Levandulový pokoj

23.12.2015

Nádherná!.. Uchvátila mě - ten smutek, žal, bolest, touha, něha, láska, tanec - ŽIVOT! Bláhový Perdu, který neotevřel a nepřečetl si dopis - proklínala jsem ho za to. A obdivovala, že se vypravil do Provence. Příběh byl poutavý, promyšlený - hezký i smutný zároveň. Měl chuť po poznání a vlídnosti. Láska je sladká i hořká. A děj mi přišel ze začatku dle Perduova vidění hořký a přecházel stránku po stránce ke sladkosti. Už teď vím, že jednou si Jeanův příběh vezmu znovu do ruky a budu ho s ním prožívat. Abych jím mohla být opět pohlcena a mohla ho vstřebávat všemy póry...
Jen jednu věc - knihu bych ale s dovolením přejmenovala na "Ochutnavač knih". Vím, proč se kniha jmenuje Levandulový pokoj, ale tak nějak název, jenž jsem si přebrala z knihy já, se mi zamlouvá pro celek tohoto příběhu daleko víc.

13.12.2015

Kniha se mi líbila, ale zas tak nejúžasnější příběh to pro mě nebyl. Četla jsem lehce a se zájmem jak to dopadne. Konec jsem i trochu obrečela. Je to čtení pro dny, když se cítíte tak trochu smutně a ne naplněně, pak po pár řádcích vás Vaše chmury přejdou.

Vřele doporučuji.Po přečtení knihy by člověk nejraději sedl na loď a projel celý kraj i s jeho vůněmi a příběhy.

25.10.2015

Pro mě hodně výjimečná kniha a těžko se mi její hodnocení proměňuje v nějakou číselnou hodnotu. Milovala jsem a zároveň nenáviděla Levandulový pokoj zhruba půl roku. Žít s jednou knihou takovou dobu se mi ještě nestalo. Byl to tak intenzivní zážitek, že jsem si od ní musela dát čtvrt roku pauzu. Ale zároveň jsem věděla, že ji chci dočíst. Obsahuje spoustu skvělých myšlenek, citátů apod. jenže obsahuje i něco, co mě neskutečně iritovalo, někdy to padalo až moc hluboko do vod banality. Po čtvrtletní pauze jsem zcela plynule navázala, kde jsem přestala, vše jsem si bez problémů oprášila a druhou polovinu dočetla bez problémů. Těžko říct, jestli je první půlka únavná, nebo na ní musí mít člověk tu správnou náladu. Můj hlavní problém s touto knihou spočívá v hlavních hrdinech této knihy, tedy Manon a její muži. Obecně vzato má nadějný konec, ale ve mě zůstává především smutek.

03.10.2015

Ten děj asi nebyl tak důležitý, v knize je ale zakomponováno spousta krásných myšlenek a citátů, nad některými až mrazí. Neodpustím si nepředat dál pro ty, kteří knihu číst nikdy nebudou: "Knihy pochopitelně nejsou jen lékaři. Existují romány,které jsou v životě laskavými průvodci. Nekterá kniha je pohlavek, jiná přítelkyně, která zabalí člověka do ohřáté osušky, když ho na podzim předpadne melancholie. A některá...no. Některá je růžová cukrová vata. Zašimrá na tři sekundy v mozku a nezanechá po sobě nic. Je žhavá, rychlá milostná aféra."
Levandulový pokoj není knížka na jednu noc a den, je spíše laskavým průvodcem životem.

22.09.2015

Originální námět, hluboký příběh, ale zpracování příliš chtěné, násilné a často klišovité. Forma zabíjí obsah.

10.09.2015

Krásná kniha plná nádherných myšlenek a citátů, které jsem si chtě nechtě musela zatrhnout. :) Úžasné čtivo. Doporučuji. :)

09.09.2015

Kniha mě okouzlila svojí obálkou, dějem už tolik ne. Nebyl to špatný příběh ale nevtáhl mě, nebylo v něm nic, co by mě pohánělo číst dál. Trochu jsem se do toho nutila. Každopádně knihu jsem přečetla ale vracet se k ní nejspíš nebudu.

30.08.2015

Kniha k zamyšlení o citech a pocitech, moc hezký příběh. O lásce, smutku, ale hlavně o naději. Každý máme uvnitř takový svůj malý zamčený levandulový pokoj.

29.08.2015

Levandulový pokoj je romantická kniha, to nepopírám, ale milým a nevtíravým způsobem. Příběh má hloubku, a nemůžete ho zhltnout. Ne, ne, každá kniha se má dávkovat po těch správných dávkách. Příběh si dokáže získat srdce čtenářek a ty si z něho užijí každičké písmenko. Navíc je tu i humor, při kterém se často usmějete, stejně jako vás kniha určitými okamžiky může dohnat až k slzám. Tohle je kniha, kterou budete prožívat na plno a určitě se k ní nejednou vrátíte.

24.08.2015

Překrásná kniha, skvělý překlad.

Vyvolávala ve mně přesně to, co bych si přála, aby umělo víc knih. Stačilo pár stránek a už jsem nebyla tady u nás, ale ve Francii, cítila vůni jídel, moře, slyšela šplouchat řeky... Kniha velmi "útočí" na vjemy, chuťové, čichové... Má ohromnou atmosféru. A je plná emocí a krásných myšlenek. Přesně tak, jak to mám ráda. Emoce ve slovech mi pomáhají příběhy skutečně prožít, ne si jen o nich přečíst. A když něco prožijete, je to něco úplně jiného, než když si o tom přečtete.
Je to příběh o cestě, o spontánnosti, hledání, o tom, že nikdy není pozdě cokoliv začít dělat, hlavní je začít, je to kniha, která kolébá a konejší, která je laskavá a laskající. Když se potřebujete zastavit, zklidnit rozdivočelou duši nebo se sami vydat na cestu, je ideální :)

03.08.2015

Velice citlivě napsaný román, který odkrývá nesnesitelnou bolest ze ztráty blízkého člověka a také dlouho cestu, jež vede k vyrovnání se s tím..... Je to příběh, který rozhodně dokáže pohladit na duši....:-) Nápad léčení lidské duše knihami považuji na za prosto senzační.... :-) Vřele doporučuji.....

24.07.2015

Kniha zaujme už svým vzhledem a když ji pak vezmete do rukou, jejímu hebkému sametovému povrchu už se těžko odolává. S hodnocením naprosto souhlasím s tím, co už tu napsal Yunnan, jen bych to opakovala. Každopádně pro nás knihkupce má asi ještě větší přitažlivost, mít schopnosti Jeana Perdua a k tomu loď plnou knih a plavit se s ní překrásnou Provencí....

Já osobně jsem knihu nečetla, ale dotyčná, která ji četla, ji měla přečtenou za jeden den a je z ní úplně nadšená. Její názor si můžete přečíst zde: http://alittlepieceofbooks.blogspot.com/2015/07/roman-s-vuni-levandule.html

24.06.2015

Krásný příběh!

13.06.2015

Kniha mě okouzlila svojí obálkou, když jsem ji uviděla v knihovně, musela jsem si jí půjčit. Nezaujal mě tak moc děj, ale spíše pocity a citace. - ,„Kniha je lékař a zároveň i lék. Stanovuje diagnózu i terapii.“

20.05.2015

Krásná melancholická kniha, je to jako pohlazení po tváři. Jsou zde krásné slovní vyjádření . Rozhodně bych si ji přečetla i podruhé :)

18.05.2015

Levandulový pokoj je spíš dámským budoárem, jak si ho pravděpodobně představí většina mužů - růžový a přeplácaný kraječkami. Ač je hlavním aktérem muž, čtenář je zavalen horou slz, emocí, žalozpěvů a pitvání se v tom, co která postava udělala či neudělala ve svém životě špatně. Pro čtenáře převážně cynického ražení - ke kterým se řadím - je to jako nekonečná lavina, které dost dobře nerozumí. Postavy pláčou, litují se, teatrálně se objímají a utěšují. Všichni si nakonec dokonale rozumí, přečtou si nějakou tu beletrii v měkkém křesle s kočkou na klíně a všechno je fajn. Hodně mi vadilo, že kniha chvílemi připomíná spleť instantních rádobymouder o tom, co je to láska, život, vztah, odpuštění...přímo stvořených k tomu, aby si je nějaký exot přišpendlil na facebook a doplnil je fotkou západu slunce. Nicméně sama autorka je mi sympatická. Je z ní cítit obrovská snaha vytvořit určitou atmosféru a nadšení pro věc (na konci knihy je dokonce pár receptů na některá jídla typická pro oblast, kde se příběh odehrává, aby čtenář vnímal knihu všemi smysly). Pro někoho tato kniha může být opravdu lékem a pokladem knihovničky. My, kteří raději Chucka Palahniuka, ji bohužel nejspíš nedokážeme ocenit.

15.05.2015

No vlastně nevím, co napsat. Kniha mě nejdříve neuvěřitelně chytla, ale pak ... i přes spousty fakt hlubokých myšlenek mě to přestalo místy bavit. Přesto mě to ale svým způsobem nakonec i zaujmulo.