Láska je jen slovo
Johannes Mario Simmel
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/1589/bmid_laska-je-jen-slovo-663743961e437.jpg
4
1515
1515
Německo 4. září 1960. Do soukromého školního internátu profesora Floriana přijíždí z Lucemburska Oliver Mansfeld. Je mu 21 let a nastupuje zde do osmé třídy. Již třikrát propadl, aby naštval svého otce. Jeho otec Walter Mansfeld uprchl z Německa poté, co okradl stát o 12,5 miliónu marek. Má na svědomí také Oliverovu matku, která tráví zbytek svého života v blázinci. Shodou okolností se Oliver na cestě seznámí se 33letou Verenou Lordovou, manželkou bohatého bankéře Manfreda Lorda, stejně prohnaného jako Oliverův otec. Mezi Oliverem a Verenou vzniká něžná a hluboká láska. Láska, která musí zůstat utajena a stane se tak předmětem vydírání - citového, ze strany Oliverových spolužáků (všeho schopného zvířete Hansiho a "Superštětky" Geraldiny Reberové), a vydírání finančního, ze strany sluhy Manfreda Lorda Lea. Stále více se stahuje smyčka kolem nešťastné dvojice, pro kterou není v daných podmínkách východisko. Je láska jen slovo? Co se stane s internátem profesora Floriana, přezdívaného "šéf", vynikajíícího pedagoga a zakladatele školy? Šéf pevně věří, že v každém z jeho "dětí", kteří sem většinou přicházejí z lepších rodin celého světa, zhýčkané přepychem, ale často ochuzené po citové stránce, lze probudit něco dobrého. Děti, na které neměl nikdo čas, které vždycky cítily svou osamělost, a které špatná výchova pokřivila a zkazila, zde mají mnohdy svou pomyslnou konečnou stanici... "Co je láska? Láska je neznámá země. Žádný člověk není tak ubohý, aby nezažil tento pocit. Je velmi mnoho druhů lásek. Jen málo jich činí člověka šťastným. Ale to zřejmě taky není jejich smyslem."... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , Beta-Dobrovský , Ševčík (Plzeň)Originální název:
Liebe ist nur ein Wort , 1962
více info...
Přidat komentář
Láska je jen slovo...tak tohle je kniha, po které ráda sáhnu kdykoliv, protože v sobě nese mnohem větší náboj, než se může zdát.
Kniha mne neoslovila a nerozumím nadšení, které ji provází. Rozčilovalo mne, jak mohou být hlavní hrdinové tak naivní a nechat se zaplétat do intrik a pastí ostatních.
Je zde ale spoustamyšlenek mimo dějovou linii, nad kterými stojí za to se zastavit.
Četl jsem ji na SPŠ v době kdy vyšla 1976-77. Je to kniha, která nastartovala moji zálibu k literatuře. Ten příběh je ve mně stále živý již 40 let. Dovedl jsem o této knize hovořit v hodině ČJ s profesorem, který byl tenkrát viditelně mile překvapen. Čtenář této knihy by měl být alespoň trochu zamilovaný, nebo toužit po lásce. Věřím, že stále nasraného a nespokojeného člověka, málo která kniha uspokojí. Knihu doporučuji, stejně jako Všichni lidé bratry jsou a Nemusí být vždy kaviár.
J. M. Simmel je dobrý autor.
Kniha mě neoslovila, do čtění jsem se nutila. Přečetla jsem 150 stránek, pak epilog a stačilo. Podle tak vysokého hodnocení jsem čekala mnohem víc...
Četla jsem již 3x... Kniha se mi líbí, jen hlavní postavy mi připadají hodně naivní. Asi je to tím zamilováním, takže mi to vlastně ani nevadí. Zkoušela jsem číst i jiné knihy o Simmela, ale žádná mě tak nebavila a nezaujala.
Souhlasím s tímto komentářem od Dámy s hranostajem:
Pokud chcete číst romatický příběh, který vás zmačká jako kus papíru a třískne s vámi o zeď, jste tu správně...
Kniha mých studentských let - v období totality. Četla jsem dlouho do noci - uchvácena. Mám ráda Simmelův antinacismus. A co říct k lásce postav? Tam kde jsou peníze má asi láska jiný obsah. Ale romantika tam není, to je tvrdá realita. Takový je život.
asi by to chtělo 10 hvězd. Souhlasím s komentářem níže - zmačká Vás jak kus papíru a třískne s Vámi o zeď
Romantiku v četbě nevyhledávám, lákalo mě prostředí internátu, víc jsem o příběhu nevěděla. Kniha mě překvapila už na prvních stránkách: takhle silný úvod jsem snad ještě nečetla! Tím odstartovala jistá detektivní zápletka, kterou jsem vůbec nečekala. Další a velmi významná přidaná hodnota: reflexe nacismu očima mládeže 15 let po skončení 2. světové války - to bylo hodně zajímavé! Třetím překvapením byl věkový rozdíl milenců... dostalo mě, jak se vztahem se starší ženou změní mladému klukovi priority, kolik starostí a zodpovědnosti za druhé si tím (dobrovolně) nakládá na bedra...
Děj má neobvyklou kompozici, která způsobuje neodložitelnost knihy! V komentářích se tu často objevuje náklonnost k postavám Hanziho a Geraldiny - tito dva mě ale naprosto děsili a s napětím jsem čekala, jakou roli budou hrát při závěrečném rozuzlení - nedivila bych se totiž ničemu!
Edit: Knihu jsem si přečetla znovu po sedmi letech jako čtenářka v jiné životní situaci, doufejme, že i trochu vyzrálejší. Dialogy hodnotím jako patetické a obě hlavní postavy mluví dost často jako kolovrátek... ale jinak pro mě příběh neztrácí nic ze svého mrazivého kouzla. Mnohem víc mě fascinuje Oliver, muž činu, samozvaný zbabělec, idealista, realista.
Hodně zdlouhavé, málo napínavých pasáží, konec jsem předvídala. Ale docela dobře se mi četlo o životě v internátě. Nelíbily se mi ale hlavní postavy, Oliver a Verena byli hloupí a ona byla navíc nesympatická mrcha.
Ráda se k této knize vracím vždy po pár letech. Zamilovala jsem si ty anglické poznámky hlavního hrdiny, ale hlavně mnoho citátů a myšlenek, které kniha obsahuje.
Právě knihu čtu. Vždy jednou za pár let tuto knihu otevřu a nechám zas Simmela dotknout se mého srdce. Patří k mým nejoblíbenějším knihám. Stojí za čas nad ní strávený. Silný příběh, který se může stát komukoliv z nás. A možná právě proto, že je příběh tak drsně reálný, mám autora a obzvlášť tuto knihu moc moc ráda.
Politická situace po válce vykreslena velmi zajimavě, nicméně jednotlivé dějové linky jsou v dněšní době neuveřitelně naivní a nereálne.
„Láska je jen slovo, neznamená nic. Je to oblíbený způsob, jak říci : Dva lidé se chtějí odvázat. Láska je jen slovo, a když ta legrace začne, tím slovem přikrýváme hory hříchů. Láska je jen slovo, roztroušené po městě. Citlivé slovíčko, a teď naprosto nevhodné. Láska je jen slovo. Ale,aby bylo jasno, i když vím,že víme, že je neupřímné. Láska je jen slovo, slovo, které hrozně rádi slyšíme.“
"...Ale kam člověk přijde, když pro každou sprostotu najde omluvu, když si všechno omluví? Může se, smí se všechno omlouvat? Není láska přece jen pouhé slovo?"
Přečetla jsem po mnoha letech znovu a tentokrát se mi ta kniha zdála velmi krutá. Zvláště díky retrospektivě a také černobílému rozdělení postav. I prostředí ústavu na mne působilo hodně ponuře. Přesto mě to bavilo a znovu se asi vrátím i k jeho další knize, která mě před lety zaujala - Všichni lidé bratry jsou.
Velice mě zaujala problematika života v Německu 15 let po válce - to jak se ke zvěrstvům, která nacisté napáchali, stavěli jejich potomci. To bylo zajímavější, než příběh "lásky" Vereny a Olivera. Láska to byla opravdu v uvozovkách, alespoň pro Verenu, která by nikdy neopustila svou zlatou klec. Ostatně to vystihuje název knihy - Láska je jen slovo....
Hodnotím vysoko, i když mám vlastně ke knize spoustu výhrad.... přečetla jsem ji se zájmem, je psaná čtivě a poutavě, příběh vcelku dokáže zaujmout, je v něm vícero dějových linek :). ALE proč jsem od začátku věděla jak kniha skončí? Simmel mne tím obral o možnost doufat v happyend, o prostor pro tvorbu hypotéz jak by to celé mohlo dopadnout, kdo bude vítěz, kdo poražený.
P.S. Až když jsem ji začala číst jsem si uvědomila, že toto byl v mém raném mládí důvod, proč jsem tehdy knihu odložila a nepřečetla... a se stejnými pocity jsem se potýkala i nyní, ale už nejsem tak radikální jak v -nácti a dala jsem jí šanci :).
Štítky knihy
láska zfilmováno Německo rakouská literatura 60. léta 20. století internát zakázaná láska rakouské romány
Autorovy další knížky
| 1976 |  Láska je jen slovo |
| 1998 | Všichni lidé bratry jsou |
| 1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
| 2001 | Svůj kalich hořkosti |
| 2007 |  A s klauny přišly slzy |
Láska je slepá a krutá ... a nevybírá si koho spálí svým plamenem ... nakonec zasáhne většinu z nás ... není úniku.
PS: Lidi jsou svině a láska proti nim nemá šanci.