Listy z fronty
Fráňa Šrámek
Výbor z korespondence 1915-1919. V červnu 1915 byl sedmatřicetiletý Šrámek po delší zdravotní dovolené znovu povolán do rakouské armády. Šrámek prožíval dlouhá čtyři léta odloučen od blízkch a přátel uprostřed nesmyslného válečného běsnění. V prvním válečném roce neměl styk s domovem žádný. Voják v první linii nesměl myslit ani vzpomínat. Teprve období od roku 1915, z něhož je tato korespondence, bylo již pro básníka snesitelnější. Sloužil totiž u "etapy", u pomocných služeb, to jest přece jen kousek za frontou. Psal hodně a rád. A protože i odtud mohl psát jen krátké lístky polní pošty, tzv. "polničky", psal jich za den i několik. A výbor z těchto dopisů chce přispět k hlubšímu poznání a pochopení básníkovy osobnosti, chce dát nahlédnout do nitra vysmívaného anarchisty, neuznávajícího, jak se říkávalo, "zákonů božských ni lidských". Čteme-li dnes tento výbor, vidíme, že se u Šrámka můžeme vedle bohatosti naší mateřštiny naučit především tomu, co všem anarchistům kdysi tak vytrvale upírali: hloubce a čistotě vnitřního života v poměru k ženě. Bylo by ovšem mylné domnívat se, že se Šrámek v dopisech své lásce omezil jen na problémy svého osobního života. V dopisech nalezneme řadu míst, věnovaných problematice společenského života, mluví tu ze Šrámka nenávist k militarismu, odmítavý vztah k oficiósní Vídni, nacházíme tu pozoruhodné úvahy o ruské revoluci a různé poznámky ke kulturnímu životu.... celý text
Přidat komentář
Docela zvláštní kniha. Šrámek ve svých dopisech z fronty své ženě zpravidla vůbec nepíše nic podstatného, přesto tu a tam překvapí. Tu nádherně pojatou větou, vykreslující nějakou malichernost, tu neuvěřitelným smyslem pro humor, tu naprostou otevřeností, kdy si občas nejste jisti, zda si dělá srandu, nebo to, co píše myslí naprosto vážně, tu nějakým odhalením z jeho života (např. že nerad kino, ale díky válce tomu zřejmě dá šanci). Dalším překvapením je, že listy jsou sice z fronty, ale vůbec nejsou o válce. Jsou o lásce, o člověku odtrženém od milé, ale přesto žijícím, o člověku, kterému ke kráse a štěstí stačí jen málo. Je fakt zvláštní, jak čtení skoro o ničem, o osobním, vzdáleném bezmála sto let v hloubi času, může být občas zajímavé.
Štítky knihy
korespondence Fráňa Šrámek, 1877-1952 korespondence umělců
Autorovy další knížky
| 1985 |  Stříbrný vítr |
| 1911 | Modrý a rudý |
| 1967 | Splav |
| 2006 | Měsíc nad řekou |
| 1990 |  Proč nejsem komunistou |
A jsem opět u Šrámka – muže milujícího, vděčného, laskavého a krásno-hledajícího, a to očima, ušima, rukama, nohama i srdcem. Zkrátka: inspirativního člověka. Uživatel eraserhead ho vystihl před osmi lety dobře. // Vhodné pro příčku osm, deset, patnáct a šestnáct letošní čtenářské výzvy. // Dávám knize maximální počet hvězdiček. A tady jeden dopis na ukázku. Nebo radši dva. :-) Vybírám ten ze dne 4. ledna 1916, a ten, který zde nese číslo 354 a byl napsán dne 23. června 1918.
--------------------------------
Drahá Miličko,
včerejší má večerní betlémská pouť nebyla skutečně bez romantiky; aby takovou byla, o to se postarala příšerná tma tmoucí a pak Tvá bednička, neboť i ona, milá, přiskočila Tvým lístkům včera na pomoc v krásné snaze zdolat mé „pavouky“. Tou tmou po mizerné cestě prodírat se s Tvou bedničkou, chtít ji ušetřit všech nárazů a nést jí opatrně jak spící děťátko, to byl, milá holka, zápol, který mne pořádně přivedl do potu! A pak doma nechal jsem mluvit bedničku samu! Otevřena, rozpovídala se srdečně, jako bys to byla Ty. Nevěděla, čím by mi dříve skočila do očí, a pořád jako by zkoumala, mám-li z toho radost a z toho radost, nejvíce zdálo se jí záležet na mém úsudku o cigaretách. Dělal jsem, co jsem mohl, přikousl tady, přikousl tam, myslím, že byla s mou chválou spokojena. Ale mamko, ta jablka nejsou od Vás z Petrašovic, ha, taková jsme kupovávali kdysi u Knížka a Frantovi velice chutnávala! A nemíníš snad vystavět v Alpách ještě jednu horu z cukru? Skorem by se zdálo. A díky, díky, děvečko!
Tvůj Franta
-------------------------------------------
Drahá Miličko,
je to vlastně jen letmý pozdrav, který Tě má přivítat, až se vrátíš do našeho hnízda. Stál bych ovšem raději u dveří sám a mé náručí zavřelo by se nad Tebou jako voda. Ale nemohu více než přivítat Tě slibem: nevyšine-li se z rovnováhy normální chod věcí, učiním vše, abych v posledních dnech července neb v prvních dnech srpna mohl Ti přivézt své živoživoucí náručí. Může-li Ti být tato prostá věc důvodem, aby ses těšila, těš se!....
Tvůj Fráňa