, kterou dokáže navodit jedině Mistr Lovecraft, nebo snad alespoň něco, co se Mistrovu dílu malinko přibližuje, budete velmi zklamaní. Pár divných kouzelníčků, řeči o přírodní filosofii a cestování po jiných planetách s nenažranými koulemi plnými chapadel prostě z ničeho dobrý lovecraftovský horor neudělá. Příliš tlusté, příliš drahé, příliš málo děsivé.
Teoreticky zajimavy namet, pomichat rasismus s hororem. Provedeni ale pokulhava. Povidky se vetsinou slibne rozjedou, ale vysumi do nejake lacine hororove banalitky. To prastare, zlovestne, bezbozne, ta desiva cizost vesmiru, co cini Lovecrafta kultovnim, zde pouze na par strankach prosvita v autorove imitaci klasiky.
Námět není zlý, zasazení velmi zajímavé (Spojené státy 50. let 20. století sledované očima hlavních postav – Afroameričanů), ale zpracování trochu pokulhává. Lovecraftovské je to opravdu jen v podobě pár zmínek či s ohledem na Lovecraftovu pověstnou xenofobii. I přes dramatický děj víceméně absence napětí, postavy ploché a černobílé, tedy až na Caleba. Závěr uspěchaný a navíc zcela nepochopitelný, tedy minimálně s ohledem na předešlé chování postav, což však patrně pramení z autorovy neobratné práce s charaktery. Nicméně s ohledem na přesah do historie rasové otázky v Americe (chválím překladatelku a redaktora za poznámky pod čarou) to přece jen za přečtení stojí.
Štítky knihy
lovecraftovský horor zfilmováno – TV seriál
Kniha Lovecraftova země je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 52x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 59x |
| Chystám se číst | 29x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 4x |
S týmto príbehom som sa prvý raz stretol v r. 2021, kedy som si pozrel rok starú seriálovú adaptáciu s Jonathanom Majorsom. Keď som sa na jar 2024 dostal ku knižnej predlohe, seriál som mal v živej pamäti. K dokonalosti mal ďaleko, ale inak sa jednalo o originálny, svieži, temný a ponurý retro pohľad do rasistickej Ameriky 50. rokov 20. storočia. Určite žiadne béčko, len proste príbeh na môj vkus nejeden raz zavítal do miest, ktoré ma nezaujímali. Inak ale je nápad zasadiť dej okolo rasistu Lovecrafta do sveta plného rasistov sám osebe „vtipný“ a originálny, to sa musí nechať. Medzi tým, ako som dopozeral seriál a začal čítať knihu Matta Ruffa, sa situácia s Majorsom zradikalizovala a jeho rozvíjajúca sa kariéra bola kvôli problémom so zákonom predčasne stopnutá, ba možno navždy zastavená. Tak či onak som bol zvedavý, ako sa s témou pobil autor románovej predlohy. Hoc som fanúšik HPL, priznám sa, že som dlhé roky ani len netušil, že mal divný pán z Providence povesť xenofóba a rasistu, skrátka niekoho, kto ak by nezomrel v r. 1937 a namiesto toho by sa z USA presťahoval do Nemecka, zrejme by sa stal pravou rukou Adolfa Hitlera. Hoci náckami opovrhujem, je to ľudský odpad a póvl, musím sa zahanbene priznať, že z Lovecraftovej tvorby som tieto jeho zvrátené „chúťky“ pravdupovediac vôbec nespozoroval. Čiže buď ich dobre ukryl medzi riadkami, alebo to tam vôbec nedával... alebo som natvrdnutý. Hovorí sa každopádne, že ku koncu života precitol z tejto svojej hlúposti a dokonca si za ženu vzal Židovku a mal veľa židovských priateľov, z čoho by čurák Hitler akiste dostal porážku. OK, odbieham. Aká je kniha? Ako priznáva sám Ruff, hlavným dôvodom, prečo Lovecraftovu zemi vôbec stvoril, bola jeho chuť vytvoriť seriál na spôsob Aktov X, kde by plus-mínus rovnaká skupina postáv každý „týždeň“ riešila nový mysteriózny prípad. Tentokrát to ale bolo iné v tom, že hrdinami boli černosi, čo v rasistickej Amerike 50. rokov fakt nebol med lízať. Pokojne ste mohli prísť o život len preto, že ste si v nesprávny čas na nesprávnom mieste dovolili zapískať na belošskú ženu, ako by vám potvrdil populárny afroamerický herec Samuel L. Jackson, ktorého biografiu Bad Motherfucker som mimochodom zhodou náhod čítal v rovnakom období, ako túto knihu. Situáciu výstižne vystihol (hmmm) český vydavateľ na obálke: je to poviedkový román. Lovecraftova země je poviedková zbierka, naprieč jednotlivými zápletkami sa však ťahá ako červená niť niečo, o čom tušíte, že to tvorí spojivo jednotlivých príbehov a na konci to ako-tak dokríva k „spoločnej“ pointe. Niektoré „poviedky“ sú super, iné priemerné, ďalšie strašne nudné, spolu to ale drží pokope a akonáhle to s knihou začnete unudene vzdávať, vyskočí na vás spoza rohu nečakane príbeh, ktorý vás dostane. Ruff sa sústredí najmä na rasistickú stránku, čo je najmohutnejšie vidieť na úvodnom príbehu s políciou a následne na príbehu, v ktorom sa raz žena s čiernou farbou pleti prebudí a je z nej beloška. Vďaka tomu vidíme oveľa rafinovanejšiu, skrytú tvár rasizmu: ako žena vníma banálne situácie úplne inak s bielou a úplne inak s tmavou farbou pokožky.