Literární spolek Laury Sněžné
Pasi Ilmari Jääskeläinen
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245674/bmid_literarni-spolek-laury-snezne-Shd-245674.png
4
639
157
Představte si Lynchův Twin Peaks zasazený do Finska. A představte si Dostojevského Zločin a trest, v němž Soňa Marmeladová zastřelí Raskolnikova. Zní to absurdně? Román, který vám dokáže, že i Skandinávie má svůj magický realismus, zavádí čtenáře do městečka Zaječín, kde se dějí divné věci nejen s lidmi, ale i s knihami. Všechno začíná, když se mladá učitelka literatury Ella Milanová vrátí do svého rodiště a objeví tam zvláštní knižní svazek, který jí vyrazí dech. V místní knihovně se vydá po stopě záhadných událostí... a brzy narazí na uzavřené společenství literátů, založené oslavovanou Laurou Sněžnou, na pravidla podivné Hry a také na nadpřirozené úkazy. Podaří se jí odhalit, co se ve skutečnosti stalo s desátým členem literárního spolku, a rozplést pavučinu všeprostupující fikce?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2015 , PasekaOriginální název:
Lumikko ja yhdeksän muuta , 2006
více info...
Přidat komentář
Neskutečný příběh ve všech odstínech slova neskutečný. Čtenář se musí na "to podivno" naladit a akceptovat ho, jinak četba moc smysl nemá. Číst finské podivno a stěžovat si na nesmyslnost a nedořečenost je jako číst detektivku a stěžovat si, že je to napínavé. Více způsobů pochopení, alternativní vysvětlení a kombinace liteárních žánrů, to je základ této knihy. V neposlední řadě obsahuje kniha zvláštní momenty, jakési postřehy postav a zamyšlení, které člověk denně zažívá, ale nevěnuje těmto mikrovyhodnocením životních situací příliš pozornosti. LSLS je obsahuje a dělá pro mě příběh autentičtěším a přes všechno to divno i uvěřitelnějším. Za mě výborná literatura a osobně jsem se často v průběhu čtení zamýšlel nad skvělým překladem.
Kniha se krásně četla, konec mě opravdu překvapil, to jsem nečekala. Líbil se mi koncept "hry" - byla jsem pár dní lekavá, jestli na mě někdo někde nečíhá :-). Kniha mě opravdu vtáhla do svého světa, občas mi některé pasáže přišly až moc dlouhé a nudnější – proto 4/5.
Literární spolek Laury Sněžné je knížka s dokonalým názvem, překrásnou obálkou a skvělým příběhem. Mladá učitelka Ella zjistí, že v některých knihách v městě Zaječíně jsou pomotané věty, postavy i celé zápletky. Vydává se na průzkum, který ji nakonec zavede až k legendárnímu spolku slavné spisovatelky dětských knih - Laury Sněžné. Kolem toho se však dějí také samé záhady. Spolek sdružuje slavné finské spisovatele, kteří před sebou nemají jediné tajemství, zato jich mnoho skrývají před okolím. Hrdinové knihy bojují se svou minulostí a vlastně i současností. Občas se knihou mihne nějaký ten trpaslík, vodník, víla i pár těžko vysvětlitelných jevů. Magický realismus, to je moje gusto a moc jsem si to užila. Vysoko hodnotím závěr, protože ačkoli jsem nějaký ten twist čekala, přišel nakonec odjinud a hodně mě překvapil. Jo a ta obálka! Už jsem se rozplývala nad obálkou? :-)
Byla to taková kouzelná pohádka pro dospělé. Už podle názvu a anotace se nedá čekat nic jiného, než krásný magický příběh, s jehož dějem se dá tak krásně plynout. Souhlasím, že český překlad jmen spisovatelů nebyl až tak úplně doveden k dokonalosti, ale třeba Potvůrkov s postavami v něm se mi líbil moc. Obecně miluji otevřené konce, dává to čtenáři další bonus v podobě přemítání, jak by to mohlo být dál. Navíc u takovéhoto díla by snad člověk ani nečekal, že mu bude vše polopaticky vysvětleno. Začetla jsem se hned od první stránky a rozhodně mám v plánu si brzy přečíst i další knihy autora.
Není to klasický román s jasnou dějovou linkou a reálnými životními příběhy, takže je potřeba nahlížet na knihu shovívavě a s tolerancí k pohádkovým postavám a nedořešeným zápletkám. Kniha je ale milá a laskavá a kdo snese magický /ne/realismus, bude ji mít rád.
Nečekala jsem, že kniha ve mě vzbudí takhle rozporuplné pocity. Četla se dobře, zamilovala jsem si mnoho postav a bylo v ní i hodně z života. Je smutné, jak se lidé odcizí, ale tak to chodí.
Já nemám ráda otevřené konce. Spousta otázek, nic nezodpovězeno. Jsem potěšena zakončením příběhu 10. člena, to ano. Ale nevím, jestli mi něco uniklo, nebo to tam prostě není. Co Laura S? Proč zmizela? A přízrak ze zahrady? Knižní mor?
Navíc si vždy užívám závěrečné rozhovory, avšak naneštěstí se v této knize už nedočkáme dalších momentů s matkou, Zimotou o jejich vztahu, atd. Moc bych stála o společnou debatu všech spisovatelů - členů. Je mi líto, že to mezi nimi takto skončilo. Ale co. Dějem jsem se nadchla a jsem ráda, že jsem knihu vzala z regálu.
Přes množství vynikajících motivů mě kniha nepřesvědčila o genialitě sobě vlastní, a to především proto, že až příliš mnoho otázek nechává nezodpovězených. Jako nonsens fajn, ale v tomhle ohledu nejsem právě ta správná cílová skupina. Alespoň, že závěr přišel s jakou takous pointou, která dává na srozuměnou, že autorovi při psaní románu nebylo všechno jedno a nějaký cíl tu byl.
Každopádně samotný základ, tedy literární spolek kolem tajuplné spisovatelky, se mi líbil moc, stejně jako některé další nápady mimo hlavní dějovou linii. Jenže tyhle drobnosti jsou nakonec tím jediným, co si z příběhu odnáším. Jak Pasi Ilmari Jääskeläinen vyprávění pěkně načne a celou první polovinu je plný překvapení, v té druhé se začne soustředit pouze na tři věci z deseti načatých a těch zbylých sedm prostě nechá v plén budoucím generacím. Což není fér, tedy alespoň z pohledu takového plantážníka jako jsem já. Milý je ovšem bezděčný odkaz na Emila Zátopka. A překlad Vladimíra Piskoře je jednoduše skvělý.
...ževraj setkání Twin Peaks a bratří Grimmů
ak sa Lynch práve neobracia v hrobe, tak len preto, že ešte neumrel. Chyba, ktorú napraví, akonáhle zistí, kam zas capli jeho meno.
Atmosférou to pripomína skôr Midsomer.
...ževraj raný Murakami
ak podstata ranej murakamiovitosti spočíva v miere WTFoidnosti záveru, tak áno, toto by určite dosiahlo takých 0.7 raného Murakamiho
...ževraj predstavte si Zločin a trest, v ktorom Soňa Marmeládová zastrelí Raskoľnikova. Znie to absurdne?
absurdne by to znelo, keby zastrelila Dostojevského.
Každopádne, tento sľubný metafikčný námet so zmutovanými knihami autor síce načne, ale nakoniec sa mu vôbec nevenuje...
Ďalšie poznámky:
...po obsahovej stránke som v knihe nenašla nič tak nevšedné alebo absurdné, že by to presahovalo hranice bežného fantasy a zaslúžilo si honosné označenie podivno
...preložené fínske mená (Ingrid Kočičková, pán Zimota, pani Skalická atď) mi rezali uši a prispievali k všeobecnému pocitu infantilnosti (a tých mien tam bolo strašne veľa a autor ich donemoty opakoval) Na druhej strane chápem, že ak je Pasi Ilmari Jääskeläinen bežné fínske meno, preložiť to na Jakub Kincl vyjde ekologickejšie a finančne výhodnejčie. Tiež chápem, že bežný príslušník akéhokoľvek slovanského národa zvládne len určitý počet prehlások na stranu, kým sa psychicky zrúti
...po štylistickej a jazykovej stránke to bola radosť čítať
Tahle kniha na mě z knihovny koukala hodně dlouho. Občas jsem ji vzala do ruky, otevřela a nic. Nešlo to. Zkrátka jsem se nemohla vůbec začíst. Když na mě vykoukla teď, v novém roce, řekla jsem si, že ji ješte tu poslední šanci dám. A ano! Začalo to fungovat, najednou jsem byla v Zaječíně, cítila to všudypřítomné podivno, semtam zakopla o skřítka, zkoumala nakažené knihy, šťourala jsem se v mysli členů Spolku, občas nechápala a občas nedýchala. Závěr byl sice takový...na mě hodně zmatený, ale celkový dojem z knihy mi to nezkazilo. Čtenář tady může sledovat jak příběh, pátrat a prožívat, tak na celou knihu může nahlížet jako na takovou malou psychologickou sondu do mysli člověka.
Věřím, že kniha zůstáva tolika lidmi nepochopena a nelilbí se. Je to bláznivá jízda, ale když ji otevřete ve správný čas, je to jedna z jízd, na které jentak nezapomenete.
Zvlastni. Hodne zvlastni knizka. Nemuzu rict, ze se mi nelibila, ale ani to pro me nebyla pecka. Neda se zaradit do zadne skatulky. Rozhodne to neni "klasicky" magicky realismu. A vlastne jsem ani chvili nevedela, kam kniha smeruje a neprestavala me prekvapovat. Hodne bodu u me ztratila pouzitim vyrazu "vyronu" a "vyroneni".
Čakala som od toho trošku viac, ale ako oddychovka to celkom ušlo. Aj mňa trochu rušili tie preklady vlastných mien a geografických názvov, vo fínštine by to znelo prirodzenejšie.
Literární spolek Laury Sněžné mě zaujal hned po vydání a byla jsem opravdu zvědavá a následně nadšená, když se mi nakonec dostala do rukou. Jenže… Zanechala ve mně tak rozporuplné pocity, jako žádná jiná. Četla se pěkně, avšak měla i nudné části a dokázala mě uspat. Byla svým způsobem krásná a zajímavá a naopak divná a zvláštní. O postavách raději ani nemluvit… Přesto jsem nakonec ráda, že jsem si ji přečetla. A co mě úplně vytáčelo, byl překlad. Mohli zanechat jména, reálie a další finské názvy.
Jsem nadšená, kniha se mi velmi líbila, přečetla jsem ji za pár dní, občas je to trochu zamotaná a podivná, ale podivně nádherná.
"Milé potvůrky, někdy je nám dovoleno zažít podivuhodné věci a dostat se do míst. o jakých se nám ani nezdálo. Jen ten, kdo si z toho všeho nevzal žádné ponaučení, si představuje, že si navždy může ponechat, co našel. "
Zajímavé čtení, čtivé, napínavé, hezké rozuzlení, trošku mimoreality, ale takové příjemné
Je to skvelé čítanie, o knihách, o ľuďoch, o tajomstvach. Úžasný magický realizmus. Dlho som uvažovala, či si ju mam kúpiť a vôbec neľutujem :-) :-)!
Miluju magický realismus (Murakami, Bulgakov, Marquez) a ani tahle kniha mě nezklamala. Tajemná atmosféra literárního spolku a překvapivá a půvabná pointa.
Štítky knihy
finská literatura tajemství magický realismus literární náměty kolektivní paměť finské podivno, suomikumma metafikce
Autorovy další knížky
| 2015 |  Literární spolek Laury Sněžné |
| 2017 | Magický průvodce městem pod pahorkem |
| 2018 |  Den falešné kočky |
Kniha Literární spolek Laury Sněžné je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 832x |
| Čtenářské výzvě | 240x |
| Doporučených | 63x |
| Knihotéce | 225x |
| Chystám se číst | 374x |
| Chci si koupit | 74x |
| dalších seznamech | 12x |
Na této knize chválím hlavně skvělý překlad pana Piskoře (samozřejmě finsky neumím, takže hodnotím "jen" plynulost a čtivost českého textu, i krásné poetické překlady míst a jmen, je vidět, že si dal překladatel velkou práci).
Námět a zpracování mě bohužel úplně minuly.
Magický realismus (jak jsem četla v recenzích) to není ani náhodou, opravdu těm vznášejícím se spisovatelům a sněžení uvnitř auly raději říkejme finské absurdno, finská pohádka nebo jak je komu libo.
Magický realismus je pro mě třeba ten karibský, spojený s vodoo apod. Tam tomu nadpřirozenu můžu věřit tak, že mi naskakuje husí kůže.
Ale ať se snažím sebevíc, tak poletující spisovatelé mi vyvolávají jen úsměv ve tváři.
Bývala bych dala 3 hvězdičky, protože to bylo čtivé, stylisticky pěkné, ale ubírám jednu za prvoplánový sex Dušana Chluma.