Labyrint světa a ráj srdce

Posloucháno v audioverzi, moderní překlad.
Překvapilo mě, jak čtivý, zábavný a hlavně vtipný Labyrint je. Lví podíl na tom mělo zpracování Láryho Hausera. Celá první část je nepokrytá satira na lidské pachtění a zdání důležitosti v tom všem. Vypravěč hledá především pohodlí, v druhé řadě smysl, naplnění a klid a logicky se mu ho nedostává, ať jde kamkoliv a zkouší cokoliv. Jako červená nit se všemi společenskými vrstvami a jejich zaměstnáními vine motiv, kterým jsme se naučili obhajovat naše počínání - lež. Vypravěč ji díky špatně nasazeným brýlím vidí. Zpočátku se diví, místy se baví, ale stejně jako čtenář je i vypravěč všudypřítomnou lží postupně otrávený. Když začne ztrácet naději, přijde druhá část, započatá větou "Navrať se." Z úst Láryho Hausera z té věty mrazí, ale v nejlepším smyslu. Čtenáři je nabídnut široký prostor, celá první část jej stejně jako vypravěče vede k touze poznat Boha a dílo je natolik literárně kvalitní, že se záměr daří - Bůh přijde a s ním se dostaví i katarze.
Komenský tady nefilosofuje. Labyrint je vědomý a dobře vystavěný morální apel okořeněný humorem. Jeho cílovka je široká (tak široká, jak jen může být) a autor chytře a citlivě oslovuje - snad - každého čtenáře. Nezáleží, zda jste ateista, evangelík, katolík, pohan nebo cokoliv jiného. Komenský v díle cílí na člověka jako takového spíš než na jeho přesvědčení.
Autor v Labyrintu velmi citlivě pracuje s patosem, s nímž má čeština (nevím, jak latina) obecně problém. Rozhodně nedoporučuju odsunout Labyrint stranou v domnění, že je to studentská povinná četba.

Kniha se kterou jsem se setkala v předmaturitním období. Napsal ji génius, kterého během života stihly těžké rány osudu. Je to v podstatě jinotajná skladba přibližující nám autorovou pouť světem. Komenský vystupje v roli Poutníka, na jeho cestě ho doprovází Všezvěd Všudybud a k Všudybudovi se časem přidá druhý průvodce Mámení. Komenský není spokojený s tím jak svět existuje, všude nalézá neupřímnost a podvod, odsuzuje sociální poměry své doby, majetkovké rozdíly a odhaluje marnost. Únik z celé situace vidí v uzavření se v ráji svého srdce tzn. v pokoře, víře a rozjímání. Nadčasové dílo.

Labyrint světa a ráj srdce... zní jako nejzábavnější knížka tisíciletí, což?
Budu s vámi upřímný, příliš jsem se na jeji četbu netěšil. Jak by taky ne když se jedná o knihu plnou filozofie, myšlenek, teologie a vůbec všeho jen ne opravdového příběhu. I tak mě ale kniha dokázala mile překvapit.

Komenského příliš neznám, určitě jsem ale nečekal, jak humorně uměl psát. Zejména začátek knihy je plný sarkasmu, směšnosti a karikatur, díky čemuž bylo těžké knihu odložit. Ke konci již kniha brouzdá složitějšími tématy, při královně Moudrousti jsem se již nudil, finále to však zachránilo svým příjemným křesťanským koncem.

Složitější kniha, kterou je nutné rozebírat, ne přeletět - doporučuji 84/100 :-)

Velmi fajn čtivo, hromada věcí stále platí aj v sučasnosti. Supr, že s Honzou v mnohém sdílíme názory

Místy je to geniální text a čtení je silné a velice působivé. Pak se to dostane do polohy morality nebo jakéhosi Pseudoconfessions, pak je to trochu utrpení. Scéna v paláci Moudrosti je zajímavá alegorie, úžasné je také zjištění, že "vědci" nic neznají. Přivítání Poutníka v chrámu srdce od Krista (kapitola XXXVIII.) je dojemné a působivé.

Překlad do současné češtiny je skvělý. Díky němu je kniha snadněji čtivá a přitom slovní zásobou stále odkazuje na dřívější dobu. Samotný příběh je zajímavý a má rychle ubíhající děj. Snad možná jen ke konci se kniha čte trochu pomaleji, protože nastává část o křesťanství, kde se některé myšlenky opakují stále dokola a další myšlenky jsou zase hodně vyhrocené. Každopádně odpovídají Komenského situaci a době, kdy dílo psal.

Skvělá kniha a moc mě překvapila jak je čtivá. A ohromila obsahem. Tedy četl jsem verzi přeloženou do současné češtiny od Lukáše Makovičky se skvělými ilustracemi Miroslava Huptycha.

Nadčasové, skvělé. Je neuvěřitelné, že bylo napsáno tak dávno!

Náročný text, který obsahuje zajímavé otázky na naší společnost. Teda pokud nepočítám poslední třetinu, která je odkazovaná přímo věřícím, kterým nejsem.
Celkový obsah je důležitě brát s rezervou vůči dnešní době.

... Velmi náboženství jest v této knize pro ateistu. Zajímavé staročeské čtení. Jste-li křesťan, jste v sedmém nebi.

Jde o zajímavé dílo, které rozhodně stojí za přečtení, ale speciálně z dnešního pohledu jsou jisté Komenského postoje až absurdní. Chápu, že mělo jít o jistou metaforu na lidstvo jako celek a autor chtěl především upozornit na negativní aspekty společnosti a na hříchy, které se stávají denním pravidlem - docílil ale především toho, že církevní konzervatismus a zaslepenou víru vyzdvihl nad všechny složky lidské činnosti. Vše je podle autora špatné, jenom bezmezná víra v Krista je správná. Některé pasáže se mi z pohledu ateisty četly skutečně špatně, ovšem je nutno brát v potaz, kdy bylo dílo napsáno. Některé myšlenky jsou zajímavé a i kvůli jazyku stojí za přečtení, ovšem v kontextu dnešní doby je to zcela mimo realitu.

Kniha je to jistě zajímavá a z historického hlediska nesmírně cenná. Co mi na ní vadilo bylo opakování jednoho schématu po celou dobu pouti Městem (všichni se hádají, Poutník se naštve a jde se jinam). Druhá část mi přišla paradoxně zajímavější, protože nalezení klidu ve vlastním nitru je něco, co myslícímu člověku umožňuje přežívat setkání s blby a praštěnými ideologiemi, kterými je dnešní svět (Město) přeplněno.

Četl jsem původní jazykovou verzi a občas jsem si musel vypomoci slovníkem vzadu. Ještě že tam byl. Ale četlo se mi to kupodivu dobře, možná lépe než některé aktuální knížky v moderní češtině.
Labyrint světa mi neskutečně připomněl některé internetové diskuse. S tím rozdílem, že Komenského postoj chápu jako kritiku celého lidstva a jeho naturelu. Kdežto dnešní diskutující, kritizují cokoliv u odpůrců. Jako příklad může posloužit příběh o Šalamounovi. Nejmoudřejší člověk s jasným pohledem na věc, prohlédne každou přetvářku a nedokonalost. Ale stačí zahrát na jeho slabou stránku. Pochválit ješitnému jeho moudrost a stane se z něj obyčejný člověk.
Proto ráj srdce nepovažuji za doslovný návod. Je to jen další metafora jako labyrint světa. Ukazuje co s tím škaredým a bezvýsledným světem. Snažit se ho změnit svým srdcem a začít se snažit od sebe. Prostě začít od sebe, ne začít napravováním druhých.

Nechci se vyjadřovat k obsahu, protože jej považuji především za dokument určitého dobového myšlenkového diskursu, takže se vymyká možnostem nějakého ahistorického hodnocení.
Ale musím se vyjádřit k vydání z roku 2019, které ilustroval Miroslav Huptych. To vyniká krásnými ilustracemi a srdce knihomola potěší "pseudobilingvním" provedením - tedy původní jazykovou verzí a na protější straně verzí současné češtiny.
Jenže právě tady je zakopán pes. Snad z důvodů krácení prostředků šetřili na typografovi nebo se typograf zbláznil nebo co, ale prostě vyvedl moderní text nejen ve fontu dosti odpudivém, ale hlavně v dost odlišné velikosti písmen, takže dochází k posunu, jednotlivé části textu verzí už nejsou přímo proti sobě, dokonce i odjíždějí na další stránku. Nechápu, jak mu tohle mohlo projít, jak to mohli vypustit.

Přenádherná kniha, vrchol české literatury obsahem i formou. Ráj srdce sice nuda, ale Labyrint výstižný a přesný i na dnešní poměry. Sundejte si, přátelé, brýle od Mámení!

shoduju se s čtenáři Oponn a Legens - jako historický dokument ok, ale obsah pro dnešního člověka naprd (nevím, jak to mají křesťani, ale kdybychom všichni rezignovali, dřepli do kouta, sebemrskačsky si trhali žíly a fňukali v pokoře před něčím, co nás převyšuje...)

Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.

Vždycky jsem Komenského ctil jakožto otce moderní pedagogiky. Nemyslím tu uhozenou inkluzivní šílenost, co se dneska praktikuje na mnoha školách, ale klasickou výuku. Bral jsem ho jako osobnost s jasným a správným pohledem na věc. Mámení mělo mě ve své moci. Labyrint je první dílo, které jsem od Komenského otevřel. Teda první byl Svět v obrazech, ale na tom není z literárního hledicka moc co hodnotit. Labyrint mi však sejmul ony metaforické brýle vzhledem k této osobnosti českých dějin.

Chápu, že Komenský to neměl lehké, přišel o rodinu, své životní dílo, vlast... Snažil jsem se číst Labyrint v kontextu tohoto i dobového vědomí, ale nemohu si pomoct, dílo na mě působí jako ubulená fanfikce k Bibli.

Očekával jsem alegorii ve stylu Danteho Božské komedie v kombinaci s Miltonovým Ztraceným rájem. Celá kniha je rozdělená na dvě části. První je sice alegorií, ale vše kazí hlavní postava Poutníka, který si na všechno stěžuje. Jsou mu nasazeny brýle a uzda, o kterých ví, že ho mají ovládat a klamat, čímž opovrhuje, ale ve druhé polovině dobrovolně přijímá brýle jiné - nevěří vlastním očím a opět se nechává dobrovolně obelhávat a označuje to za vyšší pravdu. Celou svou cestu městem si neustále stěžuje, na všem hledá pouze zápory, odmítá vidět to hezké, správné, upřímné. Například studenta, který se učí proto, aby byl moudrý a mohl to využít, prostě jen přejde, aby mohl dál slepě hledat a hanět své oblíbené neřády. Vrcholem arogantního pokrytectví je, když Moudrost označí za Marnost. Zajímalo by mě, proč se dál věnoval pedagogické činnosti. Měl si vzít důtky, běhat po světě, šlehat si záda a šířit ta svá moudra o Písmu.

Druhá polovina knihy už je jen obyčejným jalovým náboženským traktátem, kde je nám podsouváno, jak je Bůh nejlepší. I když přistoupím na autorovu hru, čtu knihu jako cestu k Bohu, nelíbí se mi jeho protiřečení si a lhaní sobě samému do kapsy - církevní hodnostáři jsou zlí a uspořádání církve špatné, ale i kdyby vládl satan, církev to nezničí, protože církev je svatá a dobrá. Zároveň odsuzuje islám za stejné fundamenty, na kterých leží křesťanství - hnaní se za neviditelným cílem. Vysmívá se islámu, že štěstí a naplnění hledá pod zemí. Nevidím rozdíl ve směru, pokud něco hledám se zavázanýma očima.

Komenského ideál života je někdo, kdo dřepí sám doma a přemýšlí o Bohu. Celé pasáže perfektně shrnují přesně to, proč náboženství nesnáším a opovrhuji jím, namísto aby mě přivedlo k Bohu, mi ukazuje, proč je tohle cesta, po které se nikdy nevydám. Nebetyčný alibismus, modlářství, flagelantství povýšené na umění. Děkuji, nechci.

Zůstává nám tedy jediné plus celého díla - jazyk. Komenského bohatý barokní jazyk je opravdu potěšením pro oči. Jenže toto jsem zjistil v polovině četby vydání přepsaného do jazyka 21. století, a protože už jsem věděl, co za šílenost čtu, ani láska k češtině mě nepřesvědčila si toto martýrium prodlužovat méně srozumitelnou, leč hezčí mateřštinou.

O smrti křesťanů: „... co jim přineslo různé bolesti i meč, oheň i kleště. A každý usnul tiše a mile." Hus by určitě souhlasil...

Labyrint světa a ráj srdce jsem měla uložený jako naprosto nezajímavé dílko. Ono jak by mohl 'otec moderního školství' napsat něco zajímavého že? Naštěstí se náhodou narazila na audioverzi a popravě, byla jsem velmi příjemně překvapena. Jasně, vykreslení tehdejšího světa je z dnešního pohledu poněku archaické. Přesto mě občas zarazilo, že některé zákonitosti jsou platné dodnes.

Duchovní hodnotu této knihy dle mého názoru značně snižuje to, že autor zde smíchává kritiku lidských povah s kritikou lidských profesí. Přece něco jiného je kritizovat např. hamižnost, sobectví, pýchu a něco jiného nacházet jen samá negativa v řemeslech, medicíně, vědě, matematice, hudbě, právu apod.. Vždyť když se nad tím zamyslím - Jan Amos Komenský přece musel psát tuto knihu na papír, který vytvořil papírník, u stolu, který udělal truhlář, v domě, který postavil zedník, jíst u toho chléb, který upekl pekař a podobně. Copak lidé, kteří toto vše po sobě zanechali v té podobě, aby pan Komenský byv takto vybaven mohl napsat Labyrint, se zabývali "kvaltováním všelikým hovadům více nežli lidem prospívajícím"?