Loutkář z ghetta

15.06.2017

Před půl hodinou jsem zavřela dočtenou knihu a už půl hodiny hledím na zavřenou knihu,kde na zadní straně je poslední myšlenka , spiše takový psycho dotaz tohoto díla...JAK DALEKO BYSTE ZAŠLI,ABYSTE PŘEŽILI? ...
A teď se v tom člověče ty sám v sebě plácej,jak umíš...

01.05.2017

Příběh primárně určený spíše mládeži než dospělému čtenáři (dovedu si představit, že by se mi kniha nejvíc líbila tak kolem dvanáctého roku), přesto jej rozhodně vnímám jako kvalitnější než v současnosti tzv. doporučované bestsellery z období druhé světové války. Vytknout lze uspěchané zpracování druhé části, osobně bych spíše uvítala dva samostatné tituly, anebo detailnější rozpracování druhé půli. Kniha stojí za přečtění, nepředkládá jako černobílé ani všechny Němce (viz zejména druhá část knihy), přesto nesklouzává k omluvě či adoraci nacismu, což se v soudobých bestsellerech mnohdy děje.

24.03.2017

Kdybych měla čas, tak mám knížku přečtenou za jeden den. Velmi čtivá kniha, která mě přivedla k dalšímu zamyšlení nad hrůzami 2. světové války a uvědomění si, jak se mám dobře. A jak je třeba si vážit toho, co člověk má.
Doporučuji si přečíst!

15.02.2017

Skvělá výpověď o této smutné historii. Příběh, na který po přečtení už nikdy nezapomenete...

08.02.2017

Úžasně zpracovaný příběh z temného období našich dějin. Vím, že kniha je pouze do určité míry inspirovaná skutečností, ale za mě je tak dobře napsaná, že jsem mnohdy měla pocit, jako by autorka vše skutečně zažila na vlastní kůži. Nic bych nepřidávala, nic neubírala, myslím si prostě, že kniha už výborná je.

10.12.2016

Opět jsem se utvrdila v tom, že knihy, které jsou doporučovány a uváděny jako bestseller většinou stojí za nic a knihy, které bych prošla bez povšimnutí, chytí člověka za srdce. Příběh se mi líbil, cítila jsem Mikovu bolest i Maxovu rozpolcenost. Několikrát, když Max putoval Sibiří jsem si uvědomila, že karma vždy vrátí člověku co do ní vložil. Kniha ve mně zanechala silný dojem, děkuji.

10.11.2016

Moc hezká kniha, o trochu víc se mi líbil příběh Miky, ale i tak jsem knihu četla ráda a příběh si užila.

15.10.2016

velmi čtivá a poutava kniha, četla jsem jedním dechem, velice se mi líbil dvojí úhel pohledu - pohled Miky a pohled Maxe, krásné ale zároveň smutné a dechberoucí.

21.05.2016

Perfektní kniha. Moc se mi líbila. Velmi krásný, zdrcující a smutný příběh.

25.12.2015

Kniha má podle mého názoru několik velkých plus a zároveň velkých minus. Kladně hodnotím tématickou šíři příběhu - není to jen povídání o holocaustu, ale autorka se snažila o komplexní vylíčení osudů lidí na obou stránách, zajímavé je např. téma Sibiře a návratu po válce domů. Líbila se mi i zajímavá kompizice knihy, která zvyšuje napětí a očekávání. ALE! Souhlasím s tím, že je kniha velmi nevyvážená. Některé úseky jsou nesmírně napínavé a poutavé, bohužel se mi zdá, že převažují části, které postrádají hloubku. Autorka často jen nadhodí motiv, aby ho vzápětí opustila a rychle přeskočila na něco dalšího. Možná je to právě tou šířkou záběru - nebyl čas na propracování postav, míst a atmosféry. Místy jsem skutečně trpěla, připadalo mi, že čtu zápisky šikovné školačky, která si přečetla nějaké knihy, a teď na jejich základě píše svůj příběh. Působilo to ploše a někdy nerealisticky. Buď to měl být román alespoň na dva díly, nebo stačila povídka o silné postavě - loutkaři z ghetta. Asi škoda, že tuhle knihu nenapsal někdo jiný. Nicméně, pokud si ji přečtou hlavně mladší čtenáři (ne děti!), pro které to bude jedno z prvních setkání s tímto tématem, mohli by být nadšeni a hodně se toho dozvědět. V tomto směru knihu doporučuji. Pokud jste zažraní do tohoto tématu a hodně jste toho přečetli, asi uděláte lépe, když si vyberte něco jiného.

29.11.2015

Vyfabulovaný příběh z varšavského ghetta inspirovaný osudy skutečných lidí je oslavou loutek a jejich neobyčejné moci přinášet radost a naději. Maňásci a jejich principál Mika hrají ve frontách na jídlo, v sirotčinci i v nemocnici, ale i opilým vojákům a esesákům, jedna z loutek se dostane i do komunistického gulagu na Sibiři. Mika ve svém kabátě s tajnými kapsami pašuje z ghetta malé děti a do ghetta zbraně k chystanému povstání. Málo uvěřitelný mi přišel popis útěku z gulagu s tím, že uprchlý Němec bez dokladů a peněz projde celé Rusko a v roce 1952 překročí hranice z Československa do Německa. Tuto dějovou linku vzala autorka trochu hopem.

22.08.2015

Pro mne byl příběh velmi nevyvážený. Jsou tam místa nádherně napsaná, doslova okouzlující. Ale i mnoho neuvěřitelných náhod a situací. Prostě mám pocit, že autorka vybrala z toho, co o holokaustu a Sibiři věděla střípky, které ji zaujaly a do nich se tvrdohlavě snažila nacpat příběh a postavy. Takže postavy jednají a cítí zmateně, kde bych čekala emoce, není nic. Naopak přehnané zdůrazňování utrpení a soucitu s dětmi (v nemocnici, sirotčinci) hraničí s citovým vydíráním čtenáře. Méně je mnohdy více a náznak a ponechání prostoru čtenářově fantazii je účinější než omílání na každé třetí stránce.

15.07.2015

Skvělá kniha, nemohla jsem se od ní odtrhnout.

07.07.2015

Přes těžký a smutný námět nádherná knížka. Příběh loutkáře z ghetta chytí za srdce.

28.06.2015

Za mě je tahle kniha jednou z nejlepších v tématu 2.sv. války. Byl to příběh, který obsahoval vše, co v něm být mělo- utrpení, pravda, láska.. a ještě něco navíc. Dostal mě.. Nevím jak ostatní, ale já jsem měla Maxe ráda i přesto co dělal, nějak se mi tento příběh vtiskl do srdce... Když jsem tuto knihu četla, jako by jsem ani nežila náš pozemský život. Spíš jsem létala někde nad Varšavským ghettem...

06.05.2015

Knihu jsem přečetla hned. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Příběh ve mně zanechal velmi smíšené pocity a doteď mi je z toho smutno. Opravdu všem vřele doporučuji. Jedna z nejlepších knih s tématem holocaustu co jsem kdy četla.

22.01.2015

Jedna z těch nejlepších :) Takové tajemné drama z ghetta. Jde tam o postavu propojení osudu vojáka a Miky, což je pěkné. Nejvíc se mi asi líbila první část.

20.01.2015

Kniha mě úplně pohltila, sice mě mrzí , že jsem ji nemohla přečíst rychleji / pracovní povinnosti/, příběh je natolik silný, že ve Vás zůstane ještě dlouho po dočtení.

Kniha je mojí srdeční záležitostí. Neskutečně na mě zapůsobila už od první stránky. Nebylo sice jednoduché číst tyto řádky, ale tak vnitřně jsem se s tím snažila bojovat až jsem knihu přečetla.

Líbilo se mi na knize, že byla rozdělena do 3. částí a hlavní hrdina byl pokaždé jiný.

Knihu může jenom doporučit, i když není pro slabé povahy. Jsou zde popsané podmínky za Hitlera v Gettu. Člověk, který to nezažil, si dokáže představit jen málo z toho, co se v té době odehrávalo a jakým způsobem a za jakých podmínek skoro bez jídla, vody, pořádného oblečení a také léků museli přežívat. Jde mi z toho mráz po zádech, když si na to vzpomenu.

Rozhodně si ji přečtu ještě několikrát, i když vím co vše se bude odehrávat při čtení a jak silný příběh to je mě to zasáhne, tak jako když jsem to četla poprvé.

11.11.2014

V polovině knížky jsem si říkal, proč vlastně čtu zase příběh z prostředí a doby, které už byly tolikrát tak skěle zpracované a zanechaly stopy hluboko, hluboko uvnitř. Ne že by příběh Miky byl slabý, ale cítil jsem z něho silnou fabulaci a morálně, lidsky i fyzicky roztříštěnou Varšavu a její neuvěřitelně silné lidi vnímal jen jako kulisu příběhu. Také jsou tam věci příliš doslovně doříkané, myšlenky se opakují a do slov modelují to, co je zřejmé. Nápad s kabátem a loutkami je parádní a také proto udržel mou pozornost. A jsem rád. Protože výpověď z druhé strany, kdy se karta obrací, je mnohem uvěřitelněji napsaná. Knížka je velmi chytře vymyšlená. Ale právě tam, kde autorka uměle spojuje příběhy, vzniká v těch třecích plochách jen umělá jiskra. Knížka i tak rozhodně stojí za přečtění - nečernobílý pohled, síla lidské vůle k přežití, krásné momenty s loutkami a naděje, kterou dávají, odcizení, jehlice traumat neúprosně propichující maso několika generací, jednoduchý náznak toho, jak se vyprávěním může překrucovat skutečnost, ale také krásná síla příběhů...

Několik ukázek:
„Neustálý hlad a krutá zima v některých probouzely to nejhorší a v jiných to nejlepší.“
„Smrt není nějaký podmračený chlápek s kosou... smrt je severní vítr, mraky plné sněhu, který pohřbí všechno živé. Je to zima, co ti spálí plíce, zláme kosti a obere tě o duši. Donutila by tě zabíjet za místo blíž u ohně...“
„Ale jak jsme mohli stvořit tak krásné básně a hudbu, a zároveň takhle hrozná jatka?“
„Než se vrátil, většinu Norimberka už uklidili a postavili nové, ošklivé domy. Připomínaly narychlo nalepenou náplast na ránu.“