Les
Jan Hlubek
Nejvýraznější autor české hororové scény Jan Hlubek přichází na trh s prvním slasherovým románem. Na světě existuje nespočet záhadných koutů. Někdo je nazývá geopatogenní zóny. Zóny, kde se dějí jevy překračující chápání lidského mozku. Ovšem co když je za tím něco víc? Mizení beze stopy. Nevyřešená úmrtí. Nemusíte věřit v taková místa a v jejich moc. Tahle místa věří ve vás... a možná mají hlad a žízeň! Nelidský chtíč! Během parného léta roku 1994 parta teenagerů míří do srdce Šumavy vstříc divokému dobrodružství. Nechávají strasti školy a velkoměsta za koly svého auťáku a na zřeteli mají pouze nezřízené povyražení. Jenže znají se dost dobře? Vždyť občas kdekdo z nás tají hrůznou pravdu, aniž by bylo cokoli zřejmé. Navíc nemají tušení, že lesy, do nichž jedou, skrývají odvěké tajemství, příšernější a starší než sama smrt.... celý text
Přidat komentář
Můj první kontakt s českým hororem/slasherem dopadl na výbornou. Archetypy postav jedou perfektně podle šablon, které znáte z béčkových hororů, což tady beru za jedno velké plus. Autor příběhu dodává pak správné tempo, kulisy českých lesů, mojí milované Ostravy, řádnou dávku krve a neznámého ZLA. Je to béčko jako víno, a pokud máte tohle rádi, tak tip pro vás: vezměte si knihu do vlaku - ideálně, pokud pojedete pod stan z Ostravy na Šumavu či do Beskyd. Hezké čtení všem a já se jdu kouknout na Rosie!
Další skvělý počin od pana Hlubka, při kterém se rozhodně nebudete nudit. Od Rosie věnované spíše mladším čtenářům nyní zabrousíme přímo do hororového lesa, kde nechybí napětí a ani strach. Knihu jsem přečetla během pár dní. Trochu jsem kvůli obálce váhala, co od ní očekávat. Ale pokud máte rádi horory, tak rozhodně doporučuji. Jednu hvězdičku strhávám za poslední část v autě.
Storka odsejpá od začátku do konce, ani vteřinu jsem se nenudila. Po první třetině už tu knížku neodložíte. Je tam přesně to, co od slasheru očekáváte. Vlastně do teď mám vtíravej pocit, že tam je spousta scén, který "už jsem někde viděla". Ale to je všechno způsobený jenom tím, že člověk má už něco načteno a filmů viděl mraky
pro ty, kdo horor milují, je to taková oddechovka, začátečník minimálně letos nepůjde do lesa na houby...
Neseděla mi jen jedna malinká část, ale to Vám tady neprozradím, protože tohle si MUSÍTE přečíst.
(SPOILER)
Musím uznat, že tento druh hororu moc nemusím... vlastně mě spíš nebaví. Ale když ke krváku přidáte nadpřirozeno a temné síly, tak to je přesně něco pro mě! Děj se odehrává jen v několika málo dnech a z pohledů různých osob. Dohromady to dává obsáhlý děj plný brutality, které se samotný autor očividně vůbec nebojí a nemá ohledně těchto zrůdností žádné zábrany. Takže pokud máte strach u knih Darcy Coates, tak se na tuhle knihu nekoukejte ani z dálky!
Jediné co mě tedy trochu mrzelo, ale zároveň se mi líbilo, bylo neobjasnění temných sil. Jestli tam bylo, tak mi úspěšně uniklo, ale pokud ne, tak jsem zcela spokojená. Proč by mělo být veškeré nadpřirozené zlo na světě objasněno? Ve většině knih to tak sice je a je to takové rozuzlení, ale nejedná se o podmínku. Musíte zde prostě použít fantazii! A proto tento konec může být unikátní. Každý si ho totiž přebere po svém, namísto toho, aby mu ho autor naservíroval až pod nos.
Obálka vypadá na oko děsivě, ale ten kukuč se mi vybavil pokaždé, když v knize "zazněl hlas ZLA": Poooojď, čšššlověčše...
Obálka mi lehce připomněla moje období puberty, kdy jsem na prvních WHSkách čučela na horory typu Kořeny a pod. - vlastně též Slasher styl, jako tato kniha... Takže za mne: OK
Formát a brožovaná vazba je ideální s sebou do batůžku či klidně kabelky - vejde se a nepronese se
Doporučuji někam pod stan, nejlépe do lesa
Já měla s sebou v batůžku...
Poprvé jsem ji vytáhla v busu cestou k lékaři. Paní vedle mne pořád pokukovala a nevím proč se stáhla k oknu a po očku sem tam jukla znovu a znovu na obálku mé knihy. Jsem dobrák od kosti: natočila jsem nenápadně knihu tak, aby paní měla ten nejlepší výhled
Podruhé jsem knihu vyndala v čekárně u lékaře... Vzhledem k tomu, že to bylo na Hematologii, měla tvář z obálky konkurenci v letácích a plakátech.
Moje lékařka "upírka" se pokaždé ptá, co zas čtu nového... Tož jsem se jí pochlubila. Pravila: "no, tak doufám, že najdu dobrou žílu... jestli díky tomu nebudete dnes ten typ z toho rčení, že by se vás krve nedořezal..." Ale jo... dořezala, teda... dobodala... jehlou.
Knihu jsem držela v ruce i při čekání na bus domů, řidiče znám, tak si dovolil zažertovat: "Jestli chceš jízdenku zdarma, tak to řekni rovnou... nemusíš na mne vytahovat bubáky..."
Tak to k obálce - užily jsme si se "slečnou bubákovou" docela legraci
A když jsem večer knihu dočítala už v teple domova, se sklenkou vínka a oblíbenou tvrdší muzikou ve sluchátkách, můj muž pravil: "Když to vidím, tak už chápu, proč k tobě kocour dneska nejde..."
Teď k ději:
Předmluva jasně naznačila, CO mohu očekávat, takže: ano, pro mne to byla taková příjemná "krvavá oddechovka" - je to takový ten styl, co se čte sám, není tam žádná záludnost, která by vám vrtala hlavou, vše máte dávkováno a servírováno tak, abyste mohli v klidu číst, seznámit se s osobami a čekat, kdy přijde první kapka krve... Pokud sledujete názvy kapitol, hlavně data, tak se nemůžete ztratit ani kdybyste chtěli...
"Akční" scény mohly klidně být popsány víc do detailů, ale četla jsem v FB skupině, že autor napsal knihu za měsíc - v tom případě super, protože ta jistá přímočarost a místy lehká strohost tomu vůbec nevadí, ono by zde asi větší rozvedení nemuselo dělat dobrotu...
Z postav jsem nejvíce fandila Vojtovi... tolik jsem mu přála, aby aspoň on... A nejvíc jsem si na něj vzpomněla, když jsem po dočtení vzala do ruky putovní kámen, nalezený v Plzni cestou na bus - není sice velikosti tenisového míčku (kdo četl - chápe), ani tvarem nesedí... ale tedy to pomalování...
Z děje nic neprozradím - nesnáším spojlery a snažím se jim vyhýbat co jen to jde, ale asi mě dlouho budou strašit věty:
"Ahoj, tati" a "Kdopak chytá v pavučině, kdo?" - Ona totiž na Šumavě opravdu je oblast zvaná Pavučina... a jelikož na Šumavu to máme přes humna a často tam jezdíme, asi budu od této chvíle na šumavské smrky s respektem... Kdo to na Šumavě zná, ten ví, že šumavský smrk vypadá kapku jinak, než obyčejný smrk: těžké záclony z jehličí spuštěné k zemi... Jo: měla jsem to jasně před očima, když jsem četla pasáže z lesa... Snad šumění v jejich větví budu vnímat i nadále jako krásný projev větru a ne jako "hlas ZLA"
Konec jsem čekala podobný tomu, který v knize je použit, jen jsem nečekala na poslední chvíli ještě nové osazenstvo v seznamu postav Ale nevadí: ono to tak asi bylo lepší
Knihu bych se nebála doporučit i těm, kdo se "bubákovitějších" hororů "bojí" - zvládnou to v pohodě podle mne i slabší nátury... Pro nás, co ujíždíme i na drsnějších formách hororů je to spíše oddechovka (já vím, opakuji se, ale někdy to tak prostě být musí) a pro nás, kdo jsme vyrostli na "slasherech" filmových (s nástupem VHS kazet, s tím, pro tu dobu typickým "dabingem, se jich tehdy vyrojilo jako máku), je to poměrně fajn forma zavzpomínání
Tak snad jsem nic nezapomněla...
Malá knižka zo žánru ktorý je už obohratý zo všetkých strán - horor. A pritom by bola veľmi veľká chyba nedať Hlubkovmu LESu šancu. Kto horor konzumuje na tony vo všetkých formách (film, knihy, poviedky, výplatné pásky), toho veľmi neprekvapí, nevystraší, ale pre sezónneho čitateľa strašideľných príbehov to bude milým prekvapením.
Tuhle malou knížečku s půvabným obrázkem na obálce jsem otevírala se značnou nedůvěrou. Četla jsem mnoho recenzí před tím, než jsem se do dílka pustila a spousta čtenářů nebyla spokojená a cítila jsem z nich jisté zklamání. Zároveň jsem narazila na recenze lidí, kteří jásali nadšením. Podle mě jde hlavně o to, že někteří příznivci hororových příběhů nepochopili anebo nebyli dopředu srozuměni s žánrem, v němž je tahle knížka napsaná, tedy že jde o slasherový horor. Tzv. Slasher je podžánr hororu, taková pořádná vyvražďovačka a nemusí být pro všechny. Sám autor přiznává, že jde o brakovou literaturu, která má zabavit, vyděsit, znechutit a občas třeba i vzrušit. Rozhodně nic pro slabší povahy.
Příběh se mi ze začátku zdál hodně povrchní. Postavám jsem nemohla přijít na chuť, ale když jsem se začetla, přestala přemýšlet a nechala se vtáhnout, bylo to super. Napětí a děsivou atmosféru střídaly vraždy, které byly opravdu dobře popsané… takové správné chuťovky. Nepovažuji se za nějak zvlášť silnou povahu, ale tady jsem to zvládla s přehledem. A zajímalo mě, jak to skončí. Hlavně přibližně od půlky bylo těžké knihu odložit.
Takže doporučuji někomu, kdo nemá úplně slabý žaludek, kdo hledá rychlé a efektivní zabavení, a kdo se rád bojí. Doporučuji číst na samotě u lesa v nějaké pěkné dřevěné chajdaloupce. :-D
Bída. Nijak mě to neoslovilo. Téma už nesčetněkrát proprané ve filmech i knihách. Autor nepřišel s ničím zajímavým. Navíc je to napsané tak, že to docela nudí. Za mě nedoporučuji. Ztráta času.
„Nikdy je dlouhá doba, příliš dlouhá, zejména pro jednotlivce stojící proti věčnosti.“ Milo ma prekvapilo, že je to menej bláznivé, než som čakal. Jan Hlubek zasadil svoj hororový príbeh do svojráznych 90. rokov a do hlbokých, temných šumavských lesov. Znie to úžasne, však? Treba povedať, že autorsky na to má. Jeho štýl je svižný, ale nie béčkarský. Jan nepoužíva zbytočné, nikam nevedúce vedľajšie odbočky. Miestami to možno skôr pripomína filmový scenár, než „bežnú“ literatúru, ale prečo nie. Dialógy sú plus-mínus skvelé. Atmosféra lesov a starých dobrých deväťdesiatok nie je zlá. Chronologicky roztrieštený dej niekomu sadne a niekomu nie, ale aspoň čitateľ nemá nič naservírované na podnose a musí sa nad tým zamyslieť, čo je v dnešnej pohodlnej dobe fajn. Problém Lesa vidím v tom, že na to ide prirýchlo. Atmosféra lesov sa určite dala podať náruživejšie. Čiastočne ma sklamala i atmosféra obľúbených 90. rokov. Pritom stačilo málo. Napr. pri vete „mama pripravovala večeru“ napísať akú (niečo bežné pre dané desaťročie: dukátové buchtičky, mäso zapečené s eidamom a broskyňovým kompótom...). Alebo pri zmienke o osvetlení sa neuspokojiť s vetou „typická socialistická lampa“, ale detailne ju opísať. Drobnosti a pritom by perfektne splnili účel. Pri práci s psychológiou postáv som cítil záujem zo strany spisovateľa, ale pravdupovediac mi hrdinovia pripadali zameniteľní a neviditeľní. Gore a sexu nebolo až tak veľa, čo je paradoxne dobre. Úvodnému slovu vytýkam miešanie jabĺk s hruškami: Texaský masaker motorovou pílou nie je slasher. Je to hixploitation. Les by som odporúčal asi najmä mladým čitateľom, ktorí s hororom začínajú. Pre žánrovo skúsenejších to bude „len“ Evil Dead na Šumave s rýchlym tempom. Skoro z každej kapitoly som cítil, akú peknú poklonu Jan vysekol svojmu obľúbenému žánru. Lenže práve to je problém: vložil do textu veľa poklôn a málo seba. Les každopádne určite nie je zlá kniha, ale aj kebyže chcem prižmúriť oči a dať až 4*, okamžite sa mi z tmy vynoria diabolské lesné poviedky Barrona alebo Fracassiho, v porovnaní s ktorými sa Les nachádza predsa len niekde inde. Mnohým sa na Lese páči práve to, že sa na nič nehrá, ale mne by práveže po štyridsiatke vyhovovalo, kebyže sa „hrá“. Okrem spomínaného úvodného slova je súčasťou knihy i autorov medailónik a doslov.
Les je skutečně slasher, horor typu krvák, který si nehraje na žádné psycho drama, ale libuje je si ve vyhřezlých mozcích, seker zaseknutých v hlavách, či drápů trhajících vnitřnosti a hlavy. Autor použil klasické "klišé" tohoto žánru, tedy skupinku nadržených a opilých studentů, kteří myslí zcela jinak, než normální člověk. A krvavá show tedy může začít... Hledat logiku, vysvětlení, zde nemá smysl, pekelná entita je tu, je nezastavitelná (ani Ostraváky), je tu věčně (asi), a buďme rádi, že se drží v temných hvozdech Šumavy. Je to bestiálnější a krvavější varianta slavnější Karikovy Trhliny. Když přistoupíte na pravidla "hry" žánru a autora, pobavíte se...
V prvom rade musím povedať, že som nevedela, čo mám čakať, keďže tento žáner nečítam, ak neberiem do úvahy Stephena Kinga, na ktorom som prakticky vyrastala. Čakala som nejaký veľký underground, extrémny hnus a zvrátenosti, avšak kniha Les ma veľmi pozitívne prekvapila! Pokojne by som ju dala prečítať aj svojej babke, lebo bola napísaná veľmi kultúrne, plynule odsýpala, držala pozornosť, mala skvelú atmosféru ani na minútu nenudila. Páčili sa mi, ako bol dej vyvážený, striedal sa príbeh študentov na výlete a príbeh dvoch lúzrov, ktorý prišli na chatu vyvolávať duchov, len sa im to trošku vymklo z rúk. Autor má veľký talent na opisy, ktoré vám podá tak, že si viete živo situáciu predstaviť, akoby ste sa v nej sami ocitli, a to si myslím, je pre čitateľa, veľmi dôležité. Teším sa na ďalšie autorove počiny.
Milá jednohubka, na které je nejstrašidelnější obálka. Čistý béčkový slasher s nádechem tajemna. Místy mi nevyhovoval autorův styl (výplňová slova a slovní omáčky), občas mě vytrhl z děje. Ale jinak je kniha čtivá a bavila.
Čekal jsem krvák ve stylu Marka E. Pochy, což jsem sice nedostal v takové porci, jak je u Marka běžné, nicméně vůbec mi to nevadilo. Hlubek má svůj styl a to je dobře. Není přehnaně explicitní, za to hororové pasáže dokážou správně zaujmout a navodit atmosféru… konkrétně od strany 70, kdy jedna z postav bloudí po lese, jsem byl jak se říká “namotaný” a pak už jsem knihu slupl jako malinu. Rozumějte dobře: knížka je tenká a jedná se o čistý Brak, který nemá za cíl Vás nějak hluboce zaujmout a literárně obohatit, nicméně pokud si chcete užít klasickou jízdu s pubertálními postavami, co mají, jak se říká “svoje potřeby”, k tomu trochu humoru a nějaké lehké morbidity s příjemným mrazením v zátylku, nebudete zklamaní. Příjemně jsem se děsil.
Můžete být v klidu, nejstrašidelnější na knize je ta ohavná obálka, u které moje dcera křičela: příšera!
Pokud jde o obsah: Partička přátel se vydává v létě na chatu jedné z dívek, aby si prostě a jednoduše užili mládí a nezávislost. Ale v lese číhá něco zlého...
Co se mi líbilo? Zvláštní kombinace až Lovecraftovských popisů, krásných slovních kreací jako z gothického románu a mluva pubošů z devadesátek. Nějak mi to tam sedělo.
Měla bych výhrady k hodně otevřenému konci a tomu, že jsem čekala fakt nějaké maso... že si při čtení pobleju brejle a nebudu moc v noci spát... ale nějak se to nekonalo. Nevadí, věřím, že Honza mi ještě ukáže, zač je toho loket. :)
Štítky knihy
Šumava erotika česká literatura lesy strach horory
Autorovy další knížky
| 2021 |  Les |
| 2020 | Rosie |
| 2023 | Esence hrůzy |
| 2019 |  RIP: Smrt je malebná |
| 2024 | Tenkrát v Texasu |
Kniha se četla velice dobře a zvládla jsem ji jedním dechem. Já osobně se tomuto tématu vyhýbám. Jsem spíše na duchařské horory, ale po knize Rosie, která je výborné čtení jak pro dospělé, tak pro mládež, což je její cílovka, jsem dala šanci i Lesu. A určitě toho nelituju.