Lásky princezen kuronských

29.03.2021

K téhle knížce jsem se dostala přes autorovo výtečné Vřeteno osudu o Karlu Jaromíru Erbenovi.
Tady mě uchvátil životní příběh sester princezen Kuronských, Kateřiny Vilemíny, Pauliny, Johanny a Dorothey, dcer vévodkyně Dorothey Kuronské, příběh, který je nesmírně autenticky a živě propojen s dějinnými zvraty 19. století, napoleonskými výboji a děním v ponapoleonské Evropě. Setkáme se s Napoleonem Bonaparte, knížetem Klemensem Metternichem, hrabětem Alfrédem Windischgrätzem, vévodou Talleyrand Périgordem, hrabětem Karlem Clam-Martinicem a dalšími osobnostmi, které známe ze stránek dějepisu, ale tady před námi vystupují jako uvěřitelní živí lidé.
A pak se vlastně zcela logicky s ohledem na příběh vycházející ze skutečných událostí ocitneme v Ratibořicích a sledujeme osud nejen paní kněžny (tedy Kateřiny Vilemíny Zaháňské), ale i rodiny kočího Hanse Pankla se skotačivými dětmi Johanesem, Vilémem, Adélkou a nejstarší Betty a čteme příběhy, které známe z Babičky Boženy Němcové, jen trošku z jiné strany a malinko jinak... To propojení je tak uvěřitelné a přirozené, že vlastně ani nevadí ten malý časový nesoulad; malá Betty Panklová je rok po úředním narození Boženy Němcové děvče, patrně ze všech nejstarší, vytáhlé a hubené, ale přesto již s náznakem ženských půvabů, což neodpovídá ani případnému posunu dejme tomu tří let, o kterém se vždy při pátrání po okolnostech skutečného narození Boženy Němcové mluví. Nevadí ani popis smrti Viktorky, kdy vstupujeme do příběhu knižní Babičky a zapomeneme na to, že skutečná Viktorka nezemřela romanticky při bouřce, ale naprosto obyčejně jako mnohem starší žena. Historie se tu propojila s knižním příběhem i uvěřitelným původem autorky Babičky tak, že mi tu nic nezaznělo rušivě, naopak, příběh jsem si užila a pohladil mě i u srdce, což u historických románů moc nemívám...

"Běžící voda kolem ní unášela dávné obrazy, tváře lidí, které kdysi milovala i nenáviděla, a které se teď tříštily v neustále sílícím proudu jako skleněné vitráže po úderu kladivem. Také temná silueta muže v důstojnickém klobouku, stojící nad protějším břehem a pozorně ji sledující zlověstně blýskajícíma očima, se zvolna rozpouštěla až posléze nezůstalo nic, než zářivá hlubina, v níž se šťastně smálo Viktorčino dítě..."

27.02.2021

Knihy Otomara Dvořáka mám rád. Historickou knihu od něj jsem ale četl prvně. Pojetí knihy se mi líbilo. Rád jsem tuto knihu přečetl. Popisuje zde historii za napoleonských válek a těsně po nich na pozadí životního příběhu čtyř sester. Měl bych však i jedno minus knihy. Připadalo mi, že je tam dost časových nesrovnalostí, např. časové zařazení Barunky Panklové. Jestli jsem se dobře časově orientoval v ději knihy, tak by Barunka sloužil už v jednom roce života.

04.12.2020

Nádherná kniha. Dramatický příběh kněžny Zaháňské a jejich sester plný vášně, intrik, lží a života elit tehdejší doby. Nechybí ani rodinná tajemství včetně původu Barunky Pánklové...

27.09.2020

Už předchozí kniha Otomara Dvořáka – Vřeteno osudu – mě uchvátila. Nejsem milovníkem historického románu. Ba dokonce se těmto knihám (skoro) programově vyhýbám. Mám raději sci-fi a kyberpunk a … prostě cokoliv jiného. Snad proto, že jsou – podobně jako knihy o druhé světové válce (a to jsou vlastně taktéž historické romány a literatura o historii, že…) – tolikrát omleté, přepsané, opsané, neustále a dokola psané… Nebaví mě. Ale pár výjimek se samozřejmě najde. Třeba právě knihy od Otomara Dvořáka.

Je tomu pár let, co jsem byl účastníkem a (se svým nakladatelstvím) částečně i spolupořadatelem jedné velmi povedené akce: knihovnického vlaku. Železnice a literatura. Dvě věci, které zcela zásadně ovlivňují můj život. Povedená věc z „dílny“ prachatické knihovny. Tehdy jsme pozvali několik českých autorů, svezli je vlakem po Šumavě a pak si na česko-bavorském pomezí uspořádali mezinárodní literární happening. A v rámci jednoho ročníku byl pozván i Otomar Dvořák. Tipuji, že jeho účast navrhla nějaká milovnice historických románů z řad knihovnic. Dodnes si pamatuji tu rozpačitou náladu z jeho přednášky o lesních strašidlech – o honu na bludičky v údolí šumavské říčky Křemelná… To všeobecné překvapení a ten jemně zakrytý a nevyřčený verdikt o nějakém pošukovi byl vskutku zábavný… Mě podobné věci baví a zajímají. A tak jsem s panem Dvořákem prohodil pár slov a předsevzal si, že si přečtu nějaké jeho knihy. Do té doby jsem o žádných nevěděl.

Pár věcí o věcech magických, divných, nevyřčených, tajemných ba až bláznivých jsem si pak skutečně přečetl. No a pak také – již zmiňovaný historický román o Erbenovi. Skvěle napsané. Dvořákův styl psaní mi je prostě blízký. Nad některými jeho větami hýkám nadšením. A navíc – vždy v jeho knihách najdu to, co zrovna potřebuji. V knize o princeznách kuronských jsem třeba našel odpověď na otázku, která mi v hlavě šrotuje zhruba rok. Protože když se trochu zajímáte o věci mezi nebem a zemí, tak jistě víte, že na vaše otázky – myslím ty důležité, které se týkají vaší osobnosti, vašeho partnerství, práce a podobně – je vám povětšinou poslána odpověď. Jde jen o to, tu odpověď zachytit. Protože se může skrývat kdekoliv a může přijít v různých formách. A pokud za tím – jako realisté – nechcete hledat nic tajemného, tak jde prostě o to, že někdy se zcela nečekaně (náhodně) objeví poslední dílek puzzle a umožní vám konečně poskládat obraz toho, co vám nedokončené vrtá v hlavě…

Kniha mě opět velmi bavila. Musím říct, že styl, způsob, pojetí – prostě vše – mi lahodí. Nejde jen o dokonalou znalost historických událostí, o skvělou interpretaci politického pozadí, a o precizně vystihnuté charakteristiky jednotlivých postav. Myslím, že právě díky Dvořákově zálibě ve věcech tajemných a magických je jeho vyprávění posunuto o další stupínek výše. Že právě díky tomu dokáže vytvářet podmanivé nálady, složité kompozice a tajuplné obrazy lidí, přírody, architektury, krajiny… Právě díky těmto hlubokým znalostem dokáže celé té knize, která by mohla být jen jednou z dalších podobných povídaček o historii, dát daleko větší a hlubší rozměr.

Celý děj se tu a tam proplétá s další českou klasikou – Babičkou Boženy Němcové. Přiznávám – já jí nikdy nečetl. Tak notoricky známá věc, tolikrát z ní člověk cituje oblíbené memy. Viktorka u splavu… Šukala po světnici, Sultán a Tyrl… Chytrá hospodyňka pro pětník i přes plot skočí… Kdo by to neznal, a přesto… přesto všechno jsem jí nikdy nečetl. Snad právě proto, že nám jí ve škole nutili… Možná proto, že mám pocit „jako“ bych jí už četl. Nevím. Ihned po přečtení Dvořákovo knihy jsem si řekl, že tentokrát už musím… Ale předsevzetí se rozplynulo v letním čase a v nenáročných detektivkách…

26.09.2020

Jak již bylo napsáno v komentářích dříve, bravurní dílo. Historická sonda do rodiny Kateřiny Zaháňské a jejich sester. V knize je hodně historických osobností, dýchne na vás tamní doba a prostředí. Navíc i člověka donutí se třeba o některých osobnostech dozvědět něco navíc.
Za mě velice čtivá kniha.

Velmi pěkně napsaná kniha, o čtyřech kuroňských princeznách Vilemíny, Paulíny, Johany a nevlastní sestry Dorky Záhaňských. Jejich život a také vzpomínka na rodinu Pánklovu (Božena Němcová). Také napoleonské války v Evropě.
Napoleon- ,, Já byl na v poli už od 10 let. Kdo je vyvolený, ten přežije, a kdo ne , toho není žádná škoda! Pro muže jako jsem já nemá život milionu vojáků větší cenu než bláto, kterým si ucpu díru v poškozené loďi, abych získal čas a doplul do přístavu."

11.01.2019

Velmi čtivě napsané, ani nevíte jak a máte přečteno.

09.01.2019

Mnoho informací jsem znala z jiné literatury, tudíž pro mě nic moc nového. Navíc autor si trochu pletl historickou dobu, v době Napoleonských válek opravdu ještě nebylo Rakousko- Uhersko, ale pouze Rakousko a Karlův most se v této době jmenoval ještě stále Kamenný. To jen tak na okraj.

01.10.2018

Moje první knížka od tohoto autora a smekám Pane spisovateli! A děkuji.
Od začátku až do konce je nabitá historickými fakty, která postupně objevujete při četbě tohoto nádherného románu a budete si připadat jako byste "u toho byli". Já osobně jsem cítila kolem sebe ve vzduchu i déšť, který zrovna začínal skrápět Ratibořické údolí... Koho jen trochu baví historie, vřele doporučuji!

16.10.2015

Kniha inspirovaná historií a psaná jako napínavý román.
Překvapilo mne, jak jsem se ponořila do děje. Po dočtení jsem měla chuť sednout do auta a jet na zámek Ratibořice. Dokonce jsem si postavy a jejich osudy vyhledala na Internetu v encyklopediích a viděla, že román se drží zjištěných faktů. Přesto jsem si znovu uvědomila, že historie a její popis je jen obrazem, či odrazem doby. Protože každý člověk se svými emocemi, rozumem, intelektem a citem v daném okamžiku prožívá určitou událost jako jedinečnou. A to historie nezaznamená. Proto si myslím, že by bylo naprosto úžasné navštívit salón princezen kuronských naživo.
Propojení s knihou Boženy Němcové Babička se mi také líbilo - číst ty známé věty v jiné knize a vidět události jinýma očima. Doporučuji.

19.05.2015

Román se skládá z různých životních epizod čtyř sester Bironových, které řeší nešťastná manželství, milence, nemanželské děti a další problémy vyšší šlechty. Na mě působily trošku jako mrchy, které víc prožívaly ztrátu milence než odložení a ztrátu vlastního dítěte. Všimla jsem si jedné chyby. Autor o nemanželské dceři Pauliny píše na straně 99 jako o Marii Westonové, na dalších stránkách z ní je Marie Wilsonová. V knize vystupuje i Babička B. Němcové, která udílí moudra paní kněžně. Více se mi líbily knihy o královně Žofii.

29.05.2013

Další výborně napsaná kniha od tohoto autora. Osud Kateřiny Zaháňské a jejích tří sester, dvou legitimních a jedné nemanželské je opravdu dobře napsaný. Mám ráda romány z 19. století, hlavně z jeho první poloviny. O kněžně Zaháňské a její rodině jsem přečetla snad vše , co dosud u nás vyšlo. Prvním implsem byl Jiráskův román Na dvoře vévodském a pak ještě knihy od dr. Hany Sobkové. Autor se věnuje i postavě Boženy Němcové a teorii o jejích skutečných rodičích.

02.05.2013

Mám vždy radost, když natrefím na výborný historický román a u tohoto románu jsem ji měla několikanásobně velkou. Kniha mě překvapila, věděla jsem, že bude dobrá (řeklo mi to už více čtenářů a navíc pan Dvořák píše velmi dobře - jak jsem si už u jeho jiné knihy ověřila), ale netušila jsem, že mě příběh tak chytne. Postavy jsou vykresleny tak živě, až jsem měla občas i pocit, že nečtu román, ale sleduji film. Osud Kateřiny Zaháňské a jejích sester byl velmi zajímavý a poutavý. Přiznám se, že jsem se o tyto šlechtičny nikdy moc nezajímala, ale po tom, co jsem dočetla tuto knihu jsem si pročetla internetové encyklopedie, abych se o nich dozvěděla víc. Knihy by, podle mě, měly čtenáře přimět, aby se zamyslel a našel si o tom, co čte, více informací a panu Dvořákovi se to u mě podařilo a za to nemohu dát jinak, než maximální počet bodů! :)