Láska za mizerných dní

Po předchozích knihách velké zklamání. Prvoplánový doják, dočetla jsem jen s velkým sebezapřením. Máte-li ale rádi (nebo spíš rády) červenou knihovnu, bude se vám líbit.

Pro mě další hluboce lidská kniha o lásce, která možná byla za mizerných dní, ale sama o sobě je nádherná a nesobecká! Krásný příběh.

“Člověk si vždycky myslí, že jeho nepotká. A pak ho přece jenom potká, tahle velká láska.”
Tak veľa by som chcela napísať o tejto krásnej knihe, o knihe, ktorá
…. je o reálnych nástrahách doby, v ktorej práve žijeme,
…. je o sile tieto nástrahy prekonať, … je o súdržnosti rodiny a súrodeneckej láske,
… je o krásnom vzťahu deti k rodičom…
… ale hlavne je to kniha o pravej láske dvoch ľudí v zrelom veku

Po Velkém létě a Starých odrůdách musím konstatovat, že to úplně nebylo to, co jsem od pana Arenze očekávala. I když měl příběh svoji hloubku, nezaujal mě tolik jako autorovo předchozí knihy.
Všechny postavy jsem si oblíbila a byly mi sympatické, hodně se mi líbil vztah Clary a jejího bratra Jana. Avšak samotný děj se celkem táhl a až po polovině začal být zajímavý. Potom mi však přišel docela nereálný postup té léčby a z toho konce jsem byla také trochu rozpačitá. Opravdu musela přijít až tato zkouška lásky, aby spolu Clara a Elias zůstali?

Knihu bych jednoduše nazvala jako krásný milostný román. Moc se mi líbil zajímavý příběh dvou lidí, kteří se ve zralém věku zamilují tak, že najdou smysl života. Najít toho druhého, který nám rozumí a s kterým je nám dobře, není vůbec snadné, a někomu se to nepodaří nikdy. V tomto příběhu se to stane, ale po prvním okouzlení přijdou problémy a pak se teprve ukáže, zda je vztah natolik silný, aby všechny zkoušky překonal. Moc jsem si početla a doporučuji všem, kteří mají rádi silné příběhy a navzdory všem zkušenostem věří, že láska může existovat. Ocenila jsem kultivovaný jazyk i sympatický humor tohoto autora, takže si od něho určitě ještě něco přečtu.

Na tomto příběhu je vidět, že autor je vážně dobrý spisovatel. Popisy míst jsou báječně květnaté, popisy pocitů velmi blízké každému, kdo se kdy zamiloval a zvolení hrdinové velmi teatrální a plni velkých gest. Jenže dohromady to úplně neladí. Anebo možná naopak, ladí to perfektně, protože kdo ví, jak se pozná ta jediná a pravá láska? Té tu najdeme dost a dost druhů. Nejen partnerskou, ale i sourozeneckou, rodičovskou, lásku k umění a sebelásku taky. Přesto jsem z příběhu rozpačitá a nevím, zda je dobrý nebo míň dobrý. Pár herců i fotografů znám, tak myslím, že to autor trefil. Každopádně Odrůdy jsou nadále TOP.

Osobně jsem po Starých odrůdách čekala trochu hlubší a sofistikovanější příběh. Jako by to ani nepsal starý dobrý Ewald. Kde je a co jste s ním udělali?!

Po této knize jsem sáhla v létě, jakožto knize "k vodě". Po prvních kapitolách jsem usoudila, že lehké letní čtení tato kniha skýtat nebude...
Kniha byla velmi hutná svými květnatými, až poetickými, byť vždy trochu depresivně
laděnými myšlenkami. Téma lásky. Jednostranné, oboustranné, nenaplněné, naplněné, mateřské, partnerské, leč stále tápající, bolestné, nedůvěřivé...
Velmi oceňuji Arenzův styl psaní, který je mi velmi blízký i téma, které autor dokázal zachytit jedinečnými, hloubavými životy hlavních postav.

Autor nás vrhá přímo do středu dění, kde se na první pohled zdá, že je všechno jednoduché. Clara prodává dům a při prohlídce potká Eliase. Od prvního okamžiku mezi nimi přeskočí jiskra, která je tak silná, že oběma převrátí život naruby. Elias se rozhodne opustit svou stávající přítelkyni Veru , zatímco Clara opouští svou pečlivě střeženou samotu.

První dny jejich vztahu jsou plné "divokého štěstí," a já měla pocit, že se dívám na filmový románek. Jenže anotace slibuje víc než jen pohádku. A tak brzy přichází první zkouška lásky, a s ní pochybnosti. Právě zde se příběh stává zajímavým a realistickým. Clara a Elias nejsou naivní teenageři, ale dospělí lidé se zkušenostmi, které nyní ovlivňují jejich vnímání nové lásky.

Je to příběh, který se neptá, jestli se do sebe zamilují, ale jestli za tu lásku budou ochotni bojovat.
Moc příjemná oddechovka třeba na dovolenou.

Dávám průměrné hodnocení, i když jsem druhou půli už prolétla (přefiltrovala) velice rychle, bylo to až moc zdlouhavé a nastavované.
Děj, zápletka, postavy, nic z toho mi příliš nevyhovovalo (i když jsem se přistihla, že v některých okamžicích jsem viděla odraz vlastních zážitků a pocitů), ocenila jsem ale autorovu schopnost popsat zevrubně atmosféru, hlavně přírodu a vůbec prostředí. Nechal své dva hrdiny o tomhle hodně dumat (jakkoli asi už za hranicí reality v rámci denního žití), a to pozvedlo text.
Jinak to přehnal v otázce mnohotvárných až fatálních zdravotních komplikací téměř všech zúčastněných (Láska za časů cholery jako inspirace?), běžné životní a profesní problémy v románu by úplně stačily (jistě se hodilo, že měli oba hrdinové v dané době prakticky celodenně volno, to se pak zamilovanost pěkně prožívá). Závěr ovšem přespříliš sluníčkový.

Zkusila jsem tenhle román od autora jako první. Čekají na mne Staré odrůdy, které by dle hodnocení měly být o dost lepší.

Jak říkám své kamarádce, je to kniha vhodná na dovolenou na pláž. Nic moc se tam neděje, žádné zvraty. Pan Arenz je dle mého nekomplikovany autor ideální, když chcete vypnout.

Přečteno za 2 dny. Je to taková čtenářská oddechovka od těžších věcí, čte se to svižně a přesně takovou knihu jsem potřebovala. Místy se nejde do úplné hloubky, ale děj má spád a nutí vás to číst dál. E. Arenz opět nezklamal.

32/2025
Třetí kniha od Ewalda a pořád mě jeho knihy dojímají.
Jak už mnozí napsali, děj je až nestydatě jednoduchý (ve všech knihách to bylo stejné - pomalu plynoucí děj s lehkou zápletkou, pak přichází zlom v podobě nějaké události a konec dobrý). Jenže krása Ewaldových knih se neskrývá v ději, ale v popisu. Míst, počasí, přírody, života, emocí, myšlenek.
A nejednou se mi stalo, že jsem byla přímo tam, v knize. Protože takhle umí atmosféru pro mě vykreslit jen Ewald.
Děkuju za další nádhernou knihu. Těším se na Dva životy :-)
90 % a rozhodně doporučuju.

Mé první setkání s autorem, kterému u nás vycházejí knihy s tak krásnými obálkami...
Rozhodně nejsem zklamaná, ale ani nijak zvlášť nadšená. U této knihy opět velmi záleží na chvíli, kdy se do ní začtete - ostatně jako asi u každé... Toužila jsem po romantickém čtení, ale zároveň trochu hlubším příběhu. Obojí jsem kupodivu dostala. Jen se dostavila spousta klišé a bohužel dost předvídatelný děj. Dají se vůbec romantické příběhy psát bez těchto klišé? Můžeme v dnešní době ještě naleznout knihu o lásce, která nebude podobná jiné...? Opět mám pocit, že jsem příběh Clary a Eliase už četla - jen s jinými hrdiny...

Ale když pominu hlavní děj knihy, který neurazí ani nenadchne - prostě si plyne a vy s ním a vlastně se vám to i docela líbí -, tak musím vyzdvihnout autorovu melancholickou náladu prolévající se stránkami jeho knihy a smysl pro poetiku. Tím je kniha jiná - řekla bych až unikátní. A já se přesně pro tento pocit budu těšit na jeho další díla.

Kniha je zdařilá i dějovou linkou věnující se tématu stáří. Neradostné, děsivé, bolestné čtení. Ale velmi dobře uchopené a popsané.

LÁSKA ZA MIZERNÝCH DNÍ je zde na databázi autorova nejhůře hodnocená kniha, tak se těším na jeho další počiny a věřím, že se dočkám toho, po čem prahnu - originality.

Stejně jako u Starých odrůd neočekávejte velký příběh, spletilé dějové linky, autor ani tentokrát nemá v úmyslu zahlcovat nás vyprávěním, ale emocemi. A to mu jde sakra dobře. Takže v prvé řadě mám potřebu panu Arenzovi, ale i paní Jůzové jako překladatelce moc poděkovat a poklonit se za to, co slovy dokážou.
Připouštím, že samotná práce s náladou a popisy (byť neuvěřitelně barvitými) městských prostředí a přírody nestačí, takže jsem se poslední třetinu knihy již nedokázala udržet v odpovídající míře pozornosti a zaujetí, ale i přesto se stávám velkou fanynkou a pravidelnou odběratelkou všeho, co od autora bude vycházet (víte, že už je na trhu další novinka? :-)
Jsem nadmíru spokojena, cítila jsem souznění.
(A když se u něčeho přiblble usmívám a je mi přiblble hezky, je to jasný důkaz mé náklonosti :-)

Po Starých odrůdách a Velkém létě jsem si nemohla nechat ujít i novinku od Ewalda Arenze. Tentokrát ale nesledujeme dospívající hrdiny ani tiché zrání mezi vinohrady. Láska za mizerných dní je příběh dvou dospělých lidí – Clary a Eliase – kteří už mají něco za sebou. A teď, zcela nečekaně, stojí na prahu něčeho nového. Možná.

Setkají se úplnou náhodou, přeskočí jiskra, a jak už to u Arenze bývá, všechno je zpočátku křehké, nenápadné a tiché. Jenže život není román. Ani ten, co právě čteme. A tak začnou přicházet pochybnosti, komplikace, staré stíny. Najdou ještě odvahu začít znovu?

Staré odrůdy u mě pořád vedou, ale i tahle knížka má co nabídnout – je jemná, citlivá a plná malých pravd o tom, jaké to je zkoušet milovat znovu. A určitě stojí za přečtení.

V porovnání se Starými odrůdami a Velkým létem je toto slabota. Nuda a klišé.

Tohle chce zažít každý. Velkou Lásku na První Pohled. Claře a Eliasovi se to stalo. Co na tom, že ona je o mnoho let starší než on. Stalo se to a oba je to vyneslo do neskutečných výšin. A pak se vloudila realita, nutnost řešit praktické, existenční záležitosti. A tu začala mít Clara pochyby, zda to ustojí. A pak se stalo ještě něco horšího.... Krásný jazyk, skvěle vystižené niterné pocity a myšlenkové pochody. Pro mě sem tam zdlouhavé a co se týče aplikace lékařského experimentu neuvěřitelné, avšak pro vnímání celého příběhu nepodstatné. Ten je o té lásce, co hory přenáší.

Já jsem od Arenze čekala větší pecku, ale když se na to podívám pohledem "bez očekávání", musím říct, že to byl hrozně fajn a civilní román o lásce, jaká je, když je vám přes třicet (i přes čtyřicet) a něco už jste zažili, máte za sebou zklamání, rozvod, zlomené srdce nebo smrt blízkého člověka, a ono vás to přesto zase pohltí a obrátí vám život vzhůru nohama, protože taková láska je. A ten jazyk! Zkrátka, rozhodně přečtení nelituji a jsem zvědavá, co dalšího nám autor nabídne.