1. Domů
2. Autoři
3. Paullina Simons
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 6
• Bazar 16
• Životopis
• Citáty 19
• Diskuze 5

Připravovaná kniha Paullina Simons

Světlo na Lavélu

Píše se rok 1929 a svět stojí na pokraji velkých změn. Finn Evans je úspěšný bostonský bankéř s tajemstvím, které by mohlo ohrozit celý jeho pečlivě vystavěný i... detail knihy

Nové komentáře u knih Paullina Simons

Měděný jezdec

„Příběh velké romantické lásky. Mladá sedmnáctiletá Taťána Metanovová žije se svou rodinou v Leningradu. Je však léto 1941 a město bude brzy ve válce. Ráno 22.6. 1941 probudí Taťánu matka s tím, že bude vysílat rádio a generál Molotov vyhlásí, že se Sovětský svaz dostal do války s Německem. Rodiče pošlou její dvojče Pašu do tábora do bezpečí a Táňu nakoupit potraviny. A se zmrzlinou v ruce na lavičce Táňa uvidí svou životní lásku - vojáka Rudé armády Alexandra Bělova. Oba se do sebe ihned zamilují, Alexandr Taťáně pomůže zakoupit potraviny, ale ona posléze zjistí, že je to přítel její sestry Dáši. Mladí lidé se snaží svou lásku ukončit, posléze schovat, ale... Alexandr pomáhá oběma sestrám přežít ve vyhladovělém městě. Po půl roce z rozvětvené rodiny již zůstanou jen Dáša a Taťána, Alexandr jim pomůže dostat se z hladového města pryč. Kdyby zde příběh skončil, dala bych 5*. Příběh Taťány a Alexandra v Lazarevu mne nechytil. Do tohoto příběhu mi tolik erotiky opravdu nesedělo. V každém případě konec knihy se mi opět hodně líbil. Čeho je schopná čistá, nesobecká láska... hezké, místy velmi romantické čtení (až červená knihovna, což moc nemusím). Kdyby bylo stran o polovinu méně, nic by se nestalo. Někdy naprosto nesmyslné dialogy, děj se táhl... Zatím nevím, zda se mi bude chtít, případně kdy, číst další díly série... V každém případě toho Taťána zažila tolik jako několik lidí za celý svůj život a všechno přežila... Připomíná mi kočku s devíti životy...“... celý text
— knihovnička007

---

Taťána a Alexandr

„Děj Taťány a Alexandra přímo navazuje na děj první díl trilogie Měděný jezdec. Předem tedy upozorňuji, že moje recenze obsahuje několik spoilerů. Poté, co se Taťána a Alexandr rozloučili v nemocnici, rozbíhá se osud obou hrdinů dvěma různými směry. Zatímco Táňa pokračuje ve svém útěku do Ameriky, Alexandr zůstává v Sovětském svazu a čelí následkům Dimitrijovy zrady. Jak to otřese jejich vztahem? Přežijí? Jak budou schopni žít s nevědomostí, zda je ten druhý ještě naživu? A setkají se ještě někdy? Kniha se nyní odehrává na dvou frontách – v Rusku a ve Spojených státech. Tato dvojí linie dává knize trochu jiný, nový a zajímavý rozměr. Na jedné straně sledujeme Taťáninu snahu začlenit se do nové společnosti, do nového života, do nového kulturního prostředí, které je pro ni navíc relativně bezpečné, když denně není ohrožován její život. Přesto se se smrtí a válečným řáděním setkává každý den, když se zapracuje jako zdravotní sestra a ošetřuje raněné vojáky, co se dostanou do USA. Naproti tomu sledujeme Alexandra a jeho boj o přežití – ve vězení, transportním táboře, na sebevražedných misích, kam je vysílán v první linii. Tato dvojí cesta tak umožňuje autorce skvěle vykreslovat různá prostředí, rozličné situace, a to velmi nenásilným způsobem tak, aby to zbytečně nenarušovalo tok událostí. Člověk má přesto dojem, že je vtažen do děje a jednotlivá místa prochází a poznává spolu s postavami. Za to Simonsové rozhodně patří plusové body. Dějově je kniha opět plná různých nečekaných zvratů, autorčin styl psaní je neuvěřitelně lehký a čtivý. Přesto jsem však byla lehce zklamaná z konce, který mi připadal trochu uspěchaný, což se podle mého úplně neslučovalo se zbytkem knihy a s předchozím dílem, který byl velmi detailní a nabitý akcí a dějem až do samého konce. To jsem bohužel u Taťány a Alexandra bohužel v závěru postrádala. Ale to bych viděla jako jediné větší negativum knihy. Stejně jako v Měděném jezdci se i tato kniha detailně věnuje osudu dvou našich hlavních hrdinů. Ačkoliv se nám na dějovou linii nabalují další, vedlejší postavy, které zde hrají svoji nezaměnitelnou roli, Táňa s Alexandrem i přesto hrají prim. Autorka skvěle využila prostoru knihy, aby oba charaktery dále rozvíjela a udržela je oba jako komplexně pojaté, dopodrobna propracované postavy. I za to si jistě Simonsová zaslouží pochvalu, protože se jí to daří na velmi vysoké úrovni. Máme tak možnost sledovat Taťáninu neutuchající umanutost, houževnatost, odhodlanost a starostlivost, když přijde na záchranu Alexandrova života. Vlastnosti této hrdinky mne nepřestávaly fascinovat a já ji jen obdivovala za to, jaká byla. U Alexandra se pak prohlubuje jeho tvrdohlavost a potřeba Taťánu ochraňovat před čímkoliv, co by jí mohlo ublížit, hlavně před sebou samým. V jeho podání to skoro až hraničí s posedlostí, neovladatelnou potřebou jí nařizovat, co může nebo nemůže dělat – to vše z důvodu, že má Alexandr o Taťánu strach a miluje ji příliš na to, aby se smířil s představou toho, že by se jí něco stalo. Tato umanutost a tvrdohlavost se objevila již v předchozí knize a i zde se autorce podařilo ji skvěle udržet, přestože se Taťána s Alexandrem většinu knihy spolu vůbec nevidí. Čtenář to zde však podvědomě cítí. A já z toho, jak Simonsová vykresluje charaktery, byla naprosto nadšená. Nakonec dávám knize 80 % a k přečtení doporučuji.“... celý text
— sgjoli

---

Měděný jezdec

„Taťána Metanovová je dospívající dívka žijící v Leningradu se svými rodiči, prarodiči a dvěma sourozenci. Všichni ví, že ve světě zuří druhá světová válka, ale nikdo z nich si to stejně moc nepřipouští – do Leningradu válečný rej zatím ještě nedorazil a všichni si připadají v bezpečí. Tánin největší problém v tuto chvíli představuje fakt, že se zamilovala do vojáka Alexandra Bělova, který však chodí s její sestrou Dášou. Ta se samozřejmě nesmí o ničem dozvědět – Táňa ji má moc ráda a za žádnou cenu jí nechce ublížit, i když ví, že udržet své city v tajnosti bude pro ni hrozně těžké. O to víc, když Alexandr její city opětuje, začne se s ní pravidelně vídat a Dášu tak vlastně podvádí. Mezitím válka zasáhne i Leningrad a nekompromisně vstoupí do života všech jeho obyvatel, včetně rodiny Metanovových. Dokáže láska Taťány a Alexandra vytrvat a najít si své místo ve světě? Kniha, pojmenovaná podle poemy A. S. Puškina a sochy jezdce stojící v Leningradu, je prvním dílem z trilogie vyprávějící silný příběh dvou lidí a jejich lásky. Jde o historickou romanci zobrazující boj Taťány a Alexandra, a to boj hned dvojí. Jednak o vlastní život a jednak boj o to, aby mohli být spolu a svůj vztah pomalu rozvíjet. Obojí je však ohrožováno jak válečnými událostmi, tak lidmi, kteří se pohybují okolo nich a kteří by jejich životy i vztah mohli nenávratně zničit. Autorka si při vyprávění rozhodně nebere servítky, co se detailů týče. Důkladně nám popisuje, jaké to bylo žít v Leningradu během okupace – velice sugestivně líčí hladomor a mráz, které obyvatele sužovaly, zblízka popisuje pocity jednotlivých postav, nebrání se ani detailnějším milostným scénám, neváhá nechat zemřít některé postavy, u kterých bychom to nečekali, a ještě nám popíše, jak s mrtvými těly ostatní lidé naložili. Toto realistické, místy syrové vyprávění jistě nenechá mnoho čtenářů chladnými a poskytne nejeden silný čtenářský zážitek. Zároveň se knihou skvěle táhne pocit číhající hrozby, kdy ani jedna z postav neví, co se stane v příštím dnu. Čtenáře to tak celou dobu nechává ve stavu napětí, protože tuto hrozbu podvědomě tuší a očekává ji spolu s postavami. O to víc, když jednu z hrozeb představuje Alexandrův „nejlepší“ přítel Dimitrij, který podle některých internetových diskuzí patří očividně mezi nejméně oblíbené postavy knihy (k čemuž já se jedině připojím). Konec knihy je pak úžasným akčním vyvrcholením, které nám nabízí jakousi naději díky své neukončenosti, což autorka skvěle vykalkulovala – závěr knihy vás přímo láká k tomu, abyste se co nejdříve vrhli do dalšího dílu trilogie. Co se týče mě, já knihu rozhodně chválím, a zase jen chválím. Čekala jsem romantický příběh (ale ne kýčovitě podaný) posazený na historickém pozadí, který se člověku vryje do paměti, a toho se mi dostalo ve vrchovaté míře. Z knihy jsem jednoznačně nadšená. Simonsová zde předvedla svoji schopnost napsat silný příběh se skvěle vystavěnou zápletkou, hutnou atmosférou a zajímavými charaktery, a to celé postavené na pozadí skutečných historických událostí. Dávám 100 % a rozhodně doporučuji!“... celý text
— sgjoli

---

---

Letní zahrada

„Na závěrečný, třetí díl romantické ságy jsem se těšila hned po dočtení druhého dílu s názvem Taťána a Alexandr. Byla jsem zvědavá, jak to všechno dopadne, a to nejdůležitější - jestli Taťána a Alexandr budou konečně bok po boku druhého šťastní a dokáží se odpoutat se od minulosti. Sice mi Letní zahrada leží v knihovničce už od listopadu loňského roku, kdy kniha vyšla, ale já jsem se k ní, bohužel. dostala až nyní. Největší zásluhu na tom zcela určitě má můj nedostatečný dostatek volného času, ale také to, že jsem si tuto knihu chtěla vychutnat co nejdéle. Takže jsem dlouhou dobu přemýšlela nad tím, co se asi může dalšího stát při cestě za štestím a když už jsem se do ní pustila, chtěla jsem, aby se mnou strávila co nejdelší dobu, protože do tohoto příběhu jsem se zamilovala již s prvním dílem, Měděným jezdcem. Nedokázala jsem si prostě představit, že další díl již nebude. Při té představě jakoby byl člověk o něco ochuzen, protože pokud čtete knihu, která má více dílů, dokonale zapadnete do příběhu a jen horko těžko se pak s postavami loučíte. Letní zahrada, již samotný název by nás mohl oklamat tím, že závěrečný díl bude jiný než ty předešlé a že se konečně naši dva hrdinové budou pouze radovat a užívat si společně svého syna Anthonyho. Ale kdepak, to by bylo moc jednoduché. Stejně jako není jednoduchý život nikoho z nás, ani Taťána a Alexandr nejsou kdejakých trápení ušetřeni. I přesto, že si prošli peklem druhé světové války, přišli o spoustu rodinných příslušníků a lidem blízkých jejich srdcím, jejich minulost se jim neustále vrací a neumožní jim zapomenout. V Letní zahradě je neustále přítomný strach - co kdyby náhodou někdo zjistil, že po Alexandrovi je v Sovětském svazu vyhlášeno pátrání? Co kdyby ho náhodou někdo nařkl ze špionáže? Je před námi spousta otazníků a odpovědi k nám přicházejí jen pozvolna. Takže malý Anthony se s rodiči stěhuje z místa na místo, nikde si nemůže najít kamarády. Do toho všeho jsou tady ještě sny, které každý člen rodiny má. Splní se jim však někdy? Třetí díl byl stejný, ale zároveň úplne jiný než předchozí dva. Stejný z toho důvodu, že když už si chceme konečně oddychnout a začít se radovat, tak se stane něco, co nás vyvede z našeho omylu. Proto jsem již od začátku četla s opatrností a očekávala jsem, kdy je tomu skutečně tak jak je to psáno a kdy mě naopak čeká něco, co vezme vítr z plachet nejen mě, ale celé rodině Barringtonových. A jiný je tento díl v tom, že mi chvílemi až neuvěřitelným způsobem lezly hlavní postavy na nervy. Vadila mi Taťánina naivita, klid a nevědomost. Vadila mi Alexandrova nařčení, nevěřícnost a obviňování. Snad jediným, kdo mi skoro celý příběh nevadil, byl Anthony. I když ten je prostě po Alexandrovi - tvrdohlavý a jde si prostě za svým. A navíc je tento díl nejvíce podobný příběhům z červené knihovny. Opětovně jsem při čtení zažila neuvěřitelné množství pocitů - strach, radost, štestí, hrůza, vztek, naivita - doslova jak na kolotoči hlavou dolů. Ale byla to jízda, která stála za to a na kterou jen tak nezapomenu. Často se mi nestává, aby ve mně jedna kniha vyvolala tolik protichůdných a smíšených pocitů. V Letní zahradě se seznámíme se spoustou nových postav. Některé z nich jsou pro nás důležité, jiné zapomeneme stejně rychle jako jsme se s nimi seznámili. Některé z nich mi sedly, jiné nikoliv. Líbil se mi obsáhlý počet stránek, protože zbožňuji knihy, které se mnou zůstanou po delší dobu. Letní zahrada je doplněna o kapitoly z Tánina dětství, takže alespoň jí můžeme ještě lépe poznat. Co mě však překvapilo, je fakt, že ve třetím díle nenechala autorka větší prostor pro naší mlsnou fantazii, ale popsala nám úplne vše, co mohla. Víme, jak vše dopadne, takže nemůžeme po dočtení přemýšlet nad tím co by, kdyby, ale máme to před očima naservírováno jako lahodný pokrm s třešničkou na dortu. Což je trochu škoda, protože já ráda po dočtení jakékoliv knihy ráda fantazíruju. O obálce knihy se také hodně diskutuje. Některým se líbí, jiní ji zavrhují. Mně osobně se líbí, protože už jen ta barevnost na ní mě vtahuje někam do jiného světa, pryč od každodenních starostí a povinností. A navíc - všechny tři díly, každý jinak barevný, vypadají vedle sebe v knihovně naprosto dokonale. Jsem zvědavá, zda-li u nás vyjde některá další kniha od Paulliny Simonsové. Pokud se tak stane, nenechám si jí ujít již z toho důvodu, abych se přesvědčila, jestli i její další příběhy, jsou stejně návykové, jako byly všechny tři díly této romantické trilogie. Nakladatelství: Ikar Rok vydání: 2013 Počet stran: 632 Překlad: Milena Pellarová“... celý text
— monushka

---

Letní zahrada

„Paullina Simons se narodila v Leningradě v roce 1963. V deseti letech se odstěhovala s rodinou do USA. Rusku však zůstala v srdci věrná a zasvětila mu trilogii o osudech Taťány a Alexandra. První díl této trilogie, Měděný jezdec, který ve Spojených státech vyšel v roce 2001, byl do češtiny přeložen již v roce 2004. Na další díly jsme si ovšem museli počkat až do roku 2013. Závěrečný díl má název Letní zahrada a dějové spadá do období po II. světové válce. V předchozích dílech jsme měli možnost sledovat osudy Taťány a Alexandra v průběhu války. Nyní už je po válce. Dramatická a vypjatá atmosféra války je pryč a všichni, kteří přečetli oba předchozí díly jistě přejí této dvojici dlouhý a klidný život. Jenže jak všichni víme, život není procházka růžovým sadem. Paullina Simons je vynikající spisovatelka, jejíž knihy jsou plné napětí a zvratů. A Letní zahrada není výjimkou. Jak už se z anotace dovídáme děj závěrečného dílu této ságy se odehrává v Americe a tentokrát se už děj netočí jen kolem Taťány a Alexandra, ale velký prostor zde získává i jejich společný syn Anthony. S napsáním svého názoru na tuto knihu jsem hodně dlouho otálela, protože tato trilogie se stala mou srdeční záležitostí a já jsem tak trochu doufala, že časem ze mě všechny ty intenzivní pocity vyprchají. Bohužel se tak nestalo a já se teď budu muset hodně krotit, aby nebyla tahle recenze jen srdíčkově růžová :-D Názory na jednotlivé díly se liší. Ano, každý díl je úplně jiný, ale to je přeci známka toho, že Paullina Simons je úžasná spisovatelka, která nám má co nabídnout a dokáže zaujmout každého čtenáře. Podobně jako u druhého dílu, Taťána a Alexandr, se často ocitáme zpátky v minulosti, kde je stále rozvíjen děj z předchozích dílů. Válka změní každého a Alexandr si prožil opravdu hodně. Už to není ten stejný Šura jako v Měděném jezdci. A ani Taťána nezůstala stejná. Je ještě tvrdohlavější než dřív. Je tak tvrdohlavá, že jsem na ni jednu chvíli dost nadávala. A to už je co říct. Ale na druhou stranu ji chápu. Miluje své chlapy tak, že by pro ně i zemřela. Taková Taťána prostě je. To musí být všem jasné už do zimy v Leningradě. No a jak vypadá láska poznamená gulagem? Změní se stejně jako Alexandrovo tělo, které je nyní pokryté množstvím tetování. Ale jen jedno jediné si nechal Alexandr udělat dobrovolně. Po válce přibydou i jizvy a to nejen na těle ale i na duši. Alexandře, můžeš utíkat, ale před minulostí neutečeš, tu si neseš v sobě. Konec série jsem obrečela. Přišlo mi strašně smutné, že se s touto dvojicí musím rozloučit potom, čím vším jsme si „společně“ prošli. Celá trilogie je vyčerpávající. Emoce se ve vás bouří a vy jste naštvaní na Alexandra, Taťánu, lidstvo, válku a nakonec vlastně i sami na sebe, ale přesto všechno vám toho spoustu dá. Jak už jsem se zmínila, je pro mě Měděný jezdec srdeční záležitost. Budu ho doporučovat všude, kde budu moct. A upřímně doufám, že si od Paulliny Simons ještě něco česky přečtu. Byla by to obrovská škoda, kdyby ne. Ale za to, žes mě nesl na zádech, žes táhl sáňky s mými mrtvými, žes mi dal poslední kůrku chleba, že ses kvůli mně nechal zmrzačit, za syna, kterého jsi mi dal, za těch devětadvacet dní, kdy jsme žili jako rajští ptáci, za písek v Naples a víno v Napa, za všechny ty dny, kdy jsi pro mě znamenal první i poslední můj dech, za Orbeliho – ti odpustím.“... celý text
— Lensiiee