Letní zahrada

(SPOILER) Doufám, že v roce 2025 je jasné, jaké ohavnosti nám v této knize autorka naservírovala. Je plná mizogynních, naprosto nerealistických toxických stereotypů, ze kterých se dělá nevolno.

Taťána nemá pochopení pro Amandu, kterou ubíjí péče o malé děti a dívá se skrze prsty na to, že spí v pyžamu místo sexy prádélka, případně nahá. Nic ve zlém, ale paní Taťána má v té době jedno dítě, které v jeho útlém dětství odkládala tu tam, tu onam, tu pomohla babička Vikki, tu Vikki nebo Francesca. Bez zábran a studu provozuje sex v místech a v čase, kdy mu může být svědkem její malé dítě. Taťánin vnitřní komentář na znásilnění, kterého se jí od manžela dostane je, že to pokoření jí patří. Po dalším, snad análním znásilnění, život rovněž plyne dál, Alexandra to uspokojilo, tak co. Pan manžel po hádce kvůli své vlastní nevěře Taťánu ztluče, až je celá oteklá, ale nakonec se vše vyřeší, jak jinak než sexem, takže dobrý.

Alexandr je násilnický i k dětem a tak to má být, s pánem domu se nediskutuje, zvlášť když to je voják.

Taťána pracuje 60 hodin týdně, ale denně peče čerstvý chléb s podezřelým složením, asi nějaký americký, protože kromě mouky s kváskem do něj dává mléko, cukr, droždí a vajíčka, má uklizeno a navařeno, vždy voní a kdykoli může, nosí jehly. Alexandr pořádně neví, jak se obsluhuje pračka se sušičkou (kterou asi těžko měli v Arizoně v padesátých letech), vypere si jen oblečení páchnoucí po svojí aférce. Taťána má stále chuť na sex a umí Alexandra dokonale potěšit.

Fyziognomické stereotypy jsou k nesnesení, Taťána je maličká, asi zejména proto, že si s takovou ženou může Alexandr pěkně užívat. Donekonečna čteme o tom, jak je štíhlá, pevná, má bujné poprsí, kulatý zadeček a v stáří nemá vrásky, zůstala štíhlá a krásná.

To vše bez ironie, prostě tohle je tajemství velké lásky a šmitec.

Co se týká děje, část je o posttraumatickém přežívání, část o tom, jak mají ve všem štěstí a realizují americký sen, akorát Taťána trpí sekundární neplodností, ale pak střih a bum, mají další tři děti. Anthony, který se od 14 nemohl snést s Alexandrem, ale to jsme neviděli, protože tam byl zrovna ten střih, je ve Vietnamu, kde proběhne kýč a kvůli štěstí Barringtonovic rodiny umře hodně lidí, hlavní ale je, že naše hrdiny Štěstěna neopustila.

Střih, osmdesátníci se širokou rodinou, spousta vnoučat a jiných lidí, kteří nás nezajímají, se sejdou na Díkuvzdání, Alexandra každý respektuje a neopováží se udělat cokoli, co by ho mohlo naštvat, Taťánu každý obdivuje. Místo do Petrohradu, kde by se to mohlo pěkně symbolicky uzavřít, zase by se procházeli po Letní zahradě nebo tak něco, jezdí do Vegas.

Zdařilá byla jen linka s Kantorovovými, akorát autorka nezvládla koncepčně uchopit vyprávění tak, aby dávalo smysl. Alexandrovu rodinu jsme měli poznat v první knize, nikoli v druhé, Sajka patřila taky jinam, ale co už. Je to škoda, mohla by to být epická sága, ale autorka na to nemá.

Ani závěrečný díl mě nezklamal. Možná někdo čekal, že celá kniha bude takový dlouhý happyend, ale mě se líbilo, že je taková dospělejší, prostě už to není jenom zamilovanost a touha, ale každodenní rutina, práce, starosti a někdy radosti. Myslím, že opakování stejných dějů: odchody do práce, pečení, starost o dítě i milování umocňují prožitek z knihy, čtenář má pocit, jako se hrdinům díval přes rameno a byl u všeho, čím si procházejí. Autorka zdárně popsala, co válečné (příp. i jiné) trauma může člověku způsobit, a proto není jednoduché zařadit se do běžného života. Hlavní dvojice žila dlouho od sebe, prožila jiné události a pak není automatické, že si k sobě hned najdou cestu. Myslím, že podstatné jsou i flashbacky do dětství Taťány, abychom pochopily její nezdolnost a odvahu, takže je vůbec nepovažuji za zbytečné. Paullina Simons dokázala stvořit opravdu krásné a obdivuhodné dílo. Děkuji za krásný čtenářský zážitek, který jsem si s celou sérií užila.

Celá série není knihami, které by se daly přečíst na jeden zátah. Děj se odehrává v opravdu nejtěžších dobách 20. století. Člověk těžko chápe, jaká traumata si lidé nesou z válek a všeho, co prodělali. Opravdu skvělý závěr a dotažení celé trilogie. Ovšem jediné, co mi vadilo, mi připadaly kapitoly, v nichž se Taťána vrací do dětství. Nějak mi to tam nesedlo, nevztahovalo se to aktuálně k probíhajícímu ději, takže jsem měla pocit, že to má jen knihu prodloužit. Podle mého názoru tohle mělo být v prvním díle.

Tak tenhle díl my dával opravdu hodně zabrat nevím přesně ale myslím že jsem ho měla rozečtenej asi 4 roky plus mínus a teprve dnes opulnoci jsem ho dočetla Taťána a Alexandr prostě mí dva oblíbenci ikdyž v tomhle díle my někdy šel Alexandr na nervy ale bez něj by to nebylo ono a bez Tání taky ne takže co se týče těhle dvou oba miluju ale celková kniha,no mohlo to být kratší ale jinak tuhle sérii miluju,a jednu hvězdu dávám z toho důvodu že jsem ji četla tak šíleně dlouho jinak se mi líbila ale má to svoje ALE.

Je pravda ,že než jsem se do knihy začetla, tak to chvíli trvalo, to je takový první menší mínus a druhý mínus Taťány práce, to mohlo být v knize o trochu méně řešené. Až na toto jsem byla opět spokojená.

Mě se závěrečný díl líbil snad nejvíc z celé série.
Jen jsem ke konci knihy měla problém vyznat se ve všech členech rodiny.
Jinak to byl krásný příběh.

Závěrečný díl mě po slabším druhém dílu bavil stejně, jako ten první, krásné zakončení super série.

Měděný jezdec byla jedna z nejlepších knih jaké jsem v životě četla a určitě se k ní jednou vrátím. Taťána a Alexandr byla rovněž skvělá a nezapomenutelná kniha.
Během prvních více než sto stran Letní zahrady jsem několikrát měla chuť knihu odložit. Měla jsem pocit, že čtu snad Padesát odstínů šedi. Dialogy o ničem: tady budeme bydlet, tady nebudeme bydlet, budeme nebo nebudeme žít v poušti. Jsem ráda, že jsem vytrvala.
Jakmile se Taťána s Alexandrem usadí a začneme sledovat jejich každodenní život, tak to začne být zajímavé. Jejich snaha se v Americe prosadit, jejich zaměstnání, budování domova, snaha o další dítě, velká manželská krize. Rovněž pasáže z Taťánina dětství, to vše vtáhne čtenáře a už nepustí. Během krize, kterou Taťána s Alexandrem prožívali, se mi dost znechutil Alexandr a jeho snaha ovládat životy druhých, aby bylo po jeho vůli a nedej bože když tak nebude. To, co Taťáně provedl bylo dle mého, neodpustitelné. Ale to by potom nebyl příběh té obrovské lásky, která přežila všechno. A Alexandr si s dalším průběhem knihy mou náklonost opět získal.
A tak postupně plyne život Taťány, Alexandra a jejich dětí, až se jejich nejstarší syn dostane do zajetí ve Vietnamu – zde jsou pasáže, při kterých čtenář napětím ani nedýchá, pasáže které knihu neskutečně oživí. Čtenář má mnohdy i slzy v očích.
A jsme na konci, Taťána s Alexandrem jsou staří a obklopení početnou rodinou, vzpomínají na své mládí a rekapitulují svůj život.
Jsem ráda, že jsem knihu neodložila, bylo to krásné završení celého příběhu. U některých pasáží jsem nic jiného než četbu nevnímala, tak mě vtáhly do děje. Některé pasáže mi přišli zbytečné, zdlouhavé a nepodstatné, autorka si je klidně mohla odpustit. Přesto mám z celé trilogie úžasný pocit, jsem ráda, že mi přišla do cesty a když jsem se na poslední straně s těmito úžasnými knižními hrdiny loučila, bylo mi smutno. Hodnotím nejvyšší možnou známkou.

Docela jsem z toho překvapená. První dva díly se mi zdály výborné, ale tady jsem se dlouho nemohla začíst. Jinak ale hezký příběh, jenom mi tam něco chybělo.

První dva díly velmi strhující, ten třetí se stále vrací do vzpomínek.....Ovšem příběh dvou mladých lidí a jejich věčné lásky je záviděnihodný, neuvěřitelné....A právě ta jejich láska jim pomohla všechno zlé překonat, navzdory válce.... A my se v dnešní době pozastavujeme nad tím, že nemůžeme bez prokázání bezinfekčnosti kam bychom chtěli....
A jaké možnosti měli oni v době hrůzostrašné války??? A přece byli šťastni.....

Poslední díl Taťány a Alexandra se odehrával v Americe, ale nečekalo je tam po válce nic moc válce jednoduchého a k tomu těžká zkouška se začlenit do běžného života. Bohužel, je dohání stále minulost Sovětského svazu, ale navzdory tomu jejich láska přetrvává.

Bohužel po 100 stranách knihu odkládám. Předchozí dva díly byly pěkné, do třetího dílu se nemohu začíst, ale třeba se k němu jednou vrátím.

Tak dočteno, nemohla jsem se začíst, až poslední třetina knihy mi začínala ubíhat. Ubylo akčních scén, přibylo sexu, nejhezčí byly vzpomínky na Rusko. Je krásné, když člověk potká lásku na celý život.

Hodnotím celou sérii. Měděný jezdec bezkonkurenčně nejlepší, ihned jsem si vyhledala Petrohrad (zde Leningrad), autorka popisuje město jako byste tam stáli a procházeli se Něvským prospektem, kolem Izakijevského chrámu, Ermitáže, Zimního paláce a samozřejmě Letní zahradou. Hladomor a strádání lidí v Leningradě, bombardování, to vše velice čtivě napsané. A samozřejmě nádherná láska Taťány a Alexandra, ta to dokresluje.
Druhý díl Taťána a Alexandr je o víře v pravou lásku a překonávání neuvěřitelných překážek, které osud hlavním hrdinům připravil.
A konečně třetí díl Letní zahrada je o vyrovnání se sám se sebou, o jizvách a šrámech, co si nesou sebou, po tom co prožili, o každodennosti v manželství, rodičovství, bylo to krásné, bylo to bolestné, ale přesto zvítězila ta jejich nekonečná láska a to dává naději.
K této sérii se jednou určitě vrátím, autorka napsala skvělou ságu počínající v 30 letech minulého století až téměř do současnosti.

Ještě jsem nečetla takhle nevyvazenou knížku. Kousek se čte skoro sám a pak se nejde prokousat stránkou. Přijde mi, ze se vsechno stále točí v kruhu... BTW, opravdu jsme museli být u každé jedné soulože? Připadám si jako smirak.

Tak tento díl se mi moc nelíbil ani se mi ne moc hezky četl. Dvě třetiny románu byl rozvleklý, chvílemi rádoby romantický, chvílemi rádoby akční. Nejvíce se mi líbily a hezky četli pasáže vzpomínkové. Je pravda že poslední třetina románu byla lepší a přečetla jsem ji rychle, ale celkově se můj názor nezměnil, ke knize se již asi nikdy nevrátím.

Tuto knihu jsem protrpěla. Než jsem dočetla, přečetla jsem dalších 5 knih, protože v kuse se to číst nedalo. Proto dávám jen 2 hvězdy.

Přiznám se, že po přečtení recenzí na třetí jsem docela přemýšlela, zda si ho vůbec koupit. Zvědavost zvítězila a já se do knihy pustila. Ze začátku mi chvíli trvalo než jsem se do knihy začetla. Chybělo mi Rusko, chyběl mi Leningrad a Lazarevo. Nicméně, i americká část stála za to. Miluji sérii Měděného jezdce a i tuhle knihu řadím na vysoké místo. Příběh je jiný, je bolavý, plný slz a traumat z války. Jsem ráda, že se do toho autorka pustila a že jsme měli možnost vidět, že i ten vysněný život daleko od všeho zlého není jednoduchý. Taťiana a Alexandr jsou ale velcí bojovníci a jen tak něco je nedostane :)

Problém autorky je, že se očividně nedokáže rozhodnout, jestli psát romantické nebo akční příběhy. Nesmyslně je pak kombinuje do jedné knížky a čtenář pak dostává jakousi splácaninu. Poslední část z Vietnamu mi přišla celkem zbytečná a čtenář opět dostal potvrzeno, že Alexandr je zřejmě nesmrtelný.
Obecně mám s postavou Alexandra velký problém, pro mě to není láskyplný manžel, ale především despota a cholerik, který musí svoji manželku neustále ovládat.