Leprosárium

30.01.2022

Četl jsem to už asi potřetí. Kdysi jsem Komárka docela „žral“, jeho filozofující pohled a propojování oborů mě bavilo, ale sám pro sebe byl schopen vytahovat jen jednohubky, z nichž jsem naprostou většinu po chvíli zapomněl.

Letos už jsem byl schopný si z toho vzít více a začal na Leprosárium koukat daleko kritičtěji. Kniha vyšla před 17 lety a jsou to sebrané spisy, takže myšlenky často více než dvacetileté. A poplatné době.

Pořád mi při čtení vyskakovalo přísloví „ševče drž se svého kopyta“. Komárek se jako biolog ve své době pouštěl do historie, sociologie… a tak nějak mu to v Leprosáriu nevychází, minimálně ne z dnešního pohledu.

Například v zamýšlení o klesající západní porodnosti „Kdo na naše místo“ klade „vinu“ za malý počet dětí antikoncepci, rostoucí „ceně“ výchovy dítěte, vzniku penzijního systému, tedy záležitostem systému, ale úplně zapomíná na emancipaci a to, že většina dnešních žen nechce trávit půlku života rozením dětí.

Dále – „Doba čínská“ je něco jako manifest stále ještě populárního názoru o přicházející vládě Číny nad světem a poklesu významu Evropy. Opět se akcentuje jedna část a zapomíná na druhou. Evropa se prý mění ve skanzen. Zapomíná se na lidská práva, svobodu podnikání, ekologické tikající bomby a další obrovské problémy, kterým Čína čelila a čelit bude.

Nejsilnější je tak poslední část, kde jsou sebrané spisy právě ohledně biologie a jejich přesahů do společnosti. Zajímavě např. argumentuje, že ochrana přírody dává smysl vlastně jen ze společenských důvodů. Dokud prostě existuje dost lidí, kterým se příroda a její ochrana „líbí“ má to smysl. I jako biolog argumentuje proti vyšším důvodům jako je diverzita druhů… v tomto nejsou objektivní pravdy k hájení, jde jen o boj o prosazení myšlenky jedné skupiny lidí proti jiným.

Stejně tak to dle něj platí i např. u historie – neexistuje objektivní důvod se historií zabývat. Historie má smysl, jen pokud nějakou skupinu lidí „baví“. Tady se projevuje nejsilnější stránka autora – filozofujícího biologa.

Sbírka esejí. Zájímavé a vtipné postřehy, místy se opakující.
(2006)